Michal Klus - Je psáno...

V naší církvi často mluvíme o reformaci. Je to nesmírně důležité. Potřebujeme si připomínat reformační zásady. Potřebujeme, abychom je nejen znali, ale aby ovlivňovaly naši teologii, náš každodenní život. Je důležité, aby tyto zásady nezůstaly pouze něčím, čím se vymezujeme, ale abychom mohli říci, že je v nezměněném významu stále hlásáme a praktikujeme.

Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. (Žalm 37:23)

Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží." Lukáš 9:62

Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:26)

Když jsem přemýšlel o tom, co tady vtěsnat do těch několika vět, položil jsem si otázku, co je to vlastně rodina? Jak vlastně vnímá rodinu dnešní společnost? Když jsem tuto otázku vepsal do okna internetového vyhledávače, jako první se mi objevil odkaz na diskusní forum jistého dámského časopisu. Přečetl jsem si asi tucet příspěvků a zjistil, že jsem nalezl asi půl tuctu definic toho, co je rodina.

Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti…

Izajáš 61,10

Ani se nám to nechce věřit a advent je zase tady. Advent je obdobím očekávání a přípravy. Mnoho z těchto adventních aktivit nás má připravit na Vánoce. Připravujeme se tím, že zdobíme a pečlivě uklízíme naše domovy. Chystáme se na to, že u štědrovečerního stolu budeme chtít ostatní obdarovat a takto jím udělat radost. Navštěvujeme různé adventní koncerty, aby nás připravily a naladily na tu vánoční atmosféru.

Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Ef.3:20-21)

Bůh je schopen učinit neskonale víc, než jsem si schopni představit, než jsme schopni očekávat. Projevilo se to právě o Vánocích, kdy se Bůh rozhodl stát člověkem, aby mohl zachránit člověka pro věčnost. To je první a zásadní projev Boží moci

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! (1.Korintským 16:13)

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.

1 Petr 3:9

Kde je Duch Páně, tam je svoboda.

2 Kor 3:17

Nadpis, který jste si teď přečetli se objevil v srpnu v nejedněch novinách v USA. V té době se totiž v Chicagu konalo Celocírkevní shromáždění Evangelické Luterské církve v Americe (ELCA). Tato církev prožívá v současnosti obrovský zápas o pozici „homosexuálních pastorů“ v církvi. Její nejvyšší shromáždění odhlasovalo několik rezolucí k otázce homosexuálních pastorů. Ta nejzásadnější „vybízí a povzbuzuje“ biskupy, aby se „zdrželi ukázňování pastorů, kteří žijí v oddaném vztahu s člověkem stejného pohlaví.“

Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka. 

Marek 3:35

A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. (Mat 7:24-29)

Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Mat.6:7)

Francois Fenelon, římskokatolický francouzský teolog, spisovatel a básník se vyjádřil nádherně o modlitbě. Pokud jeho návod k modlitbě aplikujeme do svého modlitebního života, určitě budeme blíže tomu, abychom nemluvili naprázdno.

To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.  (Jan 15:12-14)

Když mluvíme o Boží lásce, musíme si uvědomit, že existuje několik druhů Boží lásky. Je tomu stejně jako s lidskou láskou. Láska mezi manžely se liší od lásky matky k dítěti. Láska dobrého přítele se liší od lásky k domácímu zvířátku, apod. Také u Boha je to podobné. Nalezneme zde několik druhů lásky.

V třetím čísle letošního vydání časopisu Přítel jsem psal článek o tom, že základem manželství a rodiny vůbec je milost. Nyní se máme zamyslet nad tím, co jsou nosníky manželství. Když jsem poprvé dostal toto téma,  ptal jsem se sám sebe, jaký je rozdíl mezi základem manželství a nosníky manželství. Ale potom jsem si vzpomněl na svou stavařskou minulost a něco mi došlo.          

Pavel je nesmírně zraněn, protože jeho manželka si na něj neustále stěžuje a kritizuje jej. Může toto manželství ještě někdy dobře fungovat? Jana zjistila, že ji manžel zatajil část své minulosti a je nesmírně zraněná. Bude jejich manželství ještě někdy tak krásné, jak kdysi bylo? Ondřej a Monika jsou už spolu 12 let a pořád nemají děti. Cítí se nesmírně poníženi a zraněni. Budou se někdy cítit šťastně a naplněni? Honza a Sylva jsou spolu už patnáct let, ale už k sobě nic necítí. Vědí, že jako křesťané si mají zůstat věrni, ale manželství už je jen prázdný obal. Jde s tím vůbec ještě něco dělat?

Jak zahalil oblakem ve svém hněvu Panovník sijónskou dceru! Srazil z nebe na zem okrasu Izraele. Nebyl pamětliv podnože svých nohou v den svého hněvu. Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy nivy, rozbořil ve své prchlivosti pevnosti dcery judské, srovnal se zemí, znesvětil království a jeho velmože. V planoucím hněvu srazil každý roh Izraele, svou pravici stáhl nazpět před tváří nepřítele, vzplanul v Jákobovi jako plápolající oheň, sžírající všechno vůkol. (Pláč 2:1-3)

Viděli jsme Pána! To bylo zvolání směrem k Tomášovi, který chyběl mezi učedníky, když se jim poprvé od své smrti ukázal Pán Ježíš Kristus. Velmi často mi v hlavě zní melodie stejnojmenné písně, kterou před léty zpívala Třinčata. Velmi radostná a energická melodie té písně vyjadřuje nadšení z toho, že se učedníci setkali se vzkříšeným Ježíšem Kristem. Jejich ohromná radost doslova tryská ven.

V posledních dekádách jsme svědky snahy o sbližování a sjednocování církví. V některých oblastech jde jistě o vítaný jev. Na druhé straně ovšem musíme přiznat, že jen se zármutkem přihlížíme tomu, jak se jednota stává významnějším prvkem než biblické poselství o cestě spasení. Základní věroučné pravdy, za které bojovaly generace našich předků se dnes stávají méně důležité než jednota. Základní reformační principy ustupují do pozadí  jako druhotné jen proto, abychom vytvořili jednotu.

Žijeme v době, která se vyznačuje komunikací. Komunikace je určitě nádherný dar, který nám Pán Bůh dal. Komunikace je jistě velmi užitečným nástrojem k řešení osobních problémů, k vysvětlovaní stanovisek, k hledání společných cest. Komunikace je jistě velmi důležitá i v oblasti dialogu mezi církvemi a náboženstvími. Určitě i komunikace byla nástrojem toho, že na mnohých místech došlo ke zklidnění různých mezidenominačních násilných bojů a zápasů. 

Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. (Žalm 16,8-11)

Vztah Ježíše Krista k Písmu je nezpochybnitelný. Kristus považoval Písmo za neomylné, autoritativní a historicky přesné Boží slovo. Kristus je přesvědčen, že každá čárka Písma je důležitá a věčně platná. To je Kristův postoj. Stott nám připomíná, že „nemáme tu svobodu, abychom vynechali cokoli z Ježíšova učení. … Nemáme žádnou kompetenci, abychom sami sebe uvedli do pozice soudce a abychom rozhodovali, že přijmeme některé části Jeho učení, zatímco jiné odmítneme.“

Nemalé části křesťanů přivozují slova jako „evangelizace“ a „svědčení“ nepříjemné pocity v oblasti žaludku. Proč? Důvodů bude určitě více, ale chtěl bych se teď zamyslet nad dvěmi z nich, jejichž definování by nám mohlo pomoci odhalit své slabiny, najít pomoc a posílit to, co zemdlívá. Jsem si při tom vědom, že pouze „On (Hospodin) dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“ Iz 40:29. Tím prvním důvodem je, že se nám tento úkol se zdá příliš složitý. Tím druhým důvodem je, že se nám připadá, že lidé nemají zájem. Nejprve se pokusím zamyslet na tím prvním důvodem a postupně se dostaneme i k tomu druhému.

Žijeme v době, kdy snad více než kdy předtím platí, že potřebujeme zkoumat duchy. Apoštol Jan nás upozorňuje: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ (1.Jan 4:1) Zde si musíme uvědomit, kdo je falešný prorok. Není to pouze jakýkoli nepřítel Božího díla. Jde o nepřítele, který se prohlašuje za Božího vyslance a tvrdí, že přináší poselství od Hospodina.

V dnešní přednášce se chceme zamyslet nad tím, jak se má projevovat život křesťana. Je však nezbytně nutné, abychom si uvědomili, proč nás to zajímá. Nezajímá nás to proto, abychom mohli posuzovat, zda ta či ona osoba je „opravdovým křesťanem,“ ale zajímá nás to proto, abychom věděli, co se má dít v našem vlastním životě. Pojďme si teda odpovědět na několik základních otázek týkajících se života křesťana.