Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh, jediná jistota ve smrti i v životě

13. 2. 2007

Před několika léty jsme byli svědky velice zdlouhavých výslechů a vyšetřování ve Spojených státech amerických. O koho že to šlo? O samotného prezidenta Billa Clintona. A co bylo tím problémem? Řešil se jeho mimomanželský poměr se stážistkou Monikou Lewinskou. Určitě si na to vzpomínáte. Spousta diskuzí, návrhy na odvolání z funkce, lži ze strany prezidenta, to vše se propíralo jak v médiích, tak i mezi běžnými lidmi.

Nedá mi, abych se nezeptal, jak je tomu na naší politické scéně? Zdá se, že máme jiná morální měřítka, a že tyto věci v naší společnosti nejsou nazývány problémem. Pak se ale ptám: Jak je tomu v našich sborech? Někdy takovéto problémy přehlížíme a tváříme se, že se nic neděje. Jindy na člověka připevníme cedulku „cizoložník“, a už se s ním nebavíme.

 Proč o tom mluvím právě v tomto zamyšlení, kde má být řeč o smrti a umírání? Protože Žalm 16, který je základem mé úvahy, napsal král David, jehož „nejznámějším“ hříchem bylo právě cizoložství. Jsme si jisti, že to nebyl jeho jediný hřích, a že předtím i potom spáchal mnoho dalších hříchů. Přesto v uvažovaném textu tento hříšník v klidu vyznává:

Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. (Žalm 16,8-11)

Jak to, že hříšník David může s takovou jistotou mluvit o věčném životě po smrti? Vždyť cizoložství je velice závažným hříchem! Jak je možné, že v Bibli máme žalmy, které tento hříšník napsal? Neměly by se snad z Bible odstranit?

V 2 Samuelově 12,13 nalézáme záznam, který nám na všechny tyto dotazy odpovídá:

David Nátanovi řekl: "Zhřešil jsem proti Hospodinu." Nátan Davidovi pravil: "Týž Hospodin hřích z tebe sňal. Nezemřeš.”

David si dovoluje mluvit o věčném životě, protože věděl, že jeho hříchy byly odpuštěny, když činil pokání. Sám prorok Nátan prohlásil jeho hříchy za očištěné.

Hříšník jako David může mluvit o věčném životě pouze tehdy, pokud platí, že Hospodin z něho sňal každý hřích. Vážený čtenáři, pokud Hospodin sňal i tvůj hřích, pak můžeš žít ve stejné jistotě v jaké žil David, v jistotě věčného života.

 A jak se tento život v jistotě věčného života projevuje? Projevuje se ve dvou rovinách. Projevuje se tím, že David mluví k Hospodinu. V tomto žalmu čteme, že David dobrořečí Hospodinu (v.7a), že si David vědomě stále staví Hospodina před oči (v.8), že vrcholem Davidovy radosti je být s Hospodinem (v.11b). Co jiného tyto Davidovy aktivity znamenají než to, že se David k Hospodinu obrací v modlitbě. Pravidelná, důvěrná a osobní modlitba jsou projevy života, který je zakořeněn v jistotě věčnosti.

 Co je tím druhým projevem? David vyznává, že jej Hospodin napomíná a poukazuje mu na to, co je v jeho životě špatné (v.7b), a také že mu Hospodin dává poznat stezku života (v.11c). David vyznává, že k němu Hospodin mluví. To je tím druhým projevem jistoty věčného života. Bůh k člověku mluví, mluví k němu skrze své slovo – Bibli. A vidíme, že když Bůh mluví, pak „napomíná” tím, že ukazuje náš hřích. David říká, že je napomínán i v noci. Na mysli nám vyvstává obraz člověka ležícího v posteli, který nemůže spát a přemýšlí nad Božím slovem čehož si Duch svatý používá a usvědčuje jej z hříchu. Ale Bůh je mnohem mocnější. Nejen že svým Slovem napomíná. On zároveň dává východisko, jakým tyto hříchy mohou být odpuštěny a jakým můžeme poznávat cestu k věčnosti. David říká, že mu Bůh odhaluje „stezku života.” Bůh skrze své Slovo ukazuje na spasení. To je vlastně základní zvěstí Božího slova.

 Duch svatý tady použil krále Davida popisujícího svůj život, aby vyřkl jedno ze zásadních proroctví. To, co David mluví o sobě, dochází naplnění v Ježíši Kristu. Apoštolové Pavel a Petr citují tuto pasáž jako proroctví o vzkříšení Ježíše Krista (Skutky 2,25-28; Skutky 13:35-37).

 Apoštol Petr cituje tento text spolu s několika dalšími ve svém kázání v den letnic. Těsně před tím, než uvádí tento citát z Žalmu 16, říká:

Ale Bůh ho [Ježíše Krista] vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Skutky 2:24)

 Ježíš Kristus byl tím, kdo nebyl ponechán v moci podsvětí (v.10a). Ano, On sestoupil do pekel, ale nezůstal tam a vydobyl slavné vítězství. Svatý Bůh, který prolil svou nevinnou krev, který zakusil smrt a umírání, On je tím vítězem nad smrtí.

A proto Hospodin snímá naše hříchy, tak jak sňal z Davida hřích cizoložství i všechny ostatní. Za tyto hříchy bylo zaplaceno tou nejdražší krví Jeho Syna. A nejen za hříchy Davida, ale i za hříchy nás všech. A nejen za některé naše hříchy bylo zaplaceno, ale Kristus přinesl výkupné za všechny hříchy, i ty nejhorší a nejčernější. A pokud dokonalý Boží Syna zaplatil za naše hříchy, pak se nemusíme obávat, že by to byla platba nedokonalá, či nedostačující. Nemusíme se obávat, že nějaký z našich hříchů by snad zůstal neodpuštěn.

Pokud činíme pokání z naší hříšnosti, nemusíme se ani obávat, že bychom snad z nějakého hříchu zapomněli pokání činit. Bůh po nás nechce seznam našich hříchů, ale život, který je pokáním charakteristický. On nám ty hříchy neodpouští, protože jsme z nich dělali pokání, ale protože Jeho Syn za ně zaplatil svou krví.

A proto každý pokání činící hříšník může žít i umírat v pokoji, protože jeho hříchy jsou odpuštěny a pro něj připraven život věčný. Proto můžeme s Davidem vyznávat:

Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.(v.5)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář