Růst sboru? Co to je?
V dnešní době se v církvi často hovoří o růstu. Musíme si však položit otázku, co je to růst sboru či církve? O čem vlastně mluvíme? Dokonce dochází k nejrůznějším nedorozuměním a napětím, které tato problematika vyvolává. Přestože je tento problém jistě hlubší, to první a zásadní je, abychom si uvědomili, o čem vlastně mluvíme, když používáme slovo „růst“ sboru.
Růst početní a kvalitativní
Když se podíváme do Nového zákona, tak zjistíme, že čeština překládá slovem růst několik řeckých slov. Některá z nich mají význam početního růstu, jiná rozměr kvalitativního růstu, některá nedefinují, zda jde o kvantitu či kvalitu. Už tento fakt nám ukazuje na to, že problematika růstu je složitější, než se často proklamuje.
Další záležitost, kterou si uvědomíme, je ta, že nejčastěji se o růstu hovoří v souvislosti s jednotlivcem. Čteme tak o růstu v poznání Boha, o růstu víry, lásky, vytrvalosti nebo obecněji prostě o růstu ovoce křesťana. Tomuto principu někdy říkáme růst v dokonalosti neboli posvěcení. Tady pravděpodobně není žádných velkých pochyb o významu slovu růst ani o potřebě takového růstu.
Růst sboru ve vazbě na Slovo
Otázka tedy zůstává, co je to růst sboru? Podívejme se na několik textů a pokusme se pochopit, co tedy Nový zákon o růstu sboru či církve říká. Nejprve se podíváme na několik textů ze Skutků, které popisují stav církve, potom na jednu situaci vyřčenou Ježíšem. Nakonec se podívám na ostatní texty hovořící o růstu.
„Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.“ (Sk 6,7)
Tento text jednoduše hovoří, že církev rostla početně. Není jistě nezajímavé, že tento růst je uveden faktem, že se šířilo Boží slovo.
Vnitřní růst církve a růst navenek
„A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v bázni Páně a vzrůstala počtem, protože ji Duch svatý posiloval.“ (Sk 9,31)
Slovo odkazující na nějaký růst je zde použito dvakrát. Jednou je přeloženo jako vnitřní růst a podruhé jako růst navenek. V prvním případě je tam použito slovo, které v řečtině znamená „stavět dům“. Možná bychom tento text mohli přeložit doslovně tak, že církev byla „budována“ či „stavěna“. Představa je ta, že církev rostla tak, jako roste stavba domu. Každopádně toto slovo nese v sobě význam vnitřního růstu, ne početního růstu. Jde o duchovní růst, duchovní povzbuzení, ne početní růst. Nicméně dále se tam píše, že církev rostla potěšením Ducha svatého. To znamená, je tady řeč i o tom, že potěšující Duch svatý působil růst, a tentokrát jde o početní růst. Takže bychom z tohoto textu mohli vypozorovat, že církev početně rostla tam, kde to působil Boží Duch, tam, kde mimo jiné jednotliví členové duchovně rostli.
„A tak se církve upevňovaly ve víře a počet bratří rostl každým dnem.“ (Sk 16,5)
Toto je další text o početním růstu sboru. Je tady řečeno, že církve, možná bychom mohli říci sbory, rostly početně a to denně. A opět je zajímavé všimnout si kontextu, který tento růst spojuje s upevňováním či posilováním víry. Můžeme tedy říci, že početní růst je spojován s posilováním víry jednotlivých členů církve.
Růst církve je mimo lidskou kontrolu
„Ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.“ (Mk 4,27)
Tento Ježíšův citát je z podobenství o zasetém zrnu. Toto podobenství nehovoří specificky o sboru či církvi, ale o Božím království. Je zde řeč o tom, že člověk rozsívá, ale nemůže způsobit růst. Jinými slovy, člověk není zodpovědný za růst. Ten proces růstu je mimo jeho kontrolu. Člověk je zodpovědný za rozsévání. A z analogie bychom mohli říci, že je zodpovědný třeba i za přípravu půdy, za zalévání apod. Ale růst a určitě i jiné věci, jako např. počasí, jsou mimo jeho kontrolu.
Podobně se vyjadřuje apoštol Pavel: „Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst.“ (1 K 3,6) Dozvídáme se tedy, že proces růstu je Božím procesem. Člověk hraje v tomto procesu naprosto druhotnou roli. Apoštol Pavel to říká ještě definitivněji: „Nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.“ (1 K 3,7) Podle tohoto textu člověk v procesu růstu neznamená vůbec nic.
„Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem.“ (Ko 2,19)
Tento citát apoštola Pavla hovoří o růstu těla, kterým je církev. O tomto růstu zde apoštol říká, že jde o Boží růst. Potvrzuje tak slova, která vyřkl Ježíš a ukazuje na to, že nejde o jakýsi produkt lidského snažení, ale o Boží milostivé vedení církve. Slovo, které je zde použito nespecifikuje, o jaký druh růstu jde a neurčuje tak, zda jde o vnitřní či o početní růst.
Růst v závislosti na duchovních darech
„Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.“ (1 K 14,12)
Tento text nám ukazuje, že hojnost duchovních darů slouží k růstu církve. Z tohoto překladu jakoby vyplývalo, že jen některé dary jsou dobré k růstu celé církve. Ale to jde jen o jistou slabost tohoto překladu. Originál ukazuje na to, že duchovní dary obecně slouží k růstu církve. A to je další důležitá informace. Dle tohoto textu máme tedy usilovat o přítomnost duchovních darů v církvi. Není zde výzva, abychom usilovali o růst církve. Je tady však zaslíbení, že přítomnost duchovních darů slouží k růstu církve. Nicméně tady opět je třeba upozornit, že je použito slovo, které znamená vnitřní budování církve, tady vnitřní a ne početní růst.
„Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.“ (1 K 14, 26)
Je tady řeč o společném růstu a myslím, že můžeme říci, že je řeč o růstu společenství, tedy sboru. Máme tady výzvu, abychom všechny věci dělali tak, aby sloužily tomuto růstu. Jakým způsobem máme tedy přispívat k tomuto společnému růstu? Apoštol Pavel dává k tomu návod v následujících verších. Popisuje zde různé situace při společných setkáních a říká, jak se jednotlivci mají chovat. Mohli bychom říct, že ustanovuje jakousi církevní liturgii, církevní řád bohoslužeb. Když se tedy v církvi věci dějí řádně, organizovaně, pak to slouží růstu společenství. Ale opět musíme přidat, k vnitřnímu růstu. Opět je totiž použito slovo odkazující na vnitřní a ne početní růst.
Růst církve spojen s osobním růstem jednotlivce
Pokusme se shrnout výsledky tohoto studia. V knize Skutků čteme, že církev početně rostla. Je to popis stavu. Nicméně nemůžeme s jistotou říci, že by Nový zákon na jiných místech mluvil o početním růstu církve. Ostatní texty spojující církev s růstem se téměř výhradně týkají pouze vnitřního růstu. V Koloským 2,19 není definováno, o jaký růst jde, ale z kontextu je mnohem pravděpodobnější, že jde také o vnitřní růst. Kdykoliv jde o vnitřní růst, tak vlastně jde o duchovní růst jednotlivců církve.
Když Písmo o početním růstu církve hovoří, nedává nikdy návod či postup, jak tohoto růstu dosáhnout. Většinou jej zase spojuje s osobním duchovním růstem jednotlivce.
Jaký z toho můžeme vyvodit závěr? Určitě nejde o to, že by nám nemělo jít o evangelizaci a misii. Samozřejmě Bible ukazuje na přesný opak. Evangelizace a misie je klíčová a zásadní. Nicméně je třeba si uvědomit, že velice významným elementem růstu je vnitřní růst církve. To je ten pravý růst církve a z tohoto růstu potom pramení i růst misijní. Při všech populárních vizích a strategiích pro růst a zakládání sboru, církev nikdy nesmí zapomínat, že pouze církev, která roste vnitřně, může obstát. A proto je důležité, aby církev pamatovala, že její poslání je jak početní růst (získávání nových věřících) tak vnitřní růst (růst v posvěcení jednotlivců). A musíme vždy pamatovat, že jeden i druhý růst přichází, když Bůh dává vzrůst. A tak v poslušnosti připravujme půdu, rozsévejme a zalévejme, ale pamatujme, že neznamenáme nic v porovnání s Tím, kdo dává růst.
