Sexualita a poslušnost
Žijeme v době, kdy o sexuální čistotě slyšíme téměř výlučně pouze v náboženském
kontextu. Sekulární prostředí si je vědomo problému spojených se sexualitou a
proto nabádá k opatrnosti, k použití dostatečných ochranných
prostředků atd. A my křesťane v tomto prostředí žijeme. Někdy mám dojem,
že se za své přesvědčení týkající se lidské sexuality stydíme a rozhodně se
k němu moc nehlásíme. Není to prostě moderní říkat, že se sexem počkáme do
svatby a že chceme být věrní své ženě. Co naplat, že nám to dokonce přikazují
zákony naší země. Prostě se to dnes moc nenosí.
Nedávno jsem v jedné knize četl výzvu autora,
který psal, že pokud nevěříme ve věčnost, tak bychom si život měli užít a
nenechat se svazovat žádnými omezeními. Ten výrok je pro mne problematický. Já
jsem totiž přesvědčen, že nejšťastnějším mne neučiní to, že si budu žít jak
chci, že si budu užívat nevázaného sexu či alkoholu, ale to, když budu žít tak,
je to chce Ježíš Kristus. Tady vidím jeden z problémů dnešního křesťanstva.
Přijali jsme takový trpitelský přístup k životu, ve kterém si říkáme, že
ještě na chvíli zatneme zuby, budeme se omezovat a nějak to vydržíme a potom už
bude fajn, budeme v nebi a bude klid. Biblické principy chápeme jako něco,
co nás omezuje, ale co jsme schopni vydržet pro vavřín, který nás čeká
v nebesích.
Jenže když se na tento přístup podíváme blíž, tak
zjišťujeme, že je naprosto v rozporu s naším reformačním odkazem.
Vždyť přece nejsme spaseni proto, že se pro Krista obětujeme. Jádrem evangelia
je, že Kristus se obětoval za nás. A naše motivace k poslušnosti Bohu
pramení z toho, že jsme přesvědčeni o tom, že život v poslušnosti
Pánu Bohu je pro nás, pro tuto společnost i pro našeho Pána to nejlepší.
Ale otázkou je, zda tomu v dnešní době ještě
opravdu věříme. Věříme, že tím nejlepším je počkat se sexem do svatby? Věřím
opravdu, že je nejlepší zůstat celoživotně věrný svému partnerovi? Věřím
opravdu, že je nejlepší když nedovolím, aby moje oči sledovaly nahotu někoho
jiného?
Apoštol Pavel nás
povzbuzuje k víře a k tomu, abychom činili to, co je nejlepší - Boží vůli:
„Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení,
abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou
svatě a s úctou.“ (1.Tes. 4:3-4) Máme se zdržovat necudnosti, protože to je nejlepší. Co je to necudnost?
Necudnost je to, když se dva lidé chovají jakoby byli v manželství,
přestože spolu v manželství nejsou. Ale apoštol Pavel také ukazuje, že
nejde jen o činy, ale jde i o oblast našich myšlenek, naší fantazie, našich
tužeb. Říká, že nemáme žít „ve vášnivé
chtivosti.“ Samozřejmě můžeme vášnivě toužit po své ženě, po svém muži. Ale
tady ty tužby musí končit. O tom je desáté přikázání.
Když nás Pán Bůh
vykoupil svou drahocennou krví a nazval nás svými dětmi, povolal nás
k životu v posvěcení. V kontextu 1.Tesalonickým 4 se mluví o
posvěcení především ve smyslu sexuální čistoty. To je totiž viditelné ovoce
našeho ospravedlnění z víry. Takže,
jako Kristova církev, usilujme o svátost, a to především o sexuální čistotu.
