Michal Klus - Je psáno...

Před několika dny jsme si připomenuli významné české svátky. Ano, jde o křesťanské svátky. Netýkají se sice období života Ježíše, jak je tomu u nejvýznamnějších svátků jako jsou především Vánoce a Velikonoce. Přesto jde o svátky křesťanské. Jde o svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje a o památku umučení mistra Jana Husa. Jde tedy o svátky velmi konkrétně spojené s naší zemí. Nebudu tady znovu připomínat historii zmíněných osob, ale chtěl bych zmínit dva klíčové důrazy, které jsem si znovu já uvědomil v těchto dnech a které jsou viditelné jak v životě Cyrila a Metoděje, tak mistra Jana Husa.

Tím prvním důrazem je zdůrazňování toho, že existuje pravda a že je důležité tuto pravdu hledat. Stejně jak v době těchto hrdinů tak i dnes je všude kolem nás spousta nepravdy. Pravda se nenabízí sama, je třeba po ní pátrat a hledat ji. Nicméně, tato doba je také v něčem zásadním způsobem těžší. V době věrozvěstů a mistra Jana Husa totiž nebyl zpochybňován fakt, že pravda existuje. Kdežto dnes je spousta těch, kteří pravdu zařadili do kolonky relativních pojmů. Není nic nového, když vám někdo tvrdí, že váš názor na jistou věc je sice moc krásný, a že je těší, že vám tato pravda tak pomáhá v životě, ale že oni jsou přesvědčeni o něčem jiném. Naši pravdu nám nechtějí brát, ale zároveň prosí, abychom my uznali i jim tu jejich pravdu. Když to přenesu do otázky víry, tak říkají: „Moc se mi tvá víra líbí. Jsem rád, že tě tvoje víra činí šťastným a že ti funguje. Plně to respektuji, možná ti i trochu závidím. Ale já v Boha nevěřím. Mám jinou pravdu. Myslím, že žádný Bůh neexistuje a celkem mi to vyhovuje.“ A s klidem budou tvrdit, že my oba máme pravdu. Ale je to možné? Je zároveň možné, aby Bůh existoval i neexistoval? Jak pro věrozvěsty tak pro mistra Jana Husa byla pravda zásadní. Stavěli totiž na Božím slově, které říká, že poznání pravdy je tím nejdůležitějším v našem životě. Sám Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda Vás učiní svobodnými.“ Pravá svoboda přichází ne tehdy, když pravdou nazveme to, co nám vyhovuje, ale když tu pravdu najdeme. A Ježíš také říká, kde máme hledat. Řekl: „Já jsem ta pravda.“ Hledejme pravdu a osobně Vám doporučuji, hledejme ji u Ježíše – v Bibli.

A potom je tady ten druhý důraz. Jak věrozvěstové tak mistr Jan Hus byli ochotni pro pravdu přinést oběť. A to je v dnešní době nesmírně důležitý odkaz. Oběť Jana Husa byla samozřejmě tou obětí nejvyšší. Nicméně žijeme v době, kdy oběti nejsou v módě. Máme tady tržní myšlení. Když já sám z toho nic významného mít nebudu, tak nic neudělám. Jenže obrana pravdy často vyžaduje oběti a tak se staví na odpor lidskému egu. Kéž bychom se znovu pokusili vidět alespoň o trošičku dále než po svůj vlastní práh. Kéž bychom se dokázali vzbouřit svému já a vidět i potřeby těch kteří jsou kolem nás. Kéž bychom viděli potřeby bezbranných, kteří se nedokážou sami bránit. Kéž bychom viděli potřeby příštích generací. A i tady je opět aktuální ten citovaný verš. „Pravda nás učiní svobodnými“ Jedině pravda dokáže zvítězit nad našim egoismem. A jelikož je Ježíš tou pravdou, pak tedy On je tím, kdo nás může proměnit. Ten, který říkal „Modlete se za své nepřátelé.“ Ten, který dal svůj život, aby lidé mohli žít.

My asi svůj život pro pravdu obětovat nemusíme. Ale otázka zní, jsme schopni dnes odříct si něco ze svého pohodlí pro to, aby lidé poznali a slyšeli pravdu?

Cyril a Metoděj společně s mistrem Janem Husem nás učí, že existuje pravda a že je třeba přinést oběť, aby tato pravda zvítězila nad lží a nenávistí. Kéž bychom jejich odkaz ctili a následovali i v dvacátém prvním století.

(Připraveno pro pořad v Kabelové televizi)