Michal Klus - Je psáno...

      V každém člověku je zakořeněna touha po spravedlnosti. Všichni bychom tu spravedlivost chtěli, ale až příliš často narážíme na nespravedlnost. Mnozí třeba vidí spoustu nespravedlnosti v současných opatřeních spojených s pandemii. Menší obchodníci volají, že je nespravedlivé, že zavřeli malé obchody a velké ne. Restauratéři volali po spravedlivém odškodnění. Vláda schválila kompenzace pro restauratéry, ti samozřejmě spokojení nejsou, ale navíc se ozývají ti, kteří dodávají restauracím zboží, protože oni také přišli o tržby.

     Kolikrát jste v letošním roce použili slovo „neuvěřitelné“? Já asi docela dost krát. Především, když se objevil coronavirus a na jaře se všechno zastavilo. Opravdu, kdyby mi o pár měsíců dříve někdo řekl, že budeme mít zákaz vycházení, že se zavřou všechny služby a obchody, že se zastaví většina dopravy, nevěřil bych. Bylo to pro mne neuvěřitelné a opravdu jsem to slovo často používal.

Ale možná jsme to řekli i u jiných příležitostí, kde jsme zažili velké překvapení.

Mám rád sport a rád se také na něj dívám. Už to budou tři roky, od závodu, kdy Ester Ledecká vyhrála na lyžích super obří slalom na olympiádě. Podle mne jedno z největších sportovních překvapení zimních olympijských her posledních dekád. Celá jízda trvala asi minutu dvacet. Někdy od poloviny začalo divákům docházet, že jede výborně. Komentátor na českém Eurosportu v posledních 20 vteřinách jízdy a krátce po ní použil slovo neuvěřitelné 5x. Bylo to prostě neuvěřitelné. Nikdo to nečekal. Byl to šok.

Videozáznam štědrovečerní bohoslužby z Třince.

     Milí přátelé, v předchozích adventních nedělích jsme už odbalili dar naděje, pokoje a radosti. Zbývá ten poslední. A myslím, že už tušíte, o co půjde. Dnes odbalíme dar lásky. Když Bůh zaslibuje svého Syna, tak tím dokazuje, jak moc nás má rád. Už na nedělní besídce učíme děti zpaměti Jan 3,16.  To je ten velmi významný verš, který nám zdůrazňuje, že příchod Ježíše Krista je velkým projevem lásky. Zacitujme si ho společně: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Čekáme miminko! To je věta, která má v sobě obrovské množství emocí! Když tato věta zazní od mladého manželského páru, tak se všichni radují. V poslední době to je stále méně a méně samozřejmé. Když se setkávám s páry, které přinášejí děti ke křtu, tak si občas vyslechnu příběh o tom, jak dlouho čekali. Tím vás chci také povzbudit, abychom se modlili za ty, kteří mají problém počít dítě. Je to jistě velká zkouška.

Na druhé straně máme i ty, kteří neplánují dítě a těhotenství nesou velmi těžce. Žel, pořád je nemálo těch, kteří se v takovém případě rozhodnou pro zničení tohoto nového lidského života. Přitom je tady tolik těch, kdo by tak rádi dítě adoptovali. Prosím, modleme se i za ty, kdo jsou v takto tíživé situaci, aby život nebrali, ale měli odvahu a také dostatek podpory ve svém okolí. Ale neskončeme na modlitbách, ale oceňme to, když si tito lidé miminko nechají, i když je to třeba často mimo manželství. A buďme oporou, aby dítě dostalo to nejlepší, co může.

Milí přátelé, asi každý z nás zažívá ty okamžiky, kdy se bojíme. Samozřejmě, záleží i na našem charakteru. Někdo je více bojácný, jiný méně. Když mi někdo z členů naší rodiny řekne, že bude doma v osm a potom je devět a není doma a nezvedá telefon, tak se tak nějak bojím i já. Někdy také může přijít takový pocit strachu, někdy až panika, před něčím neznámým, mohou přijít obavy z budoucnosti, strach o zdraví či cokoliv jiného. A někdy přijde takový až bych řekl existenciální strach spojený se smyslem naší existence a se směřováním našeho života. Nepokoj může mít různé formy. Nicméně Boží blízkost jde proti strachu a přináší pokoj. Boží pokoj je lékem na naše strachy. Je to pokoj těch, kdo žijí, jako by Neviditelného viděli. Tak to bylo řečeno o Mojžíši.

Milí přátelé, v letošním adventu budeme postupně odbalovat čtyři adventní dárky. Dnes tedy odbalíme ten první. A než vám prozradím, co je tím prvním dárkem, podíváme se na jeden adventní biblický text z příběhu, který nás bude celým adventem provázet. Najdeme jej na začátku Lukášova evangelia.

„Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ (Lukáš 1, 26-28)

Dnešní kázání začnu Komenského citátem, kterým jsem tuto sérii také zahájil. Komenský na sklonku života píše: „Však již vidím nebeskou vlast, k jejíž prahům mne dovedl můj vůdce, mé světlo, můj Kristus, jenž mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého Otce … a brzo přijde, aby mne vzal k sobě, abych i já byl tam, kde je On.“

Milí přátelé, mojí touhou je, abychom i my dnes viděli tu nebeskou vlast a přeji každému z nás, abychom se vírou spolehli na Pána Ježíše Krista, protože potom budeme moci říct, že je to naše nebeská vlast.

        Když byl Jan Amos Komenský v Lešně, udeřila morová nákaza. A Komenský byl překvapen, jak krutě a necitlivě se k nemocným chovají místní. A tak napsal brožurku, která byla nedávno vydána pod názvem Kratičká zpráva o morové nákaze (původně Zpráva kratičká o morním nakažení). Touto brožurkou se dnes budeme inspirovat.

      V těchto dnech se opět slavil Halloween. Z důvodu nouzového stavu to možná nebylo u nás letos až tak moc vidět. Jeho symbolem je vydlabaná dýně se svíčkou uvnitř.

Halloween je původně okultní svátek oslavující temné síly, smrt a záhrobí. I dnes je to hlavní svátek satanistů a podobně smýšlejících skupin. Na druhou stranu, většina těch, kdo se při něm baví, jsou sekulární lidé západní společnosti. Nedělají to proto, aby něco uctívali. Dělají to prostě proto, že podlehli tlaku obchodních loby, které na tomto svátku vydělávají a tak do jeho popularizace pumpují miliony. Prodává se spousta převleků, sladkostí, kina se plní zájemci o hororovou podívanou, pořádají se slevové akce a lidé vesele nakupují.