Michal Klus - Je psáno...

Dnes přečteme úsek z knihy Jeremjáš. Dovolte, že opět připomenu, v jaké situaci byla pronesena slova, která budeme číst. Z kontextu vyplývá, že Jeremjáš píše do Babylónu obyvatelům Jeruzaléma, kteří byly králem Nabúkednasarem deportováni v roce 597 před našim letopočtem. Tehdy Nabúkednesar v Jeruzalémě nastolil nového krále, Sidkijáše, a část Židů, především inteligenci odvlékl sebou do Babylónu. Sidkijáš se později proti Babylónu vzbouří a tak roku 587 přitáhnou Babyloňané znovu a tentokrát Jeruzalém vydrancují a odvedou zbytek obyvatelstva do Babylóna také.

Jako dnešního hrdinu víry jsem vybral číšníka. Vy z vás, kdo znáte Bibli, tak už víte, o koho jde. Jde o Nehemjáše. A přestože u něj vidíme mnoho následováníhodných kvalit, budeme dnes o něm mluvit jako o tom, kdo je vzorem ve svém modlitebním životě. Přečtěme si začátek z knihy, která je po něm pojmenovaná.

Dnes budu mluvit o hrdinovi, u něhož neznáme ani jeho jméno. Vlastně toho o něm víme jen velmi málo. Mezi hrdiny víry jej řadím kvůli jedné jeho velmi stručné modlitbě, kterou směřoval k Ježíši. Najdeme ji v Lukášově evangeliu.

 V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo. Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil. (Lukáš 5, 12-16)

Průzkum agentury STEM/MARK ukázal, že 37 procent zadaných Čechů a Češek bylo v minulosti nevěrných svým partnerům či partnerkám. Ačkoliv toto číslo samo o sobě ukazuje zoufalý stav vztahů, realita je ještě horší, protože neřeší různé sexuální kotrmelce těch, kdo zadaní nejsou.  

Co víc, tyto praktiky se vkrádají i mezi členy církví. Jak tedy máme žít, abychom ustáli tlaky na naši sexuální čistotu a věrnost? Dnes se chceme učit ze známého příběhu o Josefovi v domě Potífara.

V Bibli čteme často o prorocích a proroctvích. Když se řekne prorok, vybaví se nám možná Eliáš nebo Izajáš. Možná si vzpomeneme na proroctví o narození Ježíše Krista. Bylo předpovězeno například, že bude z rodu Davidova, že se narodí v Betlémě, že bude zabit a že vstane z mrtvých.
Má proroctví místo v dnešní době? To je velmi důležitá otázka.

Milí konfirmandé, někdy v době, kdy jste se narodili, měl v kinech premiéru film, který se česky jmenuje Agent bez minulosti. Jde o film, kde hlavním hrdinou je Jason Bourne, kterého hraje Matt Damon. Film začíná tak, že rybáři ve středozemním moři v noci vyloví postřeleného člověka. Ten to přežije, ale vůbec nic si nepamatuje a tedy ani netuší, kdo je. A tak začíná kolotoč pátrání po identitě.  

Každý den se rozhodujeme. Někdy děláme velká rozhodnutí, někdy ta drobnější. Rozhodujeme se pro životního partnera či pro profesní dráhu, ale také rozhodujeme, jak strávíme večer nebo co uvaříme k obědu. Každý dělá rozhodnutí. I ty naše mámy dělají rozhodnutí a dělají jich spoustu. Dnes bych přečetl text, ve kterém uvidíme, jaké rozhodnutí udělaly dvě ženy, když jim přišla návštěva. Myslím, že z toho přečteného příběhu se můžeme naučit něco o tom, jak se rozhodovat.

"Existují tři skupiny lidí: ti, kteří Bohu slouží, protože Ho našli. Jiní, kteří Ho hledají, protože Ho ještě nenašli; a konečně ti, kteří celý život živoří, protože Ho nehledají ani Ho nenašli. Ti první jsou rozumní a šťastní, ti poslední jsou blázniví a nešťastní, ti prostřední jsou rozumní a nešťastní.“ Pascal

Dnešní kázání začnu tím, že vám ukážu jeden klíč. Věděl by někdo, co je to za klíč? Ano, je to klíč od našeho kostela. Protože žijeme ve světě, kde je hřích, potřebujeme klíče. Zámek chrání náš majetek, naše soukromí. Zamknout jde kde co. Můžete zamknout dům, auto nebo třeba i mobil. Ale hřích zamkl i něco jiného. Hřích zamkl pomyslné dveře mezi námi a Pánem Bohem. A bez klíče tyto dveře neotevřeme. Bez klíče se k Pánu Bohu nedostaneme. Kristovo vzkříšení je však klíčem, který nám Pán Bůh podává. Velikonoce přinášejí dobrou zprávu, že dveře mezi člověkem a Bohem jsou odemčeny a Ježíš nám dává klíč. Přečtěme si dnešní text, který je přepisem slov Ježíše Krista, které řekl na začátku své služby.

Všichni volali: "Ukřižovat!" Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!" Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc." (Matouš 27, 22b - 24)