Michal Klus - Je psáno...

I dnes pokračujeme v sérii, kdy se díváme na to, co se odehrávalo v nitru Ježíše. Začínali jsme Jeho prvním zázrakem a pak pokušením na poušti. Dnes už se významně přiblížíme ke dnu Jeho smrti. Dnešní příběh nás zavede do soboty, týden před smrtí Ježíše Krista. Den před tím Ježíš přijel do Betanie ke svým dobrým přátelům, k Lazarovi, kterého vzkřísil z mrtvých, a k jeho sestrám Martě a Marii. Společně prožili sabat, a když sabat skončil, tak byli v domě Šimona, kde se odehrálo něco velmi zvláštního. Připomeňme si ten známý příběh.

Milí přátelé, dnes začínáme sérii, kterou jsme nazvali Ježíš před křížem. A chceme se zamýšlet nad tím, co se skutečně dělo v mysli Ježíše před tím, než byl odsouzen a popraven. Myslím, že je to nesmírně důležité, protože nám to pomůže pochopit, proč Ježíše přišel na tento svět, proč zemřel a jaký to má dopad na náš život.

Pro to první přemýšlení o tomto tématu jsem vybral situaci už ze samotného začátku služby Ježíše a jde o první Ježíšův zázrak. Ježíš nám nechává nahlédnout do svého nitra a my tam vidíme, že Ježíš počítá s křížem. Pojďme si ten text přečíst.

      Letošní národní týden manželství nese název O manželství a dětech. Dnes tedy budu hovořit více o dětech. Vybral jsem k tomu můj oblíbený starozákonní text. Jde o situaci, kdy se Jákob vrací domů a setkává se se svým bratrem Ezauem. Pro ty z vás, kdo to neznáte, si dovolím trochu představit kontext. Jákob od Ezaua utekl, protože ho okradl o prvorozenství, tedy o dědictví. Situace byla tak zlá, že ho Ezau chtěl zabít a tak Jákob prchl stovky kilometrů daleko ke svým příbuzným. Tam se usídlil, oženil a měl 12 dětí.

       Bratři a sestry, počtvrté v řadě se dnes setkáme s Jonášem. Poprvé jsme mluvili o tom, jak Pán Bůh vysílal Jonáše, aby šel za Něj, na Jeho místě. Podruhé jsme se s Jonášem setkali, jak od Pána Boha prchal. A minule jsme se s Jonášem setkali, když v nitru mořské obludy šel v modlitbě k Bohu. Nejprve šel tedy za Boha, potom od Boha, následně k Bohu. A v dnešní části uvidíme Jonáše, jak jde s Bohem. Žel, tady to ještě nekončí. Přečtěme si tedy dnes třetí kapitolu.

Milí přátelé, bratři a sestry, minulý týden jsme začali naše uvažování nad Jonášem. Mluvili jsme o jeho vyslání a o tom, že i nás Pán Bůh vysílá. Také jsme hovořili o tom, že lidská nevíra často způsobuje, že neposloucháme a že důsledkem je potom náš útěk od Boha.

Dnes se s Jonášem potkáme na lodi směřující do Taršíše, kde Jonáš utíká od Pána Boha. A v dnešním textu si všimněme, co se děje v životě člověka utíkajícího od Boha, jaký to má dopad na ty, kteří jsou mu blízko, a jak v této chvíli reaguje Pán Bůh.

Milí bratři a sestry, přátelé, dneškem zahajujeme lednovou sérii kázání, kdy budeme přemýšlet o Jonášovi. Myslím, že ten příběh většina z vás zná. Už jako děti jsme slýchávali příběh o prorokovi, který se rozhodl neposlechnout Pána Boha, ale Pán Bůh ho na útěku zastavil a to i za použití velké ryby.

Ale ten příběh je mnohem intenzivnější a nese nám spoustu důležitých myšlenek. Vlastně je to příběh o tom, jak se máme my, tedy věřící lidí, chovat k těm, kteří v Pána Boha nevěří. A my chceme začít tento rok právě tímto tématem, protože si uvědomujeme, že základním úkolem křesťanů v tomto světě je, aby byli Božími vyslanci a ukázali lidem, jak dobrý je Pán Bůh. A proto o tom chceme hovořit. Uvědomujeme si svoje nedostatky a chceme se modlit o to, aby nás Pán Bůh i tímto přemýšlením nad Jeho slovem měnil.

      V každém člověku je zakořeněna touha po spravedlnosti. Všichni bychom tu spravedlivost chtěli, ale až příliš často narážíme na nespravedlnost. Mnozí třeba vidí spoustu nespravedlnosti v současných opatřeních spojených s pandemii. Menší obchodníci volají, že je nespravedlivé, že zavřeli malé obchody a velké ne. Restauratéři volali po spravedlivém odškodnění. Vláda schválila kompenzace pro restauratéry, ti samozřejmě spokojení nejsou, ale navíc se ozývají ti, kteří dodávají restauracím zboží, protože oni také přišli o tržby.

     Kolikrát jste v letošním roce použili slovo „neuvěřitelné“? Já asi docela dost krát. Především, když se objevil coronavirus a na jaře se všechno zastavilo. Opravdu, kdyby mi o pár měsíců dříve někdo řekl, že budeme mít zákaz vycházení, že se zavřou všechny služby a obchody, že se zastaví většina dopravy, nevěřil bych. Bylo to pro mne neuvěřitelné a opravdu jsem to slovo často používal.

Ale možná jsme to řekli i u jiných příležitostí, kde jsme zažili velké překvapení.

Mám rád sport a rád se také na něj dívám. Už to budou tři roky, od závodu, kdy Ester Ledecká vyhrála na lyžích super obří slalom na olympiádě. Podle mne jedno z největších sportovních překvapení zimních olympijských her posledních dekád. Celá jízda trvala asi minutu dvacet. Někdy od poloviny začalo divákům docházet, že jede výborně. Komentátor na českém Eurosportu v posledních 20 vteřinách jízdy a krátce po ní použil slovo neuvěřitelné 5x. Bylo to prostě neuvěřitelné. Nikdo to nečekal. Byl to šok.

Videozáznam štědrovečerní bohoslužby z Třince.

     Milí přátelé, v předchozích adventních nedělích jsme už odbalili dar naděje, pokoje a radosti. Zbývá ten poslední. A myslím, že už tušíte, o co půjde. Dnes odbalíme dar lásky. Když Bůh zaslibuje svého Syna, tak tím dokazuje, jak moc nás má rád. Už na nedělní besídce učíme děti zpaměti Jan 3,16.  To je ten velmi významný verš, který nám zdůrazňuje, že příchod Ježíše Krista je velkým projevem lásky. Zacitujme si ho společně: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)