Jdi na obsah Jdi na menu
 


I vy chcete odejít?

20. 5. 2007

Na tomto světě je spousta tvrzení, kterým jedni věří a druzí ne. Jedni věří tomu, že díky člověku se Země velmi rychle ohřívá, jiní, jako třeba náš prezident, tomu nevěří. Jedni věří tomu, že komunismus je nejlepším společenským zřízením, druzí tomu nevěří. Jedni věří, že nejlépe vypadáte, když máte v nose náušnici, druzí tomu nevěří. Náš dnešní text také mluví o lidech, kteří věří nebo nevěří. Podívejme se na něj společně.

Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." (Jan 6:63b-69)

Z tohoto textu chci dnes zmínit tři kratičké věty:

1. Někteří z vás nevěří

                To je první věta, kterou chci zmínit. Je šokující, že Ježíš tuto větu říká těm, které učil tak dlouhou dobu. On to říká svým dvanácti učedníkům. Přestože tito učedníci toho tolik viděli a tolik slyšeli, Ježíš jím říká, že někteří z nich nevěří.

Stejná věta platí i v dnešní době. I v kostele, i mezi konfirmandy se mohou najít ti, kdo nevěří. Možná by dnes Bůh o některých se zde přítomných řekl, že nevěří. Jak je to možné? Vždyť posloucháme Boží slovo, absolvovali jsme kurz konfirmační přípravy?

Je nesmírně důležité, abychom pochopili, o jakou víru tady Ježíši jde. Psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize ´Psychologie nemoci´ popisuje dva typy křesťanské víry. Ten první typ nazývá ´vnější víra´. Lidé, kteří takto věří jsou ti, kdo se  hlásí k nějakému vyznání víry, kdo říkají, že přijímají desatero a podobně. Potom je tady druhý typ víry, kterou doktor Křivohlavý nazývá ´vnitřní víra´. O této víře hovoří jako o blízkém osobním vztahu s Bohem, ke kterému se modlím, kterému předkládám všechny své starosti a radosti a na kterého se stoprocentně spoléhám.

A to je ten rozdíl. Učedníci věřili, že Ježíš existuje, ale ne všichni Ho přijali jako Božího Syna, kterého budou následovat ať se děje cokoli. Stejně je to i s námi. Můžeme si říkat evangelíci, můžeme jít ke konfirmaci, ale pokud Ježíši nedůvěřujeme, pokud v Něm nemáme blízkého přítele, pak je naše víra jen nějakou nálepkou a Ježíš by o nás řekl, že nevěříme. A nevěřit má hrozné následky.

2. I vy chcete odejít?

                To je ta druhá Ježíšova věta, kterou On říká učedníkům: „I vy chcete odejít?“ Dovolte, že tuto část uvedu krátkým vtipem. Sejdou se tři faráři a diskutují o tom, že mají velký problém. Mají v kostele netopýry a nemohou se jich zbavit. První farář říká: „Já jsem je všechny pochytal, zavezl jsem je 10 km daleko, ale než jsem se vrátil, oni už byli zpátky.“ Druhý pastor přidává svou zkušenost: „Já jsme namontoval ultrazvukové rušičky a byli pryč. Ale za dva dny si na ně zvykli a už je mám zase zpátky a rušičky nic nepomohou.“ Tu se do hovoru vmísí ten třetí a povídá: „Já jsem ty netopýry pokřtil, konfirmoval a přijal za členy církve a od té doby jsem je už v kostele neviděl.“

                V tomto žalostném vtipu je kus pravdy. I mně se to stalo už vícekrát. Některé konfirmandy jsem už po konfirmaci v kostele nikdy nepotkal. Ježíš v tomto našem textu staví učedníky před klíčovou otázku: „I vy chcete odejít?“ Milí konfirmandé, Ježíš klade stejnou otázku i vám? I vy chcete od Ježíše odejít? Já věřím, že nechcete, ale v tom případě musíte bojovat o to, abyste neodešli. Odejít jde totiž velice lehce.

Dovolte, že tu stejnou otázku položím i vám ostatním. Vážení rodiče konfirmandů, dnes tady Vaše děti slibují Bohu věrnost. A jak je to s Vámi? Jste těmi, kdo Bohu věří nebo těmi, co už od Něj odešli nebo zrovna odcházejí? Bůh má o každého člověka zájem. Záleží mu na každém z vás. On vás k sobě volá proto, aby vám pomohl, abyste s Ním mohli strávit věčnost. Také vám chci připomenout, že vaše děti vás stále potřebují, protože záleží na vás, zda je bude povzbuzovat k tomu, aby od Boha neodcházely nebo zda je necháte jít. Prosím, pomozte jim. Oni sami se u Boha neudrží. Potřebují, abyste je povzbuzovali k účasti na dorostu, k účasti na táborech a pobytech. Jinak o svou víru brzy přijdou a ta zodpovědnost před Bohem bude ležet na vás. Nejste odpovědni jen sami za sebe. Odpovídáte i za ně.

3. My jsme uvěřili a poznali

To je ta třetí věta, kterou jsem vybral z dnešního textu. Platí tato věta i o vás, milí přátelé? To je to nejlepší, co člověk může říci. Vyznat, že Bohu věří a že Ho zná. Nejde o oznámení toho, že věříme, že Bůh existuje. Jde o vyznání, že toho Boha zjeveného v Ježíši Kristu osobně znám a že jsem se rozhodl důvěřovat Mu. To je cílem všeho, o co zde ve sboru usilujeme. Toužíme, aby lidé v Třinci Bohu věřili a znali Ho.

My jsme často slabí a naše víra skomírá. Boží slovo nás ale utvrzuje, že nás sám Bůh bude posilovat a povzbuzovat, abychom v tom zápase víry vytrvali i uprostřed těžkostí. Boží slovo říká: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ (Izajáš 43:2-3) Tímto textem nás chce Bůh povzbudit, že bude chránit tu naši víru i uprostřed těžkostí. Jen musíme chtít.

Boží slovo nás taky utvrzuje v tom, že pokud Bohu vyznáme své hříchy, tak On nám je odpustí. On za všechny naše hříchy zemřel na kříži, a proto nám nabízí jejich odpuštění. Máme o odpuštění zájem? I dnes k Bohu můžeme přijít a vyznat, co jsme nezvládli. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme si na Něj neudělali čas. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme děti dostatečně nevedli k Bohu. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme od Něj odešli a poprosit Jej, aby nám dal sílu k návratu. Přijďme dnes k Bohu v pokání. Rozhodněme se dnes pro změnu a nový začátek. Pokud by jste potřebovali v těchto rozhodnutích pomoc, pak mne určitě můžete kontaktovat a já vám rád pomůžu.

Dnes jsme si tedy připomněli několik zásadních pravd. Připomněli jsme si, že přestože někdo může vypadat jako věřící, Bůh o něm může prohlásit, že nevěří. Připomněli jsme si otázku, kdy se Ježíš ptá, zda se k Němu obrátíme zády a odejdeme. A nakonec jsme si připomněli, že každý z nás může Bohu věřit a Jej znát. Vraťme se k Bohu v pokání, nebudeme litovat.