Jdi na obsah Jdi na menu
 


Evangelium prosperity – má každý věřící garantováno zdraví a bohatství?

3. 10. 2006

Falešní proroci v Izraeli

Žijeme v době, kdy snad více než kdy předtím platí, že potřebujeme zkoumat duchy. Apoštol Jan nás upozorňuje: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ (1.Jan 4:1) Zde si musíme uvědomit, kdo je falešný prorok. Není to pouze jakýkoli nepřítel Božího díla. Jde o nepřítele, který se prohlašuje za Božího vyslance a tvrdí, že přináší poselství od Hospodina.

Bůh však má pro svůj lid jasné poselství: „Toto praví Hospodin zástupů: "Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových." Stále říkají těm, kteří mě znevažují: "Hospodin promluvil: Budete mít pokoj", a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: "Nedolehne na vás nic zlého."“ (Jeremjáš 23:16-17) Tento text nás v prvé řadě vyzývá, abychom neposlouchali falešné proroky, ale zároveň nám odhaluje něco z učení těchto falešných proroků. Nejen v tomto, ale i v mnoha dalších biblických textech, které mluví o falešných prorocích, vidíme, že zvěst, kterou tito proroci přinášeli je zvěst o pokoji, bezpečí, stabilitě. Falešní proroci přinášeli falešné jistoty tam, kde je Bůh rozhodně negarantoval. Falešní proroci byli úspěšní, protože lidem zvěstovali to, co lidé chtěli slyšet.

Falešní proroci dnes

Za současné následovníky falešných proroků osobně považuji především kazatele, kteří zvěstují evangelium prosperity. Stejně jako u falešných proroků, ani u současných kazatelů evangelia prosperity nevidíme žádné oficiální společné učení nebo snad dokonce oficiální církev. Hnutí, které tito kazatelé vyprovokovali bývá nejčastěji nazýváno Hnutí víry a jeho dopady se šíří napříč církevním spektrem.

Stejně jako každý falešný prorok zvěstoval své specifické poselství, které nebylo Božím slovem, tak i dnešní kazatele evangelia prosperity mají často vlastní osobité učení, které stojí v rozporu s Božím slovem. Nicméně vidíme, že narozdíl od starozákonních falešných proroků udělali kazatelé evangelia prosperity ještě další aktivní krok. Nejenže utvrzují lidi ve falešných nadějích, oni je vedou k tomu, aby aktivně kontrolovali Boha a zajišťovali si prosperitu sami.

Na základě těchto zmíněných informací můžeme dojít k možné definici Hnutí víry, jak ji definoval Andre Kole: „Tato skupina věří, že lidská mysl má v sobě nadpřirozenou moc vyprodukovat ‘božskou sílu,’ která bude léčit, způsobovat zázraky, shromažďovat peníze nebo činit cokoliv jiného, po čem věřící touží.“ (KOLE, Andre. Mind Games. Eugene: Harvest House Publisher, 1998, s.268)

Vidíme, že stejně jako falešní proroci biblické doby, tak i dnešní kazatelé Hnutí víry kážou to, co lidé chtějí slyšet. Hlásají zdraví, bohatství, úspěch a pohodový život. Nicméně už z výše citované definice můžeme poměrně lehce vidět základní rozdíl mezi evangeliem Božího slova a evangeliem prosperity. Nejde jen o rozdíly v oblasti nějakých ‘okrajových doktrín.’ Nejde jen o to, že kazatelé Hnutí víry nabízejí zdraví a bohatství. Jde o to, že hrozivým způsobem rozbíjejí Biblické učení o Bohu, člověku a jejich vzájemném vztahu.

Základy učení stoupenců Hnutí víry

Obraz, který vykreslují kazatelé Hnutí víry je obraz slabého boha, který dělá vše, co si v mysli přivlastňuje silný člověk. Člověk je vyvýšen do pozice boha a je jen nepatrně nižší než Bůh Stvořitel. Okamžik, kdy se člověk obrátí k Bohu a uvěří, je chápán jako okamžik, kdy se člověk zbavuje své satanské podstaty a přijímá podstatu božskou. Jako bůh potom člověk může dosáhnout čehokoli prostě tím, že to bude vyžadovat a vírou to přijme jako realitu. Při tom všem se nesmí nechat zviklat tím, že se jisté věci jako realita jevit nebudou. Takže například, když vyznává, že je naprosto zdravý, nesmí se nechat zmást příznaky nemoci, protože ty nejsou realitou, ale jen satanickým přeludem, který má zhatit víru jednotlivce.

S lítostí musíme konstatovat, že jisté projevy charakteristické pro Hnutí víry se derou i do mnohých církví a to i v naší zemi. Nemusí jít nezbytně o nejagresivnější formy, ale i tak zde hrozí nemalé nebezpečí. Občas slýcháváme svědectví o tom, jak se musíme „opravdově“ modlit a pokud budeme „opravdově“ věřit, Bůh nás vyléčí nebo vyřeší náš problém. Toto je jen jeden příklad velmi nebezpečného projevu, který se vtírá do našich církví.

Evangelium Bible

Slovo evangelium znamená dobrá zpráva. Tento svět opravdu dobrou zprávu potřebuje. Hlavním důvodem této potřeby je fakt, že nejsme bohy, ale hříšnými lidmi. Jako hříšníci přicházíme na tento svět a za svůj hřích zasloužíme věčné zatracení. Bible hovoří naprosto jasně: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ (Rom 3:23) Co vlastně tento verš říká? Říká, že každý člověk, každý z nás, porušil dokonalý Boží zákon. Všichni jsem se ve vztahu k Bohu provinili. Toto provinění znamená, že se člověk postavil proti Bohu, stal se Božím nepřítelem a zaslouží si hrozivý trest. Tím trestem je naprosté odloučení od Boží milosti, což Bible nazývá peklem.

Pokud ovšem žijeme, nejsme od této milosti ještě odděleni. Naopak, z Boží milosti zde zaznívá pravé evangelium: „Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem.“ (1.Kor 15:1-3) Tady přichází ta dobrá zpráva. Apoštol Pavel zde vysvětluje, co je tím evangeliem. Dobrou zprávou je to, že Kristus zemřel za naše hříchy. Co to znamená? Znamená to, že je tady Ježíš Kristus, Boží Syn, který vzal na sebe odsouzení, které jsme měli přijmout my za náš hřích. Apoštol Petr vysvětluje: „On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž.“ (1.Petr 2:24) Ježíš Kristus zemřel za všechna naše provinění. Tím už vytrpěl trest s tímto proviněním spojený a pokud to člověk přijme vírou, jeho hřích bude odpuštěn a on už nebude daleko od Boží slávy. O těch, kteří z Boží milosti vírou přijali oběť Ježíše Krista, evangelista Jan říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (Jan 1:12-13)

Zbývá už jen jedna otázka. Jak člověk může přijmout takového Ježíše? Apoštol Pavel napsal: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Boží slovo nám říká, že Bůh nabízí záchranu od odsouzení a že ji můžeme přijmout tím, že vyznáme, že Ježíš je nejvyšší autoritou našeho života a že vírou přijmeme, že Jeho smrt na kříži je důvodem, proč naše hříchy mohou být odpuštěny. Pokud teda člověk věří, že Ježíš Kristus je nejvyšší autoritou a věří, že svou smrtí na kříži odpustil každý hřích, pak od Boha může s pokojem přijmout ujištění o tom, že ho nečeká věčné zatracení, ale věčný život s Bohem v nebi.

Tuto popsanou víru nelze získat žádnými lidskými postupy. Nejde ji nahromadit ani pozitivním vyznáváním, ani žádným jiným lidským úsilím. Víra je darem od Boha, který On dává skrze své Slovo.

Má každý věřící garantováno zdraví a bohatství?

To, že se člověk stane křesťanem, rozhodně neznamená, že ho v tomto životě čeká méně těžkostí a problémů. Často je tomu naopak. Náš Bůh nemá malé cíle. Bůh používá právě lidskou slabost jako nástroj, kterým chce lidi přivést k sobě. Bůh dovolí, aby člověk padl úplně na dno, aby si uvědomil, že není pánem svého života a že potřebuje Boha. Pro Boha je naše věčnost důležitější než zdraví a pohodlí tady na této zemi.

Bohu jde také o náš charakter. Právě proto Bůh používá třeba i nemoci a finanční těžkosti, aby křesťany učil a formoval, aby nám připomínal, že On je Bohem a my jsme příjemci Jeho milosti. Pro Boha je náš charakter důležitější než zdraví a pohodlí tady na této zemi.

Přesto vše můžeme říci, že Bůh každému věřícímu garantuje mnohem více než jen zdraví a bohatství. Bůh garantuje, že nás neopustí v žádné situaci a v nejrůznějších těžkostech bude s námi. Co víc, Bůh každému věřícímu slibuje věčný život. Věčný život je darem naprosto nesrovnatelným se zdravím a bohatstvím zde na zemi. Věčný život je něco tak dokonalého a krásného, co ani pisatele Bible nedokázali popsat. Řekli pouze: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1Korintským 2:9)

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prosperita

(Jiří, 6. 4. 2014 22:30)

Vždyť základní modlitba Otčenáš, kterou určil Ježíš, je esencí proseb o "prosperitu". Už jen to oslovení, taťko. A pak chléb náš dnes, dej nám dnes, zbav nás od zlého, neuveď nás v pokušení, atd. A proč by Otec nepřál svým dětem dobré?

Re: Prosperita

(Michal, 8. 4. 2014 19:00)

Moudrý taťka také svým dětem nedá vše, o co si řeknou. To by to dopadlo. :)

Bratře,

(Ivan, 30. 7. 2012 15:03)

nerad bych Vám něco podsouval, ale celé se mi to jeví jako křečovitý pokus vysvětlit, proč je OK, že Bůh neřeší nemoc ani finanční nouzi. S vděčností mohu svědčit, že Bůh mě i moji rodinu zaopatřil vším potřebným z materiální oblasti i dostatečným zdravím k tomu, abychom mu beze strachu, vysvobozeni z ruky našich nepřátel, mohli sloužit. Kdyby to nedělal, nedalo by se mu věřit ani ve věcech neviditelných (Lk16,10, 1J3,18 aj.)Bůh, který je pasivně s námi a nezasáhne v náš prospěch, je mrtvá modla. Uvažujte o tom.

Re: Bratře,

(Michal, 1. 8. 2012 14:20)

Zdravím Vás Ivane,
děkuji za reakci a hodnocení. Osobně také mohu vyznat, že Bůh mne, moji manželku i děti zaopatřuje vším potřebný v materiální oblasti a dostatečným zdravím, abychom Mu i my mohli sloužit. V tom se teda shodneme. Někdy si říká, že nám žehná až příliš. Otázkou je vždy samozřejmě, kolik toho potřebujeme, abychom mohli říct, že máme vše potřebné. Kolik je dostatečné zdraví. Jezdívám do Afriky. Co mám říct jim. Mám jim říct, že jejich Bůh je mrtvá modla, protože zažívají chudobu a umírají jim děti? A co by řekl apoštol Pavel při tolika tragédiích a nemocích, co zažil. A co by řekly další osoby z Bible. Jednoznačně, nechci říct, že Bůh nejedná. Jednoznačně nechci říct, že Bůh je vůči nám pasivní. Zažívám, že On uzdravuje, že žehná. To je jasné. Ale tvrdím, že to nedělá vždy a hlavně, že to není Jeho cíl. Cílem totiž není náš prospěch, ale Jeho sláva. A tak věřící člověk může být celoživotně upoután na lůžku nebo žít v Africe na pokraji hladomoru a tento fakt neříká nic o jeho víře. Naopak, v tomto utrpení je opravdu vidět, kdo věří a kdo ne. Také vy o tom uvažujte. :) Michal

Tobiášovi

(Michal Klus, 30. 4. 2008 11:30)

Milý Tobiáši, děkuji za reakci a přeji ti spoustu radosti v následování Ježíše Krista. Kéž On sám posiluje tvou víru a ukazuje Ti, jak si Tě chce použít ke své slávě.

Mám radost z tohoto článku

(Tobiáš Balanda, 23. 4. 2008 17:12)

Jsem rád, že jste napsal tento článek. Mám radost z toho, že vám záleží na Božích věcech. Mě také na nich velmi záleží. Evangelium jste zde napsal velmi dobře. Ale já bych ještě doplnil, že každý kdo v Krista nevěří, bude odsouzen do ohnivého jezera.
Já jsem uvěřil, když mi bylo 18 let. Teď je mi 23 let. Jak jsem uvěřil, to je na delší povídání. Ale nejpodstatnější je, že jsem si nejdřív uvědomil, že mám ten nejzávažnější hřích, že nevěřím v Ježíše Krista.
Já čtu starý kralický překlad Bible. Mám za to, že je dost dobrý.

souhlasím

(Michal Klus, 25. 10. 2007 18:06)

Děkuji za komentář a pozorné čtení. Myslím, že si naše názory neodporují. Kdyř jsem použil spojení o tom, že Bůh buduje náš charakter, tak jsem tím nemyslel naši starou přirozenost. Měl jsem na mysli to, že Bůh posiluje toho důchovního člověka v nás na úkor toho přirozeného, jak o tom mluví apoštol Pavel v listu Římanům. Ale rozhodně děkuji, že jsi to zmínil. Je třeba se vyjadřovat jasněji a srozumitelněji. Dík. MK

Charakter? Nežiji už, žije ve mně Ježíš

(Jiří Vašut, 25. 10. 2007 16:56)

Milý bratře!
Souhlasím s tebou v tom, že nemůžeme Boha vodit na vodítku, jako nějakého pejska, i kdyby to mělo být podle Bible. Jsme přece vedeni Duchm Božím, né naopak.Bibli máme proto, aby nás Bůh měl jak vést.
Kdo používá Bibli vlastním rozumem, ten je sektář.
V tom, že Bůh buduje náš charakter s tebou nesouhlasím. Myslím si, že Bůh chce zaplnit naše srdce-mysl, city a rozum, svým charakterem. Záleží na každém, jestli to chce.
A nakonec to, co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nepřišlo, to nám Bůh zjevuje skrze Ducha svatého, skrze jeho dary.