Michal Klus - Je psáno...

Žijeme v době, kdy se měří téměř všechno. Rodiče pečlivě sledují míry svých novorozených dětí. Řidiči sledují ukazatel množství paliva, kontroluji hladinu oleje. Mnozí si ráno ověří na teploměru venkovní teplotu. Všichni  pravidelně kontrolujeme hodinky, protože ty slouží k měření času. Někteří lidé si pravidelně měří krevní tlak, jiní pravidelně sledují hodnoty burzovních ukazatelů. Realita je prostě taková, že měříme kdo co.
Audio záznam naleznete zde.

Každý rodič to dobře zná. Výchova dětí je náročná. Každý rodič má od svých dětí nějaké očekávání, má na ně nějaké nároky. Rodiče určují jistá pravidla a očekávají, že je děti budou respektovat. Jako rodič nedávám různé příkazy svým dětem proto, aby si ony zasloužily být mými dětmi. Ony budou mými dětmi, ať už budou poslouchat nebo nebudou. Ale ty příkazy jim dávám, protože chci pro ně to nejlepší. A očekávám, že mne poslechnou právě proto, že jsem jejich otec, a protože mne respektují a věří mi, že chci pro ně to nejlepší.

Audio záznam naleznete zde.

„Zajímá Boha vůbec, jak se cítím? Uvědomuje si vůbec, čím procházím?“ Možná i vás někdy napadnou podobné otázky. Možná i vy se ptáte, zda Bůh ví o tom, co prožíváte na pracovišti, jak s vámi jedná soused, či to, jak vás bolí třeba chování vašich vlastních dětí. Ví to Ježíš? A má to pro něj nějaký význam? Vždyť nás lidí je mnoho miliard. To vše jsou těžké otázky, které nás mohou někdy přepadnout. A právě dnešní text nám na tyto otázky odpovídá.
Audio záznam naleznete zde.

Když držím v rukou malé děťátko, které se na mě sladce usmívá, ani se mi nechce věřit, že tento nádherný tvoreček má srdce zkažené hříchem. Ale když chvíli pozoruji jeho chování. nezůstane jeho hřích bez odhalení. I to maličké novorozeně začíná ukazovat, že jeho srdce je plné hříchu, který nutí dítě řídit se svými okamžitými potřebami, žádostmi a tužbami. S přibývajícími léty roste také i tato dětská pošetilost, která se projevuje především neposlušností a neschopností podřídit se jakýmkoli autoritám.

Bratři a sestry, přátelé. Víme o tom, že jako křesťané jsme povoláni k tomu, abychom vše, co děláme, dělali, jako by to bylo našemu Pánu Ježíši. Víme, že jsme povoláni, abychom Mu sloužili. Ale jak Mu máme sloužit? Co je nejdůležitější? Jak Mu mám sloužit já? Co očekává ode mne? Nedělám něco špatně? Učím v nedělní besídce, ale co když ode mne Pán očekává něco jiného? Někteří křesťané se takovými otázkami mohou trápit.
Audio záznam naleznete zde.

Milí bratři a sestry, přátelé. Vstoupili jsme do nového roku. Přelom roku je vždy radostné období. Často si do nového roku přejeme a tím dáváme zájem jeden o druhého. Děkuji vám všem za mnohá přání. Děkuji za přání Božího požehnání, děkuji za přání štěstí, děkuji za přání zdraví. Toto všechno je důležité, zásadní. Přesto mi dovolte jen jeden krátký komentář. Mnohokrát jsem letos slyšel i to přání „hlavně zdravíčko.“ Ano, zdraví je opravdu nesmírně důležité. Ale chtěl bych vás poprosit, abychom si dávali pozor, jak o tom zdraví mluvíme. Proč? Abychom netvořili falešný obraz toho, co je opravdu nejdůležitější.
Audio záznam naleznete zde.

Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. (2.Tes. 2:15-17)

Audio záznam silvestrovského kázání naleznete zde.
(text není k dispozici)