Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 6. 2007

Nosníky manželství a rodiny

V třetím čísle letošního vydání časopisu Přítel jsem psal článek o tom, že základem manželství a rodiny vůbec je milost. Nyní se máme zamyslet nad tím, co jsou nosníky manželství. Když jsem poprvé dostal toto téma,  ptal jsem se sám sebe, jaký je rozdíl mezi základem manželství a nosníky manželství. Ale potom jsem si vzpomněl na svou stavařskou minulost a něco mi došlo.

                Funkce základu je přenést tíhu stavby na podloží. Takže, když mluvíme o základu manželství, bavíme se o tom, jak přenést naši lidskost a hříšnost na Boha. Funkce nosníku je překlenout jistý prostor tak, aby nad prostorem mohla vzniknout další konstrukce. Takže předpokládám, že otázka nosníků manželství by mohla řešit věci týkající se překlenování rozdílů mezi jednotlivými osobami manželství nebo rodiny. Jde tedy vlastně o jakési budování jednoty ve vztahu.

                Jak tady přemosťovat naši rozdílnost, jak zajistit, abychom mohli držet pohromadě? Určitě bychom našli velkou spoustu principů. Dovolte, že z Božího slova zdůrazním alespoň několik z nich.

1.       Vzájemná odpovědnost

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jakub 5:16)

                Zde vidím jeden z velmi důležitých nosníků manželství a rodiny. Tento verš není samozřejmě napsán v kontextu manželství, ale v kontextu sboru. Jsme povoláni, abychom jako křesťané jeden druhému vyznávali hříchy. Ale určitě o to víc to má být pravdou právě i v křesťanském manželství. Co tedy tento verš říká? Mluví o tom, že si máme vyznávat své hříchy a modlit se jeden za druhého. Jak to tedy v praxi můžeme realizovat? To základní je, abychom poznali naše hříchy a dokázali je pojmenovat. Jde především o to, abychom sami viděli své hříchy a ne pouze hříchy toho druhého. Naše hříchy nám odhaluje Duch svatý především skrze čtení Božího slova. Proto je tedy nesmírně důležité, aby si manželé udělali čas na Boží slovo. Je důležité, aby ho spolu četli a dovolili Božímu Duchu, aby je obviňoval z hříchu. Potom je důležité se z tohoto hříchu vyznat a to právě před naším partnerem. Otevřeně vyznat jeden před druhým své hříchy je nádherným nástrojem, který Bůh použije k tomu, aby nás měnil jako jednotlivce, ale také k tomu, aby posiloval naši vzájemnou důvěru. Je nesmírně důležité, aby si manželé věřili natolik, že jeden před druhým přiznají své pády a poklesky a vyznají je. Neexistuje lepší ochrana manželství, než ta, když si vyznáváme i malé hříchy. Pak nás Bůh mnohem lépe ochrání před velkými. Svému životnímu partnerovi mohu vyznat svou lenivost, svou závist, svůj podvod v práci, svůj hněv na děti nebo i přílišné sympatie k jiné osobě. Vnímavý parter odpouští a povzbuzuje. A tady je ta druhá část toho verše, která mluví o modlitbě. Potom je opravdu čas na modlitbu, na modlitbu pokání a na druhé straně na modlitbu přímluvnou za partnera. Takové modlitby nemohou být pouze něčím výjimečným, takové modlitby potřebujeme pravidelně. Životem v pokání a v modlitbě postavíme do stavby našeho manželství velmi kvalitní nosník, který způsobí, že naše stavba se zpevní a unese více.

2.       Vzájemná úcta

Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni (Židům 13:4)

                Autor listu Židům vyzývá čtenáře, aby ctili manželství. Samozřejmě tím prvním, kdo ho má ctít jsou samotní manželé. Mají ctít jeden druhého, ale mají žít tak, aby jiní zachovávali jejich manželství v úctě. V naší kultuře vidíme, že právě manželství, svatba a vztahy mezi manželi jsou často cílem velmi krutých vtipů, které devalvují hodnotu manželství. Muž či žena, kteří ctí své manželství se musí takovým věcem vzepřít. Nechci tady říci, že nemáme mít smysl pro humor, ale chci říci, že jisté typy vyjadřování jsou prostě za hranicí zdravého humoru.

                To, že si vážíme našeho vztahu se projeví tím, že se člověk ozve, když se o manželství mluví opovržlivě. Ctít své manželství znamená ohradit se proti tomu, když někdo snižuje našeho partnera. Ctít své manželství může taky znamenat, že muž požádá své spolupracovníky, aby odstranili nevhodnou výzdobu pracoviště tvořenou plakáty nahých žen. Ctít své manželství znamená nedovolit nikomu, aby jakkoli pošlapal či pomlouval druhého partnera. Zpočátku možná budeme lidem pro smích, ale potom jím dojde, že my máme něco, co oni nemají. Pokud budeme ctít své manželství, postavíme další důležitý nosník našeho vztahu.

3.       Vzájemná služba

Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2:4)

                Třetím a posledním nosníkem, který bych chtěl zmínit je vzájemná služba. Přirozeně máme tendenci starat se především o svoje vlastní blaho a dělat věci, ze kterých něco budeme mít. Biblický princip je jiný. Biblický princip pro manželství je také jiný. Pán Bůh nás volá k tomu, abychom se stali služebníky. Touží po tom, abychom byli těmi, kdo naplňují potřeby našich partnerů. To se projevuje především tím, že se vzepřeme naší přirozené lenivosti a uděláme pro partnera o něco víc. Projevuje se to tím, že si naložíme něco z břemena, jenž nese náš partner. Projeví se to třeba i tím, že plánujme aktivity a volný čas ne tak, jak je to pro nás nejlepší, ale tak, jak se to líbí našemu životnímu partnerovi. Prostě a jednoduše všechno děláme s myšlenkou na toho druhého.

                Ano máte pravdu, lehce se to řekne, těžko se to realizuje. Ale vzdát to je to nejlehčí. Boží vůli je, abychom zápasili a snažili se stále znovu a znovu. Je jasné, že bez Boží pomocí bychom to nezvládli. Je jasné, že mnoho manželů to nezvládá a už se odcizili tak moc, že tyto teorie jsou pro ně už dalekou minulostí, ke které se nejde vrátit. Ale Bůh je milostivý. Vždy jde začít znovu. Nevzdejme naše vztahy. Bojujme za ně. Udělejme si na ně čas. Vždyť to naše manželství má velkou hodnotu a chceme, abychom jej prožili dle Boží vůle.  Nebo je tomu u vás jinak?

(časopis Přítel 5/2007)