Adame, kde jsi?
Milí přátelé, už jste někdy něco ztratili? Nebo spíše bych se měl asi zeptat, zda tady je někdo, kdo nikdy nic neztratil. Já jsem už pár věcí ztratil. A za největší ztrátu považuji ztrátu snubního prstenu. Měl jsem ho asi trochu větší, než bylo třeba. Občas mi v zimě zůstal v rukavici nebo podobně. Stalo se to právě jednoho zimního dne, kdy jsem přišel domů a zjistil, že prsten nikde. Prohledal jsem rukavici, nic. Už nikdy jsem ho nenašel. Asi, když jsem si někde venku sundával rukavici, musel vypadnout.
Audio záznam naleznete zde. Video na konci článku.
Přestože ztraceného prstenu je mi líto, tak ztratit věc není to nejhorší, co se může stát. Daleko horší je, když se ztratí člověk. A o ztracených lidech bude dnešní kázání. Přečteme si dnes jen jeden velmi krátký verš.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" (Genesis 3:9)
Ten, kdo se v tomto textu ztratil je Adam a Bůh se ho ptá, kde je. Ve skutečnosti se Adam s Evou před Bohem schovali a Bůh to moc dobře ví. On přesně ví, kde jsou, a přesto jim klade tuto otázku, aby znovu navázal kontakt a vrátil je tam, kde mají být. Stejně tak Bůh i dnes volá na člověka a ptá se každého z nás, kde jsme. A neptá se proto, že by On nevěděl. On ví dokonce lépe než my sami, kde v našich životech jsme. Ale ptá se nás tuto otázku, abychom se k Němu vrátili a byli tam, kde máme být.
Připomeňme si znovu ten biblický příběh. Pán Bůh stvořil Adama a Evu. Stvořil pro ně krásný svět a umístil je do dokonalé zahrady, kde měli vše, co potřebovali. A dal ji pouze jedno omezení. Nejezte ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale Adam s Evou zvolili neposlušnost. Nechali se svést ďáblem a jedli to, co bylo zakázáno. Pak uviděli svůj hřích. A když člověk vidí svůj hřích, tak jeho přirozená reakce je schovat se před Bohem.
Milí přátelé, bratři a sestry. Od Adama a Evy jsme zdědili tu nejhorší nemoc – hříšnost. A od nich jsme zdědili stejnou tendenci, utíkat tam, kde nemáme být. Ale Bůh ve své lásce k člověku volá: Kde jsi? A volá i dnes. Volá každého z nás. Kde jsme? Jsme tam, kde máme být? Jsme tak, kde nás chce On?
Otázka je, zda je ve tvém životě tak vysoko, jak má být. Otázkou je, zda se raduješ ze vztahu s Ním? Otázkou je, zda i ty se před Bohem neschováváš s pocitem viny. Otázkou je, zda opravdu žiješ pro Jeho chválu. Pokud je Bůh tím největším a nejvzácnějším v celém vesmíru, tak náš život nemůže být o nás, ale musí být o Něm! Jak žít, aby náš život byl o Něm? Vím, že mnozí z vás to chtějí.
Je jen jedna věc, kterou můžeme udělat, abychom se nemuseli před Bohem skrývat. Je jen jeden způsob, který nás vede k tomu, abychom byli tam, kde máme být. Je jen jeden způsob, jak být duchovně živý. Potřebujeme se sytit Božím slovem.
Sám Ježíš říká: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Matouš 4:4) Boží slovo nás udržuje tam, kde nás chce Bůh mít. Boží slovo je pro nás jedinou nadějí. Tím nás Bůh drží při životě.
Dovolte malou ilustraci. Když jsme v Africe, tak často žasneme nad tím, že místní mají tak jednostrannou stravu. Děti ve škole jí kukuřici na tři způsoby, jednou týdně maso, jednou týdně ovoce. A to je všechno. Nám tady říkají, jak musíme mít dostatečný přísun vitamínů, minerálů, jak je důležité jíst vyváženou stravu, jak se máme varovat éček. Prostě máme informace a snažíme se jíst zdravě. V obchodech máme na výběr tisíce výrobků nejrůznějších výživných hodnot, ale také nejrůznějších chutí.
Položím vám otázku. Kdo z vás by přijal mou výzvu, aby ode dneška jedl pouze chléb. Nic víc. Pouze chléb. Ráno dva krajíčky, v poledne dva krajíčky, večer dva krajíčky. Kdo, zvedněte ruku. Kdybychom neměli nic jiného k jídlu a někdo nám to nabídl, hlásili bychom se všichni, ale v těchto podmínkách moji výzvu nepřijal nikdo. Dobře, trochu tu výzvu upravím. Kdo z vás by šel do toho, že od pondělka do soboty budeme jíst jen chleba a v neděli můžete jíst, všechno co chcete. Kdo by tuto moji výzvu přijal?
Nechceme. Máme přece hojnost, rozmanitost, dobrůtky. Proč bychom se omezovali. Milí bratři a sestry, proč se tedy takto chováme při požívání toho duchovního chleba – Božího slova, Bible. Proč mnozí z nás živoří a několika suchých skývkách. Někteří možná jedí jen v neděli. Víte, když budete jíst jenom suchý chléb, tak asi hned neumřete, ale vaše tělo bude chřadnout, nebude schopno plnit svoji funkci, nemoc vás zbaví energie a radosti ze života.
A to stejné se děje, když duchovně živoříme a jíme jen drobky, přestože nám Pán Bůh servíruje plnost. Bratři a sestry, potřebujeme se sytit dobrou stravou a dostatečným množstvím duchovní stravy. Potom budeme tam, kde máme být.
Když opravdu nasloucháme Božímu slovu jen v neděli, tak nanejvýš balancujeme na hraně duchovního života a smrti. Pokud žijeme z toho, že si přečteme jeden verš denně a to ještě v autobuse, když nám přijde formou sms, tak v Božích očích vypadáme, asi jako v našich očích vypadají lidé, kteří žili v koncentrácích. No nějak duchovně přežíváme, ale jsme na umření.
V tom případě se ale opravdu nemůžeme divit, že padáme v pokušeních, že propadáme zoufalství, protože máme pocit, že na nás všechno padá. Nemůžeme se divit, že naše děti nás nenásledují vírou, nemůžeme se divit, že nikdo nepřijímá naše pozvání na křesťanské shromáždění, nemůžeme se divit, že ten náš křesťanský život je tak bídný. Když nejsme syceni, nejsme tam, kde nás Pán Bůh chce mít a ubližujeme Jemu i sami sobě. Odpověď na mnoho otázek typu proč mi to Bůh dělá, proč se mi tak nedaří, proč jsem to zase udělal, tkví v tom, že je to proto, že jsme strašně podvyživení. Chybí nám Boží slovo. Naší předkové pro něj umírali, protože věděli, že jej potřebují pro život. My na něj nemáme čas.
Přátelé, neživořme, syťme se Božím slovem. Pán Bůh mne znovu zastavil a obvinil z toho, že se stravuji příliš dietně asi před dvěma či třemi týdny. A musel jsem činit pokání a znovu jsem se začal více krmit a hned vidím ten obrovský rozdíl. Tak málo stačilo a cítím ten posun. A co vy? Nepotřebujete něco změnit?
Syťme se Božím slovem! Ono nás opravdu promění a ochrání nás před miliony pokušení a těžkých situací. Čtěme Boží slovo. Učme se verše zpaměti. Ať prostě jsou v naší mysli. Ono to tam bude. A ve chvílích, kdy si to ani nebudeme uvědomovat, budeme reagovat dle Božího slova. Protože ono je v nás. A Duch svatý si ho používá. A naše životy jsou proměňovány a my se dostáváme tam, kde nás chce Pán Bůh mít.
Ještě větu k tomu učení zpaměti. To není jen pro děti na nedělní besídce. Učme se Božímu slovu zpaměti v každém věku. Mně to moc nejde, děti se mi smějí, že to pořád neumím, zapomínám. Ale zase se nově učím.
Podívejme se do Božího slova na krále Davida. Jak on dával prostor Božímu slovu. Třeba začátek známého prvního žalmu: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ (Žalm 1:1-2) Blaze jakému muži? Tomu, který si oblíbil Hospodinův zákon, tomu, který si oblíbil Boží slovo, tomu, který nad ním rozjímá ve dne v noci. A nic víc. Tento žalm nepřidává další seznam věcí, které má dělat. Už to, že je někdo vystaven Božímu slovu, je požehnáním. Buď se totiž zatvrdí, nebo ho to slovo bude sytit a proměňovat. Ale to není o tom, že požehnaný je ten, kdo si přečte verš denně. Požehnaný je ten, kdo přemýšlí nad tím slovem ve dne v noci – to znamená často. To znamená, že ho zná zpaměti, nosí v srdci, pamatuje.
Bratři a sestry, máme na dosah požehnáni. Jen je vzít a číst. Budeme požehnáni? Dovolte, že to znovu zdůrazním ještě slovy 119 žalmu, které hovoří o hodnotě Božího slova ve verších 162-167:
„Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.“
Veselme se z Božího slova, milujme ho, chvalme Boha za něj, plňme jej, držme se jej. A nebudeme litovat. Máme mnoho prostředků. Můžeme číst, poslouchat audio nahrávky Bible. Také můžeme číst knihy nebo poslouchat přednášky vykládající Bibli a kázání. Je toho dnes tolik.
Já vím, že nikdo nemáme času na rozdávání. Ale tady jde o duchovní zdraví. Tak ten čas někde hledejme! Oddělme si stálý čas, kdy budeme mít klid.
A ještě jedna praktická rada, modlete se Božím slovem. Je to ten nejlepší způsob modliteb, protože zabrání tomu, aby se vaše modlitby točily kolem vás. Když se budete modlit Božím slovem, budou Vaše modlitby zaměřeny na Boha. A doporučuji, abyste se snažili modlit z textu modlitbu pokání, modlitbu vděčnosti a modlitbu přímluv.
Dovolte názornou ukázku na základě, který jsme už četli. „Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.“ (Žalm 119:162) Mohu činit pokání a vyznávat, že mi chybí radost z Božího slova a prosit o odpuštění. Mohu děkovat za to, že Boží slovo opravdu je zdrojem radosti. Mohu prosit, abych mně Pán Bůh dával tu radost a aby ji ve mně chránil po celý den. A po takové modlitbě mohu pokračovat k dalšímu verši a modlit se podobně. Toto je meditování nad Božím slovem. Přemýšlíme o něm, modlíme se. A ono přichází a proměňuje nás a posunuje nás tam, kde nás Bůh chce mít.
Adam ignoroval Boží slovo a Bůh se ho musel ptát, kde je. Ignorace Božího slova vede k odcizení se od Boha. Naopak vystavování se Božímu slovu vede k tomu, že jste tam, kde vás Bůh chce mít.
Možná víte, možná ne, ale apoštol Pavel mluví o Kristu symbolicky jako posledním Adamovi. Četli jsme to od oltáře. Pavel ukazuje na to, že v prvním Adamovi přišel na svět hřích, v posledním Adamovi, tedy v Kristu, přišlo odpuštění hříchů. Toho prvního Adama se ptal Bůh, kde je, protože nebyl tam, kde měl být. Byla to první otázka, kterou Adam dostal.
Toho posledního Adama se také ptali, kde je. Byla to první otázka, kterou v evangeliích Ježíš dostal. Byla to otázka ustrašených rodičů, když se dvanáctiletý Ježíš ztratil. A Ježíš odpověděl: „Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce“ (Lukáš 2:49) On se na rozdíl od prvního Adama neztratil, On byl přesně tam, kde měl být. Byl tam, kde šlo o věc Nebeského Otce.
Bůh se ptá Adama, kde je, protože není tam, kde by měl být. Lidé se ptají Boha, kde je, ale On je přesně tam, kde má být, ale oni tam nejsou. Možná se i vy občas ptáte Boha, kde je. On je tam, kde má být. On za Vaše hříchy visí na kříži. On pro vaši věčnost vstává z mrtvých. On vám připravuje místo v nebesích a sedí na pravici Boha Otce. On je tam, kde má být. Ale dnes se ptá vás. Adame, kde jsi? Jsi v mém slově? Sytíš se tím, co ti může dát život? Jsi tam, kde jde o věci Nebeského Otce?
Dnes Tě volá, aby ses v pokání vrátil tam, kde máš být a poprosil o novu sílu tam zůstat. Kéž bychom se neztráceli. Kéž bychom přijali novou sílu žít Jeho slovem.
Audio záznam naleznete zde.
