Jdi na obsah Jdi na menu
 


Advent: průvan v peněžence

17. 12. 2014

a.jpgJe advent a součástí adventu v dnešní době je také ekonomika. Pokud jste četli noviny či sledovali jiné zpravodajství, tak jste asi zachytili informace o utrácení. Ale každý rok v adventu také slyšíme o dobročinnosti. Známé jsou třeba adventní koncerty české televize. Představte si, že v loňském roce u příležitosti těchto koncertů Češi vytáhli z kapsy 4 917 775 Kč. Je to asi padesátník na každého obyvatele. Samozřejmě jsou tady i další dobročinné akce. Takže průměrná štědrost se bude pohybovat v řádu korun nebo dokonce desítek korun na obyvatele. Na druhé straně už v prvním adventním víkendu stouply tržby obchodníků o desítky procent. Odhaduje se, že jen v internetových obchodech Češi letos v adventu utratí asi 22 miliard korun. Další odhad říká, že celkově Češi letos před Vánocemi utratí o 15% více než loni. Ano utrácení je součástí adventu. Máme přece co slavit. Ale nepřehání se to už. Myslím si, že právě pohyby v naší peněžence a na našem účtu v době adventu mohou být pro nás dobrým zrcadlem toho, kde je naše srdce.

Proto jsem pro dnešní kázání opustil známý text o Janu Křtiteli a šáhl po tomto textu, protože je v adventu velmi aktuální.

 

O pomoci bratřím je vlastně zbytečné vám psát. Znám přece vaši ochotu, o níž s hrdostí makedonským bratřím říkám, že Achaia je už od loňska připravena. Vaše horlivost byla pobídkou pro mnohé z nich. Posílám však tyto bratry proto, aby se moje hrdost na vás v této věci neukázala prázdnou chloubou: chtěl bych, abyste byli připraveni tak, jak jsem jim o tom vyprávěl. Kdyby se mnou přišli makedonští a shledali, že nejste připraveni, bylo by to velkým zahanbením pro nás - natož pak pro vás! - protože jsme o vás mluvili s takovou jistotou. Proto jsem pokládal za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili váš dávno slíbený dar, tak aby byl pohotově a byla to opravdu štědrost a ne lakota. Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh'. (2.Korintským 9:1-7)

 

                Tento text hovoří o štědrosti. A myslím, že právě advent a Vánoce jsou obdobím, kdy se opravdu potřebujeme zamyslet nad tím, jak zacházíme se svými financemi. Vybral jsem několik klíčových pravd, které nám Bible hovoří k tomuto tématu.

 

  1. Zacházení s penězi odhaluje naše srdce

To je první zásadní pravda, kterou si potřebujeme uvědomit. To jak nakládáme s našimi financemi je jakýmsi zrcadlem našich hodnot. Sám Ježíš hovoří: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6:21)

Před několika dny vyšel další díl pořadu Biblická lupa. Tentokrát tam náš Tomáš Samiec diskutuje s Pavlem Vimrem, který říká, že pokud si sestavíme podrobný rozpis našeho hospodaření, tak z něho lze poznat, kde jsou naše hodnoty. Co by šlo vyčíst ve vašem rozpisu? Kde je vaše srdce?

Někteří lidé jsou ti, kteří jen šetří a šetří. Snaží se mít více a více. Na spoření samozřejmě není nic špatného. Ale pokud v úsporách hledáme pocit jistoty a žijeme s tím, že si budoucnost chceme vzít do svých rukou a zapomínáme na svrchovaného Boha, tak nás Bůh nazývá blázny stejně jako toho muže z Ježíšova podobenství o boháči a stodolách. Vždyť přece Bůh nám nedává majetek proto, abychom ho hromadili, ale proto, abychom ho užívali k Boží slávě.

Další člověk může štědře rozdávat. A to je určitě pozitivní, když je člověk štědrý. Ještě o tom budeme hovořit. Nicméně zrovna teď v adventu hrozí jedno nebezpečí. Tím nebezpečím je to, že pod záminkou štědrosti pustíme otěže své touze nakupovat. A tak vlastně nejde o princip krásné štědrostí, ale o projev naší slabosti, která se projevuje zoufalou potřebou nakupovat. A před Vánocemi je ta naše touha puštěna z otěží a my můžeme nakupovat dárky a jídlo a spoustu dalších věcí. A tak se potřebujeme zeptat, zda se někdy za naší štědrostí nekryje něco jiného.

A nemusí to být pouze o nakupování. Někteří lidé jsou v adventu štědří i v podpoře dobročinnosti. Ale i tady se musíme ptát po motivech. Proč to dělají? Chci věřit tomu, že většina má dobrou motivaci, ale pravděpodobně jsou tady takoví, kteří si svoji štědrostí chtějí naklonit Boha či osud či ještě něco jiného. A to také není dobrá štědrost. Vlastně to není žádná štědrost, ale obyčejný byznys. Další se třeba snaží zviditelnit nebo kompenzovat svoje hříchy či slabosti.

Kromě hromadění a štědrosti je tady potom ještě spotřeba. Všichni spotřebováváme naše výplaty, důchody či sociální dávky. Je spotřeba, která je nezbytná. Všichni potřebujeme někde bydlet, něco jíst, nějak se obléknout, apod. Tady ale nastává otázka. Kolik mohu na své potřeby utratit? Co se Bohu líbí? První jasný princip, který máme, je ten, že nemám utratit více, než kolik mám. Jinými slovy, pokud nejsem v nějaké kritické situaci, pak se svoji vlastní spotřebou se nemám zadlužovat. Ale je ještě nějaký limit? Pokud mne Pán Bůh požehnal nadbytkem, mohu si to užít, jak chci?

Dovolte, že tady použiji citát Augustýna, známého církevního otce. Ten k této problematice říká: „Nejde mi o to, abychom žili pouze s kůrkami suchého chleba, v domech s holými stěnami a v žíněném rouchu. Jde mi o to, že plně lidský život prožijeme tehdy, když nebudeme otroky věcí.  Náš majetek má sloužit našim potřebám a naší lidskosti. Naše životy nemají být zaměřeny na službu našemu majetku a na touhu po majetku.“ Augustýn říká, že základním principem naší spotřeby financí je zabezpečení života v jeho lidskosti. To neznamená pouze zabezpečení fyzického přežití. Člověk je celistvá bytost, která vnímá krásu, dobro spravedlnost. Na druhé straně Bible nás povzbuzuje ke střídmosti a skromnosti a to jak ve vlastnictví věcí, tak nakonec i v jídle. Každý z nás musí hledat tu dobrou rovnováhu.

Ale také si musíme uvědomit to obrovské nebezpečí. Je tady pokušení nekontrolované touhy po majetku a po věcech. A to zabíjí Boha v našem srdci. Věci se stávají modlou. My se jim klaníme, toužíme po nich. Může to být elektrotechnika, oblečení, jídlo, sběratelství či cokoliv jiného.

A tak moje otázka dnes zní, zda neotročíme touhám po věcech? Víte, jak si to můžete ověřit? Prostě tím, zda si dokážete odříct věci, po kterých toužíte, i když na ně máte. Dokážete si občas říct, že to po čem toužíte, vlastně nepotřebujete? Dokážete si občas říct, že vám bude stačit obyčejnější věc? Dokážete si občas říct, že místo toho, co chcete, dáte raději něco těm, kdo potřebují? Co kdybyste si třeba i jako rodina letos řekli, že se v něčem uskromníte a to, co tím ušetříte, investujete do potřebných. Třeba můžete nakoupit trvanlivé potraviny a dát je do naší Šance či Diakonii na naší staré faře a oni to poskytnou potřebným. Nebo můžete obdarovat přímo někoho potřebného ve vašem okolí.

 

  1. Milost se projevuje štědrostí

A to už se dostávám ke svému druhému bodu. Milost se projevuje štědrostí. Navrhoval jsem, abychom třeba dali něco na potřebné v Šanci nebo v Diakonii. A někdo by mi teď mohl namítnout, že ti lidé pijí jak duhy, prokouří spoustu peněz, prohrají peníze v automatech, ti si přece žádnou pomoc nezaslouží. Samozřejmě máte pravdu v tom, že nechceme podporovat lenivost a lumpárny. Ale pokud si myslíte, že pomoc by měla být nabídnuta jen tehdy, když si to lidé zaslouží, tak děkujte Bohu, že si to nemyslí On. Protože v tom případ bychom byli všichni naprosto ztraceni. My si také před Bohem nic nezasloužíme. A On nám dává tak mnoho. Odpouští nám hříchy, stará se o nás. Říká se tomu milost. A milost se právě projevuje štědrostí.

Apoštol Pavel milost vysvětluje těmito slovy: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Řím. 5:8) Stejně tak my bychom měli prokazovat lásku těm, kdo jsou v bídě, přestože si to nezaslouží.

Apoštol Pavel nám navíc ukazuje, že štědrost nebo lakota mají dopad na náš život: „Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“ (v.6) Bůh od nás očekává, že budeme štědře prokazovat milosrdenství. Štědře samozřejmě neznamená hloupě. Je dobré se zamyslet, kdy je naše štědrost opravdu pomocí a kdy není. A Bůh slibuje, že ke štědrým bude také štědrý.

A tak si zase můžeme položit otázku, zda umíme být štědří. Umíme vidět potřeby druhých? Umíme druhým prostě něco darovat? Každý máme nějaké předpoklady. Někdo je přirozeně štědrý a je to možná dáno výchovou a charakterem, druhý s tím má hodně těžkostí a musí se přemáhat. Ale my všichni se stále nově štědrosti potřebujeme učit. Udělejte si třeba rozpis toho, kolik utratíme za dárky pro své blízké. A pak se nad tím číslem zamyslete a zeptejte se, jakou částkou a jak můžete být letos štědří? Štědří můžete být k potřebným, ale štědří můžete být i k sousedům či spolupracovníkům. Štědrost totiž ukazuje milost a milost vždy ukazuje na Boha. Sám Ježíš Kristus říká: „I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“ (Lukáš 16:9) Tedy, i penězi můžete získat přátele a ukázat jim na Boží milost. A Ježíš tady dává krásné zaslíbení, je to zaslíbení věčného života. Tedy, Ježíš říká, že naše štědrost může být nástrojem, skrze který lidé uvěří. A pokud tomu tak opravdu je, tak já nechci být skoupý.

 

  1. Nejradostnějším dárcem je Bůh

A dostávám se k poslednímu dnešnímu Bodu. Chci zdůraznit, že nejradostnějším a nejštědřejším dárcem je Bůh. Navazuji tak na poslední větu našeho textu: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh'.“ (v.7) My se máme rozhodnout předem kolik a kdy chceme dát. Ale je to i Bůh, kdo se předem rozhodl, kolik dá. On už před stvořením světa věděl, že dá všechno. A slovy apoštola Pavla: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.“ (Gal. 4:4-5) Ano Pán Bůh dal štědře všechno. Dal svého jediného Syna, abychom já a ty mohli být Jeho syny a dcerami. Jeho štědrost nás zachránila.

Pavel nám tady připomíná, že Bůh miluje radostného dárce. Nechce dárce, kteří se přitom tváří kysele, ale chce ty, kteří nacházejí radost v dávání. A i v tom je nám Ježíš vzorem. V listu Židům čteme: „Pro radost, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu.“ (Židům 12:2) Přestože Kristova štědrost byla bolestná, přinášelo Mu radost, že se pro nás může obětovat. On je radostný dárce a volá nás, abychom Ho následovali a také byli radostně štědří.

Je před námi zpověď a Večeře Páně. I dnes můžeme Pánu vyznat své hříchy. Máme je vyznávat obecně, ale máme je pojmenovat i osobně. Možná vás dnes Boží duch obvinil z nějakých hříchů ve vztahu k vašim financím, ve vztahu k majetku. Možná jste si uvědomili, že nejste dostatečně štědří. Dnes to můžete vyznat a poprosit o odpuštění a o proměnu vašeho srdce. A můžete odcházet v pokoji, protože Bůh je neskonale štědrý dárce, vaše hříchy odpouští a nabízí svoji blízkost do každodenního zápasu. Spolehněte se na to vírou a radujte se z Jeho štědrosti! Slovy apoštola Pavla: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2.Kor 2:8) Zbohatněte i dnes!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář