Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beránek Boží

19. 4. 2019

img_2928.jpgDruhého dne spatřil Jan Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! To je [ten], o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. (Jan 1,29-30)

 

Jedna z tradic, která se stále více a víc vytrácí je pečení velikonočního beránka. Beránka nahradil čokoládový zajíček. Ono samozřejmě nejde o to, co se nabízí v obchodě, ale jde o obsah a hodnoty, které se ztrácí také.

Dnešní text je o Beránkovi a tak si vlastně opět připomeneme, co nám má ten symbol velikonočního beránka připomíná.

Za Janem Křtitelem jednou přišli kněží a levité s dotazem, kdo je. On jim řekl, že není Mesiáš, ale že Mu připravuje cestu, protože Mesiáš už brzy přijde. A hned den na to k němu přišel Ježíš. A když Ježíš přicházel, Jan řekl ta slova, která jsme četli: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ (v.29) Co v tomto vyznání uslyšeli Židé, kteří znali starý zákon? A co v tom můžeme vidět my? Zamysleme se nad tím postupně.

 

1. Beránek Boží

Jan nazývá Ježíše Beránkem Božím. A není to náhodné pojmenování. Potvrzuje to i tím, že o den později, když Ježíš přichází, tak opět říká: „Hle, beránek Boží.“ (v.36)

Odkud se ten pojem vzal? Dovolte, že připomenu dvě situace. Ta první je z doby, kdy Izraelci byli otroky v Egyptě. Pán Bůh je chtěl vyvést skrze Mojžíše. Ale faraón byl proti. Proto Pán Bůh způsobil tzv. deset ran, deset tragédií, aby donutil faraóna lid pustit. Poslední rána byla nejstrašnější. Pán Bůh řekl, že pokud faraon nepropustí Izraelce, tak zemře každý prvorozený syn. Izraelcům Pán Bůh řekl, že tento syn bude ušetřen tam, kde rodina zabije beránka a potře jeho krví zárubně svých vchodových dveří. Tam, kde bude krev beránka, tam anděl smrti nevejde. A tak se opravdu stalo. Takže díky smrti beránka mohli prvorození synové žít. Na památku této události slaví Izraelci svátek Velikonoc neboli Paschy, při kterém jedí právě beránka. A také Ježíš, při své poslední večeři slavil tento svátek a jedl s učedníky beránka. To byla připomínka Božího vysvobození. To je ta první situace.

A teď ta druhá. Když Izraelci putovali do zaslíbené země, předal jím Pán Bůh předpis, jak se mají očišťovat od svých hříchů, tedy od zla, které je v nich. Měli obětovat ráno i večer beránka, jako symbol toho, že za jejich hřích musí někdo zaplatit prolitím krve. Dále měli speciální obřad obětování jednou ročně. Ten nevinný beránek vždy zemřel, aby lidem připomenul, že jejich hřích něco stojí.

A Jan Křtitel říká, že Ježíš je tím beránkem. Těžko říct, co si lidé mysleli, ale Jan Křtitel jasně dává najevo, jaká je mise Ježíše Krista. On přišel, aby se stal Beránkem. A Jan dále upřesňuje Jeho identitu a říká: „To je [ten], o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.“ (v.30) Ježíš byl mladší než Jan, přesto Jan říká, že byl dříve než on. Jan věděl, že Ježíš je Bohem. Jeho počátkem nebylo ani Jeho početí ani Jeho narození. On tady byl věčně. Když tedy Jan říká, že Ježíš je Božím Beránkem, tak říká, že Bůh se stal Božím Beránkem.

 

2. Beránek Boží, který snímá hřích

Celý starozákonní systém obětí beránků samozřejmě sloužil pouze jako ukazatel k realitě. Smrt beránků nedokáže zajistit odpuštění hříchů. Smrt beránků je vždy jen symbolikou toho, že za hřích je smrt. Smrt beránků měla v sobě ten prorocký element, který ukazoval na to, že jednou přijde takový Beránek, jehož smrt z nás sejme vinu. V listu Židům čteme: „… stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.“ (Židům 10,1) Ta zvířecí oběť neumožní odpuštění. Ona pouze učí jak vážná věc je náš hřích, zlo, které je v nás. A připomíná, že je zde důsledek hříchu. Někdo za náš hřích musí zaplatit. A každý z nás to potřebuje, protože každý z nás je hříšný ve smyslu toho, že jsme se už narodili jako ti, kteří nesou hříšnost lidstva, ale jsme také vinní těmi skutečnými hříchy, kterých se dopouštíme.

Pán Bůh už dávno před narozením Ježíše odhaloval, že přijde Mesiáš, aby z nás sňal náš hřích. Ten nejjasnější popis je v 53 kapitole Izajáše. Tam sice není řečeno, že Mesiáš bude beránek, ale že bude jako beránek: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku …“ (Izajáš 53,7) Ale na druhou stranu je jasně řečeno, že zemře za náš hřích: „Jenže On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, Jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Izajáš 53,5) A dále: „Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit Ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“ (Izajáš 53,10)

Jan tedy říká, že Ježíš přichází jako ten, kdo svoji smrtí zaplatí za hřích. On, Bůh v lidském těle, je tím jediným Beránkem, který může zaplatit za náš hřích.

 

3. Beránek Boží, který snímá hřích světa

A na závěr ještě malé doplnění toho, které hříchy Ježíš snímá. Jan mluví o hříchu světa. Tímto jedním slůvkem vysvětluje, za čí hřích Ježíš umírá. Hřích světa není nic jiného, než hřích všech lidí, co kdy na světě žili a budou žít. Zemřel za hřích masových vrahů i slušných lidí. Zemřel za hřích těch, co už dáno odešli i těch, kdo ještě žijí. Ale to zásadní je to, že v tom spojení hřích světa je i můj a tvůj hřích. Ježíš jako beránek zemřel, aby mohl být odpuštěn naprosto každý hřích.

Milí přátelé, musím se vás zeptat, uvědomujete si potřebu odpuštění vašich hříchů? Uvědomujte si svůj hřích? Uvědomujete si jednotlivé hříchy, kterých se dopouštíte? V naší církvi nemáme zvyk toho, že bychom naše hříchy pravidelně vyjmenovávali pastorovi. Ale vyznáváte je pravidelně a konkrétně Pánu Bohu? Zažíváte lítost nad tím, kdež svými činy, slovy nebo myšlenkami dovolujete zlu, aby ve vás a skrze vás působilo? Zažíváte lítost, když si uvědomíte, že jste mohli učinit dobro a neučinili jste? Zažíváte lítost, když proplýtváte čas? Mrzí vás, když si neuděláte čas k naslouchání Božími slovu a k modlitbě? Zažíváte lítost, že vaše víra není vroucnější, když se vám do života cpe vlažnost? A vyznáváte to Pánu Bohu? Činíte z toho pokání? Prosíte Ho o odpuštění? Nebo už to moc neřešíte? Nebo to řešíte jednou ročně v kostele? Možná bychom dnes měli činit pokání právě z toho, že málo činíme pokání, že si málo uvědomujeme náš hřích, že si málo uvědomujeme, že náš hřích zabíjí Božího Beránka. Já to rozhodně potřebuji udělat.

Dovolte nakonec ještě jedno důležité upřesnění. Ježíš zemřel za hřích světa, aby mohl být odpuštěn každý hřích. Nicméně, ne každý hřích bude odpuštěn. To odpuštění totiž přijmou jen ti, kdo se z Boží milosti před Pánem Bohem v pokání sklonili a kdo v Něm mají svého Pána, tedy toho, kdo panuje v jejich životě. Odpuštění je pro ty, kdo přijali tu milost, že touží po odpuštění a kdo nechtějí zůstat stejní. Potřebujeme věřit, že Ježíš je Bohem, který nás zachraňuje.

Ježíš to řekl jasně: „Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“ (Jan 8,24) Velký pátek je to nejhlasitější pozvání k víře. Kdo uvěří, že Ježíš Kristus je tím Beránkem Božím, tomu On snímá hřích. O takovém člověku platí: „krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1Jan 1,7)

Pokud tady dnes nejste pouze ze zvyku, pokud tady nejste jen proto, že vás někdo donutil, ale pokud tady jste proto, že věříte Ježíši Kristu, který je vašim Pánem, tak vám oznamuji, že Pán Ježíš, Beránek Boží, snímá z vás všechny vaše hříchy a nabízí vám život v radosti odpuštění a On s vámi bude, aby vás posiloval, povzbuzoval, občerstvoval a doslova nesl až do posledního dne vašeho života.  On se totiž stal Beránkem Božím, protože vás miluje. To je Beránek Boží. Amen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář