Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde. 

Dnes máme neděli Bible. Bible je vzácným darem, který náš Pán daroval své Církvi. A jednotlivé církve stojí a padají právě na svém vztahu k Písmu. Dnes a denně slyšíme o tom, k jakým tragédiím dochází v církvích, které odstranily autoritu Božího slova. Zrovna včera byl na portálu idnes.cz zveřejněn článek o výsledku hlasování švédského synodu Luterské církve. Tato církev odhlasovala, že manželství mohou uzavírat i osoby stejného pohlaví. Už několik let takovým párům žehnali, ale teď je už budou i oddávat do svazku totožného s manželstvím muže a ženy. Pokud by se objevil pastor, který by je nechtěl oddat, tak si musí za sebe zajistit náhradu a obřad musí být proveden v tom kostele, který si žadatelé o takovéto manželství vybrali. Tragédie. Jaké zneuctění křesťanství a Krista. Nám musí být o to víc hanba, že jde o církev, které se hlásí ke stejnému Augsburskému vyznání jako my. Co se stalo, že to tak dopadlo? Přestali brát vážně Boží slovo, Bibli. Prosím modleme se za ně. Modleme se, aby jim Pán otevřel oči, modleme se i za ty, kteří Pánu Ježíši zůstali věrni i v této církvi, aby je Pán ochránil od útoků toho zlého.

Dovolte, že tady vložím drobnou vsuvku. Musím! Často, když hovořím o homosexuálech, tak se na mne obrátí lidé a ptají se, proč je tak strašně nenávidím. A znovu musím říct, že to není pravda. Rozhodně nemůžeme a nechceme jít cestou nenávisti a slovních útoků. My neodsuzujeme ty lidi. Odsuzujeme hřích, kterého se dopouštějí a voláme k pokání. Boží slovo nám přikazuje, abychom i takové lidi milovali a volali k pokání. Naše láska k lidem žijícím v hříchu (ať už to jsou homosexuálové, lidé žijící na hromádce nebo třeba lháři) se projeví tím, že jim ukážeme na to, co o nich a jejich chování říká Bůh a že jim ukážeme, že skrze pokání vede cesta k záchraně. A to platí jak pro homosexuála, tak pro mne. A každému pokání činícímu člověku můžeme po vzoru Kristově říci: „Odpouštějí se ti hříchy. Běž a nehřeš více.“

My tady ale dnes nemluvíme o homosexualitě, ale o Božím slovu. Pro nás je Boží slovo důležité a chceme jej poslouchat. Položme si otázku. Jak se pozná, že je Boží slovo pro někoho důležité? Tak v prvé řadě se to projeví třeba tím, že to dotyčný tvrdí. A my to tvrdíme často, dokonce jsme to dnes vyznávali i v písních. Druhé znamení může být to, že podporujeme šíření Bible. Každý rok rozdáme desítky Biblí nebo jejich částí, podporujeme šíření a překlad Bible třeba skrze Wycliffovy překladatelé Bible. Každoročně děláme sbírku na různé misijní projekty spojené s překladem a distribucí Bible. Letos v listopadu budeme do pokladnic u východu z kostela vybírat peníze na překlad Starého zákona do jazyka dhopadhola v Ugandě, do jazyka yinzébi v Gabunu a do jazyka gulmacema v Burkina Faso. A tak i to, jak štědře podpoříme tyto projekty bude znamením toho, jak moc je Bible pro nás důležitá. Ale tím nejdůležitějším měřítkem je to, jaký má Boží slovo dopad na náš osobní život. To je určitě jasné každému. A právě o tom bude i dnešní biblický text z Janova evangelia.

„Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe." Judas (ne ten Iškariotský) mu řekl: "Pane, jak to, že chceš zjevit sám sebe nám, a ne světu?" Ježíš mu odpověděl a řekl: "Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zřídíme [si] u něj příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo." (Jan 14:21-24, Bible 21)

Ježíš v tomto textu říká, že láska k Ježíši se projevuje poslušností Božímu slovu. Taky zde říká, že pokud budeme poslouchat, tak nás Bůh bude milovat. Teď si ale musíme připomenout i jiné texty, aby nedošlo k nedorozumění. V Bibli máme totiž mnoho textu, které hovoří o tom, že si nás Bůh zamiloval dávno předtím, než jsme my byli schopni milovat Jej. Například apoštol Jan zapsal: „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1.Jan 4:10) Takže se vlastně dovídáme, že si nás Bůh zamiloval, zachránil nás a přivedl k tomu, že Jej my milujeme. Na naši lásku On reaguje zase láskou.

Položme si ale tu zásadní otázku: Jak tedy milovat Ježíše? První přečtený verš (v.21) hovoří o dvou projevech lásky k Bohu. Říká, že máme „mít Boží slovo“ a že jej „máme zachovávat.“ Tak se projevuje naše láska k Ježíši Kristu.

1. Mít Boží slovo

Pokud máte ekumenicky překlad, tak to tam nevyzní tak jasně. Tam se z důvodu lepší čtivosti píše: „Kdo přijal má přikázání a zachovává je.“ V tomto případě je přesnější překlad 21 století, který říká: „Kdo má moje přikázání a zachovává je.“ Hlavní důvod, proč teď čtu z překladu 21.století je to, že ekumenický mluví „přijal“, kde je použit minulý čas. A to je v tom našem dnešním přemýšlení trochu zavádějící. Ale v originálu je zde slůvko „mít“ a to v přítomném čase. Navíc jsou ty slůvka „mít“ a „zůstávat“ gramaticky nerozlučně spojena. To ukazuje, že nejde milovat Boha jen s s jednou z těchto podmínek.

Co to tedy znamená mít Boží slovo? Dovolte dvojí aplikaci. Ta první je, že potřebujeme mít jistotu, že to, co máme v ruce, je od obálky po obálku Božím slovem. To je první význam věty „mít Boží slovo.“ Pokud tohle není Boží slovo, tak nevím, kde jinde bychom ho hledali. A žijeme v době útoků na Bibli. Jedni říkají, že kromě Bible je Boží slovo i jinde: v tradici církve, v učení zakladatelů církví, ve zjeveních, které mají někteří dnešní proroci. Jiná skupina zase tvrdí, že Bible není Boží slovo, ale že tam někde, když se opravdu budeme snažit, to Boží slovo najdeme. Ne, toto je Boží slovo a pokud ho chci mít, tak si tím musím být jistý. Pokud tu jistotu nemáte tak o svých pochybnostech mluvte jak s Bohem, tak s lidmi a hledejte odpovědi.

Ale myslím, že máme větší problém v té druhé oblasti. Tou druhou oblastí je, abychom to Boží slovo měli nejen v tištěné formě, ale aby v nás přebývalo. Tím chci říci, že se mu musíme vystavovat, abychom ho znali, aby nás formovalo a proměňovalo. A to opravdu nepůjde jinak než tím, že ho budete číst, že mu budete naslouchat. A tady se nabízí otázka, jak často ho musím otvírat? Někteří řeknou, alespoň jedou týdně. Někteří řeknou denně. Jiní řeknou třikrát denně. Řekl bych že tady jsou dva aspekty.

Pokud víme, že toto je dopis všemocného Boha pro nás, ve kterém nám říká, jak žít náš život, proč bychom se spokojili s málem? Takže udělám vše proto, abych byl Božímu slovu vystaven co nejčastěji. Ptám se, co mohu udělat, abych byl ještě více pod vlivem Božího slova. Možná zjistíte, že mu můžete naslouchat v autě, když někam pravidelně jezdíte. Možná zjistíte, že si ho jde pustit, při mytí nádobí. Jsem si jist, že pokud budete hledat cestu, jak strávit v dnešní uspěchané době více času nasloucháním Božímu slovu, tak ji najdete.

Tím druhým aspektem je to, že třeba i u Ježíše vidíme potřebu pravidelnosti. A právě proto se sám přimlouvám za to, abychom měli denně pravidelně čas s Božím slovem. Ne jako zákoníci, kteří musí, ale jako ti, kteří udělají vše proto, aby byli pod vlivem Božího slova, kterého si váží, které proměňuje jejich život.

Někdy mi lidé řeknou, že sice čtou, ale že jim to nic neříká. Pokud je to váš případ, tak se modlete ještě horlivěji o pomoc, čiňte pokání ze svých hříchů a proste, aby vás Pán oslovoval. Potom si vyberte jednu hlavní myšlenku přečteného textu a snažte si ji celý den připomínat. Jsem si jist, že uvidíte ovoce, protože Pán Ježíš vás bude proměňovat a řekne o vás, že Ho milujete.

Jak moc jste vy vystaveni Božímu slovu? Řekl by o Vás Ježíš, že máte Boží slovo?

2. Zachovávat Boží slovo

Tím druhým projevem lásky k Ježíši je, že zachováváme Boží slovo. V tom přečteném textu se to objevuje 3x. Zachovávat Boží slovo znamená poslechnout jej. To je samotné jádro křesťanství a života Kristu. Pokud se mi dostalo té milosti a našel jsem v Ježíši Kristu svého Pána a Zachránce, tak Jej, jako svého Pána chci poslechnout. A Boha poslouchám tím, že jsem poslušný Jeho slovu. A pokud jsem poslušný, tak to je podle slov Ježíše největším projevem lásky k Němu.

Co znamená být poslušný Božímu slovo? To znamená dělat to, co mne Boží slovo učí. To znamená zjišťovat, co Boží slovo učí o životě a chtít to poslechnout. To znamená dovolit Božímu Duchu, aby použil Boží slovo k tomu, aby mne obviňoval z toho, co dělám špatně a vedl k nápravě. Tou největší katastrofou je to, když člověk ví, že to co dělá je špatné a nechce s tím přestat. A to slůvko nechce je nesmírně důležité.

Pokud člověk podvádí v podnikání, je si vědom toho, že se to Bohu nelíbí a nechce s tím přestat, tak se nemůže nazývat křesťanem. Pokud má ženatý muž jakýkoli vztah s jinou ženou a ví, že se to Pánu Bohu nelíbí, a nechce přestat, nemůže se nazývat křesťanem. Pokud někdo hází peníze do výherního automatu a ví, že je to špatně, a nechce s tím přestat, nemůže se nazývat křesťan. Pokud někdo dlouhodobě lže svým rodičům, ví že je to špatně a nechce s tím přestat, nemůže se nazývat křesťanem. Všichni takoví lidé totiž vědomě odmítají Krista a rozhodují se jít svou vlastní cestou.

Ano, často člověk chce přestat, dělá pro to aktivní kroky, ale přesto znovu padá, znovu hřeší. Je to těžký zápas a někdy to nejde hned. Ale ten člověk alespoň chce a dokud chce, je zde naděje. Ale když nechce, pak je to tragédie.

Ano všichni jsme hříšníci. Ale charakteristikou křesťana je to, že ho Boží Duch vede k pokání a k touze po nápravě.

Tento týden za mnou přišla jedna žena z našeho sboru a velmi laskavě a moudře mi poukázala na moje špatné jednání, na hřích, kterého jsem se dopustil. Šlo o to, že jsem řekl něco, co jsem neměl říct. Když se mnou o tom mluvila, cítil jsem jak se mi prokrvuje obličej, protože mi bylo hanba. Ale bylo to tak moc třeba. Pán Bůh si použil tuto ženu, aby mi připomněl Boží slovo, aby mne vedl k pokání, aby mne změnil. Díky Mu za to.

My lidé se tak lehce necháme ošálit očima. Zvláště mladí si někdy myslí, že Ježíše miluje nejvíce ten, kdo to nejvíc prožívá, když se zpívají písně k oslavě Pána Ježíše. Často si říkají, tak ti, co jsou na pódiu a tváří se tak zbožně, ti milují Ježíše. Ano, potřebujeme více radosti do našeho uctívání Pána. Ale to, jak milujeme Ježíše se nepozná podle toho, jak se tváříme v neděli v kostele, ale podle toho, jak jsme poslušní Božímu slovu přes týden.

Potřebujeme mít Boží slovo a potřebujeme ho poslechnout. Někdy se nám zdá, že je to tak těžké a že to nedokážeme. Ale Pán je vždy s námi a pomůže nám. A když nevíme kudy kam, určitě nám dá východisko. Každopádně pamatujme na to, že je mnohem jednodušší poslechnout to, co nám říká Bůh, ať už je to jakkoli složité, než potom nést důsledky naší neposlušnosti.

Audio záznam naleznete zde.