Michal Klus - Je psáno...

Milí přátelé, dnes pokračujeme v naší sérii o svobodě. Minule jsme hovořili o tom, jak vypadá život otroků, tedy jak se projevuje to, že nejsme svobodní. Dnes budeme hovořit o tom, kde je Pán Bůh, když zažíváme nesvobodu. Co On dělá?

I dnes se podíváme na příběh Exodu, kterým se necháváme inspirovat. Minule jsme viděli židy coby otroky v Egyptě. Ve stejné době se stovky kilometrů daleko odehrává jeden dramatický příběh, který určitě znáte. Mojžíš vidí keř, který hoří a neshoří. A v tom k němu promluví Hospodin. Začíná tím, že se mu představí. Následující Hospodinova slova pak odpovídají na otázku, co dělá Pán Bůh, když jsou lidé zotročení. Myslím, že zde nalezneme důležité vysvětlení. Poslouchejte tedy pozorně, co v té Boží řeči uslyšte.

Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." (Exodus 3, 7-10)

Milí přátelé, nesvoboda je strašná věc. Máme jistě různé druhy nesvobody. Je dokonce nesvoboda, ze které se některým lidem nechce ven. Byli tací, kterým vyhovovala nesvoboda komunismu. A nechtěli z něj ven. Někteří lidé chtějí do vězení, protože jim to vyhovuje. Nicméně nesvoboda nás degraduje a okrádá o naše lidství. Co tedy dělá Pán Bůh, když jsou lidé nesvobodní? Z Jeho slov vyplývá, že On ví, čím nesvobodní lidé procházejí, On vysvobozuje a On si k záchraně používá své lidi. A nad tím chceme dnes přemýšlet.

1. Pán Bůh ví

Podívejme se znovu na ten první verš našeho textu: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti.“ (v.7) Máme tady několik sloves, které popisují postoj Pána Boha. Nejprve čteme, že On dobře vidí, co ti lidé prožívají. Nic Pánu Bohu není skryto. On přesně vidí, jak v nesvobodě žijeme. On vidí náš život, když jsme zotročeni alkoholem, nemravností, penězi nebo touhou po slávě. On přesně vidí, co se děje v životě těch, kdo si vybrali cestu nesvobody. Ale On také přesně vidí, co prožívají ti, kdo jsou v té nesvobodě nedobrovolně a chtěli by ven. On vidí jejich utrpení, On vidí jejich bolest, On vidí jejich touhu po svobodě. On vidí.

A potom je tam řeč, že On slyšel úpění. Nejen, že On vidí, On také slyší. Slyší náš pláč. Třeba i ten pláč, který nikdo jiný neslyší. On slyší, když pláčeme, protože zažíváme nesvobodu ve vztazích, On slyší nářek těch, kdo jsou utlačováni pro svoji víru, On slyší modlitby těch, kdo žijí v zemích s tyranskými vládci. On slyší jejich nářek a slyší jejich modlitby, které k Němu vysílají. Není žádná modlitba, kterou by neslyšel.

A potom Pán Bůh říká: „Znám jejich bolest.“ (v.7) A to slůvko znám je moc silné. To doslova znamená, ztotožňuji se s jejich bolestí, mám osobní zkušenost s jejich bolestí. Pán Bůh zná bolest nesvobody. Ať už je to nesvoboda těch, kteří si vybrali cestu nesvobody a ničí si tak život, nebo je to nesvoboda těch, kdo byli o svoji svobodu okradeni. On ví, co nesvoboda znamená. Přestože On je dokonale svobodným Bohem, zažil nesvobodu sám na sobě, když se jako Ježíš Kristus vzdal své svobody a nechal se zotročit křížem. Vzdal se svobody života a přijal otroctví utrpení a smrti. Náš hřích, který Ježíš dobrovolně vzal na sebe, Jej zotročil, zbavil Jej svobody. Pán Bůh ví, jaké to je být nesvobodný. On ví, co prožívá nesvobodný člověk. On se pro nás vzdal svobody a stal se otrokem.

A to mi přináší obrovskou naději. Pán Bůh není někdo, kdo nás vůbec nechápe. On přesně ví, co prožíváme a je nám blíže než si dokážeme představit. Nikdy na to nezapomeňme. Nezapomeňme na to ani tehdy, když nesvobodu zažíváme a to v jakékoli oblasti.

2. Pán Bůh vysvobozuje

Stejným dechem ovšem musíme říct, že Božím plánem pro člověka je život ve svobodě. A je to sám Pán Bůh, který znovu a znovu dělá kroky k tomu, aby vysvobodil. Podívejme se na ten osmý verš: „Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré.“ (v.8) Pán Bůh s Mojžíšem mluví právě proto, protože On je Bohem, který vyvádí na svobodu. On nechce, abychom zůstali otroci. On není pasivní přihlížeč.

Samozřejmě se tady naskýtá otázka, proč nezasáhl dříve? Proč to nechal dojít tak daleko? Proč dovolil, aby židé byli tak dlouho zotročováni? To je otázka, kterou si klademe všichni, když zažíváme bolest nesvobody. Nicméně musíme přijmout ten fakt, že neznáme odpověď. Nevíme, proč někdy Pán Bůh vysvobodí dříve, jindy později nebo proč se někdo svobody ani nedožije. Nevíme, proč naše děti, které se vydaly na cestu vzpoury vůči Pánu Bohu, Pán Bůh ještě nezachránil. Vždyť se o ně tak modlíme. Proč některé zachrání dřív a jiné později? Proč některé zločinecké systémy, které vraždí křesťany, stále stojí a proč některé vydržely jen krátce? Nevíme.

Nicméně víme, že nebýt Pána Boha, každý člověk by byl dávno zbaven jakékoli svobody. Jen díky Božímu působení ve světě můžeme stále zažívat nějakou svobodu. Můžeme zažívat svobodu svědomí, když přijmeme Boží odpuštění. Můžeme zažívat svobodu od závislosti, protože Pán Bůh vysvobozuje. Můžeme zažívat svobodu od „náboženskosti“ tedy slepého vykonávání náboženských úkonů a žít svou víru na základě lásku k Pánu Ježíši. To vše jen díky tomu, že Pán Bůh dělá kroky k tomu, aby zachraňoval, aby vedl do svobody. On je Bůh, který vysvobozuje. Bible je vlastně souborem příběhů o tom, že Pán Bůh vysvobozuje. Nemáme pouze příběh Egyptského otroctví. Máme další příběhy. Bůh vysvobodil Izraelce od Filištínských rukou Samsona, Bůh vysvobodil Davida, když ho pronásledoval Saul, Bůh vysvobodil Daniele z jámy lvové, sám Ježíš vysvobodil mnohé z nemocí a posedlostí, Pán Bůh vysvobodil Pavla, když ztroskotal. A mohli bychom si připomínat mnoho dalších příběhů. Pán Bůh touží zachraňovat z otroctví a přivádět ke svobodě.

Dokázal to právě v Ježíši. Jak jsem již řekl, On sám zažil nesvobodu. Ale nebylo to pouze proto, aby věděl, jak nesvoboda chutná. On se stal nesvobodným, abychom se my díky Jeho oběti mohli stát svobodnými. Právě v Pánu Ježíši nejjasněji vidíme, že Pán Bůh touží přivádět lidi k věčné svobodě.

Boží slovo nás ujišťuje, že ten, kdo uvěří v Ježíše Krista, ten zažije svobodu v srdci a jednou na věčnosti i svobodu od pokušení, od hříchu, od nemoci, od bolesti, od čehokoli zlého. Každé otroctví tedy jednou skončí. Pán Bůh nás totiž stvořil pro život ve věčné svobodě.

3. Pán Bůh povolává

To poslední, co bych chtěl z dnešního textu připomenout je to, že Pán Bůh povolává muže a ženy, chlapce a děvčata, aby bylo jeho nástroji svobody. Pán Bůh často k zápasu o svobodu posílá lidi. V našem příběhu vidíme, že poslal Mojžíše. Text, který jsme dnes přečetli, končí slovy: „Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“ (v.10) Pán Bůh ujistil Mojžíše, že ví o utrpení zotročených lidí, dále ho ujistil, že On je Bohem, který uvádí do svobody. A potom řekl: „Udělám to skrze tebe.“

A vy kdo znáte tento příběh, tak víte, jak to pokračovalo. Výmluvami. A docela opodstatněnými. Mojžíš měl vadu řeči, neodešel z Egypta v dobrém, apod. Spousta důvodů, které dokazovaly jeho nevhodnost. Ale přesně takto jedná Pán Bůh velmi často. On si nevybírá ty nejschopnější. On si vybírá ty, které chce a ujišťuje, že On bude s námi.

Často zažíváme strachy z toho, že na něco nemáme. Já je zažívám taky. V poslední době jsem zažíval spoustu strachů z toho, zda mohu být jako pastor i dále nějak užitečný tomuto sboru. Ale tento příběh nám zase připomíná, že se nemáme dívat na to, kdo jsme my, ale že se máme dívat na toho, který povolává. A pokud nás Pán Bůh povolává, On nás také požehná a použije si nás. Mojžíš přes mnohé výmluvy nakonec šel a vyvedl lid do svobody. Pán Bůh si ho použil.

Jsem si jistý, že Pán Bůh povolává i dneska. Možná povolává, abych ke svobodě ve vztahu s Bohem pomohl sousedovi nebo spolupracovníkům. K tomu povolává snad každého křesťana. Ale někdy je jeho povolání konkrétnější. Možná někoho povolává, aby se stal učitelem nedělní besídky nebo pracovníkem s mládeží a tak pomáhal té nejmladší generaci žít ve svobodě. Možná vás povolává ke službě s lidmi závislými nebo s lidmi nemocnými. Možná vás povolává, aby se někdo stal presbyterem. Možná povolává, aby se někdo vydal ke studiu teologie a stal se pastorem. Možná vás povolává, protože z vás chce udělat někoho, kdo bude vyvádět ze svobody jiných novodobých otroctví. Možná si někoho z mladých vyvolí, aby se stal nástrojem, který vymýtí ze společnosti drogy nebo obchod s lidmi. Pán Bůh k tomu i dnes povolává. Naslouchejte jeho hlasu.

Dovolte, že opět připomenu jednoho z křesťanů, kterého si Pán Bůh povolal ke službě vysvobozování. Byl jim Angličan William Wilberforce. Narodil se roku 1759. Přestože byl vždy křesťanem, tak ve svých 26 letech zažil duchovní obnovu. Nabyl to žádný velkolepý zážitek. Přišlo to postupně. Pod vlivem jistých knih začal brzy ráno vstávat a číst Bibli a ta radikálně proměňovala jeho život i jeho charakter. Když popisuje, co všechno se měnilo, tak mimo jiné popisuje, že se rozhodl přestat plýtvat časem marnivostmi. V té době se připravoval na politickou dráhu, ale nebyl si jistý, zda by se toho neměl vzdát ve prospěch nějaké duchovnější služby. Nicméně jeho nejbližší přátelé mu doporučili, aby zůstal v politice, protože věřili, že ho tam povolává sám Pán Bůh.

Brzy na to se Wilberforce stal poslancem a téma, kterého se rychle ujal, byl obchod a kruté zacházení s otroky. Krok za krokem neústupně prosazoval nové návrhy, organizoval informační kampaně a bojoval za zlepšení podmínek a nakonec za zrušení otroctví. Nikdo se o zrušení otroctví v Britském impériu nezasloužil více než on. Celkové zrušení otroctví v Británii parlament schválil tři dny před jeho smrtí.

Pán Bůh povolává muže i ženy, chlapce i děvčata, aby se stali nástrojem zrušení otroctví a svobody. I dnes žijeme ve světě, kde jsou různé druhy nesvobody a otroctví. Pán Bůh o nich ví. Pán Bůh je aktivní v přivádění svobody. A Pán Bůh i dnes povolává muže a ženy, chlapce a děvčata, aby se stali nástrojem vysvobozování z otroctví. K čemu volá tebe?