Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boží zaslíbení

12. 9. 2011

a.jpg

Bratři a texty, dnešní text, který už za chvíli přečteme, je z proroka Izajáše. Než ho přečteme, dovolte, že nás trochu zavedu do té doby, abychom si uvědomili, kdy tyto slova zazněla. Neznáme přesné datum, ale je přinejmenším velmi pravděpodobné, že tato slova zazněla v Jeruzalémě před rokem 701 před narozením Krista, kdy byl Jeruzalém obklopen Asyrskými vojsky vedenými králem Sancheríbem. Ale mohlo to být i několik let dříve v době, kde předchůdce krále Sancheríba, král Sargon napadl a zničil Severní Izrael v roce 722 před narozením Krista. Každopádně to bylo v době, kdy dominovala Asyrská říše a její vojáci, kteří byli známí svoji krutostí, plenili okolí Judska. Byla to nesmírně složitá situace, kdy lidé nevěděli, zda v nejbližších dnech nebudou napadnuti a vyvražděni. Zlo bylo stejně hmatatelné, jak před deseti léty, kdy teroristé napadli USA.

V této situaci zaznívají v Jeruzalémě různá proroctví. Falešní prorokové hlásají, že se nic nestane, falešní vůdcové volají k tomu, aby národ hledal záchranu v Egyptě. A do této situace přichází Izajáš a káže jiné poselství. Připomíná židům, jak daleko klesli a že odešli od Hospodina. Ohlašuje Boží soud, zkázu a volá k pokání. Uprostřed těch tvrdých slov o soudu a trestu najednou zaznívají slova dnešního textu.

Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele. Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotovi k ničemnosti, kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty. Proto praví toto Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobově: "Jákob už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce, uzří svoje děti, dílo mých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat svatost mého jména, budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se třást před Bohem Izraele. Zbloudilí duchem poznají rozumnost, mému naučení se budou učit reptalové.

(Izajáš 29:17-24)

Přečetli jsme nádherný, ale složitý text zaslíbení. Abychom tomuto textu porozuměli, musíme si položit alespoň tři otázky. Co je zde zaslíbeno? Komu je to zaslíbeno? Kdy se tato zaslíbení naplní?

 

1.otázka: Co je zde zaslíbeno?

            Možná by to šlo vysvětlit jinak, ale já jsem celý tento text rozdělil na sedm zaslíbení. Podívejme se společně na ně.

1. Zaslíbení dostatku.Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa.“ (v.17) V tomto verši Hospodin zaslibuje dostatek. Sad je symbolem úrody, hojnosti, dostatku. A v době, kdy Izajáš říkal táto slova, dostatek nebyl. Byla krize. Byly vysoké daně, protože král musel udržovat armádu a uplácet ostatní národy aby zabezpečil mír. Jak jsem řekl, nevíme, kdy ta slova zazněla, ale je možné, že zazněla, když už byl Jeruzalém obléhán a lide trpěli hladem a nedostatkem. Ale je tady ještě jeden smysl té hojnosti. Slovo, které máme přeloženo jako sad, je hebrejské slovo Karmel. Karmel znamená sad. A Karmel bylo místo, kde Bůh jednal a žehnal. Vzpomeňme třeba na Eliáše, kterému na Karmelu Bůh zapálil oběť. A tak je zde zaslíbení nejen fyzické, ale i duchovní hojnosti.

2. Zaslíbení moci Slova.I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy.“ (v.18) Možná by se to dalo nazvat zaslíbení uzdravení. Ale myslím, že je zde hlubší význam. Je tady řeč o slovech knihy. Abychom tento verš pochopili ještě lépe poslechněte si ze stejné kapitoly verše 11 a 12: „Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: "Přečti to." On však odpoví: "Nemohu, je zapečetěná." I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: "Přečti to." A on odpoví: "Neumím číst."“ Tyto verše ukazují, že Boží slovo bylo zavřené, nedostupné. Přestože lidé Boží slovo uměli číst a četli, bylo jakoby zavřené, neoslovovalo je, neměnilo jejich životy. Tak zoufalý byl duchovní stav vyvoleného národa. A tady je zaslíbení toho, že dokonce hluší uslyší to Boží slovo, že slepí prohlédnou díky Božímu slovu. Boží slovo bude mít opět moc. A to je úžasné zaslíbení.

3. Zaslíbení radosti.Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.“ (v.19) Uprostřed té bolesti, nejistoty, beznaděje, strachu a úzkosti, kdy se lidé neumí radovat, protože se třesou strachy, zaznívá to zaslíbení, že se lidé budou radovat. Ale ta radost nebude povrchní. Ta radost bude ta, pro kterou jsme stvořeni. Bude to radost ze Stvořitele. A radovat se budou všichni, i ti nejubožejší.

4. Zaslíbení spravedlnosti.Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotoví k ničemnosti, kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty.“ (v.20-21) V těchto verších máme zmínky o různých pachatelích bezpráví. Je tady řeč o ukrutníkovi, o posměvačích, o těch, kteří slovem svádějí k hříchu další. Potom je tady řeč o lidech kteří kladou léčky tomu, kdo v bráně kárá. V bráně kárali ti, kdo byli rozeznání jako moudří a spravedlivé vůdcové města. A my tady čteme o těch, kdo je chtějí zdiskreditovat tím, že na ně připravují léčky a strhují tak spravedlivé. To, co je zvláštní na všech těchto činitelích zla, je fakt, že oni své zlo mohou dělat docela skrytě a často bez odhalení a trestu. Násilníci, posměvači, svůdci či ti, kdo kladou léčky, ti všichni často bývají neodhaleni a utiskovaní tak nedojdou práva. Stejně tomu je i dnes. Ale tady je zaslíbení, že jednou tady bude spravedlnost. A to je úžasné zaslíbení pro ty, kdo trpí a nedocházejí zastání, protože nejsou důkazy. Bůh tady zaslibuje spravedlnost a konec jakéhokoli utrpení.

5. Zaslíbení svátosti. „Proto praví toto Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobově: "Jákob už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce.“(v.22) Zde Hospodin ujišťuje o tom, že dům Jákoba už nepozná hanbu a stud. Nepozná už hanbu a stud za to jak se choval. Nepozná už ten pocit, kdy bude usvědčen z nepravostí a hříchů. Proč? Protože už bude svatý a dokonalý. Bůh tady zaslibuje, že hřích tady nebude věčně a že jednou bude konec s naší hříšností.

6. Zaslíbení života. „...uzří svoje děti, dílo mých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat svatost mého jména, budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se třást před Bohem Izraele.“ (v.23) Děti jsou vždy symbolem kontinuity a života. A tady je zaslíbení, že ty děti tady budou. Zaslíbení pro obléhané Izraelce, kteří neví, zda ještě budou mít své potomky nebo zda brzy zemřou. Budete mít děti a ty děti budou svým životem oslavovat Hospodina. Je tady zaslíbení o spáse dětí a je zde zdůrazněno, že ty děti nebudou spaseny, protože jsme se hodně snažili, ale proto, že jsou dílem Božích rukou. A i tady určitě stojí za to připomenout, že nejde pouze o fyzické děti, ale i o ty duchovní. Je to zaslíbení, že i v dalších generacích budou ti, kdo uvěří.

7. Zaslíbení poznání.Zbloudilí duchem poznají rozumnost, mému naučení se budou učit reptalové.“ (v.24) Toto zaslíbení navazuje na to předchozí. A je zde řeč o tom, že i ti, kdo zbloudili, kdo od Boha odešli, dojdou poznání a rozumnosti. Je zde zaslíbení, že i ti, kdo proti Bohu pořád reptají jako Izraelci na poušti, dojdou smilování a Bůh se jim dá poznat. Je to zaslíbení, že Bůh je ten, který se chce dát poznat a to i těm, kteří Ho velmi urazili a ponížili. Nádherné zaslíbení.

To je sedm nádherných zaslíbení, které Bůh skrze Izajáše předal lidem v Jeruzalémě.

 

2.otázka: Komu je to zaslíbeno?

Říkali jsme, že lidé v té době žili bezbožně a Bůh jim oznamuje trest. Tak proč tato zaslíbení? A komu jsou tedy určena? Kdo jsou tito příjemci zaslíbení? Ten text nám říká, komu jsou určená. Mluví se zde o lidech, kteří jsou nazvaní „pokorní“ a také mluví o „domu Jákobově.“ V tomto textu vidíme přinejmenším dvě podmínky, které musí splňovat člověk, který si chce přivlastnit tato zaslíbení.

1.podmínka: Musí být pokorný. Snad všichni v Jeruzalémě viděli, co se děje kolem a měli strach. Také tam bylo mnoho těch, kteří mohli naříkat, protože nespravedlivě trpěli a zažívali kdejaké zranění. Každý člověk vidí nespravedlnost, bolest a všechno špatné, co se děje kolem něj. To není těžké. Však si poslechněte o čem lidé hovoří. Mluví o podvodech druhých. Mluví o selhání druhých. Mluví o nepoctivosti druhých. Mluví o pomlouvání druhých. Mluví o egoismu druhých.... Ale příjemce zmíněných zaslíbení může být jen ten, kdo uvidí v zrcadle Božího slova sebe. Ten, kdo si uvědomí, že on sám, žije bezbožně, že on sám ubližuje druhých, že on sám neumí odpustit, že on sám je egoista. Příjemcem těchto požehnání může být jen ten, kdo pozná, kým skutečně je, ten, kdo se pokoří před Hospodinem.

2.podmínka: Musí patřit do domu Jákobova. Samozřejmě nestačí poznat svoji hříšnost. Je třeba dojít odpuštění. A to odpuštění je v Pánu Ježíši Kristu, který za ty naše hříchy zaplatil svojí smrtí a říká, že to vše, co vidíme v našem srdci odpouští a přijímá nás za své. Když toto vírou přijmeme, tak patříme do domu Jákobova. Stáváme se duchovními potomky Abraháma, Izáka a Jákoba. Apoštol Pavel to jasně vysvětluje v listu Římanům a říká: „[Abrahám] se stal otcem všech neobřezaných (to znamená nežidů), kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena.“ (Římanům 4:11) Jinými slovy, apoštol Pavel říká, že dětmi Abraháma, Izáka a Jákoba jsou všichni ti, kdo přijali dar víry a uvěřili v odpuštění hříchů díky smrti Pána Ježíše Krista. Pokud je to dnes pravda o vás, pak jste součásti „domu Jákobova“ a všechna zmiňovaná zaslíbení platí i pro vás.

2.otázka: Kdy se tato zaslíbení naplní?

Zbývá poslední otázka. Kdy se toto všechno stane? Kdy už skončí naše trápení? Hned na začátku našeho textu čteme, že to „potrvá jenom velice krátce“ (v.17) a tato zaslíbení se naplní. Ve verši 18 čteme, že se to stane v „onen den“. Toto jsou fráze, které se v Bibli pojí s koncem věků. Připomeňme si třeba slova Ježíše, který hovoří o svém druhém příchodu. On říká: „Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“ (Zjevení 3:11) To řekl před dvěmi tisíci let a my čekáme.

Kdy se to teda naplní? Někteří by možná řekli, že se to naplnilo v době návratu židů z babylonského zajetí. Ano, částečně se to v té době naplnilo, ale ne plně. Jiní by řekli, že se to naplnilo v době vzniku moderního státu Izrael. Ale já jsem přesvědčený, že naplnění je ještě někde jinde. Společně s apoštolem Pavlem musíme vyznat: „To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“(Koloským 2:17) Ta zmiňovaná naplnění jsou pouze předobrazem toho zásadního – jsou předobrazem toho zázraku, kdy se slovo stalo tělem, aby přebývalo mezi námi. Ano, tato zalíbení ukazují na Krista, který je naplněním těchto zaslíbeni. To naplnění je v Jeho příchodu na tento svět, v Jeho smrti, vzkříšení, ale také v Jeho druhém příchodu a v Jeho věčné vládě.

Sám Kristus na to ukazuje. Když byl Jan Křtitel ve vězení, poslal za Ježíšem své učedníky, aby se zeptali, zda je skutečně Mesiáš. Ježíš řekl toto: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Matouš 11:4-5) Ježíš tady hovoří o stejných věcech, které byly zaslíbeny v našem textu. Ježíš ukazuje, že On je naplněním zaslíbení proroka Izajáše. To naplnění ještě není úplné, ale v Kristu se už začalo realizovat.  

Ještě se stává, že nemáme dostatek všeho, ale pokud patříme do domu Jákobova, tak Kristus se nám stal vším. Ještě jsme slabí a nedokáže se vždy spolehnout na Boží slovo, ale Kristus nás posiluje i ve chvílích, kdy neslyšíme Boží hlas. Ještě tady na zemi zažíváme smutek, ale v Kristu se můžeme radovat, protože víme, že On je věčný vítěz. Ještě jsme utlačování a zažíváme nespravedlnost, ale víme, že Kristus je naším zastánce a je spravedlivým soudcem. Ještě stále hřešíme a je nám často hanba, ale už teď nás Kristus nazývá svatými, protože nám vše odpustil. Ještě zažívám smrt a vidíme duchovní mrtvotu, ale už teď víme, že Kristus zvítězil nad smrtí a křísí k duchovnímu životu. Ještě vidíme ty, kteří odpadají od Krista a reptají, ale víme, že Kristus nikdy nepřestane klepat na jejich srdce a že mnozí uvěří. 

To je to zaslíbení, které máme. Ještě se plně nenaplnilo, to bude až v nebi, ale pokud už se Krista vírou držíš, pokud patříš do domu Jákobova, tak se raduj a žij v pokoji, protože tyto zaslíbení jsou již tvoje a naplňují se ve tvém životě. Dívej se na Krista, který je naplněním těchto zaslíbení.

Dovolte, že zakončím citátem Corrie ten Boom:

            Kdo se dívá kolem sebe – bude žít ve strachu.

Kdo se dívá do sebe – bude žít v hrůze.

Kdo se dívá na Ježíše – bude žít v pokoji.

 

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář