Chcete růže?
Víte jak sehnat v zimě růže? Musíte být trpěliví! Vždyť i dítě ví, že trpělivost růže přináší. Toto naše hezké pořekadlo v sobě má určitě hodně pravdy. Zamysleli jste se někdy nad tím, o jaké trpělivosti je zde řeč? Co vlastně znamená trpělivost? Znamená to, že si mám sednout a čekat, dokud se ta pomyslná „růže“ neobjeví hned vedle mne? Nebo je to naopak výzva k aktivitě, která bude ve svém čase odměněna?
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
Advent se s trpělivostí také pojí. A právě text, který je určen na dnešní neděli, je takovým voláním k trpělivému čekání. Podívejme se na něj a zkusme společně přemýšlet, co to znamená trpělivost v souvislosti s adventem.
Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! (Jakub 5,7-9)
Dnešní text zrcadlí to adventní období, ve kterém žijeme. Mluví o příchodu Páně. Z textu vyzařuje, že tento příchod je jistý, že je blízko, že je přede dveřmi. První příchod Ježíše šokoval mnoho lidí. Ježíš přišel jako dítě, jako lidský služebník. Druhý příchod se blíží a Ježíš přijde jako božský Král. A to bude také pro mnohé šok. Milý příteli, musím ti položit zásadní otázku. Jsi připraven potkat se s Ním? Jsi připraven stanout tváří v tvář tomuto Králi? Ano? Ne? Nevíš?
Vlastně ani tak nezáleží, co bys odpověděl. Záleží na tom, co vidí Bůh, který zná tvé srdce lépe než ty sám. Nicméně pokud nemáš tu jistotu připravenosti, tak tě prosím, volej k Němu, čiň pokání a pros o milost. Najdi si někoho, kdo ti pomůže, přijď za námi do kanceláře, zavolej nám, nečekej déle, pokud nemáš jistotu, že jdeš k Němu, k našemu Pánu. Kup si dnes nový Život sboru, tam jsou kontakty, ozvi se. Ten text je urgentní. Už nemusí být moc času. Je třeba jednat.
Těm, kdo mají tu jistotu, těm kdo žijí vírou, dává apoštol Jakub několik příkazů, jak čekat na druhý příchod Pána Ježíše Krista. Jakub říká, že druhý příchod Ježíše nás má motivovat k trpělivosti a uvádí tři oblasti, ve kterých k tomu dochází.
1. oblast: Trpělivost v čekání
V přečteném textu Jakub říká: „Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte“ (v.6-7) Opakovaně a s urgencí tady čteme výzvu k trpělivému čekání. Ještě jedno slůvko se tady dvakrát opakuje. Každá výzva k čekání je spojena se slůvkem tedy. Každý, kdo studuje Bibli, ví, že to znamená, že Jakub reaguje na něco, co bylo v předchozím textu.
A co tam vidíme? Je tam řeč o pýše, o nespravedlnosti, o příkoří. Křesťané, kterým Jakub píše, asi také zažívali bolest a trápení a asi už byli trochu netrpěliví. Tito křesťané se už asi nemohli dočkat příchodu Ježíše – chtěli být zachráněni z tohoto světa. A Jakub je tak trochu uklidňuje. Potvrzuje sice, že Ježíš přijde brzy, ale na druhé straně je prosí, aby trpělivě čekali.
Jaký kontrast s většinou z nás! My se máme dobře a mnohým z nás asi vyhovuje, že Ježíš ještě nepřichází. Máme soustu plánů, aktivit. Nemáme čas na druhý příchod Ježíše. Nechceme, aby Ježíš přišel teď.
Pro původní autory byla asi tím nejdůležitějším výzva k trpělivosti. Pro nás je asi největší výzvou vůbec ten fakt, že máme čekat, očekávat Ježíše. Bratři a sestry, čekáme na Ježíše? Tím by měl být náš život charakteristický. Můžete se zeptat: A jak se na Ježíše čeká? Rozhodně ne pasivně! Už Tesaloničtí přestali pracovat, čekali na druhý příchod. A my z historie známe mnoho těch, kdo se svíčkami v rukou čekali na Ježíšův příchod. Jakub dává jinou odpověď. Máme čekat aktivně! Ilustroval to na rolníkovi.
Pokud by rolník pouze sil a sklízel, tzn. pracoval jen dvakrát ročně, tak by všichni chtěli být rolníci. On sice čeká na žně, ale jeho čekání je naplněno prací. Ano, on musí být trpělivý. Nemůže proces nijak urychlit. Musí čekat. Ale zároveň nelenoší, ale pracuje.
Další text, který ilustruje stejnou pravdu je známý verš z Izajáše 40,31: „Ale ti, kdo skládají naději v (očekávají) Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ Čteme, že se vznášejí, běží, jdou. To je neustálý aktivní proces. Na čem, že to pracují? Na samých sobě, na službě druhým.
Jak to mám dělat já? Tak, že jsem pravidelně pod vlivem Božího slova, tak, že pravidelně prosím Boha o to, aby mi dodával víru, tak, že používám své dary k tomu, abych povzbudil své bližní. Pokud tato aktivita ve tvém životě nemá místo, případně pokud se vytrácí, pak se tvé čekání proměnilo nebo proměňuje ve smrtonosný spánek, před kterým už varoval Ježíš, když říkal: „Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.“ (Marek 13,35-36)
Bratře a sestro, spíš či čekáš? Pokud aktivně nebuduješ svou víru a víru těch kolem tebe, pak spíš a Ježíšův příchod bude pro tebe katastrofou. Zatřes samým sebou, probuď se a žij, čekej na Ježíše!
2. oblast: Trpělivost v posilování víry
Už jsme se trochu dotkli té druhé oblasti, ke které nás motivuje Ježíšův druhý příchod. Přečtěme si ještě jednou ten osmý verš: „I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.“ (v.8) Jsme volání k posilování srdce a to není nic jiného, než posilování víry a spolehnutí se na Pána Boha. I v tom potřebujeme trpělivost. Stejně tak, jako srdce pumpuje stále znovu a znovu okysličenou krev do našeho organismu, tak i my potřebujeme stále přijímat novou sílu. Ale je tady jeden rozdíl! My se nemusíme rozhodnout, nemusíme přikázat svému srdci, aby pumpovalo. Ono pumpuje bez našeho vědomí. Tak jsme stvořeni. Ale k osobnímu posilování víry se musíme vědomě rozhodovat. Když to omezíme, začíná naše duchovní strádání a rozklad a projeví se v různých oblastech. Nedokážeme se ovládat, chováme se hrubě ke svým příbuzným, používáme tvrdá slova, upadne náš zájem o druhé, chladne náš vztah k Bohu.
Tak často to vidím sám na sobě. Když se z nějakého důvodu zhorší moje péče o to duchovní srdce, když zanedbám modlitbu a čtení Božího slova, brzo se to projeví na vztazích s druhými lidmi a to hlavně doma. Jsem podrážděný nebo třeba apatický, špatně se soustředím, ztrácím zájem o lidi a podobně. A když tu starost o své srdce zanedbáme dlouhodobě, dostaví se ještě horší situace. Ztrácíme zájem o společenství, a pokud vůbec přijdeme do shromáždění, pak máme problém se soustředit, hned po skončení rychle odcházíme, nejsme ani povzbuzeni ani osloveni. Máme zmatek v učení Božího slova a v jeho aplikaci do našich životů, snažíme se ho přizpůsobit naši situaci, nebo se mu úplně vyhýbáme. Nedokážeme vysvětlit evangelium lidem kolem nás. Místo abychom na svůj hřích reagovali pokáním, začínáme si jej omlouvat a vysvětlovat, proč jsme tak museli jednat. To vše jsou důsledky zanedbávání toho duchovního posilování.
Ten kdo už má takto vážně poškozené srdce, musí přijít k Bohu a prosit o milost uzdravení. Boží slovo nás ujišťuje: „Pán je věrný; on vás posílí.“ (2Tes 3,3) Tu posilu nám Bůh zaslibuje prostřednictví jeho prostředků milosti – Božího slova a Večeře Páně. To jsou ty nejúčinnější způsoby posilování naši víry.
Bratři a sestry, potřebujeme trpělivě posilovat naši víru a pečovat o naše srdce. Nestačí jednou za čas prožít jisté duchovní povzbuzení. Potřebujeme pravidelný život v Boží blízkosti.
3. oblast: Trpěliví v nápravě vztahů
Jakub tedy říká, že máme trpělivě čekat a trpělivě budovat svůj vztah s Ním. A k tomu přidává ještě jedno. Máme trpělivě budovat vztahy k lidem, trpělivě tyto vztahy napravovat. Přečtu verš 9: „Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!“
Proč mluví Jakub zrovna o stěžování si na druhé? Není to náhoda! Oblast našich vzájemných vztahů souvisí s druhým příchodem. Po návratu Ježíše Krista, v Jeho věčném Království, bude vše dokonalé. Budeme žít v dokonalých vztazích. Teď to ještě dokonalé není. Je mnoho těch, kdo by tu dokonalost chtěli už dnes, a když ji nenalézají, pak si ztěžují, kritizují, pomlouvají, zesměšňují. Stěžujeme si na sousedy, stěžujeme si na zaměstnavatele, stěžujeme si na presbytery, stěžujeme si na politiky, nic nenecháme na pokoji.
Tím samozřejmě nechci říct, že by zde nemělo být míst pro konstruktivní kritiku, ta je nezbytná. Ale hrozí nám, že se staneme nevděční chroničtí kritici.
A co na to Jakub? Jakub nám ukazuje, že toto chronické kritizování nás může odvést od Pána Boha! Toto chronické stěžování a kritizování je často známkou, že člověk je zaměřen příliš na lidi a málo na Pána Boha. Taky to často ukazuje na absenci sebekritičnosti. A takovému člověku podle Jakuba hrozí odsouzení.
My nechceme být odsouzeni, a proto bychom se měli vědomě rozhodnout, že doma, v práci i ve sboru budeme požívat i jiné dary k obohacení druhých než jen kritiku. Jakub nám připomíná, že Ježíš, ten nejvyšší soudce, stojí za dveřmi. Blízkost Jeho příchodu by nás měla alarmovat a motivovat k tomu, abychom přestali s bezbřehou kritikou a naopak hledali cesty, jak posilovat druhé.
Jakub tady v celé této pasáži nemluví o jesličkách a nemluvňátku, které stojí za dveřmi. Mluví tady o Ježíši, který je Pán a soudce. Ježíš Kristus přichází jako Pán a soudce. Když Ježíš přijde, nebude už volat k pokání a přesvědčovat někoho, že má věřit. Na to už bude pozdě. Přijde jako ten, kdo vše zhodnotí.
Když nás tedy Jakub volá k trpělivosti, nedělá to proto, že na nás chce naložit břemeno povinností a úkolů. On to říká, protože ví, jaké je srdce člověka a jak jednoduše člověk dokáže ztratit úplně všechno co má. A proto Jakub burcuje a volá k trpělivému čekání. On ví, že v tom zápase nejsme sami. On ví, že vlastně sami o svých silách ani nezvládneme trpělivě čekat. On ví, že Pán Bůh je tady pro nás, aby nás posiloval, občerstvoval, pozdvihoval. Pamatujme na to. On je vedle nás. On chce, abychom vydrželi až do cíle. Buďme tedy trpěliví. Trpělivost růže přináší. A není krásnější růže, než věčnost s Ježíšem Kristem.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
