Michal Klus - Je psáno...

Lidský život je nesmírně komplikovaný. Jednou z významných komplikací je to, že neovládáme ani svou vlastní vůli. Často bychom chtěli ovládat druhé a ve skutečnosti nedokážeme ovládat ani sebe. Chceme dobře vycházet s tchyní a stejně se pohádáme. Chceme se nerozčílit, ale při to když děláme domácí úkoly s dětmi stejně selžeme. Rozhodneme se, že přestaneme pít a stejně se napijeme. A můžete si zde dosadit cokoli.

Apoštol Pavel vnímá stejný problém a říká: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.“ (7:15) Tak co s tím? Máme tedy velký problém! Lidé mají obecně k tomuto problému asi 4 druhy přístupu.

1. Někteří lidé tento problém ignorují – ale to je dlouhodobě neudržitelné.

2. Někteří lidé na tento problém rezignovali a vzdali veškeré snahy.

3. Někteří lidé tento problém popírají a tvrdí, že vše mají pod kontrolou.

Apoštol Pavel nám v tomto textu nabízí čtvrtou variantu. Dovolte, že ji presentuji ve 3 radách.

1.rada: Přiznej si svůj problém!

 Už jsem ukazoval na to, že apoštol Pavel říká, že nedokáže ovládat svou vůli. On také vysvětluje proč je tomu tak: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.“ (v.18-19) Co to tady Boží slovo říká? Pavel nám připomíná, že ani on ani my nejsme dobří. Nepřebývá v nás dobro. Když hovořím s lidmi o duchovních věcech, tak často slyším: „Vždyť já nejsem zlý člověk, vždyť já takový nejsem, .... já jsem v jádru dobrý člověk.“ Nejsme dobří! Nikdo není dobrý. Jsme zlí, hříšní, zkažení. Já jsem, ty jsi, všichni jsme. Vždyť si zapněte zprávy a podívejte se čeho jsou lidé schopni. Vždyť se podívejte na svůj vlastním život a uvědomte si, kolik jste toho pokazili. Třeba se pouze zamyslete nad myšlenkami, které vám přicházejí na mysl. Koho v duchu proklínáte, komu nadáváte, podívejte se na ten hněv, závist, lakomství. Prostě, jsme zlí a Pavel považuje za nesmírně důležité, abychom si to uvědomili.

Pavel Ještě více popisuje to, co u sebe pozoruje. Říká: „Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.“ (v.22-23) Tady Pavel připomíná, že ve své podstatě chce jednat dobře. Považuje Boží zákon za správný a chce se mu podřídit. Chce dodržovat desatero. Chce milovat své bližní. Chce umět odpouštět. Nicméně vidí, že v tom selhává a místo aby žil podle toho Božího zákona, tak zjišťuje, že je zotročen hříchem a proti své vůli jedná hříšně, selhává.

Apoštol Pavel tady dává jasně najevo, že sám nikdy nikdo nad hříchem nezvítězí, protože nedokážeme dělat to, co chceme. To vypadá docela špatně a i apoštol Pavel zvolal: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (v.24)

2.rada: Pamatuj, kdo je vítěz!

 Pokud by po citovaném Pavlově výkřiku už nic nenásledovalo, vypadalo by to s člověkem docela bledě. To, že člověk rozpozná svůj problém mu totiž samo o sobě většinou moc nepomůže. Naopak, je uvržen do zoufalého stavu beznaděje.

 Ale Pavel tady nekončí a hned další slova jsou radostným výkřikem. Říká: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“ (v.25). Kde se tady najednou vzal takový optimismus? Tento optimismus má pramen ve vědomí, že Ježíš Kristus je odpovědí na náš problém. Ještě před tím, než to Pavel začne vysvětlovat, tak se takto raduje a chválí Ježíše.

 Potom, od prvních veršů osmé kapitoly, Pavel začíná vysvětlovat, že vítězem nejsi ty. Ten jediný, kdo dokáže zvítězit je Ježíš Kristus. Pavel říká: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.“ (v.1) Apoštol Pavel tady říká, že pokud jsme v Kristu Ježíši, tak nebudeme odsouzeni, když se jednou postavíme před Boží soudnou stolici. To je úžasná zpráva! Ale všimněme si, pro koho platí! Platí pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. A kdo je v Kristu Ježíši? Je to ten, kdo má Ježíše Krista jako svého Pána a kdo věří, že Ježíš zemřel za jeho hříchy, byl vzkříšen a žije. (Římanům 10:9) Ten je v Kristu Ježíši. Tam, kde je vzkříšený Ježíš nejvyšší autoritou, vyšší než moje vlastní názory, tam platí, že člověk je v Kristu Ježíši.

 A proč nám je odpuštěno? Pavel vysvětluje: „Zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích.“ (v.2-3) Pavel zde připomíná samotné srdce evangelia. Jelikož my jsme nikdy nemohli být dobří, Bůh poslal dobrého a dokonalého Ježíše Krista, aby svou krví zaplatil za hříchy nás všech a odpustil nám. A to je řešení našeho problému s hříchem!

 Znamená to ale, že už s tou závislostí nemusím bojovat? Znamená to, že už se nemusím snažit žít, jak to Pán Bůh chce? Znamená to, že to vlastně nevadí, když hřeším? Rozhodně ne! Podívejme se dál do Božího slova.

3.rada: Nechej se vést!

 Přestože člověk uvěří Ježíši Kristu, tak se charakterové vady, závislosti a pokušení jen tak neztratí. A proto Pavel pokračuje a říká: „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.“ (v.5) Apoštol tady vysvětluje, že pokud si budeme žít po svém, tak nás to nepotáhne ke Kristu ale od Něj. A proto se potřebujeme nechat vést! Potřebujeme se nechat vést Božím Duchem. Potřebujeme prosit Ducha svatého, aby nás vedl, formoval.

Ta vítězství v zápasu z hříchem nepřichází z toho, že se ještě více rvete. Když si alkoholik řekne stokrát denně že nebude pít, tak to většinou nepomůže, protože celý den myslí jen na jedno, na alkohol. A tak se nemáme zaměřovat na svůj hřích, ale na svého Boha. V zápase s hříchem si raději stokrát řekněte, že budete milovat Boha.

Ta vítězství přichází, když se celým svým bytím dáte Bohu. Když jste blízko Bohu, tak budete ztrácet chuť na hřích a budete mít chuť žít pro Boha. Budete mít chuť Jej milovat, budete mít chuť milovat své bližní. Ptejme se denně: „Co mohu udělat, aby měl ze mne Bůh ještě větší radost?“

Pavel znovu připomíná: „Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (v.6) Když budete chtít vyhrát sami, prohrajete. Když Vás povede Boží Ducha, tak zažijete, co je pravý život a obdržíte opravdový pokoj.

A ještě naposledy to Pavel opakuje jinými slovy a říká: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (v.7-9)

Z vlastní síly nikdy nad svým charakterem, nad svou závislostí nad pokušením nevyhrajeme. Ale pokud se zaměříme na život vedený Duchem svatým, tak nám Ježíš dá zažívat vítězné bitvy a jednou nás dovede až ke konečnému vítězství.

Zbývá zásadní otázka: Máte Ducha Kristova? Jste Jeho? To je rozhodující! Pokud ne, tak Jej hledejte v Bibli, mluvte k Němu a proste Ho, aby Vás přijal, vyhledejte pomoc u věřících. Pokud ano, tak vírou přijměte následující zaslíbení: „Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“ (v. 10-11)