Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cíl: Vidět Kristovu slávu

23. 2. 2015

a.jpgMnozí z vás víte, že v létě nám tady jezdili a občas ještě jezdí bratři a sestry z Arizony v USA. Před několika léty jsem skupinku těchto přátel vezl na malý výlet. Byl červenec, ale moc se nám nevydařilo počasí. Pršelo, bylo docela chladno. Projížděli jsme polní cestou. Na jedné straně jakýsi lesík, na druhé louky a pasoucí se krávy. A do toho stále prší a je zima. Bylo mi líto, že to počasí je, jaké je, protože samozřejmě by podle mne ten výlet byl mnohem lepší za hezkého počasí. A najednou jedna z těch žen v autě řekla: „To je tak absolutně nádherné!“ Velmi mne to překvapilo a tak jsem se zeptal, co je nádherné. A ona říká, že ty louky a ten déšť a ten chládek. 

                Znovu jsem si tehdy připomenul jednu důležitou věc. Velice lehce se nám může stát, že nevidíme krásu v tom, co máme stále na dosah. Arizoňané většinou asi nevidí nic krásného na poušti, kterých tam mají hodně, ale jsou nadšeni z deště a ze zelených luk. My pro změnu zase většinou nevidíme nic krásného na obyčejných loukách. V těchto oblastech by to až tak moc nevadilo. Ale co, když už nevidíme nic krásného třeba na své manželce či manželovi. A co hůř, co když přestáváme vidět krásu toho, kdo je Bůh. Co když přestáváme vidět krásu v tom, co On pro nás dělá. To je reálné nebezpečí. A my jsme teď na začátku postu. A naši předkové vymezili toto období právě proto, abychom znovu uviděli nejen krásu, ale především slávu toho, který nás vykoupil.  A mojí modlitbou je, abychom i v dnešním textu uviděli znovu tu Kristovu krásu či slávu. Budeme se ji snažit najít ve známém úvodu Janova evangelia.

 

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:1-14)

 

                Apoštol Jan zahajuje svoje evangelium tímto úvodem. A to poslední čím tady končí je vyznání, že on, jako jeden z učedníků, viděl Kristovu slávu. Říká: „Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (v.14) A On tady, hned na začátku evangelia, kde popisuje život Ježíše Krista prozrazuje, jaký je konec. Prozrazuje, že Ježíš je Boží Syn. Prozrazuje, že je hoden slávy. A celý tento úvod Jan napsal proto, abychom to Janovo evangelium četli a měli na mysli Ježíše, který je hoden slávy. Abychom viděli Jeho krásu. Aby nám při čtení nezněl všedně.

                Pojďme se tedy na tento úvod podívat a zamysleme se, kde Jan vidí Kristovu slávu. Zmíníme tři oblasti:

 

1. Kristovu slávu můžeme vidět v Jeho věčnosti

                Podívejme se už na ten začátek: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha.“ (v.1-2) Jan tady představuje toho, koho nazývá slovem. Ale on nás nenechá dlouho na pochybách, o kom mluví. Odhaluje to ve verši 14: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ Ano, tím slovem je ten, kdo se stal člověk a přišel k nám – Ježíš Kristus.

                Ale co nám tady Jan vlastně říká? On říká, že Ježíš Kristus tady byl už na počátku. Na počátku byl Ježíš. Ten Ježíš byl u Boha, ten Ježíš byl Bůh. Je nám tady poodhalováno tajemství trojice svaté. Jan tady říká, že když nastal počátek, Ježíš už tam byl. A to je něco nesmírně důležitého.

                Možná jste také zažili ty debaty mezi křesťany a nekřesťany o počátku věcí. Křesťan se ptá materialisty, odkud se vzal člověk. Odpověď může být, že z nějakého lidoopa. Ale odkud se vzal lidoop, no z nižších forem živočichů. O odkud se vzaly ty nižší formy živočichů, no z prvotních živých tvorů a buněk. A odkud se vzaly ty první buňky? Vznikly z neživé přírody. A jak je to možné? Trvalo to miliardy let. Dobře, ale odkud se vzala neživá příroda? No byl velký třesk. A co bylo před velkým třeskem? No to ještě přesně nevíme.

Ale diskuze může být i naopak. Materialista se zeptá křesťana, kde se tady vzal člověk. A křesťan řekne, Bůh ho stvořil. A na to následuje otázka, kde se tady vzal Bůh. Jak odpovíme? Kde se tady vzal Bůh? Určitě jde odpovídat různými způsoby.

                V deníku idnes.cz byl před časem výborný článek o podstatě víry. A pod článkem byla diskuze. A někdo tam položil právě tu naši otázku. Ptal se něco ve smyslu: „Pokud Bůh stvořil člověka, tak kde se tady vzal Bůh?“ A nějaký křesťanský horlivec odpověděl něco ve smyslu: „No ty jsi teda pěkný blbec, když se ptáš takovou pitomou otázku.“  No to asi nebyla ukázka dobré logické odpovědi. Naopak, bylo to hodně nehezké svědectví. Jak ale odpovědět na tu otázku? Odkud se vzal Bůh?

                Bible nám odpovídá i tuto otázku. Jak začíná Bible? Začíná slovy: „Na počátku Bůh … stvořil…“ (Genesis 1:1) A Jan začíná své evangelium také slovy: „Na počátku bylo Slovo …“ (v.1) – tedy Ježíš. Oba tyto texty nám říkají, že v době, kdy nastal začátek, Bůh tam už byl. A Jan říká, že i Ježíš Kristus už tam byl. Bůh ve své trojici byl před tím, než nastal jakýkoli začátek. Bůh prostě byl. On nemá začátek. První začátek je začátek stvoření. Do té doby žádný jiný začátek nebyl. Jen to, co Bůh stvořil, má začátek. Začátek je spojen s časem a čas je něco, co stvořil Bůh. Před stvořením ještě čas a tedy ani žádný začátek nebyl.

                Milí bratři a sestry, Jan nám tady připomíná tento důležitý fakt, fakt toho, že Ježíš Kristus je věčný. A on nám to připomíná, abychom Ježíše neviděli všedně, ale abychom viděli Jeho slávu, slávu toho, kdo tady vždy byl.

                Bůh je věčný. Všechno ostatní má svůj počátek. Vy máte svůj počátek! Je to datum vašeho narození. Nebo spíše datum vašeho početí. Vlastně je tomu ještě trochu jinak. Buňky vaší kůže mají maximálně 3 týdny. Když se podíváte na svoji kůži, není tam nic staršího než 3 týdny. Vaše červené krvinky mají maximálně 4 měsíce. Vaše bílé krvinky mohou mít maximálně asi tak rok. Jen některé buňky ve vašem mozku jsou možná tak staré jak vy sami. Každá naše buňka má svůj počátek.

                A tak je to se vším živým, ale i neživým. Každá kapka vody má svůj počátek, každý kousek půdy má svůj počátek, každé zrnko mezihvězdného prachu má svůj počátek. Jen Bůh tady byl vždy. Byl tady před každým počátkem. On učinil počátky.

                A když nám to alespoň trochu dojde, tak musíme vyznat, že máme co do činění s věčným Bohem. A to by nás mělo vést k úžasu. To by nás mělo vést k tomu, abychom viděli Boží slávu, Kristovu slávu.

 

2. Kristovu slávu můžeme vidět v Jeho tvoření

                To je to druhé, co nám Jan odhaluje. Ježíš Kristus je aktivní při stvoření. Jan zapsal: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (v.3-4) Všechno povstalo skrze Ježíše. A není nic stvořeného, co by tu bylo bez Ježíšovy tvůrčí aktivity. On je navíc tím jediným zdrojem života.  Všechno povstalo díky Ježíši a neexistuje nic, co by vzniklo bez Ježíše. Ježíš hraje zásadní roli ve stvoření. Ano, Bůh otec je Stvořitel, ale On tvoří slovem – skrze Ježíše. A kniha Genesis nám připomíná také roli Ducha svatého, který přináší život člověka.

                Ale proč tady, na začátku evangelia o Ježíši Kristu, Jan mluví o stvoření? Je to proto, abychom ty další stránky četli s vědomím, že Ježíš je autorem všeho, co je. A tento stvořitel se vydává do rukou těch, které stvořil. A v tom bychom měli vidět Jeho slávu a Jeho obrovskou lásku k člověku.

                Když tedy potom Jan popisuje lidský život Ježíše, On chce, abychom viděli Kristovu slávu. A tak když čteme příběh o tom, že Ježíš se nechal pokřtít Janem Křtitelem, potřebujeme vidět, že je to stvořitel světa, kdo se nechává křtít. A když Ježíš pláče u hrobu Lazara, potřebujeme si uvědomit, že tady pláče Stvořitel světa. A když je Ježíš posmíván zástupy, potřebujeme si uvědomit, že je to Stvořitel světa, kdo je posmíván. Když Ježíš umírá na kříži, umírá stvořitel světa.

                Proto nám tady Jan představuje Ježíše. On není jen Ježíšek narozený v jesličkách. Jan chce, abychom viděli Kristovu slávu a četli evangelium s vědomím, že Stvořitel světa se stal člověkem.

               

3. Kristovu slávu můžeme vidět v Jeho spasení

                To je ta třetí oblast, kde Jan vyzdvihuje Kristovu slávu. Ježíš Kristus je Zachránce, Spasitel. Jan píše: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (v.12) Jan tady říká, že Ježíš je ten, který lidem dává právo stát se Božími dětmi. On jediný to může udělat, protože za ně dal svůj vlastní život a tím je vykoupil.

                A tady si znovu musíme připomenout možná známé věci. Bible nás učí, že přicházíme na svět jako Boží nepřátelé. Vlastně za to úplně nemůžeme, je to dědictví, které si neseme. Ale k tomu dědictví stále přidáváme. Další a další hříchy působí, že jsme stále většími dlužníky. A jako Boží nepřátelé jsme objekty Božího hněvu. Ale Bůh je zároveň milující Bůh a chce nás zachránit. Ale jak udělat z dlužníka zase milovaného syna? Je jediná cesta – adopce.

                A přesně o tom jan hovoří. On říká, že Ježíš nám zachraňuje tím, že nám nabízí adopci – právo stát se Božími syny a dcerami. Dovolte, že znovu připomenu, jak fungovala adopce v Římském právu. V té době se neadoptovala nemluvňata. Bohatí rodiče, kteří neměli děti, si adoptovali jednoho ze svých dospívajících otroků. Při adopci se stal adoptovaný jejich právoplatným synem. Často byl takový otrok zadlužen – to byl často i důvod, proč byl v otroctví. Když byl někdo adoptován, tak se ty dluhy najednou staly dluhy jeho nových rodičů, kteří je zaplatili a zachránili tak adoptovaného syna od dluhů. A tak se jedním podpisem z otroka, který byl majetkem, stal někdo, kdo vlastnil vše. A to přesně nabízí Ježíš Kristus člověku. Zapsal to i apoštol Pavel: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.“ (Gal. 4:4-7)

                Můžeme vidět slávu Ježíše Krista v tom, že dělá z otroků syny. Je tady jen jedna zásadní otázka. Byl jsi už adoptován? Jan tady píše: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (v.11) Ježíš přišel s nabídkou adopce k lidem, ale oni ho nepřijali. A dnes je to stejné. Mnozí pohrdají Jeho nabídkou. Mnozí z těch, u kterých bychom to nečekali, Jej odmítají. Mnozí s ním chodili, ale stejně ho odmítli. Mnozí ho slyšeli, ale stejně Ho odmítli. Mnozí byli dokonce uzdraveni, ale ne všichni Ho přijali.

                A pokud tomu bylo takto v době, kdy On chodil po zemi, pak teď tomu tak je určitě také. Mnozí jsou v kostele, ale stejně Jej nepřijali. Mnozí Mu vděčí za pomoc, za zdraví, ale stejně Jej nepřijali. Někteří vyznávají, že jim Pán Bůh zachránil manželství, pomohl v práci, ale stejně Jej nepřijali. Co znamená přijmout Ježíše? Jan říká, že to znamená „narodit se z Boha“.

Pán Bůh proměňuje srdce člověka. On činí ten zázrak nového narození v nás. A takto nově narozený člověk už netouží po své slávě, ale touží osvit Ježíš Krista – toho, který tady vždy byl, který vše stvořil a který z nás činí Syny.  Dokud není srdce proměněné, tak pořád od Boha něco očekává, nárokuje si a dokonce Bohu vyčítá. Proměněné srdce Bohu děkuje. Proměněné srdce před Boha přistupuje v pokání a s vděčností. Proměněné srdce vidí Kristovu slávu. Kéž bychom Jeho slávu viděli i v tomto postním období!

Video záznam naleznete zde.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář