Jdi na obsah Jdi na menu
 


Církev není místo

9. 6. 2010
Audio záznObrazekam naleznete zde.

Mílí bratři a sestry, dovolte, že dnes začnu tím, že se podíváme trochu do historie. Já se bez mučení a s hanbou přiznávám, že historie není moje silná stránka. Ale přesto se chci z ní učit. A chci začít tím, že se podíváme na některé aspekty historie církve. Často se díváme do minulosti a hodnotíme jednotlivé periody ze života církve. A tak třeba víme, že bylo období, kdy církev vedla války. Bylo období, kdy církev masivně prodávala odpustky. Bylo období, kdy církev bojovala za zachování otroctví. Bylo období, kdy církev zabíjela židy. Bylo období, kdy církev mučila a upalovala své členy.

Proč o tom hovořím? Protože jsem si znovu uvědomil, jak lehce člověk a i církev sklouzne k bludu. Taky jsem si uvědomil tu hrůzu toho, že toto chování naprosté většině členů církve nepřišlo vůbec divné. Neviděli, že žijí v protikladu s Božím slovem. A takové situace vidíme samozřejmě už v Bibli. Třeba si vzpomeňte na Izraelce, kteří si udělali zlaté tele.

Víte, proč o tom dnes mluvím? Protože jsem si položil otázku, co si jednou lidé přečtou v učebnici církevních dějin o nás? Co si o církvi přelomu dvacátého a dvacátého prvního století budou jednou myslet. A já teď nechci mluvit o církvích, které zažívají tu největší hrůzu, kdy už nepovažuji Bibli za Boží slovo, kdy obhajují homosexuální chování, ap. Co si budou myslet o nás, o slezských evangelících?

Představte si, že by se tady najednou zjevil někdo, kdo o církvi nic neví. Přišel by tady dnes do našeho kostela. Co by asi tento člověk odpověděl na otázku: Co je církev? Dám vám chviličku k zamyšlení. Co by si takový člověk myslel o církvi? Jak by ji definoval? Zkuste si v mysli dát odpověď. Já jsem došel k takové své definici: Církev je místo, kde si lidé chodí zazpívat a poslechnout pastora, který zvěstuje Boží slovo. Asi by to šlo říci i jinak. Ale musel jsem si znovu položit otázku. Je tohle tou církví, jakou ji chtěl Ježíš Kristus? Tvoříme tu církev tak, jak to chtěl On? Nebo žijeme v omylu a jsme slepí a vůbec to nevidíme? Prosím, přemýšlejte dnes se mnou. A k tomu přemýšlení si přečteme text ze Skutků 2:41-47.

 

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

 

 Bratři a sestry, milí přátelé, ten text, který jsme přečetli je nám docela známy. A ta otázka, kterou chci dnes položit je, zda náš sbor, naše církev, je takovou církví, jakou ji sám Ježíš Kristus chtěl mít od začátku. Ta má definice, kterou jsem zmínil na počátku začínala slovy: Církev je místo, kde lidé chodí... Dovolte, že si dovolím říci, že tohle je nebiblická definice. Podle Bible církev není místo, kde chodíme, církev je něco, čím jsme! A právě o tom bych chtěl dnes mluvit. Od oltáře jsme četli ten text, který hovořil o tom, že jsme tělem Ježíše Krista. Ano, církev je tělem Ježíše Krista. Jde samozřejmě o přirovnání, které vysvětluje jisté funkce. V tom textu je řečeno, že Ježíš Kristus je hlavou a všichni ostatní křesťané tvoří tělo. Církev tedy není místem, kde chodíme, církev je živým organismem, jehož hlavou je Kristus. A z toho dnešního textu o prvotní církvi bych chtěl vyzdvihnout dvě hodnoty, které jsou v prvotní církvi zjevné. Tou první hodnotou je Kristus a tou druhou je jednota.

 

1.hodnota: Kristus

Když se podíváme na chování učedníků, vidíme, že Kristus je opravdu centrem. Petrovo kázání o letnicích je od počátku do konce o Kristu. Ti, kdo uvěřili, byli pokřtěni ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Všichni věřící vytrvale poslouchali učení apoštolů. A apoštolové učili o tom, že Kristus je tím předpověděným Mesiáše. Dále čteme, že spolu lámali chléb, což je svátost kterou nazýváme Večeří Páně, kdy přijímáme v podobě chleba a vína tělo a krev Ježíše Krista. A dále čteme, že se modlili. A víme, že apoštolové se modlili právě ve jménu Ježíše Krista. A mohli bychom pokračovat dále. Ano, Kristus byl přítomen ve všem, co prvotní církev činila.

Jak je tomu u nás? Teoreticky je to naše touha. Jak je tomu ale v praxi? To si samozřejmě musíme pravidelně zodpovídat. Nicméně, tady se dnes déle nezdržím, protože si myslím, že Kristocentrismus, jak někdy nazýváme fakt, že Kristus je centrem všeho, ten nám není cizí, o tom slýcháváme často, k tomuto reformačnímu odkazu se často hlásíme.

Snad právě proto se dnes chci zaměřit především na tu druhou hodnotu.

 

2.hodnota: Jednota

Když čtu o prvotní církvi, vidím velký důraz na jednotu. Podívejme se znovu na ten přečtený text. Čteme, že ti, kdo přijali zvěstované slovo, byli pokřtěni a následovalo to, že se přidali k ostatním věřícím. Nežili si svou víru sami, přidali se k dalším. Tvořili jednotu. Vytrvale poslouchali učení apoštolů – to znamená, že se shromažďovali k poslouchání zvěsti Božího slova. Dále tam je stručně napsáno, že prostě „byli spolu.“ To znamená, že i u jiných příležitostí spolu trávili čas. Dále čteme, že se scházeli k Večeři Páně a modlitbě. Ve verši 44 a 45 potom čteme: „Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.“ Všichni byli pospolu a dokonce se dělili o své vlastnictví. Starali se o chudé mezi nimi. Jejich jednota šla napříč ekonomickými podmínkami. Nebyla tu jedna církev pro chudé a druhá pro bohaté. To, co vidíme, je jednota a vzájemná sounáležitost.

Ale tady to nekončí. Čteme: „Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ (v.46) Zase tady vidíme tu jednotu. Je zde řeč, že svorně pobývali v chrámu. Svorně je zde použito ve smyslu jednomyslně. A celá pasáž končí slovy „Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ (v.47) A zase si všimněte těch důrazů. Je tady zdůrazněno, že Pán přidával k jejich společenství. Není zde jednoduše řeč o tom, že uvěřilo více, ale že Pán přidával k jejich společenství.

Bratři a sestry, když jsem si to znovu četl, musel jsem se ptát, jsme takovým společenstvím? Máme takovou jednotu? My kdo jsem tady se asi shodneme na tom, že člověk si nemůže svoji víru žít pouze doma. Asi byste mi dali za pravdu, když řeknu, že člověk potřebuje přicházet do shromáždění? Ale je to všechno? Je tou církví pouze tady to místo, kde si přijdeme poslechnout kázání, kde si zazpíváme několik písní a nějakou liturgii, kde si poslechneme čtení Božího slova či případně nějaké svědectví, vystoupení či pozdrav? Jsem přesvědčen, že obraz, který nám zde dává Bible je jiný. Pán Bůh nechce, aby pro nás byla církev pouze místem, kde se chodí. On touží, abychom tvořili jedno tělo, jehož je On hlavou.

Co to pro nás prakticky znamená? Znamená to, že vždy musíme být poddáni Kristu. Znamená to, že musíme pamatovat, že naším největším posláním je šířit radostné poselství o vykoupení skrze Krista. Zároveň však nesmíme zapomenout, že musíme tvořit tělo Kristovo. A toto tělo se buduje tím, že budeme budovat vzájemné vztahy. Vždyť právě proto si říkáme bratři a sestry. Není náhodou, že i v církvi stále častěji slyšíme že se křesťané mezi sebou titulují oslovením pan a paní. Ztrácíme to společenství, tu jednotu, kterou jako církev máme mít. V této individualistické společnosti praktikujeme individualistické křesťanství. Ale my máme mít vztahy jakou sourozenci. Potřebujeme si v lásce sloužit, modlit se za sebe.

Dovolte, že připomenu několik veršů, které popisují, jak se k sobě mají křesťané chovat:

· Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého. (Jakub 5:16)

· Se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte. (Koloským 3:16)

· To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. (Jan 15:17)

· Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! (1Petrův 4:9)

· Pozdravte jedni druhé políbením lásky. (1Petrův 5:14)

· Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Galatským 6:2)

· Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. (Galatským 5:13)

· Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. (1Tesalonickým 5:11)

Bratři a sestry, tvořme opravdovou církev, jakou ji Ježíš chtěl mít¨

Dovolte, že zakončím jednou praktickou radou a zároveň prosbou. Je před námi 111.výročí posvěcení kostela a zároveň posvěcení Sborového centra Hutník. Presbyterstvo našeho sboru si uvědomilo, že nechceme pouze posvěcovat stavby, ale že to, co musí být posvěceno hlavně, jsou naše srdce.

Využijme tedy plánovaná setkání k budování církve, jakou ji Ježíš chce mít. Už teď jsem vděčný mnohým z vás, kteří aktivně pracujete na přípravách. Ale chci poprosit každého z nás, abychom tato setkání využili k budování jednoty. To v prvé řadě vyžaduje, abychom přišli. Je mi jasné, že ne každý může přijít v pracovních dnech třikrát po sobě na setkání, které začíná v 17.00. Ale pokusme se udělat maximum. Možná jde v práci trochu upravit program. Možná některé naše úkoly počkají. Vzpomeňme si na první křesťany a pokusme se alespoň v těch několika plánovaných dnech investovat víc než obvykle do budování sboru. Právě proto jsme také jako téma prvních třech dnů vybrali otázku „Jak se modlit za svůj sbor.“ Nemluvím jen o těch přednáškách od středy do pátku. Mám na mysli i sobotní výlet, kde bude příležitost k vzájemným rozhovorům a setkáním. A samozřejmě mám na mysli i nedělní slavnosti. Program celých slavností najdete ve Sborovém zpravodaji. Také si můžete vyzvednout pozvánku a pozvat někoho, ze svého okolí.

Bratři a sestry, budujme církev Kristovu! Budujme ji podle vzoru, který nám zanechal právě Ježíš Kristus a apoštolové! Nedovolme, aby se jednou v učebnicích dějepisu psalo, že z církve 20. a 21. století zbyla pouze tradice návštěvy bohoslužeb! Kéž každému z nás dá k tomu sílu náš Pán Ježíš Kristus v moci Jeho Ducha svatého! Amen!

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

budování církve

(Pavel, 27. 11. 2016 23:26)

To kázání mi dalo mnoho inspirativního zamyšlení nad stavem církví.Musím přiznat,že často do kostela chodím ...Je to i moje touha do praxe uvést hodnoty : Kristus a Jednota.Také vidím,jak špatný jev ,když z církve někdo odchází pro jiný názor,nebo neuplatnění,či nepochopení - nutně ztrácí obecenství. Pán Vám žehnej Pavel

Re: budování církve

(Michal, 28. 11. 2016 10:16)

Moc díky za reakci a aplikaci. Přeji Vám požehnaný vstup do adventu!