Co bude po smrti
Tento týden jsem měl dva pohřby a na pohřbech často mluvím o věčnosti. Často si pokládám otázku, čemu nejrůznější účastnící pohřbu věří. Ano, často tam jsou křesťané, kteří věří ve věčný život, ale jistě tam jsou i ti, kdo nevěří.
Podíval jsem se trochu i na diskuze na internetu. Našel jsem dotaz jedné anonymní ženy. Ta se psala toto:
„Mám strach z toho, co (ne)bude po smrti. Možná je tady někdo s podobnou úzkostí. Děje se mi to hlavně večer před spaním. Najednou si uvědomím, že vlastně až umřeme, tak už nebude nic, nikdy nic. Je mi z toho hrozně, na zvracení. Přejde mě to po chvilce, prakticky stačí začít myslet na něco jiného. Uvažovala jsem, jestli takhle přemýšlí více lidí, nebo jestli si někdo našel nějakou pomoc, nebo začal věřit tomu, že se pak znovu narodíme apod. Budu ráda když někdo něco napíše.“
Pod tímto příspěvkem bylo 23 stran odpovědí či názorů. Na každé stránce jich bylo asi 15. Nepřečetl jsem všechno. Pouze první dvě stránky. Názory se dělily do několika skupin. Jedna skupina říkala, že po smrti nic není. Druhá skupina tvrdila, že po smrti se zase vrátíme v jiné formě života, prostě věří v reinkarnaci a opakující se životy. Potom tam bylo několik respondentek, které vyjádřily, že se opravdu děsí smrti a nenacházejí úlevu. A nakonec tam byla jedna, která popisovala, že byla 15 minut v klinické smrti a říkala, že to bylo nejlepších 15 minut jejího života a tak že se nikdo nemá čeho bát. Nebyla tam ani jedna křesťanská reakce.
Každý člověk má nějaký názor na to, co bude po smrti. Ty názory v uvedení diskuzi jsou často velmi zajímavé, ale otázkou je na čem stojí. Jeden názor stojí na osobní zkušenosti a ty druhé jsou verze, jaké si respondentky přejí nebo jaké se jim zdají nejlogičtější. Ale jak tam často zaznělo, respondentky většinou tvrdily, že si nemůžeme být jisti, protože náš názor nelze ověřit.
Když my křesťané hovoříme o věčnosti, pak nehovoříme o svém názoru, ale o názoru, který nacházíme v Bibli, tedy o názoru, který máme od samotného Ježíše Krista. Nespoléháme se tedy na naši intuici, na to, co se nám zdá logické, ale na to, co nám řekl Pán Bůh. A proto nemusíme pochybovat. I dnešní text nám tedy připomíná, že vše, co se týká věčnosti, se točí kolem osoby Ježíše Krista. Přečtěme si, co k tomu napsal apoštol Jan.
Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný. Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen. (1. Jan 2,21-29)
Apoštol Jan tady reaguje na to, že jsou lidé, kteří vnášejí do otázky věčnosti chaos. Četli jsme: „Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou.“ (v.26) Janovi jde o to, aby křesťané měli v těchto věcech jasno.
Dovolte, že zopakuji tu základní křesťanskou tezi, která se týká věčného života. Věčný život s Pánem Ježíšem Kristem připravil tento Ježíš pro ty, kdo Ho poznají a kdo Mu budou věrní i při odchodu na věčnost. Pokud nevěříte v něco z tohoto vyznání, pak nejste křesťany. Dovolte, že se podíváme, kde to nacházíme v našem textu.
1. Znát pravdu o Krista
Nejprve nám Jan připomíná, že potřebujeme poznat pravdu o Kristu. O jakou pravdu mu jde? Pochopíme to z toho, jak Jan definuje tu lež, která se šíří. Jan napsal: „Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“ (v.22-23) Tedy, Jan píše, že lháři tvrdí, že Ježíš není Kristus. Dokonce takové lidi nazývá antikristy – tedy těmi, kdo jsou proti Kristu. Proč by někdo tvrdil, že Ježíš není Kristus? Musíme si tady připomenout jednu důležitou věc. Kristus není Ježíšovo příjmení. Kristus je Ježíšův titul. Kristus je řecké slovo, které má stejný význam jako hebrejské slovo Mesiáš a mohli bychom ho přeložit jako Zachránce.
Tedy, znamená to, že jsou lháři, kteří tvrdí, že Ježíš není Zachránce. Jaký Zachránce? Zachránce, který nás může zachránit od důsledku našich hříchů, tedy od věčnosti v pekle. Bible totiž jasně tvrdí, že pokud člověka Ježíš nezachrání, pak tento člověk stráví věčnost v pekle.
Ježíš Kristu zemřel za naše hříchy na kříži, abychom mohli být zachráněni pro věčnost s Ním. Lháři vyznávají, že Ježíš není Bohem, že Ježíš nás nemůže zachránit. Křesťan vyznává, že vírou přijímá, že Ježíš Kristus je Zachránce, který nás po smrti bere do svého věčného království. To je naše naděje. Na to spoléháme. Proto se nenecháme děsit smrtí.
Tedy, ta první pravda je, že potřebujeme znát pravdu o Pánu Ježíši Kristu. Tam to začíná. Musíme věřit, že On nás může zachránit pro věčnost.
Když chcete cestovat letadlem a někam doletět, také musíte věřit, že to letadlo má schopnost vás bezpečně přepravit do cíle. Pokud tomu nevěříte, nikdy do něj nenasednete a neodletíte.
Stejně tak víra v Pána Ježíše Krista je první předpoklad k tomu, abychom strávil věčnost v nebi. Jan nám připomíná, že nám to budou mnozí zkoušet rozmluvit. Budou nám říkat, že to není tak lehké. Budou nám říkat, že osoba Ježíše je legenda. Budou nám říkat, že Ježíš nebyl Bohem, ale pouze moudrým člověkem. Nenechme se ošálit. Pamatujme, že Ježíš je Kristus, tedy Zachránce, Boží Syn.
2. Zůstávat v Kristu
To druhé, co Jan v tomto textu připomíná, je to, že nestačí vírou přijmout, že Ježíš je Zachránce. Je třeba v tom Kristu také zůstat. Jan říká: „Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci.“ (v.24) Tedy, pokud v nás zůstanou ty pravdy o Ježíši, které jsme jednou přijali, tak i my zůstaneme jak v Pánu Ježíši, tak v Pánu Bohu. A o chvilku později Jan přidává: „Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. “ (v.28) Jan tedy říká, že máme zůstat v Pánu Ježíši, abychom mohli žít beze strachu ze soudného dne. Pokud zůstaneme v Ježíši, nemusíme se tedy bát smrti, protože máme garantovanou věčnost v Něm.
Po odpovědi tady ale volá jedna otázka. Co to prakticky znamená zůstat v Kristu. V tom posledním verši Jan říká: „Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.“ (v.29) Co to tady čteme? Čteme, že Ježíš Kristus je spravedlivý a že i ten, kdo Mu patří činí spravedlnost. Tedy, když se ptáme, jak zůstat v Kristu, pak jediná odpověď je ta, že v Něm zůstáváme tehdy, když usilujeme být takový, jaký je On. A pokud to chcete slyšet ještě jasněji, dovolte připomenutí toho, co řekl sám Pán Ježíš: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15,10) On tady říká, že v Něm budeme zůstávat, pokud budeme poslouchat Jeho přikázání, tedy to, co nám radí.
Myslím, že je to jasné. Abychom dosáhli onoho věčného života, potřebujeme nejprve najít v Kristu toho, kdo je Zachráncem. Nicméně potom nemůžeme usnout na vavřínech, ale potřebujeme v Něm zůstat tím, že se budeme snažit žít tak, jak to chce On. A k tomu potřebujeme vědět, co po nás chce. Abychom to věděli, potřebujeme číst Bibli, potřebujeme naslouchat těm, kteří nám z ní čtou nebo přinášejí kázání. Proto je tady církev.
Dovolte jeden příklad. Představte si, že vám někdo dá klíč od evakuačních dveří. Řekne vám, že vy jste získal tu důvěru a máte klíč a že v případě požáru si můžete odemknout tyto dveře a dostat se přímo do bezpečí. To, že máte ten klíč, je zásadní. Bez klíče se při požáru nikdy ven nedostanete. Ale nestačí to, že jste jednou ten klíč dostali. Pokud ho založíte, nebude vám k ničemu. Musíte ho mít stále připraven, protože nevíte, kdy požár přijde. Stejně je to i s Kristem. Nestačí jednou uvěřit. Nestačí říct, že věřím, že tam je Pán Bůh. Nestačí být pokřtěný. Nestačí, že jsem byl jednou Božím slovem usvědčen a prosili jsme Pána Boha, aby se stal králem mého života. Já musím toho Pána Ježíše v poslušnosti následovat. Jinak jsem jako člověk, který dostal klíč, ale někde ho založil. Nedopusťme se této chyby.
3. Zažívat Krista věčně
A pak je tady to poslední a to ujištění, že pokud budeme připraveni, pak nás čeká věčnost. Jan píše: „A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný.“ (v.25)
Asi každý z nás někdy zažil, že nám někdo něco slíbil a nedodržel. Některé věci lehce zapomeneme, jiné nás trápí dlouze a těžce se z nich vzpamatováváme. Snad nejtěžší je, když někdo nedodrží manželský slib lásky a věrnosti. Těžké je, když rodič zklame dítě. Ale jsou i další těžké oblasti nedodržených slibů.
To dobrou zprávou je, že Pán Bůh svůj slib vždy dodrží. On není schopen nedodržet slib. Jde to proti Jeho podstatě a On nepodléhá slabostem a není omezený v moci. A pokud On lidem zaslíbil věčný život, tak se můžeme spolehnout na to, že On ten věčný život připravil a nabízí ho každému.
Pamatuji si na jednu ženu, která říkala, že na věčnosti není dost místa pro všechny a že ona se tam určitě nedostane. Pán Bůh nám slíbil, že tam bude dost místa pro všechny. A říká, že dokud žijeme, máme šanci. A On své sliby drží.
Pán Ježíš svým učedníkům řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14,2-3)
Pán Ježíš Kristu si pro nás jednou přijde. Možná to bude v den naší smrti, možná to bude v den, kdy skončí svět, jak ho známe a On přijde podruhé na tuto zem. Každopádně On přijde. Otázkou je, zda přijde i pro mne. Nezáleží na tom, kolik jste toho v životě zkazili. Nezáleží dokonce ani na tom, kolik slibů jste nedodrželi. Nezáleží na tom, zda jste byli ve víře vychování nebo ne. Nezáleží, kde jste chodili do církve. Záleží pouze na tom, zda jste v Pánu Ježíši Kristu našli svého Zachránce a zda toužíte žít tak, jak to chce On. Dnes se mohou věci změnit v životě každého z nás. Dnes se můžeme nově rozhodnout, že Jej chceme následovat, aby jednou přišel i pro nás a abychom mohli být navěky s Ním. Kéž by se k této nabídce nikdo neotočil zády.
