Michal Klus - Je psáno...

 Proč slavíme konfirmaci? To je dnes důležitá otázka. Dovolte, že znovu zdůrazním, jaký je smysl konfirmace. Ke konfirmaci mají přistupovat děti věřících rodičů, které byly pokřtěny a které jsou doma vedeny k živému vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Konfirmandé mají být seznámeni s Božím slovem a s učením církve a na základě všech těchto znalostí mají potvrdit, že skutečně chtějí i vědomě vyznat Ježíše Krista jako Pána svého života. Často se stává, že mladí lidé, které přicházejí na konfirmační přípravu, nejsou vedeni k živé víře a potom zápasíme o to, aby se v průběhu konfirmační přípravy osobně setkaly s Pánem Ježíšem Kristem, zažily znovuzrození.

Dnes teda před nás předstoupí mladí lidé, kteří chtějí v konfirmaci tuto svou víru potvrdit. Toto by samozřejmě každý mohl udělat někde v klidu svého domova. Ale my tu konfirmaci slavíme veřejně proto, aby si každý z nás připomenul chvíli, kdy sám Pánu sliboval věrnost. A nezáleží úplně na tom, zda to bylo při konfirmaci či kdykoli jindy. My všichni bychom si měli položit otázku, zda opravdu jsme našemu Pánu věrní, zda opravdu žijeme tak, jak to chce On. Kéž by nám v hledání odpovědi na tuto otázku pomohl i dnešní text.

Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.

(Přísloví 3:1-8)

Dovolte, že nejprve ukážu na to, jak tento text chápat nemáme. Připomeňme si znovu ty různé příkazy, které tady jsou. Král Šalamoun říká: „Na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.“ Někteří lidé tyto texty čtou a říkají: Ano, takto já žiji. Není tady nic napsáno o tom, že si každodenně mám číst z Bible, nic o tom, že musím chodit do kostela. Prostě stačí mít toho Boha v srdci. A to mám. Setkávám se s mnohými lidmi, kteří mi to tak řeknou, s těmi, kdo byli kdysi u konfirmace. Říkají, že jsou věřící, ale že nejsou žádní fanatici a do kostela nechodí. Často takovým lidem položím jednu otázku: Co by bylo ve vašem životě jinak, kdybyste nebyli věřící? A takoví lidé přemýšlejí a přemýšlejí a většinou na nic nepřijdou. Proč? Protože se od nevěřícího člověka vůbec neliší! Protože Bohu vlastně nevěří!

 Ano, ten dnešní text opravdu nemluví o tom, jak často potřebujeme číst Bibli a kolikrát musíme být mezi křesťany. Nicméně tento text říká něco silnější, mluví o tom, že nemáme zapomínat na Boží slovo, že ho máme mít vryto v srdci, že nemáme spoléhat sami na sebe, že máme poznávat Boha pořád. Tento text říká, že vaše srdce musí být u Hospodina. A když je vaše srdce u Hospodina, tak vám Duch svatý připomene, když zanedbáváte Boží slovo, modlitbu či společenství. Budete se cítit prázdní, když to nebudete mít.

 Možná je tady dnes někdo, kdo cítí takovou prázdnotu. Možná už vás ani Duch svatý neobviňuje, protože jste Mu odebrali prostor ve vašem životě. Dovolte Pánu Ježíši, aby naplnil vaše srdce. To je to nejlepší, co můžete udělat.

 Tento týden za mnou přišla jedna žena v požehnaném věku, která je z našeho sbor. Přinesla dar na sbor a taky mi říkala, jaké má zdravotní trampoty. A potom řekla něco takového: „Tak jsem se ráno cítila slabá, ale přečetla jsem si z Bible, pomodlila jsem se a řekla jsem si: Jdu dál, Pán je se mnou, co se mi může stát?“

 Jak nádherné svědectví člověka, který má v srdci Ježíše Krista, člověka, který se vydal do Kristových rukou, který na něj spoléhá i uprostřed těžkostí a bolestí.

 A takový pokoj můžete zažívat i vy konfirmandé, i my všichni, kdo jsme tady. O tom pokoji totiž hovoří i ten přečtený text. Pokud máme srdce naplněné Pánem Ježíšem Kristem, tak je nám slíbeno, že nám Pán prodlouží dny a léta život, že nám přidá pokoj, že najdeme milost a uznání v očích Božích i lidských, že On sám napřímí naše stezky a že dá naším tělům zdraví.

 Nenechme se ale mýlit. Víra není recept na dlouhověkost, bohatství a stoprocentní zdraví. Ale je jisté, že věřící člověk bude uchráněn před mnoha trápeními a to se projeví i na jeho zdraví. Ale to zásadní, co tady je, je ujištění, že Pán půjde s vámi a bude vám napřimovat cesty. To znamená, že On bude s vámi v každé životní situaci.

 A tak milujme Ježíše, milujme Jeho slovo a žijme pro Něj. A to vše ne proto, že nám to pomůže, ale proto, že On je toho hoden. Bůh stvořil tento svět, On nás zachránil pro věčnost tím, že dal za naše hříchy svého Syna, On nás vede na každý den svým Svatým Duchem. Udělejte z Ježíš centrum vašeho života a nikdy nebudete litovat.

Dovolte krátký příběh. V USA žil jeden velmi bohatý člověk. Měl domy, pozemky, starožitnosti, stáda dobytka. Jeho majetek se počítal na desítky miliónů. Žil šťastně, ale jedno jej trápilo. Neměli s manželkou děti. Jako zázrakem nakonec přece jen jeho žena otěhotněla a to ve velmi pokročilém věku. Narodil se jim syn, ale s těžkým postižením. Přesto jej z celého srdce milovali. Když bylo chlapci 5 let, zemřela jeho maminka. Otec se ještě pečlivěji staral o svého syna, ale i ten ve věku 13 let zemřel. Krátce po něm žalem a steskem zemřel i ten muž.

 O několik měsíců později se dle poslední vůle majitele konala aukce, kde měl být prodán veškerý majetek. Přišly stovky zájemců. Prvním draženým předmětem byl obraz, který zachycoval portrét onoho postiženého syna. Nikdo neměl zájem, všichni čekali na hodnotné věci. Na poslední chvíli se přihlásila žena, která ten obraz vydražila za 5 dolarů. Byla to paní, která se pomáhala starat o tohoto chlapce. K úžasu všech byl oznámen konec aukce s tím, že podle poslední vůle zesnulého se ten, kdo koupil obraz syna, stává dědicem všeho. Žena si koupila obraz syna a měla vše.

 Boží slovo nám říká, že kdo má Syna (a myslí tím Ježíše Krista) má vše. Apoštol Jan zapsal: „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1Jan 5:11‑13)

 Pokud je Ježíš Kristus centrem vašeho života, pak máte všechno. Kéž by to platilo o každém z nás. Kéž by o každém z nás platilo, že máme oprávněnou jistotu života věčného.

 Je před námi zpověď. Milí konfirmandé, věřím, že se pravidelně modlíte za odpuštění hříchů. Dnes toto vyznání můžete udělat veřejně a s celým sborem. Chceme vyznat, že jsme hříšní. Dnes konkrétně můžeme vyznat i to, že si příliš málo ceníme Božího Syna Ježíše Krista. Můžeme vyznat, že Mu dáváme příliš málo prostoru ve svém životě.

 Ke zpovědi chci pozvat každého z Vás, kdo jste tady, i kdybyste nešli k Večeři Páně. Na začátku jsem hovořil o tom, že bychom si dnes měli připomenout svoji konfirmaci, své sliby dané Bohu. A možná jste si uvědomili, že jste od Pána Ježíše Krista odešli a nebyli věrní slibu, který jste Mu dali. Dnes se to může změnit. Dnes můžete zažít novou konfirmaci. Litujme svého hříchu a prosme o milost vrátit se k Hospodinu. On je milosrdný a stále platí, že „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ Hospodin každému z nás chce odpustit, poprosme Ho o odpuštění v tichých modlitbách.

Audio záznam naleznete zde.