Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co poznáš z dlaně

30. 12. 2013

a.jpg

Milí přátelé, věděli jste, že z dlaně toho jde hodně zjistit? Je takový přístup, kterému se říká chiromantie. Lidově se nazývá čtením z dlaně. Je to jedna z metod věštění budoucnosti, ale také prozrazuje informace o charakteru, o minulých skutcích a potenciálu každého jedince. Díval jsem se na internet a našel jsem o tom spoustu informací. Lidé studují čáry vznikající skládáním kůže dlaně a vyvozují z toho různé důsledky.

Audio záznam naleznete zde.

V diskuzi pod jedním článkem píše jedna pisatelka: „Podívala jsem se na ručku mé malé dcerky a znepokojilo mne, že na levé ruce je její čára života pouze poloviční. Dočetla jsem se na netu, že polovina je hranicí cca 35 let. Že to nemusí znamenat úmrtí?“ Druhá žádá: „Poraďte mi prosím, já totiž nemám čáru hlavy a osudu. Byla jsem u odborníků, ale oni to nevědí. Dost se bojím.“ A podobných zpráv bylo více. Ale byly tam i nadšené pochvalné příspěvky popisující, jak to daným lidem hezky funguje.

Jedna diskuze byla ukončena citáty z Bible kralické. Začínala tímto: „Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.“ (3. Mojžíšova 19:31)

Bratři a sestry, milí přátelé, znovu chci připomenout, že nás Bůh velmi varuje, před okultními praktikami. Ony jsou zhoubné a destruktivní. Bůh nás před nimi nevaruje z nějaké zlomyslnosti, ale proto, aby nás ochránil. A proto je moc důležité utíkat od jakékoli takové praxe, byť by byla brána jako legrace. A pokud jsme do takové praxe už vstoupili, je třeba pokání a modliteb, aby byl člověk Pánem Bohem vymaněn z vlivu těchto destruktivních praktik.

Přesto všechno, z jedné ruky číst budoucnost smíme. Nevěříte? Zaposlouchejte se do dnešního textu.  A poslouchejte až do konce!

 

„Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Izajáš 49:13-16)

 

Tak snad jste si toho v tom textu všimli. Bůh má něco vyryto v dlani. A já jsem si jist, že to je ta jediná dlaň, ze které číst můžeme. Jsem si jist, že to je ta jediná dlaň, ze které můžeme vykládat i naší budoucnost. A ta budoucnost je jistá, protože Bůh je autorem minulosti, přítomnosti i budoucnosti. On je Bůh, ne člověk. On ví, co bude. Chci dnes zdůraznit tři pravdy, které mají souvislost s tím, že jsme vyryti v Boží dlani.  

 

1. Máš důvod k radosti

                To první, čím vlastně ten náš text začíná je to, že nás volá k plesání a jásotu. Ale kdo je to v prvé řadě volán k plesání a jásotu? Jsou to Izraelci. A v jaké souvislosti? Děje se tak v době proroka Izajáše. A to rozhodně nebyla doba k velkému plesání. Byla to doba pustošení Izraele a Judy. Nevíme sice, kdy přesně Izajáš takto prorokoval, ale tak jak tak to byla těžká doba plná bolesti a ztrát. Přesto Izajáš říká: „Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými!“ (v.13) O čem to Izajáš mluví? Kdy Bůh potěšil svůj lid? Kdy se slitoval? Možná se stejně ptali i jeho posluchači. Kapitoly 49 a 55 proroka Izajáše představují Boží vykupitelský plán skrze Mesiáše. Izajáš tady tedy prorokuje a ukazuje na důvod radosti, který teprve přijde. V dalších verších už potom mluví často v budoucím čase. Ale tady máme minulý čas. Důvod je pravděpodobně ten, že Bůh chtěl, aby si Izraelci uvědomili, že přestože to Boží potěšení je teprve před nimi, je to tak jisté, jako by se to už stalo.

                A co je tím Božím potěšením? To, že Bůh dal svého Syna, aby přišel a zachránil člověka. My se na to díváme jako na historickou událost. V těchto dnech si připomínáme, že už se to stalo. Izraelci se dívali na zaslíbenou budoucnost. Už ten Boží příslib, je měl potěšit. Měli se radovat a jásat. Oč více máme být potěšení a máme jásat my, kdo víme, že se to už stalo realitou.

                Ano, možná nemáme vždycky radostné dny ve smyslu každodenních záležitostí. Možná jsme měli smutné Vánoce. Možná nám někdo chyběl u štědrovečerního stolu. Ale je tady něco, co to vše převyšuje. Bůh, kterému můžeme věřit, a který je zdrojem radosti.

 

2. Bůh nezapomíná

                To je ta druhá důležitá pravda z tohoto textu. Proč ji Bůh připomíná? Protože Izraelci měli pocit, že je tomu právě naopak. Izajáš reprodukuje Boží poselství tím, že připomíná, jak si Izrael stěžoval: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." (v.14) Nemáte také někdy podobný pocit? Zvlášť v době, kdy jakoby vás stíhala rána za ránou? Určitě nejste jediní! V Bibli takových osob najdeme spoustu. A právě proto Pán Bůh skrze Izajáše připomíná, že On nikdy na nás nezapomene. A On to Izraelcům i nám vysvětluje jasně a důrazně: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ (v.15)

                Bůh vybírá jako příklad jeden z nejpevnějších lidských vztahů. Vztah maminky a miminka. A říká, že stejně jako maminka neopustí pacholátko, On nás nikdy neopustí. A potom to ještě přebíjí silnější trumfem, a aby vyvrátil všechny pochyby, tak říká, že se sice občas stane, že matka na své pacholátko zapomene, ale On na tebe nikdy nezapomene!

                Bůh nezapomíná a to je další důležitá pravda, kterou si musíme připomínat. A právě příchod Ježíše Krista je potvrzením, že Bůh nezapomněl. A protože Bůh nezapomněl poprvé, On nezapomene ani podruhé. On Ježíše pošle znovu. Bůh totiž nezapomíná. Nezapomíná ani na tebe, ať už prožíváš jakoukoli životní situaci. On není Bohem, který by zapomněl. On o tobě ví!

 

3. Má tě neustále před sebou

A to se dostáváme k té třetí a poslední pravdě. Kdybyste dnes poprosili Boha, aby Vám ukázal svoji ruku, našli byste na ní svůj portrét. On totiž říká: „Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (v.16) On mluví o Jeruzalému, takže je řeč o hradbách. Ale každý kdo věří, si může toto zaslíbení přivlastnit. Bůh i tebe má neustále před sebou a chce ti požehnat.

Co vaše oči vidí nejčastěji? Myslím, že ruku. Když chodíme či jezdíme na různá místa, tak se to, co je před našimi očima mění. Vidíme jiné lidi, vidíme jiné věci. Ale to, co je pořád s námi, je naše tělo. A z našeho těla nejčastěji vidíme naše ruce. Tyt totiž používáme velmi často a máme je na rozdíl od úst či nosu nadohled. V dnešní době možná častěji vidíme mobil či obrazovku počítače, ale v době Izajáše to byly určitě ruce. A Bůh říká, že si právě na ty dlaně vyryl nás. Ne na čelo, ne na nohy, ale na své dlaně. Chce tě mít neustále před sebou, aby ti mohl požehnat.

To je Boží nabídka. On má plán pro život úplně každého. Nikdo tady není omylem. Bůh má pro každého svůj plán.

Máme poslední neděli tohoto roku. Nevím, co všechno jste letos zažili. A už vůbec nevím, co vám ten nový rok přinese. Ale vím jedno. Pokud Bohu věříte, pak máte důvod k radosti. A už samotná Boží existence je důvodem k vaší radosti. Ale navíc je o vás pravda, že na vás Bůh nikdy nezapomene, protože on vás má neustále před sebou. On vás měl před sebou, když jako dítě přišel na tento svět. On vás měl před sebou, když za vás umíral na Golgatě. On vás má před sebou i dnes!

 

Vedle chrámu sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze naleznete jednu pamětní desku. Je to pamětní deska věnována Jiřímu Třanovskému. Právě dnes se v Třanovicích otevírá jeho muzeum. Když jsem si četl zaslíbení tohoto textu, tak mi právě Třanovský přicházel na mysl.

Dovolte krátké připomenutí života tohoto muže víry. Narodil se roku 1592 v Těšíně na "Starém trhu". Velký vliv měl na něj pradědeček Adam, třanovický fojt, výborný zpěvák, který probudil v mladém Jiříkovi lásku k nábožnému zpěvu. Studoval ve Wittenbergu. Poté působil jako učitel v Praze na gymnáziu právě při chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Pak jako soukromý učitel na třeboňském hradě Jana Jiřího ze Švamberka. Od roku 1613 působil jako učitel (rektor evangelické školy) v Holešově. Roku 1615 odešel do Valašského Meziříčí, kde se stal rektorem evangelické školy a o rok později kazatelem. Zde se oženil s Annou Polanyovou. Po Bílé Hoře (1620) byli evangelíci, především jejich představitelé, pronásledováni. Třanovský byl na několik měsíců uvězněn, protože neopustil dle nařízení město. Když byl propuštěn, řádil ve městě mor. Šest měsíců vraždil tento neviditelný nepřítel zubožený lid. V jeho důsledku Třanovský pohřbil dva tisíce členů svého sboru, mezi nimi i své tři děti. V srpnu vydal císař definitivní nařízení, že evangeličtí duchovní musí do šesti týdnů opustit Moravu a Čechy. Třanovský zůstal tajně ještě rok a pak pod nátlakem odešel z Moravy na Těšínsko do města Bílska. Odtud se odebral na Slovensko, kde působil čtyři roky jako kaplan v Oravském Podzámku a později (1632) v Liptovském Mikuláši. Zde vydal nejvýznamnější dílo - evangelický zpěvník Cithara sanctorum a knihu modliteb Fiala odoramentorum. Zemřel ve věku 45 let a je pohřben v Liptovském Mikuláši.*

Jak mohl někdo toto vše zvládnout. Především v Meziříčí zažíval hrůzu smrti a vězení. V průběhu půl roku měl denně v průměru 11 pohřbů. K tomu pohřbil ještě tři své děti. Navíc ještě vězení a pronásledování. A po tom všem napsal ještě tolik oslavných písní o Boží moci a Jeho velikosti.

Jak my snášíme těžkosti? Jak snášíme nejistoty? Někteří běží za kartářkou či věštkyní. Chtějí znát budoucnost a správnou cestu. To je tragická volba, která se staví proti Pánu Bohu. Další pomoc ani nehledají, ale zahořknou a pohrdnou Bohem. Nepřijímají od Něj těžké věci a otáčejí se k Němu zády. Jak můžeme zvládnout těžké věci? Myslím, že dnešní text nás to učí. Když Izraelci slyšeli toto proroctví, bylo to nejtěžší ještě před nimi. Bůh jim to řekl, aby vydrželi. Právě to ujištění, že Bůh na nás nezapomněl a že si nás vyryl do dlaně, dalo mnohým sílu vydržet a obstát. V Božích slibech naházel svoji sílu i Třanovský. Jen díky Božím zaslíbením obstál v tak extrémně těžkých situacích. Nevím, co má pro nás nový rok. Nicméně, kéž bychom už teď byli přesvědčeni o Boží lásce k nám. Kéž bychom se na Něj spolehli. Kéž bychom nejen zbytek roku či rok nový, ale celý život, prožili v důvěře v Něj!

Audio záznam naleznete zde.

____________________________

* převzato z Wikipedie

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář