Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam kázání ve formátu MP3 naleznete ZDE.

Dnes budeme hovořit o tom, jaký mají slova účinek na náš život. Slova mají velkou moc. Několika tvrdými slovy mi můžete zkazit celý den. Každý z vás by to dokázal. Na druhou stranu, kdokoli z Vás by mohl říci několik povzbudivých slov a učinit můj den mnohem lepším. Není to zajímavé, jakou moc mají naše slova? A nejde jen o to, co vyslovíte ústy. Můžeme to napsat skrze sms nebo dopis. Slova mají obrovskou moc.

Taky by se teď někdo mohl postavit a začít tady něco vykřikovat či nadávat a celé bohoslužby by byly rozklíženy. I kdyby ten člověk odešel, co by se nám asi honilo hlavou? Kdo to byl? A co to vlastně říkal? A kdo to tam seděl vedle něho? Není to jeho manželka? Slova mají obrovskou moc. Mohou ničit a ubíjet a mohou pozvedat a naplňovat štěstím.

A to mluvíme o lidských slovech. Co teprve, když promluví Bůh. Jeho slova mají mnohem větší moc než ta lidská a my i v dnešní době Jeho slovo můžeme slyšet, protože jej máme zaznamenáno v Bibli. Otázkou ovšem je, zda ji čteme. Zda ji čteme sami, zda ji jako rodiče či prarodiče čteme svým dětem a vnukům.

Jaký má Boží slovo účinek na tvůj život? Co s tebou Boží slovo dělá? Je několik možností. Buď s tebou nedělá nic nebo vůbec nic. To znamená, že Boží slovo nečteš a nebo jej čteš, ale nechceš slyšet, co říká. Možná jsi v druhé skupině lidí. Možná slyšíš Boží hlas, který tě napomíná. Víš, že to jak žiješ není v pořádku, ale nechceš nebo nevíš jak to změnit. Možná patříš do třetí skupiny lidí. Možná často nepřemýšlíš o svém hříchu a z Bible sis vzal to, že tě Ježíš miluje, že chce být tvým Přítelem, prostě hledáš nějaká pěkná slova povzbuzení či zaslíbení.

 Milý příteli, zařadil by ses do některé z těchto skupin? A já se teď neptám, jaký bys chtěl být, ale ptám se, zda patříš do některé z těchto skupin. Nepatříš do skupiny těch, co Boží hlas téměř neslyší? Nepatříš do skupiny těch, kteří si uvědomují svůj hřích a Boží velikost, ale v jejichž životě se nic nemění? Nepatříš do skupiny těch, kdo mají v Ježíši Přítele a vybírají si od Něj jen ty dobré zprávy?

 Dnes budeme číst text, který nám ukáže, co Boží slovo může činit v našem životě. Budeme číst známý příběh o proměnění na hoře a doporučuji vám, abyste tento příběh dnes poslouchali se speciálním zaměřením na to, jak Petr, Jakub a Jan reagovali na Boží slovo.

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se." Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.   (Matouš 17:1-8)

 Tento text většinou známe. Přesto je toto proměnění zakryto jistým tajemstvím. Nechápeme, co přesně se stalo, proč se to stalo. Víme, že Ježíš už se chystal na cestu do Jeruzaléma, a tak si můžeme být jisti, že tato událost sloužila k posílení Ježíše samotného i k posílení víry učedníků, kteří byli s ním. Znovu jasně zaznělo, že Ježíš je Božím Synem. Je to jedno z mnoho potvrzení, z kterých vidíme, že Ježíš není jen dobrým učitelem, dobrým člověkem, ale Bohem. Jsou tady další silné momenty. Už třeba z Ježíšovy rozmluvy s Mojžíšem a Eliášem máme znovu možnost nahlédnout pod roušku věčnosti. Určitě bychom tady našli i další zajímavá témata, ale já se chci zaměřit na působení Božího slova v lidském životě. Vidíme tady dvě reakce a jsem přesvědčen, že každý z nás potřebuje obě dvě.

1.reakce: Padnout na tvář a bát se

 Poslechněte si znovu, co se stalo: „Světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.“ (v.5-6) To první slovo z Božích úst způsobilo, že padli tváři k zemi a velmi se báli. Co to tedy vlastně Bůh řekl? Potvrdil, že Ježíš Kristus je Boží Syn. Učedníci to slyšeli. A pak je tam výzva, aby Ho lidé poslouchali. Nejen slyšeli, ale poslouchali. Nejen přijímali informace, ale podřizovali Mu svůj život.

 Pán Bůh nám dal svůj zákon, abychom ho poslouchali. Nedal ho, aby nás omezoval, nedal ho, aby nás okrádal o radost, nedal ho, abychom se trápili. Dal ho proto, abychom byli šťastní, abychom už tady na zemi zažívali radost a pokoj. Ale toho nikdy nedosáhneme, když budeme hrdě chodit se zvednutou hlavou a křičet: já, já, já, jenom já. Životní pokoj, radost a veškeré štěstí zažije člověk jen tehdy, pokud před Bohem padne na tvář s vědomím své hříšnosti a Boží svatosti. To je důvod, proč učedníci padli na tvář. Zažili dotyk Boží dokonalosti a Jeho svatosti. A v té chvíli v pokoře padli.

 Milí přátelé, kdy se vám toto stalo naposledy? Ne neptám se, kdy jste naposledy viděli proměněného Krista na hoře. Ptám se, kdy vás naposledy Boží slovo vedlo k tomu, že jste znovu uviděli Boží svatost v kontrastu se svou hříšností. Kdy jste v modlitbě museli sehnout svůj krk a zažili ne strach, ale tu posvátnou bázeň před všemohoucím Bohem. Nepleťme si to s nějakým stavem emocí. Člověk při tom nemusí plakat či zažívat nějaké vzrušení. Ale jde o to uvědomění, které nás vede k modlitbě pokání, která není jen prázdnou frází, ale která je nářkem nad mým hříchem ve světle Boží dokonalosti.

 Víte, nemůže se stát nic horšího než to, že člověk čte Boží slovo, čte o konkrétním hříchu a s ním to ani nehne. Člověk čte nebo slyší o tom, že cizoložství se Bohu hnusí a přesto udržuje blízký mimomanželský emocionální či sexuální vztah s jinou osobou. Člověk slyší o odpuštění, ale má ve svém životě blízkého rodinného příslušníka, se kterým se kvůli nějakému konfliktu nestýká už léta. Boží slovo člověka odsuzuje z toho, že nechodí do shromáždění, na bohoslužby a přesto neudělá nic proto, aby přišel. A mohl bych dávat další příklady. Takové typy lidí dnes sedí mezi námi. Nemám na mysli nikoho konkrétního a nechci, abyste se vy rozhlíželi kolem sebe. Podívejme se dovnitř. Nejsem to já? Já nemluvím o tom, že někdo hřeší. Všichni hřešíme. Mluvím o vědomém zůstávání v hříchu. Pokud si uvědomíte svůj hřích a nic s tím neuděláte, nečiníte pokání a nechcete změnu, pak je to jako byste Bohu řekli: „Vlez mi na záda“. „Děkuji, nemám zájem.“ A v takové situaci nepomůže, že se pomodlíte Bože odpusť mi moje hříchy. Nepomůže, že přijdete ke zpovědi a Večeři Páně. Naopak, když prosíte o odpuštění bez touhy po změně, jde pouze o další výsměch Bohu.

Když učednici slyšeli Boží slovo, padli v bázni a pokání na tvář. Co uděláme my? Co děláme my, když nás Boží slovo obviňuje?

2.reakce: Viděli pouze Ježíše

 Náš příběh pokračuje: „Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se." Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.“ (v.6-8) Pokud se člověk v pokání skloní před Boží svatostí, pokud činí pokání ze svého hříchu a touží po nápravě, pak přichází Ježíš, dotýká se nás, pozdvihuje nás svým slovem. To zažíváme při čtení Božího slova. Boží slovo totiž nám, kdo činíme pokání, ohlašuje tu dobrou zprávu. Říká nám, že naše hříchy byly odpuštěny. Říká nám, že Ježíš Kristus už na sebe vzal trest, který jsme si my zasloužili. Říká nám, že my se můžeme v Boží přítomnosti postavit a stát tváří v tvář svatém Bohu. No to je úžasná zpráva. Ale tato zpráva je pouze pro ty, kdo padají v pokání před Ježíšem a chtějí svůj život žít pro slávu Boží. Bez toho nikdy od Ježíše neuslyšíme, že máme vstát a nebát se. Naopak, oprávněně bychom měli důvod ke strachu, k velkému strachu.

 Ale nemluvme o strachu. Tady je teď řeč o něčem úžasném, co nám Bůh nabízí. Nejhmatatelněji to můžeme zažívat právě při Večeři Páně, kterou už za chvíli budeme spolu slavit. To je ten Boží dotyk, při kterém nás Bůh pozvedává a posiluje. Když učedníci vstali, neviděli už nikoho jiného než Ježíš samotného. Když zažijeme tento Boží dotyk, tak najednou uvidíme skrze Kristovu realitu. Najednou uvidíme Jeho očima a uslyšíme Jeho ušima. On sám nám dá sílu zajít vyřešit roky neřešený nefunkční vztah v rodině. On sám nám dá sílu dát do pořádku nemanželský vztah, ať už se to zdá jakkoli nemožné. On sám nám pomůže zorganizovat si život tak, abychom měli v neděli dopoledne čas přijít do shromáždění. Věřte tomu, On to dokáže.

 Ve čtvrtek jsme měli u nás doma s několika rodinami skupinku a četli jsme moc dobrý příklad. Autor přirovnával život člověka k jízdě na člunu, kde je zapnut autopilot. Tím autopilotem je naše hříšnost a ta nás vždy povede směrem od Boha. Někdy se člověk snaží něco změnit, vezme kormidlo do vlastních rukou a dokáže vychýlit směr. Možná dokáže obrátit úplně na druhou stranu, za Bohem. Ale když se unaví a pustí kormidlo, loď se zase rychle sama vrátí do původního směru. Nestačí trochu svými silami měnit kurz. Je třeba změnit autopilota. Jediné, co nám v tom pomůže, je to, když před Bohem padneme v pokání. Potom přichází On, pozvedá nás a nastavuje autopilota na směr k Němu. Ano, my zase někdy budeme chtít chytit to kormidlo do svých rukou a měnit směr. Ale kdykoli nám to dojde a pustíme kormidlo, automaticky zase pojedeme směrem k Němu.

 Milý příteli, jak je nastaven tvůj autopilot? A s čím chceš dnes přijít k Ježíši? Přijď s pokáním! Přijď s opravdovým pokáním, přijď s touhou po nápravě! A pokud nevidíš možnost, jak něco napravit, tak to Bohu řekni. On Tě určitě povede. On tu možnost zná! Kdokoli může přijít i za mnou, rád se s vámi budu modlit a prosit Pána Ježíše, aby ukázal, co činit. Na druhé straně vyzývám každého, kdo má ve svém životě hřích, kterého se nechcete vzdát, aby dnes nechodil k Večeři Páně. Pokud je to o tobě pravda, pak věz, že Ježíš Tě tady u oltáře dnes nechce. On po tobě hrozně touží. On tě miluje, On za tebe zemřel na golgatském kříži. On touží, aby tady dnes u oltáře bylo co nejvíce lidí. Ale chce tě tady u oltáře pouze tehdy, pokud činíš pokání a odvracíš se od svého hříchu. V takovém případě tě neodmítne, ať už je tvůj hřích jakýkoli. V takovém případě dnes zažiješ úžasné pozvednutí. Přijď!