Cti svého Otce
Konec roku je přirozeně časem bilancování. Opět si přečteme nejrůznější statistiky. Možná budete sami nějaké hodnotící zprávy psát.
I Bible křesťany zve, k takovému hodnocení sebe sama. Máme se sami sebe ptát, zda žijeme z víry. Tedy, máme se ptát, zda je Pán Bůh dost velký v našem životě. A samozřejmě to nemůže být otázka pouze pro konec roku. Toto se potřebujeme ptát pravidelně. Ale na konci roku si tyto otázky potřebujeme klást o to intenzivněji. Pro dnešek jsem vybral text z proroka Malachiáše, který pomáhá věřícím, aby se podívali, jak vypadá jejich vztah k Pánu Bohu. Věřím, že i nám může pomoci, abychom si zhodnotili to, jak velkým je náš Bůh.
Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: »Čím zlehčujeme tvé jméno?« Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: »Čím jsme tě poskvrnili?« Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně. Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů. Tak tedy proste Boha o shovívavost, aby se nad námi smiloval. Vlastní rukou jste to činívali. Cožpak mohu někoho z vás přijmout? praví Hospodin zástupů. Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil. Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů. Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně. Říkáte: »Ach, nač se trápit?« a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů. Přinášíte, co bylo vzato násilím, kulhavé i nemocné přinášíte jako obětní dar. Což si mohu oblíbit, co je z vaší ruky? praví Hospodin. Buď proklet chytrák, jenž má ve svém stádu samce, a složí-li slib, obětuje Panovníku zvíře vykleštěné. Neboť já jsem velký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň." (Malachiáš 1,6-14)
Prorok Malachiáš sloužil v době po návratu z Babylonského zajetí, kdy byl obnoven chrám a kdy bylo opět obnoveno i přinášení obětí. V textu, který jsme přečetli, pokládá Pán Bůh skrze svého proroka zásadní dotaz: „Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou?“ (v.6) Hospodin se tady představuje jako Otec a Pán a ptát se, proč se lidé k Němu nechovají jako k Otci a Pánu. Jinými slovy, oni se k Němu jako k Otci a Pánu chovají ve stylu „Dej! Zajisti! Ochraň!“. Ale úplně chybí druhá stránka mince, kterou je úcta.
Představte si otce, který se z lásky stará o své děti a ty se k němu chovají neuctivě. Považujeme to za něco zlého, nefunkčního, pokaženého. A to stejné může být i ve vztahu k Pánu Bohu. A tak na jedné straně je milující a dobrý Nebeský Otec, ale otázkou je, zda na druhé straně je naše úcta.
V textu, který jsme přečetli, naznačuje Malachiáš, že ta úcta chybí. Jak je to u mne? Jak je to u vás? Máme Pána Boha, jako toho Nebeského Otce v úctě? A jak to vlastně poznat? Ten dnešní text je nám vodítkem. Myslím, že si s Malachiášem můžeme položit tři otázky, na které si každý z nás potřebuje odpovědět. Ty tři otázky zni: Jak Ho vidím? Jak s Ním jednám? O co Ho prosím? Zkusme si je tedy položit.
1. otázka: Jak Ho vidím?
Máme před sebou prezidentské volby. A různé kandidáty vidíme v různém světle. Nejsme schopni mít absolutně objektivní názor a vytváříme si ten svůj pohled na tyto kandidáty. A pokud půjdeme k volbám, a já vás povzbuzuji, abyste šli, tak budeme volit podle toho, jak jednotlivé kandidáty vidíme. Tak to prostě chodí. Uděláme si na lidi nějaký názor.
Podobně i děti jsou schopné hovořit o tom, jaký je jejich táta. Ze svých zkušeností s vlastním tátou a s jinými muži si udělá závěr, jaký je vlastně ten jejich táta. My si vlastně děláme názor i na Pána Boha. Jak Pána Boha vidíte?
Nechci být soudcem Izraelců v době Malachiáše, ale mám pocit, že oni Pána Boha viděli jako velmi vzdáleného a vlastně apatického. Právě proto jejich život vypadal tak, jak vypadal. Moc toho Pána Boha neřešili, protože měli pocit, že On je taky moc neřeší.
Malachiáš nám tady představuje Pána Boha jako toho, který je jiný, než si myslí lidé. Ukazuje, že je mocný a hoden úcty. Malachiáš na to ukazuje několika způsoby.
Například Malachiáš hovoří o Pánu Bohu jako o Hospodinu zástupů. Toto označení používá v těchto verších 8 krát. Tento Boží titul není úplně jasný, ale těmi zástupy se myslí zemské i nebeské mocnosti. A Pán Bůh je představován jako Panovník nad všemi těmito davy. A to nejen jako ten, kdo má nad nimi moc, ale jako ten, kdo je aktivně vede. Pán Bůh tedy vede tento svět i všechny duchovní mocnosti. Není apatický, není vzdálený. Je aktivní a má pod kontrolou vše, co se děje.
Bible to potvrzuje na mnoha místech. Například David říká: „Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.“ (Žalm 139,4) Potvrzuje to i sám Ježíš, který říká: „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě.“ (Mt 10,29-30) Ježíš taky potvrzuje, že Pán Bůh vládne nade vším.
To druhé, co Malachiáš zdůrazňuje je to, že Pán Bůh na nás není závislý. Pán Bůh říká: „Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň!“ (v.10) Pán Bůh říká, že by bylo lepší, kdyby nepřinášeli žádné oběti, než když obětují a jejich srdce při tom vůbec není. Dává tak najevo, že On ty oběti nepotřebuje. Vždyť i ty oběti měli lidé přinášet kvůli sobě, aby si uvědomili, že hřích něco stojí.
To třetí, co tady Malachiáš zdůrazňuje je to, že k Pánu Bohu přijdou všechny národy a že všichni Ho budou oslavovat. Pán Bůh Izraelcům dává najevo, že mnozí mu vzdají čest. Přestože oni zatvrzují své srdce, celé národy přijdou k Němu. Říká například: „Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.“ (v.11) Pán Bůh má moc, a přestože jedni lidé Pánem Bohem pohrdnou, druzí v Něj uvěří. A to se děje dodnes. Vidíme, že tradiční křesťanské země Pánem Bohem pohrdají, ale v mnohých jiných regionech přibývá těch, kteří věří. Ať už jde o země arabské, komunistické čí jiné. Malachiáš tímto připomíná, že je důvod mít Pána Boha v úctě.
A to poslední, co tady připomíná Malachiáš, je to, že Pán Bůh není apatický. On se velmi hněvá, když Ho vidíme v nepravém světle. On ví, že jsme uvěřili lži a tedy ďáblu. A Jeho to uráží. To jsme viděli v našem textu. Pán Bůh se hněvá a posílá proroky, aby to lidem řekli a aby je volali k pokání.
Milí bratři a sestry, přátelé, jak vidíte Pána Boha? Vidíte Ho tak, jak nám Ho představuje Bible, nebo jste si udělali svůj vlastní obraz. To je moc důležitá otázka. Jediný způsob, jak si na ni odpovědět je ten, že budeme číst Bibli a přemýšlet o ni. Budeme se dívat, jakého Pána Boha nám představuje a budeme neustále korigovat svůj pohled na Něj. A možná je to také dobrá novoroční výzva. Rozhodněme se pravidelně číst Bibli se zaměřením na to, jaký je Pán Bůh. Nebudete litovat.
2. otázka: Jak s Ním jednám?
To, jaké mají děti názor na své rodiče, není na první pohled vidět. Ale stačí trocha času v jejich přítomností, abyste pochopili, něco o jejich vztahu. A tak ta druhá otázka, kterou si můžete položit, je to, jak s Pánem Bohem jednáme.
V tom našem textuje to je celkem zřetelné. Už jsme si všimli, že přinášeli slepé, kulhavé a nemocné zvířata, aby byly obětovány Hospodinu. To je jasné vyjádření neúcty. Ale navíc říkají, že život ve službě Bohu „není třeba brát vážně.“ (v.7, 12) Dvakrát to Malachiáš uvádí. Takže to asi říkali často a s oblibou. Neberou víru až tak vážně. Myslí si, že tak trochu věřit stačí. A navíc říkají: „Ach, nač se trápit?“ (v.13) Tedy, proč bychom to přeháněli. Já věřím a nepotřebuji tu chodit každou neděli do kostela či se nějak jinak zapojovat. Na to já nemám čas a ani mne to nebaví. Já to pro svoji víru nepotřebuji, tak proč bych se trápil. Já si věřím i bez toho.
Člověk je pořád stejný. I dneska vidíme to stejné. Lidé s Pánem Bohem jednají bez úcty. Nedochází jim, kdo On je. Ano, jsou to lidé, kteří věří, že Pán Bůh existuje a občas něco udělají, aby si u Něj řekli o přízeň. Ale takové jednání Pána Boha velmi uráží a takoví lidé nemohou počítat s Božím odpuštěním a věčností s Ním. Jsou stejní jako ti Izraelci.
Jak jsem řekl, je tolik lidí, kteří se považuji za křesťany, ale přitom v mnoha oblastech Pána Boha nerespektují, nežijí tak, jak říká Bible, žijí si po svém. Zkuste si někoho takového vybavit. Vyjde vám někdo na mysl? Člověk, který se považuje za křesťana, ale vlastně si žije po svém. Zamysleme se na chvíli. Znáte někoho takového?
Určitě ano. Ale je tady mnohem zásadnější otázka. Není ve vašem životě nějaká oblast, kde si žijete tak, jak sami chcete? Ono není tak důležité, na kolik lidí jste si teď vzpomněli. Ale je nesmírně důležité, zda si toho všímáte ve svém životě. Já ano. A mnohdy si říkám, že člověk jako já by vůbec neměl být na této kazatelně. Měl bych mít mnohem více úcty před Pánem Bohem. A týká se to nás všech. Otázkou pouze je, jak rychle si malé úcty vůči Pánu Bohu všímáme a co s tím děláme.
3. otázka: O co Ho prosím?
A to se dostáváme ke třetí otázce, která nám může pomoct poznat, zda máme v úctě Pána Boha. O co Ho prosím? Pokud se nemodlíte vůbec, pak Ho samozřejmě v úctě nemáte. Když dítě nepozdraví nebo nehovoří s člověkem, v jehož společnosti je, považujeme to za neuctivé. S Pánem Bohem je to stejné. Pokud se člověk nemodlí, pak na rovinu můžeme říci, že není věřícím. Možná věří v Boha, ale nevěří Bohu.
Pokud dítě po rodičích pouze něco pochtívá a chová se téměř manipulativně a snaží si věci vytrucovat, pak je to také známka neúcty. A tak pokud předmětem vašich modliteb je především to, aby vám Pán Bůh dál zdraví, klid v rodině a dobré počasí na dovolené, tak si rovněž dovolím tvrdit, že nemáte Pána Boha v úctě.
Podívejte se, k jakým prosbám volá Malachiáš. Čteme: „Tak tedy proste Boha o shovívavost, aby se nad námi smiloval.“ (v.9) To jsou prosby, podle kterých se pozná, zda máte Pána Boha v úctě. Ten, kdo má Pána Boha v úctě, ten si je vědomý Jeho svátosti a svoji hříšnosti. A to ho vede k modlitbám k pokání, k prosbám o odpuštění, o milost.
Jeden můj kamarád, který je toho času v protialkoholní léčebně napsal na Facebook prosbu, aby mu odpustili všichni, kterým v tomto roce ublížil. Na to mu někdo odepsal: „Ale no tak, do nového roku se má jít zvesela a ne se smutkem.“ Jaké nepochopení! Lidé si myslí, že prosit o odpuštění je smutné. Nechtějí slyšet a přemýšlet o svých chybách. Bible nám ale ukazuje, že život ve vztazích, kde je odpuštění, je právě život v radosti. A platí to i o vztahu s Pánem Bohem. Není nic lepšího než to, když dokážeme poprosit o odpuštění. Pán Ježíš totiž takovou modlitbu vyslýchá. On sám na takou prosbu odpovídá a říká nám: Vždyť Izraelci museli obětovat toho dokonalého beránka bez vady právě proto, že ten beránek ukazoval na mne. Já jsem se stal dokonalým Beránkem a zemřel jsem na kříži za tvé hříchy, aby tobě bylo všechno odpuštěno.
Milí přátelé, nahlédli jste dnes do svého srdce? Nevím, co co jste tam viděli, pokud jste měli dost odvahy a pohlédli do něj. Je tam úcta vůči Pánu Bohu? Pokud máte pocit, že v minulém roce bylo vždy vše v pořádku, tak jste duchovně hluší a neslyšíte Boží hlas. Ale pokud vidíte svůj hřích a Boží slovo vás vede k pokání, tak mám pro vás výbornou zprávu. Pán Bůh si vás zamiloval a odpouští vám. Vy jste ti, kdo ctíte Hospodina zástupů. Už se nemusíte dívat zpátky a hodnotit, ale můžete se dívat dopředu s důvěrou v Boží požehnání. Na vašem životě se naplňuje to zaslíbení, které čteme na konci knihy Malachiáše. Tam Pán Bůh zaslíbil: „On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.“ (Mal. 3,24) Pán Bůh svoje srdce obrátil k vám a to vaše k sobě. Děkujte Mu za to. A už teď děkujte za to, že to chce dělat v životě mnohých lidí, i těch, kteří Ho ještě nemají v úctě. I v novém roce neztrácejme naději a modleme se, abychom Pána Boha měli stále v úctě a aby Ho ctili i ti, kdo tak ještě nečiní.
