Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 10. 2006

Ďábel v kostele

Musím vám dnes prozradit něco na jednoho z presbyterů. Vím, že se to nemá, ale vy jako sbor máte právo to slyšet. Není to moc dobrá zpráva, ale přesto by měla vyjít na světlo…

Omlouvám se za tento zákeřný úvod. Samozřejmě nemám, co bych vám řekl. Neznám žádné podezřelé tajemství či nešvar a i kdybych ho znal, tak bych samozřejmě z kazatelny nic neřekl. Toto divadlo jsem sehrál z jednoho prostého důvodu. Chci, abychom se dnes zamysleli nad tím, jak posloucháme. Když jsem před chvíli začal mluvit, viděl jsem vaše oči, jak na mně visí. To, co jsem říkal vás zaujalo. Někteří si možná mysleli, že mi přeskočilo a čekali, jak to dopadne. Jiní možná čekali na nějaký hezký šťavnatý drb. Ať už to bylo jakkoli, snad všichni z vás napjatě poslouchali.

Dovolte, že se vás zeptám. Proč se dokážeme tak soustředit, když slyšíme nějaký drb, když sledujeme film v televizi, když posloucháme zprávy nebo nějaký oblíbený rádiový přenos, a proč je tak lehké nesoustředit se, když posloucháme kázání nebo zpíváme ve sboru písně? Proč nám při tom myšlenky tak lehce utíkají? Samozřejmě je tady více vlivů, ale tu základní odpověď jsem nalezl v tom dnešním biblickém textu.

Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou." (Matouš 13:19-23)

V tomto textu vidíme ďábla, jak krade Boží slovo posluchačům. Cílem dnešního kázání je uvědomit si, že pokud ďáblu dáme prostor, tak nás okrade o ovoce a dokonce nás zahubí. Mou touhou je, abychom dnes odcházeli z tohoto místa s vědomím, že ďábel nás chce okrást a s rozhodnutím, že se ďáblu vzepřeme tak, abychom se  nenechali okrást o požehnání z působení Božího slova v našich životech.

Chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad třemi pravdami ze čteného textu, které nám vysvětlují ten duchovní boj, který je zde veden.

1.pravda: Ďábel krade Boží slovo

Ďábel má snahu znemožnit působení Božího slova v našich životech. Chce nás okrást o Boží slovo. V tomto podobenství vidíme tři jeho taktiky. Tou první je, že touží, abychom to slovo vůbec neposlechli. Druhou taktikou je seslat pronásledování, abychom se Božího slova dobrovolně vzdali a tou třetí taktikou je dát nám vše, abychom na Boží slovo neměli čas. Dnes se zaměříme jen na tu první alternativu.

V 19 verši čteme, že „přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce.“ Zde je řeč o tom zrnu podél cesty, které ani nevyklíčí. To znamená, že lidé Boží slovo sice ušima slyší, ale to je všechno. Toto je ďáblova nejefektivnější technika a s úspěchem ji používá. Jeho cílem je, abychom si mysleli, že Boží slovo posloucháme, ale on způsobí, že ho vlastně neslyšíme. A ďábel to s námi rozhodně nemá těžké. Má několik metod, jak způsobit, abychom neslyšeli. Dovolte, že zmíním alespoň dvě.

Ďábel s velkým úspěchem používá nepozornost posluchačů. Má mnoho nástrojů, jak toho docílit. Například vám vsugeruje, že ten film, který hraje v sobotu pozdě večer, opravdu stojí za to. Vy potom v neděli přicházíte unavení, protože jste neměli dostatek spánku, nedokážete udržet pozornost, co víc, ještě se vám v mysli přehrávají pasáže filmu. Nebo ďábel prostě použije něco jiného, co vás rozptýlí a způsobí, že nebudete poslouchat. Bude vám v době kázání na mysl dávat myšlenku na to, zda jste před odchodem do kostela vypnuli troubu nebo ne. Bude vám připomínat, že v pondělí máte jít na kobereček k šéfovi, bude vám připomínat hádku, kterou jste měli s manželkou, bude vám pomáhat, abyste si naplánovali, co budete dělat v příštím týdnu. Ďábel určitě bude zkoušet nesměřovat vaši pozornost na různá přeřeknutí pastora, obrátí vaši pozornost na člověka, který přišel s novým výstředním účesem, nebo na toho co sedí blízko vás a hroutí se na stranu, protože usíná. Ďábel prostě udělá všechno proto, abyste začali poslouchat až když pastor řekne: „…a tímto bych své kázání zakončil.“ Vy se trochu zastydíte, že jste zase nic neslyšeli, ale na druhé straně budete rádi, že to máte za sebou. Takový je plán ďábla pro vaše nedělní dopoledne.

Dovolte, že zmíním ještě tu druhou ďáblovu metodu. Tou metodou je pýcha. Pýcha je většinou zdrojem konfliktů a nevyřešených vztahů. Když potom káže nebo třeba i jinak se podílí na bohoslužbách někdo, kdo je vám tak trochu proti srsti, tak moc neposloucháte a jste kritičtí. Ďábel u vás způsobí, že třeba už přijdete do shromáždění s kritickým přístupem. Nejde vám o to, aby vás Boží slovo obvinilo, změnilo, povzbudilo. Možná nepřicházíte úplně s tím, že byste čekali na to, co zase na těch bohoslužbách bude nepodařené nebo co zase ten farář řekne špatně. Ale když se náhodou objeví něco, co se vám nelíbí, tak už se vám v mysli brojí kritika a nespokojenost a zabraňuje tomu, abyste slyšeli zvěstované slovo. Ďábel s radostí použije pýchu vašeho srdce, abyste neslyšeli Boží slovo.

Ďábel určitě používá také to, že se snaží způsobit, aby kazatel podal chabý výkon, aby se dostatečně nepřipravil, aby kázal své vlastní myšlenky místo Božího slova, aby se třeba zdravotně necítil dobře, aby mluvil nesrozumitelně a podobně. Ale to už je téma na kázání pro faráře, takže to nebudu více rozvíjet. Ale rozhodně vás chci povzbudit k tomu, abyste za námi přišli, kdykoli se vám bude jevit, že my, kdo zvěstujeme Boží slovo to neděláme řádně. Nebo třeba oslovte některé z presbyterů a podělte se s nimi o svůj názor.

Určitě bychom našli ještě další metody ďábla, který touží po tom, abychom neslyšeli Boží slovo. Teď bych se vás však chtěl zeptat, je ďábel ve vašem životě úspěšný? Jak vypadají vaše nedělní rána? Co si z kostela odnášíte?

Každý z nás si musí uvědomit, že když vstupuje do chrámu, bude muset svést zásadní duchovní bitvu. Bitvu o to, zda uslyší Boží slovo nebo nikoli. Otázkou je, zda tuto bitvu chcete svést nebo se spokojíte s tím, že prohrajete. V tom případě vás ale musím varovat a připomenout vám druhou pravdu z našeho textu.

2.pravda: Ďáblova taktika je smrtelná

Pokud se z Boží milosti a v jeho síle nevzepřete ďáblu, pak je tady obrovské varování. Vzpomeňme si na naše podobenství. Jak končí prohraný boj s ďáblem? První zrno sezobali ptáci, druhé zrno uschlo, třetí zrno udusilo trní. Ze zasetého zrna není žádný užitek. Žádné z těchto zrn nepřineslo žádnou úrodu. Co víc, zrno či rostlina jsou zničeny úplně a ztratí svou životadárnou funkci.

Pokud žijete Božím slovem, mělo by se to poznat po ovoci vaší víry. Ježíš řekl: „Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci.“ (Lukáš 6:43-44) Přinášíte ovoce? Kolik lidí slyšelo vaše svědectví? Kolik lidí při pozorování vašeho života přichází, aby se zeptali na naději, kterou máte? Kolik spolupracovníků vidí, že máte jiné morální hodnoty a ptají se proč? Kolik lidí je povzbuzeno ve vztahu k Bohu, když vidí vaši službu ve sboru? Kolik lidí je povzbuzeno vaší misijní a evangelizační činností mimo sbor? Komu jste osobně duchovním otcem či matkou? Koho vedete v jeho růstu v Bohu? Jak se mění váš život? Jak Bůh proměňuje váš charakter? Jak se zlepšují vaše vztahy v manželství a v rodině? To je jen několik oblastí ze života člověka. Přinášíte ovoce?

V našem podobenství čteme, že ta zrna nepřinesla žádné ovoce, ale co víc, samy hynou a jsou k ničemu. Jak Ježíš, tak Jan Křtitel nám říkají, co se stane s tím, kde nenese ovoce: „Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ (Matouš 7:15; Lukáš 3:9) Takže ďáblova taktika je smrtelná. Nejen, že když neslyšíme Boží slovo, tak nepřinášíme úrodu, ale navíc se dostáváme na cestu do věčného zatracení.

Pokud člověk nebojuje o to, aby slyšel Boží slovo a pokud vzdal jakýkoli boj, pak zatvrzuje své srdce vůči Božímu slovu. Ano, Pán Bůh ho pořád může zastavit a změnit, ale člověk, který odmítá Boha, je na špatné cestě. Dovolte ještě jeden citát z Bible, kde Ježíš říká, co Bůh dělá s tím, kdo nepřináší ovoce: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává …Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (Jan 15:2,6) Ten kdo nepřináší ovoce je duchovně mrtvý a sám Bůh jej odřeže a odhodí. Ďábel u takových lidí dosáhne svého. Vyrval Boží slovo z jejích srdcí a protože se s tím lidé spokojili, tak je dovedl až do věčného zatracení. Tohle je cíl ďáblova úsilí. Sám Ježíš to potvrzuje, když říká, že ďábel přichází „jen aby kradl, zabíjel a ničil.“ (Jan 10:10)

Dejme si obrovský pozor, aby nás ďábel neukolébal jakýmikoli výmluvami. Pokud neusilujeme o to, abychom si ze shromážděni něco odnesli, tak prohráváme. Nepomůže ani výmluva, že to nestálo za nic. Samozřejmě nemáme pouze nedělní bohoslužby. Máme další příležitosti slyšet a studovat Boží slovo. Může to být na biblických hodinách, může to být ve skupince studia Bible, může to být při osobním ztišení s Biblí. Ale pořád hrozí stejné nebezpečí a pořád je tu stejná otázka. Usiluješ o to, abys slyšel a poslechl Boží hlas? Pokud to není naší prioritou, tak prohráváme a zatvrzujeme své srdce. Ale to Ježíš nechce a proto nám komunikuje třetí pravdu.

3.pravda: Musíme se vzepřít ďáblu

Kdy došlo k tomu, že zrna vzešla a přinesla úrodu? Tehdy, když padla do dobré půdy. A tak je třeba, abychom byli tou dobrou půdu. Bible nám říká, jak se to může stát. Může se to stát pouze tehdy, když se vzepřeme ďáblu: „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4:7) Jak se my lidé můžeme vzepřít ďáblu? Tak, že se podřídíme Bohu a že jej budeme poslouchat. Musíme si uvědomit, že sami jsme bezmocní, ale naše naděje je v Ježíši Kristu. On je ten, který nás může posílit a dát nám vítězství. Ježíš slibuje, že bude vždy s námi, že nás posílí, ale my musíme udělat i svou část díla. Jinak bychom si počínali, jako některé děti, které si myslí, že pokud se před písemkou pomodlí, pak se nemusí učit. I my se někdy chováme podobně. Říkáme, my se modlíme, abychom rostli ve víře, modlíme se za probuzení ve sboru, modlíme se, aby se věci měnily, modlíme se, aby se Hutník dostavěl, modlíme se za to, aby nás ďábel nepřemohl. Ale modlitba sama nestačí. Bůh nám pomáhá tím, že nás posílí a vede v těchto oblastech. Dá nám disciplínu a vědomosti, abychom se připravili na písemku, ukáže nám, jak můžeme být užiteční ve sboru. Pomůže nám hospodařit s financemi, abychom mohli být v dávání štědří a dá nám moudrost, abychom se vzpírali ďáblu.

Jak se tedy máme vzepřít? Co dělat, abychom v neděli měli koncentrovanou mysl a slyšeli a přijali zvěst Božího slova. Dejte si pozor na to, čím krmíte svou duši v sobotu večer. Odpusťte si třeba ten film a udělejte si rodinnou pobožnost. Jděte brzo spát, abyste byli čerství. Přivstaňte si v neděli ráno a udělejte si dost času na modlitbu. Modlete se za faráře, který vám bud přinášet zvěst Božího slova. Modlete se za to, aby vaše srdce bylo otevřené, abyste byli poslušní Božímu hlasu. Na samotném shromáždění se snažte uvědomovat si, co zpíváte, co vyznáváte, jaké biblické texty jsou čteny. Přineste si svou Bibli, to vám také může pomoci udržet pozornost. Případně si vezměte tužku a kousek papíru a pište si poznámky. Klidně je cestou z kostela hoďte do koše, ale už samotné psaní poznámek vám pomůže soustředit se a zapamatovat si poselství. Prostě udělejte cokoli, abyste slyšeli a poslechli Boží slovo.

Ve sboru, kde jsem kdysi chodil byl jeden mladý muž, který vždy před kázáním odešel do zadní části kostela a v průběhu celého kázání stál. Jediný důvod, proč to dělal, byl ten, že se nedokázal soustředit a tohle mu pomáhalo.

Bůh touží po tom, aby neděle v našem chrámu byly pro každého z nás velkým požehnáním. On touží po tom, abychom slyšeli Jeho slovo. Touží po tom, aby nám Jeho slovo znovu a znovu přinášelo tu dobrou zprávu o tom, že On, Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že nám nabízí odpuštění a věčný život. Ďábel touží po přesném opaku. Ten boj se zde odehrává při každém shromáždění. Na tobě záleží, co uděláš. Když neuděláš nic, automaticky vítězí ďábel. Když se mu z Boží milosti vzepřeš, tak oslavíš Ježíše Krista, protože Boží slovo padne na dobrou půdu a přinese ovoce, které bude k užitku nám všem a ke chvále Kristově. Přeji sobě i vám, aby Kristus panoval skrze své slovo v našich životech. Potom uvidíme změnu i v tomto sboru.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak už vím

Laura, 4. 3. 2008 14:30

Podle lidových pověstí se smí ďábel schovávat pod kůrem, ale je mi jasné že je všude, v nás, v naší mysli...Přesto moc děkuji za odpověď

Kde není ďábel?

Michal, 4. 3. 2008 7:29

Vážená Lauro, Váš dotaz není v žádném případě hloupý, ale je důležitý a podstatný. Nicméně musím říci, že na světě není žádné místo, kde bychom mohli před ďáblem utéci. Takové místo prostě neexistuje a to ani v kostele ani na žádném poutním místě ani nikde jinde. Jediný způsob, jak utéci z moci ďábla je vydat se Ježíši Kristu, který ďábla porazil. Toto vydání se Kristu je naprosto zásadní a klíčové. Nejde totiž jen o ochranu pro náš pozemský život, jde o záchranu pro věčnost. Proto toto vydání je nejdůležitějším krokem, jaký člověk může ve svém životě udělat.
Pokud byste se chtěla zeptat více, napište další dotaz zde nebo mne kontaktujte na adrese michal.klus(zavináč)seznam.cz.

ďábel v kostele

Laura, 2. 3. 2008 23:22

Dobrý den, vím že moje otázka bude znít hloupě ale doslechla jsem se, že ďábel smí být v kostele na jediném místě, ale uniklo mi kde, v které části svatostánku. Nejsem sice křesťanka ale s křesťany, bez ohledu na církev, sympatizuji. Budu moc ráda za Vaši odpověď.