Jdi na obsah Jdi na menu
 


Davidova vděčnost

6. 10. 2010

pa064988.jpg

Milé děti, milí bratři a sestry, jednou z nejznámějších osob starého zákona je bezesporu král David. Ten jeho příběh dobře známe. I děti si asi vzpomenou na tu událost, kdy k jeho otci Jišajovi přišel prorok Samuel, aby na pokyn samotného Pána Boha pomazal olejem budoucího krále. Jišaj před Samuele přivedl postupně svých sedm udatných synů, ale Samuel nevybral nikoho. Pán Bůh mu totiž řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." (1.Samuelova 16:7) Potom k němu Jišaj přivedl Davida, který zrovna pásl stádo. David přišel a Samuel ho na pokyn Hospodina pomazal za budoucího krále. David se ale zatím musel vrátit ke stádům.

            Jeho čas přišel, když zemi okupovali pelištejci v čele s obrem Goliášem. Tady si Pán Bůh použil toho mladíčka Davida, který Goliáše prakem porazil a tak zahnal na útěk nepřátelskou armádu. Následovaly roky utíkání před Saulem, který v Davidovi viděl konkurenta. Až později se David stal králem. A byl slavným králem, který rozšířil království, který vedl lid k Bohu. Ano, i David měl své chyby a to velmi významné. A Bible to nemaskuje. Víme o Davidově hříchu s Batšebou, o zosnované vraždě Urijáše. To bylo velmi těžké období, za které přišly tvrdé tresty. Nicméně, David se vrátil v pokání k Bohu a začal znovu. David napsal spoustu písní a básní, některé máme zaznamenány v knize Žalmů.

            Davidovým velkým snem bylo postavit chrám Bohu. Izraelci do té doby neměli chrám, ale pouze stánek. Šlo o stánek, který Izraelci nesli, když šli vedeni Mojžíšem do zaslíbené země. David chtěl postavit honosný chrám. Ale Pán Bůh mu to nedovolil a řekl, že chrám postaví Šalomoun. Bůh nicméně pověřil Davida, aby shromáždil materiál a především zlato a další cennosti potřebné k postavení chrámu. A tak král David vyhlásil sbírku a sám přispěl značnou sumou. Ale i ostatní Izraelci přinesli spoustu peněz. Když to David a celý národ viděli, velmi se radovali. A teď si z Bible přečteme, co řekl král David, když viděl štědrost celého lidu.

           

I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: "Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky. Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou. Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno.

                                                 (1.Paralipomenon 29:10-13)

 

            Milé děti, milí přátelé, dnes bych chtěl připomenout 3 pravdy o Bohu, které se učíme z Davidova dobrořečení.

 

1.pravda: Bůh je mocný

            Děti, vy znáte píseň „Je velký můj Bůh.“ Zpívá se tam, že Bůh je silný a mocný. A ta píseň dále vysvětluje, jak se ta moc projevila. Projevila se tím, že On stvořil svět. Stvořil hory, řeky i hvězdy. To vše ukazuje na Jeho moc. V našem textu i král David vyznává, že Pán Bůh je mocný. Říká: „Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost.“ (v.11) Proč to zrovna teď David připomíná? Protože by se mohlo zdát, že ten, kdo je mocný, je David. Mohlo by se zdát, že jeho království je mocné. Vždyť zvítězil v mnoha bitvách. Nicméně David vyznává, že ten, kdo je mocný, je Bůh. A pokud David vyznává, že Bůh je mocný, pak já to vyznávám také. Také tomu věřím.

            My lidé často chceme vzít věci do svých rukou. My chceme být mocní. A to je špatně. My totiž nepotřebujeme moc, potřebujeme pouze Boží milost. Sám Pán Ježíš řekl Pavlovi: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2.Korintským 12:9) Ano, neusilujme o moc, ale o milost. Pamatujme na tu známou výzvu Pána Ježíše: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

            Když budeme takto ve víře přistupovat k Pánu, tak, jak k němu přistupoval král David, pak uvidíme Boží moc. Uvidíme, že Bůj je ten, kdo uzdravuje tělo. Bůh je ten, kde uzdravuje vztahy. Bůh je ten, kdo uzdravuje duši. Ano, opravdu, Bůh má moc vyléčit z rakoviny. Bůh má moc zachránit hroutící se manželství. Bůh má moc vyléčit srdce obtížené hříchem. Bůh je mocný. Věříte tomu? Pokud ano, vyznejme to všichni společně: Bůh je mocný!

 

2.pravda: Všechno patří Bohu

            Víte, to musel být úžasný pohled, když David přinesl své poklady pro chrám a když lidé také přinášeli ty své. Byly tam tuny zlata, stříbra, drahokamů a dalších cenností. To všechno lidé přinesli a David to měl hlídat, aby jeho syn Šalomoun z toho postavil vzácný chrám. Něco neuvěřitelného. Nevím, zda se Davidovi do mysli vkrádala myšlenka, že je boháč. Ale vím, jaká slova tryskala Davidovi z úst: „Všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. Bohatství a sláva pocházejí od tebe.“ (v.11-12) A o pár veršů níže, v textu, který jsme nečetli David vyznává: „Hospodine, Bože náš, všechno toto množství, jež jsme připravili, abychom vybudovali dům tobě, tvému svatému jménu, pochází z tvé ruky. Tobě patří všechno.“ (v.16)

            Ano, David správně rozpoznal, že vše patří Bohu. Všechno, co máme, patří Bohu. Jemu patří naše úspory, jemu patří náš dům, jemu patří naše auto. A On nám dal obrovskou výsadu, abychom tyto jeho dary dobře využili. Ale Jemu patří také náš manžel, naše děti, naše budoucnost. Všechno je Jeho. A naši výsadou je, že máme toto vše k dispozici.

            Milé děti, přátelé, radujme se se z toho, co máme. Buďme za to vděčni a pamatujme, že to vše patří Pánu. Použijme to k tomu, abychom Jeho samého oslavili tím, co nám svěřil.

            Opět, pokud věříte tomu, co jsem teď řekl, řekněme to společně, aby nám to déle zůstalo v mysli: Všechno patří Bohu.

3.pravda: Bůh je hoden chvály

            To je ta třetí a poslední pravda, kterou chci dnes zdůraznit. Když si David uvědomuje, jak mocný je Pán Bůh a kolik mu toho svěřil, tak Ho chválí. Říká: „Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno.“ (v.13) Ano, jak bychom mohli mlčet, když máme tak skvělého Boha. Do našeho srdce se ale často vkrádá nevděk. Místo toho, abychom Bohu děkovali za to, co máme, tak si stěžujeme, že nám něco chybí. A to je tragédie. Bůh pro nás udělal tak moc. Stvořil úžasný svět, připravil ještě lepší věčnost a my jsme tak často nespokojeni. Ale to jen proto, že Ho neznáme a nedůvěřujeme Mu.

Tím největším, co pro nás Bůh udělal a za co Ho potřebujeme denně chválit, je to, že dal svého Syna, Ježíše Krista, aby za mne a za tebe zemřel. V Ježíši Kristu totiž máme odpuštění a věčný život a to je velmi vzácný dar. Prosme o vděčné srdce.

            Dnes je neděle vděčnosti. Bratři a sestry, děti, nebuďme vděčni jen dnes. Rozhodněme se pro život ve věčnosti. Ano, jde o rozhodnutí, ke kterému se Pán přizná. K tomu rozhodnutí nevolám já, k tomu volá Boží slovo a skrze něj samotný Hospodin. Buďme vděčni. A pokud toužíme být vděčni, tak teď společně odhodlaně vyznejme: Bože vzdáváme Ti chválu.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

křestanka

(renata makulová, 6. 10. 2010 16:23)

dekuji mémmu pánu BOHU že zachránil muj život i mé dva syny i mého budoucího manžela že me vytáhl z pekla a dekuji mu moc že se mužu nazývat jeho dcerou amen