Doprovod na cestě do svobody
Pokračujeme v našem cyklu o svobodě. Dovolte, že připomenu, že máme za sebou dvě kázání tohoto cyklu. V tom prvním jsme přemýšleli o životě v nesvobodě a o tom, jak se nesvoboda projevuje. V tom druhé jsme si ukazovali na to, že Bůh ví, co nesvobodní lidé zažívají, že On je aktivní v úsilí o jejich záchranu a že On si k osvobozování často používá právě druhé lidi. Dnes nás tedy čeká třetí kázání této série a budeme mluvit o tom, jak Pán Bůh vede ty, kdo se vydali na cestu do svobody.
Celou naši sérii kázání opíráme o biblický příběh exodu. Boží vedení na cestě do svobody chci ilustrovat na obrazu oblakového a ohnivého sloupu, kterým Pán Bůh Izraelce vedl a chránil. Pojďme si tedy přečíst ten základní biblický text.
Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: "Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta." Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři.
Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvarů. Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou: "Až vás Bůh navštíví, vynesete odtud s sebou mé kosti."
I vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu na pokraji pouště. Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci. (Exodus 13, 17-22)
Pán Bůh vedl Izraelce do života ve svobodě v zaslíbené zemi a vedl je pomoci ohnivého nebo oblakového sloupu. Pán Bůh chce i dnes vést každého z nás. Každého člověka chce vést z otroctví hříchu do svobody života s ním. Nicméně nevím o nikom, že by ho Pán Bůh v dnešní době vedl ohnivým či oblakovým sloupem. Dnes Pán Bůh vede jinak. A to i proto, že nejde o to změnit bydliště.
Na přelomu věků přišel na svět Ježíš Kristus a ten osobně vedl lidi do svobody. A samozřejmě, jeho smrt a vzkříšení je tím, co nás činí opravdu svobodnými. Nicméně, Pán Ježíš Kristus už s námi osobně není a tak ten kdo nás nyní vede je Duch svatý. Ježíš řekl: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ (Jan 16,13-14)
Takže ten, kdo nás vede nyní na cestě do svobody je Duch svatý. Ale jak Boží Duch vede? Apoštol Pavel k tomu něco napsal Timoteovi. Tam čteme: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2Tim 3,16-17) Pavel říká, že Písmo, tedy Bible pochází z tohoto Božího Ducha. Tedy Boží Duch k nám promlouvá skrze stránky Bible. A tak Bible opravdu je tím primárním nástrojem, skrze který nás Boží Duch vede do svobody. Proto taky na bohoslužbách z Bible kážeme, další Biblické texty tady čteme, texty Bible zpíváme v liturgii, mnohé z písní, které zpíváme, jsou na motivy biblických textů. Proto každého povzbuzuje, aby si tu Bibli četl i sám, proto rodiče vedou k Bibli své děti. Protože Bible je tím, skrze co nás Duch svatý vede. Kdybychom ji neměli, určitě bychom na cestě ke svobodě zabloudili a skončili špatně. Pokud chcete žít v Kristem vydobyté svobodě a pohrdáte vedením Duchem svatým tím, že se nevystavujete Božímu slovu, tak dříve nebo později zabloudíte a o svoji svobodu přijdete. Stanete se opět otroky zla, hříchu a ďábla.
Ale vraťme se k našemu putování do svobody pod vedením Ducha svatého. Text, který jsme přečetli, ukazuje to, jak nás Pán Bůh vede. Dovolte, že zdůrazním tři rozměry Božího vedení. Na základě toho dnešního textu si ukážeme, že Pán Bůh nás vede moudře, jasně a věrně. Vezměme to jedno po druhém.
1. Pán Bůh nás vede moudře
Podívejme se znovu na začátek toho našeho textu. „Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: "Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta." Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři.“ (v.17-18) Všimli jste si toho? Pán Bůh nevedl Izraelce nejkratší cestou, ale vedl je oklikou. Proč? Důvodem je to, že přestože už opustili svého zotročovatele a byli svobodní, tak stále byli mentálně ustrašenými otroky. Pán Bůh věděl, že nebyli ve stavu, aby byli schopni obsadit zaslíbenou zemi. Jejich příchod do zaslíbené země by skončil fiaskem. Oni zatím pořád ještě svého Boha moc neznali a mnoho věcí se ještě museli naučit, a proto je Pán Bůh vedl oklikou. Tedy On je sice vedl oklikou, ale to bylo velice moudré rozhodnutí.
Milí přátelé, to je nesmírně důležité. Nejkratší duchovní cesta není vždy ta nejlepší. My to často nechápeme, ale Pán Bůh nás i skrze tento příběh učí, abychom Mu důvěřovali. Nevím, proč je něčí cesta tak dlouhá a komplikovaná. Ale vím, že nás Pán Bůh vede moudře. Držme se tedy Jeho slova, dovolme, aby nás Duch svatý stále učil, a důvěřujme tomu, že Pán Bůh nás ve své moudrosti vede velmi dobře.
Dovolte jeden příklad z mého osobního života. Je tomu už 16 let, co jsem se při studiu teologie dozvěděl, že třinecký sbor by mne chtěl jako vikáře. Když bylo vše domluveno, začali jsme řešit bydlení v Třinci. Ale to nebylo vůbec lehké. Měli jsme naději na nějaký byt, ale museli jsme o něj zažádat až osobně po návratu z USA do Třince. Když jsme se začátkem června přestěhovali, hned jsme zašli podat žádost. A potom jsme měsíc čekali na to, než se sešla komise. Bytová komise města nám ten byt neschválila. A my jsme po měsíci života v kufrech začínali znovu od nuly. Pamatuji si, že při cestě z městského úřadu mi dal Pán Bůh takový zvláštní pokoj a já jsem řekl manželce, že jsem rád, že nám ten byt nedali. Prostě jsem měl ten silný pocit, že to Pán Bůh má ve svých rukou. Jen o pár dnů později jsme dostali nabídku nájmu v jednom rodinném domku a po několika týdnech jsme se stěhovali. Bylo to úžasné bydlení se zahradou, blízko kostele a za velice nízkou cenu. A já jsem si uvědomil, že to Pán Bůh měl vše pod kontrolou. On mi dal tehdy tu radost a pokoj. On nás vedl delší cestou, ale zato lepší. Pán Bůh totiž vede moudře.
Možná jste zrovna ve fázi, kdy té Boží cestě nerozumíte. Izraelci byli v takovéto fázi mnohokrát. V tom okamžiku nám zbývá pouze víra. Věřme tedy, Pán Bůh ví, co dělá. On vede moudře.
2. Pán Bůh nás vede jasně
To je druhé, co vidím v tom našem textu. Pán Bůh vedl svůj lid tak, aby bylo vše jasné a nezpochybnitelné. V noci je vedl viditelný ohnivý sloup, ve dne potom sloup oblakový. Navíc na jiném místě čteme, že se tento sloup někdy posunoval a někdy zastavoval, aby bylo jasné, kdy mají Izraelci jít a kdy se zastavit. Pán Bůh na cestě do svobody vede jasně.
Stejně tak i dnes Pán Bůh vede jasně. Duch svatý nám skrze stránky Bible jasně ukazuje, jak máme žít. Jasně nám ukazuje, co je dobré a co je zlé. Jasně nám říká, jak následovat Ježíše Krista.
Možná mi někdo namítne, že tak často byl v situaci, kdy nevěděl kudy dál. Ano, určitě jsou situace, kdy se musíme nějak rozhodnout a Bible se k dané oblasti nevyjadřuje tak, abychom věděli, jak se rozhodnout. Třeba když si studenti vybírají mezi dvěma školami. Často nám totiž Pán Bůh dává svobodu a říká, že obě dvě cesty jsou v pořádku. Nechává rozhodnutí na nás.
Na druhé straně nás Duch svatý někdy jasně ponoukne. Tak jako mi dal kdysi pokoj, že to s tím bydlením dobře dopadne. V tom okamžiku jsem nevěděl, zda je to opravdu Duch svatý nebo jen nějaká moje fantazie. Ale při pohledu zpět je jasně vidět, že si to Pán Bůh vedl. Jsou situace, kdy nás Duch svatý vede právě takovým způsobem. Někdy nás třeba vede k tomu, abychom velmi otevřeně někomu vysvětlili evangelium a pozvali ho ke Kristu. Jindy můžeme vnímat, že zatím je třeba více činů lásky než slov.
Zrovna tento týden jsem slyšel takové hezké svědectví o jasném vedení Duchem svatým. Snad nevadí, že to použiju. Jeden muž, se kterým jsem se setkal, mi řekl o tom, jak měl jednou oběd se svým obchodním partnerem. V jednom okamžiku tento partner odsunul jejich talíře a řekl „Františku, ty potřebuješ vyznat Ježíše Krista jako svého Pána.“ František je vymyšlené jméno, ale příběh je skutečný. Tato věta změnila život tohoto muže a on se stal následovníkem Pána Ježíše. Jak se to mohlo stát? Stalo se to proto, že Pán Bůh skrze svého svatého Ducha vede jasně. Mějme otevřené oči a hlavně srdce a následujme to Jeho jasné vedení.
3. Pán Bůh nás vede věrně
To je to poslední, co chci dnes zdůraznit. On tedy vede moudře, vede jasně a také vede věrně. Četli jsme: „Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci.“ (v.22) To Boží vedení bylo s Izraelci neustále. Pán Bůh je neopouštěl. Pán Bůh si nedal pauze a neodjel na dovolenou.
A úplně to samé platí o každém z nás, kdo jsme vykročili na cestu ke svobodě. Duch svatý je s námi stále. Poslechněte, co apoštol Pavel napsal efezským: „V Kristu byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.“ (Ef 3,13-14) Každému, kdo na základě evangelia uvěřil Pánu Ježíši Kristu, byla vtisknuta pečeť Ducha svatého. To znamená, že každému, kdo uvěřil Pánu Ježíši, byl dán Duch svatý, aby nás vedl. A On nás nikdy neopouští. On je s námi věrně. Dokonce Pavel říká, že On je jakousi pečetí neboli znamením, že patříme Pánu Ježíši Kristu a že je nám dán jako závdavek, nebo záloha toho, co nás jednou čeká, tedy života v dokonalé svobodě, jakou zažijeme na věčnosti.
Ti Izraelci byli sice svobodní, protože už nebyli otroci, ale ještě nebyli ve svobodné zemi, byli na cestě. Ale ten sloup ohně či oblaku byl znamením, že sám Pán Bůh je věrně vede do svobodné země a je stále s nimi. My, kdo jsme uvěřili, jsme už také svobodní. Ale ještě jsme na cestě. Ještě žijeme ve světě, kde je hřích, bolest a trápení. Ale jsme na cestě do nebeského věčného domova, kde už nic z toho nebude. A jako zálohu a znamení jsme dostali Ducha svatého, který je stále věrně s námi a vede nás.
Milí přátelé, Pán Bůh i nás vede a vede nás svým svatým Duchem skrze své slovo. On nás vede moudře, jasně a věrně. Když tedy máme tak skvělého průvodce, jděme tou životní cestou s odvahou, radostně a řekněme i druhým, jak dobrý je Pán!
