Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duch svatý – největší zdroj nevyužité energie na světě

4. 6. 2006

Muslimové mají svůj Korán, Maoisté mají své Malé červené knihy, komunisté mají svůj Manifest komunismu, ale pouze Bible je knihou, jenž nebyla napsána pouze lidskou moudrostí, ale Božím Duchem. Jen Bible nám ukazuje to, „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo.“ (1.Kor 2:9) A právě dnešní text nám hovoří o daru Božího slova a o jeho spojitosti s Duchem svatým.

 

My jsme ovšem nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo od Boha darováno. O tom také mluvíme (ne slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch Svatý), když spojujeme duchovní věci s duchovními. Ale tělesný člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. Neboť: "Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?" A my máme mysl Kristovu! (1.Kor 2:12-16)

 

Tento text mluví o zázraku Božího slova. Ale zároveň říká něco velmi důležitého. Říká, že „tělesný člověk nepřijímá věci Božího Ducha.“ Co to znamená? Kdo je tělesný člověk a proč nemůže přijmout Boží slovo? K čemu je člověku Boží slovo, které nedokážeme pochopit?

Odpovězme si tyto otázky krok po kroku. Nejprve si znovu vyjasněme, kdo je tělesný člověk, o kterém je zde řeč a který nemůže přijmout věci Božího Ducha. Juda nám v 19 verši svého krátkého listu říká: „To jsou ti, kteří se sami oddělují, tělesní lidé, kteří nemají Ducha.“ Bible nám tedy říká, že tělesný člověk je ten člověk, ve kterém nepřebývá Duch Boží. Jsou to tedy normální lidé, kteří nepatří Kristu, kterých se nedotkl a které neproměnil Duch svatý. Jsou to tedy lidé, kteří nikdy nezažili obrácení, nikdy nebyli zastaveni na své hříšné cestě a nebyli obráceni k Bohu. Na druhé straně platí, že duchovní člověk je ten, kdo byl proměněn Duchem svatým a kdo byl nazván dítětem Božím.

V naší a v dalších církvích byl termín duchovní nevhodně použit pro pracovníky v církvi. Nejbližší synod to má změnit. Hlavním důvodem pro změnu je právě to, že jde o velmi zavádějící termín. Je totiž mnoho těch, kdo nejsou zaměstnanci církve a jsou duchovní – Božím Duchem proměněni bratři a sestry. Na druhé straně je možné, i když by to bylo moc smutné, že i zaměstnanec církve může být neduchovním, tzn. tělesným člověkem.

A teď je tady řeč o tom, že tento tělesný člověk “nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně.“ (v.14) My se ptáme: Proč tělesný člověk nepřijímá věci Božího Ducha? Proč je nemůže poznat? Určitě není problémem to, že by o Bohu nikdy neslyšel. Problémem není ani to, že by snad nerozuměl tomu, co je řečeno. Tělesný člověk může pochopit poselství Bible. Důkazem toho je fakt, že je prohlašuje za bláznovství. Kdyby to nechápal, řekl by že je to nepochopitelné. On však říká, že je to bláznovství. Prohlašuje to za pro něj nepotřebná a nadbytečné. Prostě to nechce přijmout. Apoštol Pavel klade to slovo bláznovství do úst nevěřících opakovaně. Říká, že pro tělesného člověka je slovo o kříži bláznovstvím (1.Kor 1:18) O několik veršů později říká, že slova o ukřižovaném Mesiáši jsou pro tělesného člověka bláznovstvím (1.Kor 1:23)

Problém tělesného člověka je tedy jádro evangelia – vykupitelská smrt Ježíše Krista. Problém ovšem není v této jednoduché zvěsti. Problém je v tom, že tato Ježíšova oběť je zásadním útokem na lidskou pýchu. Boží slovo nám totiž říká, že my, naše pýcha, musí zemřít s Ježíšem. Apoštol Pavel řekl: „Já se v žádném případě chlubit nebudu - jedině křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je svět ukřižován mně a já světu.“ (Gal 6:14)

Jak už jsme řekli, problémem není to, že by člověk nedokázal pochopit logiku Kristovy oběti. Problémem je to, že člověk nedokáže pochopit a přijmout hodnotu Kristovy oběti. Před několika lety řekl jeden evangelista na táboře ve Smilovicích jednu moudrou větu. Řekl, že nejtěžší část na cestě k Bohu je posledních 42 cm. To je údajně průměrná vzdálenost mezi centrem mozku a centrem srdce. Autor tímto chtěl vyjádřit fakt, že pochopit Ježíšovu oběť logicky není tak těžké. Ale aby tato zpráva změnila naše srdce, musí se stát opravdu zázrak.

Člověk může chápat význam evangelia, ale evangelium pro něj nemusí být vzácné. Tělesný člověk slyší výzvu evangelia, aby se podřídil ukřižovanému Ježíši, ale pro něj to je jen bláznovství. A když říká, že je to pro něj bláznovství, tak tím říká, že si více váží jiných věcí a že se jich rozhodně nechce vzdát.  My nazýváme bláznovstvím to, když nám někdo nabídne méně hodnotnou věc výměnou za hodnotnější. A stejně to chápe i tělesný člověk. Zdá se mu, že mu Ježíš nabízí něco horšího než už on sám má. Když mi řeknete ať skočím z mostu, tak řeknu že to neudělám, protože je to bláznovství, protože můj život má hodnotu. Když tělesný člověk slyší, že má následovat Krista, prohlásí to za bláznovství, protože by ztratil to, co má v jeho očích hodnotu - samého sebe. Tělesný člověk totiž nikdy neupřednostní Krista před sebou samým.

Jakou naději tedy máme, že budeme schopni přijmout a poznat věcí Boží? Naší jedinou nadějí je to, že budeme duchovními lidmi. A duchovními lidmi se stáváme tehdy, když do našeho života vstoupí Ježíš Kristus a učiní si v nás chrám Ducha svatého. A to si právě dnes připomínáme. Bůh dal svého Ducha, aby přebýval v lidech, aby je vedl, aby nám ukázal, že naší jedinou nadějí je vzkříšený Ježíš Kristus. Naší jedinou nadějí je, že naše hříšné ego bude ukřižováno spolu s Ježíšem.

Verš 12 říká: „My jsme ovšem nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha.“ Apoštol Pavel tedy naznačuje, že každý věřící člověk už není tělesný, zmítán duchem tohoto světa, ale je duchovní, veden Duchem svatým. Kde nás tento Duch vede?

Říká se, že v době těsně před prvním velkým probuzením v USA se sešli dva muži. Američan vzal evangelistu, který přijel do USA z Anglie, aby mu ukázal Niagarské vodopády. Společně stáli pod majestátnými vodopády a Američan konstatoval: Toto je největší zdroj nevyužité energie na světě. Anglický evangelista se na něj podíval a řekl: Duch svatý je největším zdrojem nevyužité energie na světě. 

Pokud náš život patří Ježíši Kristu, pak máme ve svém životě Ducha svatého. Jak využíváme Jeho potenciál? Není Duch svatý tím největším zdrojem nevyužité energie v našem životě? Apoštol Pavel zmiňuje dva důsledky toho, že v našem životě přebývá Duch svatý.

 

1. Duch nám dává poznání

„My jsme ovšem nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo od Boha darováno.“ (v12) Přítomnost Ducha svatého nám dává poznání Božího slova. Stejně jako Ježíš otvíral Písmo učedníkům cestou de Emauz, tak i nám Duch svatý otvírá Písmo a učí nás. Duch svatý nás vede k poznání toho, co nám bylo darováno.Vede nás k doceňování oběti Ježíše Krista. Projevuje se to tak, že nás vede k rozeznání našich konkrétních hříchů.

Jak je to s vámi bratři a sestry. Vede Vás Duch svatý skrze Boží slovo k poznání osobních hříchů. Zažíváte to, že jste zlomeni hrůzou svého hříchu, že vás váš hřích bolí, že voláte o milost. Zažíváte to, že si znovu uvědomujete, že vaší jedinou nadějí je Ježíš Kristus? K tomu vás chce vést Duch svatý. Má to jednu podmínku, musí ve vás přebývat a vy musíte otevírat Boží slovo. Modlete se, aby vám Bůh odhaloval váš hřích. Nic lepšího se totiž nemůže stát. Když poznáváme svůj hřích, tak vidíme svou bídu a poznáváme Kristovu svatost a velikost.

 

2. Duch nám dává slova

„O tom také mluvíme (ne slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch Svatý), když spojujeme duchovní věci s duchovními.“ (v.14) Přítomnost Ducha svatého v našem životě způsobuje, že můžeme mluvit slovy, která nejsou jen naše, ale můžeme si být jisti, že nám je dává Duch Boží. Každý věřící člověk je vyzbrojen k tomu, aby mohl druhým mluvit o Kristu. Nechci tady říci, že každý zvládne postavit se před plný kostel, to je trochu jiná situace. Ale Boží slovo říká, že Duch vede naše slova, a proto každý křesťan dokáže a musí mluvit o Kristově kříži. Musí mluvit o tom, co je pro druhé bláznovstvím.

Jak je to s vámi? Mluvíte o Kristu? Nestačí jen příklad života, to je málo. Víra je ze slyšení a lidí kolem vás potřebují, abyste jim vysvětlili evangelium. Činíte to nebo se bojíte, že vás označí za blázny? Sám Ježíš říká, co máme dělat, když nás označí za blázny: „A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ (Mt 10:19-20) Boží slov zde říká, že i když jsme označování za blázny, máme nadále spoléhat na vedení Božím Duchem.

Bratři a sestry, Bůh nám dal obrovský dar, kterým je Jeho slovo – Bible. Bůh nám však také dal svého Ducha. Dar Ducha svatého je stejně důležitý jako dar sluchu pro někoho, kdo si chce poslechnout Bacha. Bez Ducha všechno „zní“ jako bláznovství. Díky Duchu svatému jsme vyzbrojeni a můžeme poznávat Boží slovo a můžeme se zároveň o něj dělit. Nepohrdejme tímto obrovským darem Ducha svatého a čiňme pokání z toho, že jej dostatečně nevyužíváme.