Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důležitost vzkříšení

10. 4. 2007

Byl první den pracovního týdne. Tři ženy s vonnými mastmi jdou ke hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo, které nestihly namazat před pohřbem, jak je tomu zvykem. Dva z Ježíšových následovníků odcházejí z Jeruzaléma do Emauz. V Jeruzalémě je už nic nedrží, jejich učitel je mrtev. Učedníci Ježíše jsou ze strachu zamčeni v jednom domě a čekají, až se situace uklidní. Tomáš není schopen uvěřit zprávě o vzkříšení, ani když mu to dosvědčuje celá skupina přátel.

Nic z  toho nezměnilo fakt, že tohoto rána byl Ježíš Kristus vzkříšen z mrtvých. Není to legenda, není to omyl, není to křesťanský podvod. Jde o fakt, který mohly potvrdit stovky svědků, kteří Ježíše po vzkříšení viděli. To, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých je historický fakt. V pátek jsme mluvili o tom, jak nesmírně důležitá byla smrt Ježíše Krista. Proč je tak důležité i Jeho vzkříšení? To nám vysvětlí dnešní text.

 

Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1.Korintským 15:12-19)

 

Ptali jsme se proč je Ježíšovo vzkříšení tak důležité. Tento text nám ukazuje nejméně tři důsledky toho, že Ježíš byl vzkříšen. Podívejme se spolu na ně.

 

1.důsledek: Naše zvěst je pravdivá

            Ve verši 14 našeho textu čteme: “Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná.“

Co jiného to znamená než to, že tím, že Ježíš Kristus byl vzkříšen, naše zvěst je pravdivá. A teď se samozřejmě musíme zeptat čí zvěst. Odpověď je jednoznačná – jde o zvěst apoštolů, která se nám zachovala v Božím slově. Vzkříšení Ježíše Krista tady dokazuje, že Boží slovo je pravda. Ne že je jednou z pravd, ale že je tou základní pravdou vedoucí nás k Bohu. A pokud církev, sbor zvěstuje toto Boží slovo, tak je zvěst té církve, toho sboru pravdivá. Samozřejmě slova pastora či kazatele jsou omylná a je možné a dokonce pravděpodobné, že se i ten, kdo zvěstuje Boží slovo, dopustí chyby. Přesto můžeme říci, že zvěstují pravdu, pokud je jejich zvěst založená na neomylném Božím slově.

            Dnes se mnoho hovoří o tom, že každý má svou pravdu. Když se ptám lidí, zda se dostanou do nebe, oni mi často odpoví, že ano, protože žijí tak, jak se má žít. A když se jich zeptám, jak se má žít, tak mi často řeknou, co se má či nemá dělat. A když se znovu zeptám, odkud to ví, tak dojdeme k závěru, že to je takové jejich přesvědčení. Já někdy taky mívám podobná přesvědčení. Například si myslím, že v některých úsecích tady v Třinci bych nemusel jezdit padesát, ale klidně mohl sedmdesát. Jsem z hloubi mého srdce přesvědčen o tom, že by to bylo bezpečné. Nicméně, kdyby mne tam zastavila policie s radarem, tak by mi moje vlastní přesvědčení nebylo vůbec k ničemu. Policii by to vůbec nezajímalo.

            Stejně je to s pravdou Božího slova. Protože Ježíš Kristus byl vzkříšen, tak bylo potvrzeno, že zvěst Božího slova je pravda. Naše vlastní pravda je k ničemu. Pokud tady dnes jste a nevěříte, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, tak jste tady pravděpodobně proto, abyste uklidnili svoje svědomí, protože někde vevnitř víte, že potřebujete slyšet tu zvěst. Pravděpodobně vás k tomu vedli rodiče a vy vnitřně víte, že potřebujete pravdy Božího slova, proto se snažíte přijít o těch svátcích a slyšet Boží pravdy.

            Dnes si ale říkáme, že ta zvěst je pravdivá a pokud je pravdivá, tak nestačí ji čas od času vyslechnout. Je ji třeba nastudovat. Stejně jako potřebujete nastudovat pravidla silničního provozu, pokud nechcete dostat pokut. Potřebujete znát tu pravdu Božího slova a řídit se jí. Jinak vám hrozí, že jednoho dne zaplatíte těžkou pokutu. A to už bude pozdě. Nepůjde to vzít zpět. Vraťme se k pravdě Božího slova. Vzpomeňte si, jak jste kdysi přicházeli k Božímu slovu. Vzpomeňte si, jak kdysi Boží slovo mělo prostor ve vaší rodině. Ježíš Kristus byl vzkříšen a my potřebujeme tu pravdivou zvěst Božího slova.

 

2. důsledek: Naše víra je důležitá

            Podívejme se dále do našeho textu. Čteme: “Jestliže Kristus nebyl vzkříšen… klamná je i vaše víra.“ (v.14) A o několik veršů dále čteme: “Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.“(v.17) Tyto verše říkají, že pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše víra klamná a marná. To znamená, že je falešná a neužitečná a tím pádem naprosto zbytečná. Ale protože Ježíš Kristus byl vzkříšen, naše víra je důležitá. A proč je důležitá? Ten dovětek verše 17 nám to vysvětluje. Pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak “jste ve svých hříších.“ Pokud Kristus nebyl vzkříšen, je naše víra marná, protože nám nic nepomůže. Věřili bychom falešně a čekalo by nás věčné odloučení od Boha.

            Ale protože Kristus byl vzkříšen z mrtvých, máme naději věčného života a naše víra má smysl. V jedněch novinách byl článek o Natalii McCarthyové z USA. Toto děvče dosahovalo na střední škole vynikajících výsledku ve sprintech na 100 a 200m. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního. Ale určitě budete překvapeni, když vám řeknu, že je téměř úplně slepá. I přes svou slepotu běhá se zdravými dětmi a mnohé je poráží. Ke svému běhu však potřebuje pomoc. Jejím pomocníkem je její otec, který ji vysílačkou do ucha předává informace o potřebě korekce směru a podobně. Natalie je naprosto závislá na hlasu svého otce. Natalie běhá ze všech svých sil k cíli, který nevidí.

Myslím, že je to nádherný příklad, co znamená věřit Kristu. Věřit znamená běžet ten životní závod bez toho, abychom viděli cíl. Sám Pán Bůh nás chce vést a popisuje nám cíl i cestu k tomuto cíli. Nám nezbývá než důvěřovat tomu Božímu hlasu. Když Bůh říká, dělej to či ono, říká to proto, aby nás tou nejlepší cestou vedl k cíli.

My lidé si často chceme vybírat. Chceme Boha poslechnout jen tam, kde se nám to líbí. Říkáme: „Ano Bože, poslechneme Tě, pokřtíme své děti, ale do toho, že si žijeme jen tak na hromádce nám nemluv.“ Nebo: „Ano Bože, věřím, že mne vezmeš do nebe, ale jsem příliš zaměstnán, abych chodil do kostela, ale jinak fakt věřím.“ Nebo někdy říkáme: „Bože vždyť víš, že chodím do kostela, děti posílám do dorostu, ale mluvit s nimi o Bohu a modlit se s nimi já nebudu, na to mají pastora.“

Přátelé, věřme Bohu ve všem, co nám v Bibli přikazuje a doporučuje. On to nedělá zbytečně. On to dělá, protože to je ta nejlepší cesta k cíli. Když se rozhodneme běžet některé úseky podle své intuice, můžeme tvrdě narazit. Ale Ježíš je vzkříšený a naše víra je nesmírně důležitá. On pro nás dělá vše, my potřebujeme jen využít Jeho vedení. Učiňme to.

 

3.důsledek: Naše budoucnost je jistá

Tím třetím důsledkem faktu, že Ježíš Kristus byl vzkříšen je to, že máme jistou budoucnost. Apoštol Pavel zapsal: “Nebyl-li však Kristus vzkříšen … jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.“ Když to znovu obrátíme naopak, tak docházíme k závěru, že ti, kdo zemřeli ve víře v Krista, nejsou ztracení, ale čeká je věčnost s Bohem. A to je jisté. Takže budoucnost lidí je jistá.

Je jistá budoucnost všech lidí nebo jen těch, kdo uvěřil Ježíši Kristu? Kdo si myslel, že všech lidí má pravdu. Protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých, nemusíme mít pochybnosti o budoucnosti. Budoucnost je naprosto jasná a jistá pro všechny lidi. Je to velmi jednoduché. Každý, kdo, jak říká náš text, zesnul v Kristu, je zachráněn pro věčnost s Bohem, nebe. A na druhé straně každý, kdo zesnul bez Krista, je ztracen pro věčnost s Bohem a čeká ho peklo. A tato budoucnost je jistá. A i tady opět platí, že můžeme mít spoustu teorií o tom, že Bůh je dobrý a nikoho do pekla nepošle. Ale Písmo je jasné a tvrdí, že každý má svou budoucnost jistou. Ten dnešní text to říká nesmírně jasně. Záleží na tom, jak odejdeme z tohoto světa – zda ve víře v Krista nebo bez ní. Nejde o to, zda stihneme učinit pokání ze všech našich hříchů. To stihne jen málokdo. Jde o to, zda jsme důvěřovali Kristu, že ten náš hřích odpustí.

A tak si znovu uvědomme, že tady nezáleží na tom, zda jsme byli pokřtěni a konfirmováni. Tady nezáleží na tom, zda jsme někdy vědomě přijali Ježíše Krista na nějakém evangelizačním setkání. Tady nezáleží na tom, jak jsme žili kdysi. Tady záleží na tom, jak žijeme teď. Tady záleží na tom, jaký bude náš vztah k Ježíši Kristu, když budeme odcházet z tohoto světa. Jsi teď připraven? Máš teď tu jistotu, že kdybys teď zemřel, že půjdeš do nebe? Pochází tato jistota z Božího slova. V Božím slově čteme: “A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1.Jan 5:11-13) Jan to zapsal jasně, kdo věří Božímu Synu, má jistý věčný život. Nemá pouhou naději nebo příslib, má jistotu.

Vzkříšení Ježíše Krista bylo odpovědí na mnohé otázky. Vzkříšení Ježíše Krista potvrzuje, že naše zvěst je pravdivá, že naše víra je důležitá a že naše budoucnost je jistá. Kéž bychom všichni čerpali z těchto úžasných zaslíbení a jednou se setkali v nebi.