Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důstojnost (Husovy stopy č.5)

4. 8. 2015

a.jpgBratři a sestry, dnes se pouštíme do další z Husových stop. Tou dnešní stoupou je důstojnost. A myslím, že pro mne je to nejsložitěji zpracovatelná z Husových stop. Snažil jsem se pochopit, co má Hus na mysli a co k této oblasti říká Boží slovo a pokusím se z toho udělat kázání.

Audio záznam naleznete zde.

Co se vám vybaví, když se řekne důstojnost? Dneska slyšíme třeba o právu na důstojné stáří. A máme na mysli, že je třeba se postarat, aby lidé dožívali svůj život v dobrých podmínkách a ne v chudobě a o samotě. Ale třeba také slyšíme, že naše fotbalové družstvo sice prohrálo, ale zachovalo si důstojnost. A tím zase myslíme, že výsledek dobrý nebyl, ale hra nebyla úplně pod úroveň.

Když se podíváte do slovníků, najdete spoustu různých definic. Dovolte alespoň jednu z nich. Důstojnost vyjadřuje myšlenku, že lidská bytost je považována za hodnotnou a zaslouží si respekt a etické zacházení. Ale co je etické zacházení? Někteří za etické zacházení považují eutanázii a volají po důstojné smrti. Je to důstojné?  Nebo je to naopak nedůstojné? O tom se debatuje na úrovních parlamentů či nejvyšších soudů. Lidé si lámou hlavy. Ale kde je zdroj důstojnosti a morálky? Kde zjistíme, co je etické? Je to něco relativního? Je to něco, co si může každá generace znovu nadefinovat? Jako křesťané jsme přesvědčení, že naše lidská důstojnost je v Bohu a etické zásady jsou neměnné a vychází také z toho, jak nás Bůh stvořil. Připomeňme si tedy zase několik veršů o stvoření.

 

I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1:26-28)

 

                Bratři a sestry, chtěl bych znovu připomenout, že lidský život má svoji důstojnost a tuto důstojnost musíme bránit. Chci se nejprve podívat, kde je zdroj této důstojnosti a potom se ptát, jaký máme závazek vůči lidské důstojnosti.

 

1. Zdroj důstojnosti: Člověk je stvořen k Božímu obrazu

                Lidská důstojnost je opravdu hluboce zakořeněna ve faktu, že člověk je Boží stvoření. Ale Boží stvoření jsou také zvířata, rostliny a neživý svět. Člověk je ale více než Boží stvoření. Člověk je stvořen k Božímu obrazu a odráží Boží podobu. V textu, který jsme četli, je tento fakt zdůrazněn hned čtyřikrát, aby nebylo žádných pochyb. Člověk se liší od ostatního stvoření. Člověk je stvořen k Božímu obrazu a v tom je jeho důstojnost. A přestože má člověk svoji důstojnost, tak stále platí, že není roven Bohu, je pouhým Božím stvořením. Ale zároveň platí, že je nejhodnotnějším, unikátním stvořením. A nic na tom nemění ani fakt, že člověk se v hříchu obrátil k Bohu zády. I hříšný člověk je obrazem Božím. I nevěřící člověk je obrazem Božím. Boží obraz je spojen s lidstvím. Každý člověk na zemi, nezávisle na barvě pleti, na věku, na jeho náboženské příslušnosti nebo na zdraví je Božím stvořením a má Bohem danou důstojnost. Dovolte k tomuto citát Husa z kázání, které měl 7. června 1411: „Člověk byl zrozen jako obraz Boží trojice, a to vzhledem k rozumu, paměti a vůli, které sice nemůže ztratit, ale může je pokazit hříchem ... Podobu Boží může sice člověk ztratit, nikoli však obraz, protože zůstává člověkem.“

                Ale naše důstojnost se nezakládá pouze na našem stvoření, ale vychází také z vykupitelského díla Ježíše Krista. Dovolte citát z druhého listu Korintským: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ (2. Kor. 5:14-15) Naše důstojnost vychází také z toho, že sám náš Tvůrce se ponížil, stal se člověkem a dal za nás svůj život. To ukazuje hodnotu člověka. To definuje důstojnost člověka. Člověk měl v Božích očích obrovskou hodnotu a Kristova smrt to jen potvrdil.

Dovolte opět citát Husa, tentokrát ze spisku Dcerka: „To slyš, dcerko, a hleď si důstojnosti své duše a neboj se utrpení. Hle, Spasitel pro tebe plakal; plač i ty sama pro sebe. On se potil krvavým potem pro tebe a prolil svou krev, na to ráda s vděčností pamatuj. On pro tebe umřel, umři i ty hříchu pro Něho a pro sebe. Zdali je malá důstojnost lidské duše, že se pro ni a její spásu Bůh stal člověkem, aby se člověk mohl nějak stát Bohem? Věčný Bůh se rozhodl stát se bídným v těle, aby člověk mohl být slavným. Nesmrtelný Bůh chtěl zemřít, aby smrtelný člověk mohl věčně žít. To slyš, dcerko, a važ si důstojnosti své duše a udržuj ji v čistotě.“ (Dcerka, kapitola 7.)

Takže můžeme shrnout, že důstojnost lidského života je dána tím, že Bůh člověka stvořil a pro člověka svou obětí připravil věčnou záchranu. A to se týká absolutně každého. Není zde jediný člověk, kterého by se to netýkalo. Vaše hodnota v Božích očích je obrovská. Pokud tady náhodou je dnes někdo, kdo má pocit, že nemá žádnou hodnotu, tak se hrozně mýlí. Může to dojít až tak daleko, že druzí nevidí vaši hodnotu. Pohrdne vámi rodina, přátelé se obrátí zády, zůstanete sami. Ale realita je taková, že v Božích očích máte obrovskou hodnotu danou tím, že jste člověkem. A to je jeden z důležitých principů. A my musíme na tomto základu stavět.

 

2. Závazek vůči důstojnosti: Milosrdenství a život v pravdě

                Jan Hus lidskou důstojnost zdůrazňoval a to proto, že chtěl běžného člověka chránit proti zneužívání, ke kterému docházelo ze strany vlády i církve. Proto ukazoval, že člověk má hodnotu a nesmí být ponižován a duchovně zotročován.

Když Husovi teologická fakulta navrhla, aby odvolal své učení a vyznal, že papež je hlavou církve a kardinálové jsou jejím tělem, stroze to odmítl a řekl, že raději zemře v ohni, než by dělal kompromisy a hřešil. Věděl, že hlavou církve je Ježíš Kristus, nikoli papež, a tělem jsou všichni věřící křesťané, jak to vyplývá z Bible. Církev chtěla držet v rukou moc, vládnout nad lidmi a vše kontrolovat, proto učila věci, které byly v rozporu s Biblí. Tím upírala obyčejným lidem jejich důstojnost a konkrétně odebírala křesťanům místo v Kristově těle, a tím i práva Božích dětí. Hus ale věděl, kým je a jaké má postavení v Bohu a před Bohem, a právě proto se nebál ve svých kázáních konfrontovat špatné zvyky církve a také bludné učení.

                Takže Hus vedl druhé k poznání pravdy o tom, kým jsou. Tedy prvním rozměrem důstojnosti je nárok na pravdu. A Hus tuto pravdu lidem přinášel. Stejně i mý máme ctít lidskou důstojnost tím, že jim budeme říkat pravdu o jejich Bohem dané hodnotě, identitě a důstojnosti.

                Ale lidská důstojnost se projevuje i v dalších oblastech. Zásadní je oblast služby milosrdenství. Jan zapsal: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ (1.Jan 3:17) Opravdové činy obnovují lidskou důstojnost. Ale nejde jen o službu těm, kdo jsou nám blízcí. Jistě si vzpomeneme na podobenství o milosrdném Samařanovi. Nehledě na rasové a náboženské předsudky, tento Samařan pomohl. Proč? Protože každý člověk je náš bližní. Každý člověk má svoji důstojnost. A Ježíš chtěl, aby si to každý uvědomil. Nemám se starat pouze o ty své. Mám obnovovat důstojnost všech, třeba i nepřítele.

                A tady tak trochu hrdě můžeme říci, že žádné jiné světové náboženství neudělalo tolik pro důstojnost člověka jako křesťanství. Byly to právě křesťanské země, které vysílaly do světa pracovníky, učitelé, lékaře. Proč? Určitě je tady ten misijní rozměr. Ale ten jde ruku v ruce s přesvědčením, že Eskymák u severního pólu, křovák v jižní Africe, Arab z perského zálivu, indián z Kordiller či lidožrout z Papua Nové Guinee mají v Božích očích stejnou hodnotu jako já a vy. Jde o důstojnost lidského života. Služba mezi těmito lidmi neskončila křtem, ale pokračovala snahou, aby tito lidé mohli žít v co nejlepších podmínkách. Křesťané kromě víry pomáhali, aby místním neumíraly děti, aby měli co jíst, aby mohli být gramotní. Křesťané obnovovali lidskou důstojnost.

                Byli to křesťané, kteří zlomili svět otroctví. Byli to křesťané, kteří dali práva ženám. A mohli bychom pokračovat ve velkém výčtu. Nakonec, i na těch panelech vzadu v kostele se můžeme podívat, jak pietismus, ze kterého vychází naše slezská evangelická zbožnost, stál na počátku služby chudým a slabým v Německu. Proto i v našem regionu šla historicky diakonická služba potřebným ruku v ruce s duchovní službou. Bylo to kvůli důstojnosti každého lidského života.

                Přátelé, i dnes nám hrozí, že některé životy považujeme za důstojnější než jiné. Ano, už nemáme otroky, nepreferujeme jednu rasu, stát se snaží starat o důchodce, o vdovy, o chudé, o zdravotně postižené. Ale neděláme rozdíly? Pamatujete na ten příběh o milosrdném Samařanovi?  Kněz a Lévita prošli kolem potřebného a nepomohli. Pohrdli jeho důstojností, ale i tou svou. Jak to je s námi? Co by o nás řekl Ježíš? Jak reagujeme na uprchlíky, kteří přišli o domov a hledají u nás azyl? Nezařadíme je mezi méně důstojné? Jak smýšlíme o potratech, o zabíjení nenarozených dětí? Neřadíme tyto děti mezi méně lidské, méně důstojné? A co třeba přestárlí či postižení lidé, roky závislí na pomoci? Vidíme jejich důstojnost? Jak vidíme romskou komunitu? Proč je u nás tolik rasismu? Nepošlapáváme tady lidskou důstojnost? A co třeba ti, kdo mají jiné hodnoty? Nejsou muslimové méně důstojní? A co ti, kdo žijí nemravným způsobem života? Neřadíme je mezi méně důstojné? Vidíme důstojnost těch, kdo propadli hříchu a jsou troskami?

A pozor, nechci říci, že bude schvalovat jejich falešnou víru, povrchní hodnoty nebo zoufalé chování. To s tím nemá nic společného. Pokud někdo jedná nezákonně, tak samozřejmě zaslouží odsouzení a trest. Pokud je někdo lenoch a podvodník, tak mu pořád nebudu řešit jeho problémy. Nicméně, nesmíme ho okrást o jeho důstojnost. Jeho důstojnost je daná tím, že je Božím stvořením a že i za jeho hříchy Ježíš umřel. Nemáme tedy nad nimi zlomit hůl. Bůh ji nezlomil ani nad námi.

V české společnosti se ozývají hlasy, které důstojnost těchto lidí pošlapávají. Ale to se dá čekat, ale bylo by zoufalé, kdybychom i my křesťané byli jako ten levita a kněz, kteří nevšímavě pohrdnou důstojností těchto lidí.

Vím, že není lehké pomoct. Ale dnes nás Husův odkaz, ale především Boží slovo varuje, abychom si dali pozor, abychom některé skupiny lidí nepovažovali za méněhodnotné. Jsme tedy vlastně varování, abychom sami sebe nepovyšovali a nepovažovali za ty lepší! To je pro křesťana ta největší katastrofa. Vždyť my jsme žebráci, kterým Pán Bůh dal milost. A pokud nás některá z těchto skupin provokuje, začněme jim v modlitbách žehnat a prosit o zázrak. Prosme o zázrak mezi uprchlíky, prosme o zázraky mezi muslimy, prosme o zázraky v české romské komunitě, prosme o zázraky u těch, kteří jsou závislí. Začněme jim žehnat a prosme, aby uviděli, jakou hodnotu jim Pán Bůh dal.

A kromě modliteb se ozývejme. Ozvěme se tam, kde je důstojnost lidského života pošlapávána. Ozvěme se tam, kde jsme – v naší rodině, v našem sousedství, na pracovišti. Nemlčme, když jsou lidé okrádání o svoji důstojnost.

Když Hitler začal likvidovat Židy, nebylo mnoho těch, co se ozvali. Ani církev se moc neozvala. A ti, co se ozvali, často zaplatili životem. Buďme bdělí a chraňme lidskou důstojnost. Možná nebudeme populární. Možná bude třeba přinést oběť. Ale je třeba žít v pravdě.

                Dovolte, že zakončím ještě jedním rozměrem ochrany lidské důstojnosti. A to je ochrana vlastní důstojnosti.  Vrátím se k citátu, který už zazněl, a vezmu z něj malou část: „To slyš, dcerko, a važ si důstojnosti své duše a udržuj ji v čistotě.“ Pro Husa bylo důležité, aby si křesťan hlídal svoji vlastní důstojnost, nejen důstojnost druhých. A to vlastně bylo to zásadní. A jak si ji může hlídat? No tím, že žije v pravdě. Rozeznává, co je hřích, činí pokání, prosí o novou milost žít v poslušnosti Ježíši Kristu. Toto je život v pravdě. Toto je život v Kristu. Toto je život, kdy člověk chrání svou důstojnost. Toto je život, kdy člověk nepohrdá tím, kdo mu důstojnost dal.

                Přestože nemáme otroctví, nerozdělujeme lidi podle barvy očí, nemáme kastovní systém a padly některé nejhorší hrůzy ponižování lidské důstojnosti, stále není vyhráno. Ďábel chce okrást člověka o jeho důstojnost. A proto i dnes vidíme spoustu zoufalých situací. Žijeme v době, kdy se více pláče nad rozbitým autem či mrtvou kočkou než nad některými lidmi. Chraňme důstojnost člověka, každého člověka. A chraňme i tu důstojnost svou a to tím, že budeme žít v pravdě evangelia, že budeme žít v Kristu.

Michal Klus, pastor

Audio záznam naleznete zde.

Otázky k zamyšlení:

  1. Jsem si vědom, že mám v Božích očích velikou hodnotu nebo o své hodnotě někdy pochybuji? Neměl bych se více dívat na to, co si myslí Bůh?
  2. Které skupiny lidí mám tendenci ponižovat? Nebylo by lepší se za ně modlit?
  3. Které skupiny lidí jsou ponižovány v mém okolí? Jak se mohu moudře ozvat?
  4. Jak si mohu vážit důstojnosti své duše a udržovat ji v čistotě?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

obrazy

(David P., 30. 12. 2015 22:54)

Zdravím, bratře Faráři,
Cenné téma, cenný obraz na začátku (!), cenné zamyšlení nad důležitým tématem.

Nedávno u nás v kině dávali Malého Prince; nekončilo to však jak kniha, ale přenesením do dnešní situace. Zrcadlo důstojnosti v době, která se ohlíží jen na výkon. / Mladší i starší, muži i ženy, kteří přišli kvůli dětem, měli slzy na krajíčku..
Přemýšlím, jak poznat snižování, a co obnáší "pokání" v oblasti dustojnosti (nejen v cirvi).
Přijde mi to, že se už nevnímáme jako Bohem stvořeni, ale podle názorů cizích. Postoj pragmatismu válcuje růst růže (Malý Princ!), která dělá radost lidem okolo. Najdou její kořeny vodu? (Nějak jsem se rozepsal.. ..ale jsem rád, že jste měli kázání na stopy Mistra Jana Husa. Chtělo by to něco podobného i v roce Luthera.)