Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 6. 2011

Hasíme žízeň 2

a.jpg

Text, který je určen na dnešní neděli, je vlastně o jednom velmi stručném kázání či prohlášení Ježíše Krista v době izraelských slavností stánků. Slavnosti stánku slavili Izraelci, aby si připomněli, jak je Bůh zázračně vedl z egyptského otroctví do zaslíbené země. Vyslechněme si tedy, co se v ten den stalo.

 

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (Jan 7:37-39)

 

            Evangelista Jan nám přesně říká, kdy Ježíš pronesl táto slova. Bylo to v poslední den svátků stánků. Odborníci se liší v názoru, kdy to přesně bylo. Svátek stánků se totiž slavil sedm dní a potom osmý den následovaly společná shromáždění v synagogách. Takže někteří si myslí, že je tady řeč o tom sedmém dni, jiní říkají, že se to týká dne osmého. Ale to snad není to nejzásadnější.

            Podstatné k pochopení slov Ježíše je připomenout si jeden rituál, který se konal při těchto svátcích. Každý den šli kněží v procesí pro vodu do posvátných nádob a potom tu vodu vylévali na oltář, odkud stékala na zem a ven z chrámu. Tento rituál měl Izraelcům připomínat, jak Hospodin dal lidu zázračně vodu ze skály, když putovali po poušti.

            A v této situaci Ježíš pronáší svá slova. Vlastně jsou to dvě věty. Jedna je pro ty, kdo si uvědomují, že jim v životě něco zásadního schází. A druhá je pro ty, kdo věří v Ježíše. Podívejme se na ty dvě věty podrobněji.

 

            1.věta: Kdo žízní, ať přijde a pije!

            Ježíš se postaví uprostřed toho hlučícího davu a hlasitě volá: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ (v.37) Je nám jasné, že Ježíš tam neprodává chlazené nápoje. Ježíš nemluví o fyzické žízni. On mluví o té žízni duchovní. Mluví o tom, že každý člověk, ať už si to uvědomuje nebo ne, žízní po duchovním naplnění. Někteří lidé tuto žízeň popírají. Říkají, že nic nepotřebují. Jiní ji ignorují. Ale ostatní se snaží různými způsoby tu žízeň hasit. Hledají něco, co by uspokojilo tu prázdnotu, tu žízeň. Hledají něco, co by dalo jejich životu smysl.

            Snad nejlépe to vyjádřil Augustin ve své známé modlitbě: „Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ Augustin tímto výrokem vyjádřil, že stejně tak, jako naše tělo žízní po tekutinách, naše srdce žízní po Bohu. Opravdu, lidé jsem bez pokoje a ustavičně se snaží tu duchovní žízeň uhasit. Jenže většinou je to cesta pokusů a omylů a to je cesta nesmírně vyčerpávající a bolestná.

Někteří lidé se snaží utišit žízeň úspěchem. Snaží se být perfektní studenti, snaží se vynikat v zaměstnání. Ale přestože to na chvíli může dělat člověku dobře, za chvílí je to málo a člověk touží po větším úspěchu. A když úspěch nepřichází, hroutí se mu svět.

Jiný hledá utišení duchovní žízně v penězích. Snaží se vydělat dost, aby se cítil dobře. A opět, možná se mu může dařit a může se cítit dobře, ale za chvíli je to málo a touží po ještě větším majetku. A tak pracuje od nevidím do nevidím. To pomůže, ale zase jen na chvíli. Potom se možná přehoupne přes hranu zákona a vydá se cestou nezákonného obohacování. Jen aby upokojil tu vnitřní žízeň.

Další lide šáhnou po nějakých rychlých způsobech utišení duchovní žízně. Může to být pornografie, alkohol, cigarety, drogy. A když si dá tu svoji denní dávku, tak se cítí dobře. Jenže, zase je tady stejný princip. Za chvíli je to málo. Potřebuji více, abych se cítil dobře. Víc a více, protože to původní množství mne už neuspokojuje. Nic pozemského totiž neuspokojí duchovní žízeň dokonale. Ta žízeň je tady zase znovu. A proto jsou tady závislosti. Protože člověk potřebuje více a více, aby se na chvilku cítil dobře. Člověk je totiž stvořen jako tvor závislý. Jsme závislí na vzduchu, tekutinách, potravě a také na Bohu. A Pán Bůh nás takto stvořil proto, abychom Ho hledali. Ale lidé často hledají na špatném místě a spokojí se náhražkami.

Dovolte, že zmíním ještě poslední příklad toho, čím si lidé často nahrazují ve svém životě Boha. Jsou to vztahy. Svobodný člověk se cítí prázdný a tu najednou potká někoho, v kom vidí svého životního partnera a předpokládá, že teď jsou všechny jeho starosti vyřešeny, protože našel někoho, kdo naplní všechny jeho potřeby. Ale ani ten nejlepší manžel nebo manželka nedokáže dokonale naplnit naše duchovní potřeby, naši duchovní žízeň. A tak je tolik zranění, nefunkčních manželství a i rozvodu, protože lidé docházejí k tomu, že jejich partner nedokáže dokonale naplnit jejich potřeby. A jsou takoví, kteří to zkoušejí znovu a znovu. Pořád se vrhají do nových vztahů, protože doufají, že jednou to najdou. Doufají, že jednou najdou toho pravého, kdo už navždy uspokojí jejich žízeň, ale nikoho takového nikdy v člověku nenaleznou. Přestože je tady spousta skvělých lidí, tu duchovní žízeň dokáže utišit jedině Ježíš Kristus.

Od oltáře jsme četli o ženě, která tak strašně toužila naplnit svůj život něčím dobrým. Taky doufala, že ten další muž, ten bude ten pravý a pořád nic. Ani v náručí toho šestého muže nenalezla utišení své duchovní žízně. A tu se potkává s Ježíšem a Ježíš ji říká něco velmi podobného, jako říká v tomto našem textu. Nabízí ji vodu, po které už není žízeň. Nabízí ji, že se stane jejím osobním Bohem. Nabízí ji život, který má smysl. Nabízí ji životní pokoj. A ona najednou ví. Ona najednou věří. Ona je najednou zásadním způsobem proměněna, protože se setkala s Ježíšem a poznala v Něm Boha. A bylo po žízni.

Jsem si jist, že i dnes je ve světě spousta žížnivých. Předpokládám, že takoví žízniví lidé jsou i tady, další nás poslouchají na internetu. Takoví lidé jsou totiž často na bohoslužebných místech. I Ježíš dával tuto a podobné výzvy v chrámu. I v chrámu jsou ti, kdo potřebují uhasit žízeň. A pro vás, kdo potřebujete uhasit tuto duchovní žízeň mám vzkaz od Ježíše: „Pokud máte žízeň, přijďte ke Mně a pijte.“ Ježíš chce dnes naplnit věčným zdrojem živé vody každého. Řekněte Mu v modlitbě: „Pane, dej mi napít, abych už nikdy nežíznil. Prosím, dej mi víru.“ A On to učiní. Můžete po bohoslužbách přijít za mnou, můžu se s vámi modlit. Můžete se nechat pokřtít. Můžete obnovit slib, který jste kdysi u křtu dávali nebo který za vás dávali vaši rodiče. A každopádně čtěte slova Ježíše. Čtěte Bibli, čtěte evangelia. A pokud Bibli nemáte, tak se také po skončení můžete stavit za mnou. Ježíš totiž touží utišit Vaší žízeň a zve Vás k sobě.

 

            2.věta: Z toho, kdo věří, plyne živá voda.

            Ježíš nás tedy nejprve volá, abychom u Něj uhasili svoji žízeň. Volá nás, abychom se nespokojili s ničím menším než je On sám. To by totiž byla prohra a tragédie. A potom říká nádherná slova o tom, co Bůh udělá, když se od Něj napijeme té živé vody. Říká: „Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo.“ (v.38) Když tady Ježíš mluví o víře v Něj, tak má na mysli to, že někdo přijde a napije se u Něj. Opakuji, že napít se živé vody, znamená uvěřit. A opět je tady ta velká podobnost s tím textem o samařské ženě. Té řekl: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4:14)

            Takže Ježíš hovoří o tom, že ten, kdo uvěří bude mít v sobě pramen či proud živé vody. A podívejme se ještě na jeden text ze starého zákona. Prorok Izajáš, o těch, kdo věří napsal: „Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.“ (Izajáš 58:11) Tady je řeč, že věřící bude jako zřídlo. Kralický překlad používá obrat pramen vod, který nevyschne.

            Tak jsme si ukázali, že to, že věřící člověk je pramenem či proudem živé vody, je v Bibli opakující se myšlenka. Co to ale znamená?

            V té první větě Ježíš říká, že On, Bůh, je dárce živé vody. A teď říká, že ta voda bude vytékat z nás. V tom rituálu s vodou, který jsem vysvětloval, ta voda vytékala z chrámu, z místa, kde přebýval Hospodin. A nyní Ježíš říká, že ta voda bude vytékat z našeho nitra a tak ukazuje, že v našem nitru může přebývat sám všemohoucí Bůh. Jak je to možné? To nám evangelista Jan vysvětluje v dalším verši. Čteme: „To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (v.39)

            Evangelista Jan nám tady vysvětluje, že svatý Bůh přebývá v nitru člověka, skrze Ducha svatého. A říká, že ti kdo uvěřili, mají Ducha svatého. On tam vysvětluje, že v době Ježíšových slov, tomu ještě tak nebylo, protože Duch svatý sestoupil až po Ježíšově nanebevstoupení. Seslání Ducha svatého si budeme připomínat za týden. Ale už dnes nám Boží slovo připomíná ten úžasný význam Ducha svatého v našem životě. On v nás přebývá jako nevyčerpatelný zdroj života v Jeho plnosti nejen pro nás, ale i pro naše okolí. A to znamená, že nám chce žehnat svoji přítomností, ale že si nás chce používat také k tomu, aby byli požehnání ti, kdo jsou kolem nás. To je úžasná výsada, kterou nám Pán svěřil!

A přesně takhle to Bůh od začátku plánoval. On nám dal duchovní žízeň, abychom po Něm toužili. A to z jednoho prostého důvodu. On chce přebývat s námi. Chce nás vést, chce nám radit, chce nám žehnat, chce nás formovat k Boží chvále. A přesně to se děje, když jsme se nabili té živé vody a uvěřili v Něj. Přebývá v nás Jeho nevyčerpatelný Duch. Takže vy, kdo Mu věříte, radujte se i dnes z Jeho dobroty a přítomnosti ve vašem životě! Ano, někdy se tak necítím. Procházíme různými zápasy, pády, pošpiníme se hříchem. Ale pokud patříme Ježíši Kristu, tak tyto těžkosti nic nemění na tom, že Bůh je v Duchu svatém s námi a žehná nám. Nikdy Mu za to nepřestaňme děkovat.

 Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář