Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hodnota a smysl lidského života

29. 9. 2014

a.jpgMěsíc září jsme tak trochu prožili v zaměření na život. Odhalili jsme Pomník nenarozeného života. Pořádali jsme konferenci Bůh je pro-life. A minulý týden jsme měli evangelický den na téma Původce života. A věřím, že to tak bylo v Božím plánu, že text určený na dnešní neděli hovoří o stvoření člověka. Takže dnes můžeme ukončit ten měsíc zaměřený na život. Vyslechněte text určený na tuto neděli:

 

Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

 (Genesis 2:4-9)

 

                Stvoření člověka máme zapsáno ve dvou verzích. První kapitola Genesis podává chronologický řád stvoření. Druhá popisuje stvoření se zaměřením na člověka. A já bych chtěl dnes společně s vámi odpovědět na dvě otázky. Ta první je, jak Bůh stvořil člověka a týká se vlastně hodnoty lidského života. A ta druhá otázka je, proč Bůh stvořil člověka a ta se zase týká smyslu našeho lidského života.

 

1. Jak Bůh stvořil člověka?

                Přečtěme si znovu ten sedmý verš druhé kapitoly. „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ (v.7) Čteme tady, že Bůh tvořil. Bible 21 století tady používá slovo zformoval. Každopádně tady vidíme jinou Boží aktivitu, než v prvních dnech stvoření. Tam Bůh prostě řekl a bylo. V šestý den stvoření vidíme Boha, který si špiní ruce. Tvoří člověka z prachu země a vdechuje mu život. Vidíme tady Boha, který je mnohem osobněji vtažen do svého díla. Proč? Určitě to nebylo proto, že by člověka nemohl stvořit slovem. Vždyť tak stvořil jiné živé organismy v rostlinné či živočišné říši. Zdá se, že tomu tak bylo, aby nám dokázal, že má k člověku speciální osobní vztah. To ostatně vidíme i z těch dalších veršů.

                V první kapitole čteme: „I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (v.26-27) Dvakrát za sebou připomínají tyto verše fakt, že jsme byli stvoření k Božímu obrazu, k Boží podobě. Tou podobou není muž sám. Nositelem Božího obrazu jsou společně muž a žena. Co to znamená být stvořeným k Božímu obrazu? Znamená to, že nějak odrážíme to, kdo je Bůh. Nejde o to, jak vypadáme, ale kým jsme. Mohli bychom tady mluvit o tom, že jsme schopni tvořit, rozeznat dobro od zla, být fascinováni krásou, že jsme schopni logicky myslet. A mohli bychom dlouze pokračovat. Samozřejmě Adam s Evou nebyli stejní jako Bůh, ale v jistém stupni lze u člověka vypozorovat Bohu podobné atributy. Samozřejmě po pádu do hříchu, se ta naše lidská omezenost projevila ještě více.

                Bůh je tedy tvůrce člověka a stvořil ho přesně takového, jakého ho chtěl mít. Člověk není výsledkem náhodného procesu. Někdo by ale mohl říct, že věda už dávno dokázala opak, že člověk je z opice. Nemáme dnes prostor se tomu v detailech věnovat, ale musíme jednoznačně říci, že věda nic takového nedokázala. Evoluční teorie je pouze teorií bez vědeckých důkazů. Naopak, zastánci evoluční teorie musí mít víru mnohem větší než ti, kdo věří ve stvoření. Věřit totiž, že vesmír vznikl z ničeho, je hrozně náročné, když nevěříte, že je tady nějaká vyšší moc. Věřit, že z neživého vzniklo náhodnými procesy něco živého, je velká výzva. Věda nic takového nedokázala a podle mne ani nedokáže. Ano, když se řekne, že to nebylo najednou, ale že to trvalo miliardy let, tak to zní odborně, ale nic to nemění na faktu, že věřit v tom, že z neživého náhodnými procesy vznikne něco živého, vyžaduje opravdu obrovskou víru. Víc než to, myslím si, že věřit v náhodný vznik života v takto uspořádaném a harmonickém vesmíru je právě pro vědce mnohem těžší než věřit v to, že tady je někdo, kdo celému vesmíru a také lidskému životu vtiskl tvar a řád. I proto bylo a je spousta vědců, kteří za tímto vesmírem vidí jeho Tvůrce.

                Co z toho všeho pro nás tedy plyne? Plyne z toho jedna zásadní pravda. Pokud jsme byli stvořeni Bohem a to na víc k Jeho obrazu, pak lidský život má velkou hodnotu. Lidský život totiž není náhoda. Člověk je plánovitě stvořený a hodnota lidského života je daná Stvořitelem. Z evolučního pohledu má hodnotu pouze ten, kdo je silný a je přínosem. Z křesťanského pohledu má hodnotu každý lidský život. Z křesťanského pohledu má život postiženého člověka obrovskou hodnotu a postižený člověk není druhořadým člověkem. Ano, má mnohá omezení, ano někdy se nedokáže postarat ani sám o sebe, ale je stále člověk a má hodnotu. Hodnota člověka totiž není dána jeho schopnostmi, jeho intelektem, jeho fyzickou silou ani jeho krásou. A proto každý z nás, kdo jsme tady, máme v Božích očích obrovskou hodnotu. Naše nedostatky nesnižují naši hodnotu. Ano, to že žijeme v hříšném světě, se odráží i na té naší tělesné stránce, ale to nic nemění na naší hodnotě.

                Stejně hodnotný je každý život a to od početí až po smrt. A proto se jako křesťané musíme ozývat a chránit každý život a to včetně života nenarozeného. A chránit nenarozený život můžeme nejlépe tím, že budeme schopni prokazovat milosrdenství a nabídneme pomocnou ruku třeba ženám a dívkám v nouzi.

Ale je třeba také pomáhat v osvětě. Na konferenci, kterou jsme pořádali, zaznělo to, že právě lékaři, kteří jsou autoritou, povzbuzují mnohé ženy k potratům. Kdysi to byli především rodinní příslušníci, kteří nechtěli ostudu v rodině, když se zjistilo, že jejich dcera je těhotná. Dnes, když už to společnost tolik neřeší tak je největší tlak právě od odborníků.

A tak potřebujeme vysvětlovat, že lepší než utratit život, je život zachránit, třeba nakonec i tím, že dítě poskytneme k adopci, pokud maminka není schopna dítě vychovat a zaopatřit. Je třeba také hovořit o masovém průmyslu umělého oplodnění. Ne, že by každé umělé oplodnění bylo nezbytně špatné, ale způsoby, kterým se mnohdy provádějí, vedou k zabíjení tisíců počatých dětí. A mohli bychom mluvit i o tom, že se mnohé takto počaté děti dávají na výzkumná pracoviště k provádění výzkumů s kmenovými buňkami a podobně, při kterých jsou zabíjený počaté životy.

                Ale my křesťané potřebujeme ukazovat na to, že ať už jsme se proti životu provinili jakkoli, v Bohu je stále záchrana a východisko. On je milostivý a každému nabízí odpuštění. Potřebujeme ukazovat, že každé jiné řešení je lepší než smrt.

               

2. Proč Bůh stvořil člověka?

                Když čteme první dvě kapitoly Bible, tak jasně vidíme, že Bůh stvořil svět pro člověka. Bůh nestvořil člověka pro svět. Bůh člověka nepotřeboval proto, aby se staral o svět. Božím cílem bylo stvořit člověka a stvořil mu svět, ve kterém by mu bylo dobře.

                Bible dosvědčuje, že důvod proč jsme byli stvořeni, je Boží sláva. Naše vlastní existence, ale také to, jak nás Bůh vykoupil, přináší slávu Jemu, Bohu. Ale zároveň platí, že když my žijeme pro Boží slávu, tak nás to velmi naplňuje a zažíváme štěstí. Tak jak jsem hovořil ve svém posledním kázání. „Čím více nacházíme svoji spokojenost v Bohu, tím více z toho vzejde Bohu chvály.“

Jaký je tedy smysl lidského života? Smyslem lidského života je naplnit poslání, pro které nás Bůh stvořil. Jak to poslání tedy naplníme? Tím, že oslavíme svým životem i smrtí Boha. Jak oslavíme Boha? Tím, že v Něm budeme mít zdroj svého štěstí ve všem, co prožíváme. Kdy v Bohu můžeme mít zdroj svého štěstí a radosti? Tehdy, když v Něm budeme mít svého Pána. Tehdy, když k Němu přijdeme ve víře a s vyznáním svých hříchů.

Dnes jsme zmínili oblast ochrany života. A tak i dnes potřebujeme přijít s vyznáním a prosbou o odpuštění. Pokud je tady někdo, kdo se nějak podílel na usmrcení života, třeba i toho nenarozeného, a nikdy to Bohu nevyznal, tak dnes je ten čas to udělat. A Bůh bohatý ve své milosti odpustí každému pokání činícímu člověku.

Ale my všichni se potřebujeme ptát, zda nejsme vinni tím, že jsme neudělali dost pro ochranu života. Možná jsme se neozvali, když bylo třeba se ozvat. Možná jsme vinni tím, že jsme nepomohli ženě v nouzi a ona volila smrt dítěte. Možná jsme dokonce vinni tím, že jsme někomu doporučili potrat, protože jsme chtěli zakrýt hřích. Nevím, co všechno nese naše svědomí, ale vím jedno. Ježíš volá k pokání a nabízí dokonalé očištění svědomí a odpuštění hříchu.

Možná na svých rukou nemáme krev, ale přesto jsme vinni tím, že nenaplňujeme smysl, pro který nás Bůh stvořil. Nežijeme pro Jeho slávu, nevěříme Mu, neradujeme se v Něm. I z toho dnes můžeme činit pokání a poprosit Boha o dar víry a o život, který bude prožitý smysluplně – tedy k Jeho vyvýšení.

A Bůh ve své milosti odpouští a proměňuje životy a dává možnost odejít z tohoto kostela s pokojem v srdci. On nás stvořil proto, abychom zažívali tento pokoj a radovali se z Dárce tohoto pokoje.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář