Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 6. 2007

Hospodin hledí na srdce

„Žbluňk!  Pavlík se po hlavě vrhl do vody a rychle plaval. Byl výborný plavec a potřebnou vzdálenost uplaval za několik sekund.“ Milé děti, určitě by Vás zajímalo, kdo je Pavlík a kde plaval. Poslouchejte tedy celý náš dnešní příběh.

Byl krásný teplý den, počasí lákalo ke koupání a k letním hrám. Pavlík však byl dneska velmi nešťastný. Včera byl ve škole pro vysvědčení a děti se mu zase posmívaly, protože byl pihatý a zrzavý jak liška. A teď seděl na stromě a přemýšlel o tom. „Copak za to můžu?“ říkal si pro sebe. „Vypadám, jak vypadám – co s tím nadělám? Proč si se mnou nikdo nechce hrát?“ ptal se sám sebe. „Jediný kamarád jsi ty.“ řekl starému dubu v jehož koruně tak rád sedával.

„Jé, podívejte kluci, už zase sedí na stromě,“ ozvalo se z dálky. Po cestě přicházeli Pavlíkovi spolužáci. „On na tom stromě snad sedí i v noci,“ ušklíbl se Jirka. „A čemu se divíš, ten strom se k němu hodí - je taky tak ošklivý,“ posmíval se Rosťa. „Kluci, dáme mu přezdívku Barhulec.“ Tak se totiž říkalo tomu starému stromu, na kterém Pavlík seděl. Děti vyprskly smíchy a hned se začaly posmívat: „Barhulec, ošklivec, vezl bábu na kopec…“

Když to Pavlík slyšel, bylo mu ještě hůř než před tím. Byl smutný a od té doby se ostatním dětem vyhýbal a ještě častěji seděl na starém dubu. Ještě jedno místo měl rád. Rád plaval v rybníku. Ale i tam ho našli kamarádi a posmívali se mu: „Barhulec, ošklivec, plave jako puškvorec.“

Jednoho dne zase seděl na svém stromě a uslyšel, jak od rybníka přichází volání o pomoc. „Jirka se topí, Jirka se topí, pomozte mu někdo!“ křičel zoufale jeho malý bráška. Pavlík neváhal, skočil ze stromu a utíkal k rybníku. Po hlavě se vrhl do vody a rychle plaval. Byl výborný plavec a potřebnou vzdálenost uplaval za několik sekund. Popadl Jirku a plaval s ním ke břehu. Vytáhl ho nahoru a otočil ho tak, aby mohl vykašlat vodu, které se napil. Ostatní děti stály kolem a ani nedutaly. Jirka poznal, kdo ho zachránil a řekl: „Díkec Barhulec.“

Tak se stal Pavlík mezi dětmi hrdinou. O jeho odvaze se za chvíli mluvilo všude. Po prázdninách dostal ve škole pochvalu ředitele a Jirkovi rodiče mu koupili velký nafukovací člun. A hlavně, děti se mu přestaly posmívat. Vzaly ho mezi sebe a byly rády, že mají skvělého kamaráda. Všichni si uvědomili, že nezáleží na tom, jak vypadáme, ale jací jsme uvnitř.

Toto je stará pravda, kterou čteme už v Bibli. Prosím, postavte se a přečteme si z Bible jeden verš:

Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."  1.Samuelova 16:7

               

                Text , který jsme četli mluví o tom, jak prorok Samuel vybíral krále. On vybíral podle toho, jak kdo vypadal. Díval se, zda je dost silný, aby byl dobrý bojovník. Díval se, zda je zdravý, aby nebyl jako král často nemocný. Díval se, zda je sympatický, aby ho lidé měli rádi. Pán Bůh mu ale řekl, že je něco důležitějšího než svaly a krása. Řekl, že nejdůležitější je to, co máme v srdci. Pán Bůh nás vyzývá, abychom neposuzovali lidi podle toho, jak vypadají, ale co mají v srdci. Jsou před námi prázdniny. Milé děti, dejme si takový společný prázdninový závazek. Vlastně dva závazky.

 

1. závazek: Budu si všímat druhých

Rozhodněme se, že budeme citliví a budeme si všímat dětí kolem sebe. A pokud uvidíme někoho smutného nebo samotného, tak mu nabídneme náš čas a naše přátelství. Možná budete na táboře s novými kamarády. Nedejme jen na to, jak vypadají, dívejme se, jaké mají srdce. Nehrajme si jen s těm, kdo mají nejlepší hračky nebo něco nejlépe umí. Buďme kamarádští ke všem a všímejme si těch, kdo jsou sami, opuštění.

                 

2.závazek: Budu mít čisté srdce

Ten náš text říkal, že pro Pána Boha je nejdůležitější srdce. Rozhodněme se, že to naše srdce budeme chránit. Nesnažme se být nejdůležitější na světe a snažme se žít tak, jak se to líbí Pánu Ježíši. On chce, aby to naše srdce bylo bílé jak sníh, čisté. Ale pravdou je, že to srdce je často špinavé. Jak to, že je špinavé? Je špinavé, protože jsme hříšní a stále hřešíme. Pán Bůh nás ale moc miloval a proto poslal Pána Ježíše Krista, aby zemřel na dřevě kříže a tak obmyl naše srdce. Každý, kdo má rád Pána Ježíše a kdo mu věří, má potom očištěné srdce. Takové srdce se líbí Pánu Bohu. Takže tím druhým závazkem je, že naše srdce nebudeme zbytečně špinit a že se budeme pravidelně modlili za odpuštění hříchů a čisté srdce.

Tak jsme si dnes dali dva závazky. Závazek, že si budu všímat druhých a závazek, že budu mít čisté srdce. Dobře si to děti zapamatujte a jak se tady sejdeme na konci prázdnin, tak se vás zeptám, jak se vám dařilo. Dovolte teď, že řeknu ještě pár slov vašim rodičům a ostatním.

Milí přátele, dejme si stejný úkol jako naše děti.

1. závazek: Budu si všímat druhých

                Nejsou to jen děti, kdo zažívá samotu a opuštění, či snad dokonce výsměch. Jsou to i dospělí, kteří se cítí odstrčeni. Rozhodněme se i my, že si budeme všímat těch, kdo jsou sami, kdo jsou na okraji a že k nim promluvíme. Dívejme se kolem sebe. Dívejme se kolem sebe i v našem kostele. Zajděme si promluvit s někým, kdo přichází sám. O prázdninách se někdy objeví lidé, kteří zde přijeli za rodinou. Oslovme je, přivítejme je, dejme jim znát, že jsou mezi námi vítání. Všímejme si i těch, kdo jsou sami kolem nás, našich sousedů, možná členů naší širší rodiny.

2.závazek: Budu mít čisté srdce

                My dospělí máme s hříchem stejný problém jako naše děti. I my musíme usilovat o čistotu srdce, abychom se líbili Bohu. Ptejme se, co to naše srdce nejvíce znečišťuje a pokusme se s tím něco udělat. Snažme se odstraňovat zdroje pokušení. Bojujme s hříchem. A při tom všem pamatujme, že jedině Pán Ježíš smývá naše srdce a činí je čistým. Prosme a bojujme o tuto čistotu.

                Milé děti, přátelé, když prorok Samuel nevybral za krále nikoho z těch urostlých silných mužů, ale mladičkého Davida, určitě netušil, jakým požehnáním David bude celému národu. David byl výborný král a i skrze něho se mnoho lidí přiblížilo k Bohu. Stejně tak i my často netušíme, jaký dosah může mít jedno krátké všimnutí si někoho, kdo je sám. Všímejme si druhých a budeme požehnáni. Všímejme si druhých a bude požehnán náš sbor.