Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak na Potífarku

31. 7. 2018

img_0094.jpgPrůzkum agentury STEM/MARK ukázal, že 37 procent zadaných Čechů a Češek bylo v minulosti nevěrných svým partnerům či partnerkám. Ačkoliv toto číslo samo o sobě ukazuje zoufalý stav vztahů, realita je ještě horší, protože neřeší různé sexuální kotrmelce těch, kdo zadaní nejsou.  

Co víc, tyto praktiky se vkrádají i mezi členy církví. Jak tedy máme žít, abychom ustáli tlaky na naši sexuální čistotu a věrnost? Dnes se chceme učit ze známého příběhu o Josefovi v domě Potífara.

 

Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!" Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!" A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní.

Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. Tu ho chytila za oděv se slovy: "Spi se mnou!" Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. (Genesis 39, 7-12 – přečtěte si ve své Bibli celou kapitolu.)

 

Dnes tady máme pozitivní příklad. Josef obstál. Podívejme se společně, zda v tom textu najdeme nějaké indicie ukazující na to, co mu pomohlo obstát.

 

1. Josef žije v Boží blízkosti

Josefa jeho vlastní bratři prodali do otroctví. Jak se takový člověk asi mohl cítit? Čím vším si prošel? Asi se nedokážeme do toho všeho vžít, ale určitě to bylo drsné. Josefa si koupil faraonův dvořan Potífar a další verše popisují to, že Hospodin byl s Josefem. Hospodin Josefovi žehnal. A přestože je požehnání nezaslouženou Boží přízní, tak víme, že Pán Bůh většinou nežehná těm, kdo proti Němu stále remcají, kdo si stěžují na osud, kdo se proti Němu staví, kdo Ho neposlouchají. Naopak. Požehnání přichází častěji tehdy, když my sami toužíme po Boží blízkosti. A Josef v té Boží blízkosti žil a to mu pomohlo ustát svody Potífarky.

Co asi Josef dělal, aby byl v Boží přítomnosti? Pravděpodobně si připomínal to, co o Pánu Bohu slyšel od svého otce a dědy. Pravděpodobně se modlil. Pravděpodobně toužil žít tak, aby se to Pánu Bohu líbilo. A to všechno přispělo k tomu, že obstál ve chvíli těžkého pokušení.

Abychom byli blízko Pánu Bohu, musí být naše srdce Jeho. A tak tou první otázkou je, zda jsme ve svém životě zažili ten moment, kdy jsme Pánu Bohu ten náš život vědomě vydali. Zda jsme Jej vyznali jako svého Pána, jako toho, komu chceme věřit a koho chceme následovat. Pokud ano, pak můžete dále budovat blízkost s Pánem. Pokud ne, tak blízkost s Pánem nikdy nevypěstujete. Ano to totiž začíná momentem, kde se před Ním pokoříme. Ale to je jen začátek cesty.

Jak tedy tu blízkost budovat dále? Tím, že budeme využívat to, co dnes máme k dispozici. A máme mnohem více než Josef. Nemáme jen nějaké vzpomínky na to, co řekl táta a děda. Máme celé Boží slovo. Máme spoustu pomůcek ke čtení Bible. Máme spoustu knih a mobilních aplikací. My máme všechny předpoklady, abychom Pána Boha poznávali jako Josef.

Na rozdíl od Josefa máme další obrovskou devizu a tou je, že na svoji víru nejsme sami. Máme tady sbor – společenství věřících lidí. Můžeme se tedy vzájemně učit a povzbuzovat. To je další velmi důležitý nástroj k tomu, jak rozvíjet blízkost s Pánem Bohem.

A zmíním i ten poslední. Pokud chcete vybudovat blízký vztah s člověkem, musíte s ním trávit čas v rozhovoru. A k tomu máme modlitbu. Modlitba buduje blízkost s Bohem. A to jak pravidelná modlitba ráno, večer, nebo třeba před jídlem, tak i ta spontánní v různých okamžicích, ve kterých voláme k Pánu.

Josef tu blízkost s Pánem Bohem jistě pěstoval a Pán Bůh mu jasně žehnal. Josef získával moudrost a další schopnosti, které přicházely z toho, že spoléhal na Pána Boha. A bylo to jasně vidět. Pokud budete blízko Pánu, bude to vidět. Všiml si toho i ten Potífar. On viděl, že tam, kde je Josef, tam je požehnání. A tak Josef stoupal na kariérním žebříčku až na samotný vrchol. Čteme, že mu Potífar dal moc nad úplně vším svým majetkem.

Josef budoval blízkost s Bohem a nepomohlo mu to pouze v tom, že obstál v pokušení. Pomohlo mu to k tomu, aby se stal požehnáním domu svého Pána. Pokud budujeme blízkost s Pánem Bohem, staneme se požehnáním.

Dovolím si tady připomenout ještě něco. Ani to, že budete blízko Pánu, vám negarantuje, že nebudete zažívat pokušení. Pokušení tady bude vždycky. I Ježíš byl pokoušen. Cílem není život bez pokušení. Cílem je, abychom v Boží moci nad pokušením vítězili. A vše začíná tím, že budujeme blízkost s našim Pánem!

 

2. Josef byl předem rozhodnutý  

To je to druhé, co vidím u Josefa. Josef ví, co chce. A to je něco nesmírně důležitého. Potřebujeme mít na mnohé věci jasný názor. Mnohé věci potřebujeme dopředu promyslet a mít nastaveno. Pokud to nemáme, tak v pokušení jednáme pod vlivem okamžitých emocí.

Josef Potifarově ženě řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka.“ (v.8-9) Josef v tom měl jasno. Měl jasně definované hodnoty a předem se rozhodl, že nebude mít poměr s ženou, která není jeho. Věděl, že by se tím prohřešil proti Hospodinu a i to je jeden z důvodu, proč to Josef ustál. V okamžiku pokušení věděl, co je dobré a to mu pomohlo také dobře jednat.

Milí přátelé, musíme mít ve věcech jasno dříve, než přijde pokušení. Jedna žena mi hovořila o tom, jak jednou manželovi řekla, aby se nedivil, když mu jednou odejde za jiným, pokud se k ní bude i dále chovat tak necitlivě. V té chvíli to ani nemyslela úplně vážně. Ale připustila alternativu odchodu za jiným mužem. Potom se jiný muž objevil, a byl tak citlivý a milý a ona se nechala unést jeho šarmem a opustila svého manžela a odešla za ním. Milí přátelé, potřebujeme mít jasné klíčové hodnoty dříve, než přijde pokušení. Pokud je nemáme, pak pod tlakem pokušení reagujeme emočně, nerozvážně … a potom, dříve či později, pláčeme.

Potřebujeme se rozhodnout předem. Předem se potřebuješ rozhodnout, jaké máš požadavky na dívku či chlapce, se kterým chceš chodit. Předem si musíš říct, že musí patřit Ježíši. Předem se musíš rozhodnout, jak bude vypadat vaše chození a jak chceš odolat fyzické přitažlivosti. Milí přátelé, předem se musíme rozhodnout, že Potífarce řekneme „ne“. Předem se musíme rozhodnout, že se v manželství budeme ctít, že si budeme odpouštět, že si budeme věrni, že budeme bojovat proti našemu egoismu, že spolu budeme číst Bibli, že se spolu budeme modlit, že spolu budeme chodit do sboru. Předem je třeba si říct, jak budeme vychovávat děti a jak je povedeme k Pánu Bohu. Předem je třeba říci, na jakých principech chceme podnikat či jak se chceme angažovat ve sboru.  

Pokud si to předem neřekneme, tak se potom objeví krásné děvče a my si řekneme, že možná až tak nevadí, že není křesťanka, hlavně že je hodná. Nebo si řekneme, že nevadí, že se v rodině nemodlíme, vždyť, kdo na to má dneska čas. Nebo si řekneme, že přece není nic na tom, že si občas trochu poflirtuji se spolupracovnicí u skleničky vína.

Jeden pastor, který se dopustil se manželské nevěry, popisoval, že ho na počátku ten vztah velmi těšil. Říkal, že se pouze chtěl ohřát teplem toho ohně a nečekal, že ho to spálí. Pokud nejsme předem rozhodnutí, omámí nás příjemnost toho tepla pokušení a my si ani neuvědomíme, že nás to proměňuje v popel.

Milí přátele, rozhodujme se předem. V Bibli najdeme návod, jak se rozhodovat. Tam je Boží vůle pro náš život. A především mladým dnes radím, napište si některá zásadní rozhodnutí, kterými se chcete řídit třeba při výběru životního partnera, při chození, při vstupu do manželství, při volbě povolání, při životě v církvi. Tato rozhodnutí vám mohou moc pomoct!

 

3. Josef utíká od pokušení

A to už se dostáváme k tomu poslednímu. Josef se poprvé snažil slušně vysvětlit své hodnoty. Pak čteme, že den co den odmítal nabídky Potífarovy ženy. To bylo obrovské pokušení. Mladý muž a na druhé straně jistě nadstandardně opečovávaná žena, které se mu nabízela. A pořád to zkoušela. A jistě měla lákavé argumenty. Ale Josef byl blízko Bohu a nechtěl Ho zranit. A Josef také věděl, co chce, protože se rozhodl, jak ten svůj život chce žít. A to mu pomáhalo to ustát.

Jednou po něm táto žena vystartovala ještě ostřeji. Využila toho, že tam nebyl žádný svědek a vrhla se po něm. Josef vzal nohy na ramena, nechal ji svou tuniku, za kterou jej držela, a utekl.

V Josefově útěku je velmi dobrý příklad toho, co dělat, když je pokušení intenzivní. Jsou situace, kdy se s pokušením nedebatuje. Je třeba utéct.

Co to v praxi pro mne znamená? Když se mnou někdo má tendenci flirtovat, tak se mu budu vyhýbat. Když zjistím, že nezdravě myslím na nějakou osobu, tak také uteču a budu se snažit omezit kontakt. Znám lidi, kteří kvůli osobě, která po nich jela, změnili zaměstnání. Je to zbabělost? Není. Je lepší utéct, než si hrát na hrdinu. Je moc důležité, abychom se naučili v pokušení v pravý čas utéct. Tím útěkem je to, že si se zlem nebudu hrát. Tím útěkem je to, že mezi sebe a pokušení postavím rychle bariéru.

Ale je tady ještě jedna věc. Josef za svoji spravedlnost zaplatil cenu. Skončil ve vězení. Nicméně, my víme, jak jeho příběh končí. I ve vězení se stal brzy šéfem a nakonec se stal druhým nejvlivnějším mužem celého Egypta. Někdy se nám může zdát, že cesta hříchu může být výhodnější. Ale ona nikdy nebyla a nebude. Ten, kdo zůstane věrný Pánu Bohu, sice někdy zažije příkoří, ale naše cesta vždy skončí happy endem. A pokud ne dříve, tak určitě na věčnosti.

Milí přátelé, i mezi křesťany jsou mnozí, kteří té Potífarce skočili na lep. Možná nebyli dost blízko Pánu, možná neměli jasné hodnoty, možná si mysleli, že to zvládnou a neutekli. Ale možná to bylo úplně jinak. Pamatuji si na rozhovor s jednou ženou, která mi říkala, jak rozmlouvala jedné vdané ženě mimomanželský vztah. Vysvětlovala ji, že je to hloupost, že to přece nemůže, že je přece věřící. O dva měsíce později byla ve stejné situaci. Já jsem ji vysvětloval, že je to hloupost, že to přece nemůže, že zapírá svoje hodnoty. A ona říkala, že si nemůže pomoct.

Jsem si jist, že tady dnes sedí ti, kdo podlehli svádění Potífarky. Ptám se vás, už jste opustili hříšnou cestu? Už jste přišli k Pánu s pokáním a přijali odpuštění? Pokud ano, díky Pánu za to. Radujeme se z Jeho velké milosti. Ale je docela možné, že je tady někdo, kdo se v tom stále plácá. Chci i vám říct, že dnes vás Pán Bůh opět volá, abyste se k Němu otočili tváří. Dnes se k Němu obraťte a s lítostí Ho poproste o odpuštění. On ty, kdo přicházejí v pokání, slyší, On odpouští, On znovu staví na pevný základ, On znovu obnovuje, On dává sílu opustit hřích, On za vás zemřel!

Ano, my všichni jsme nějakému tomu pokušení podlehli. Já se hlásím jako první. My všichni potřebujeme Boží odpuštění. Na nás všechny bude pokušení zase útočit. A proto budujme blízkost s Pánem, rozhodujme se předem žít dle Božích principů, a když je třeba, utíkejme. Amen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář