Jak si zadělat na tragédii
Před týdnem skončil náš
letošní English camp. Byl jsem tímto táborem velmi povzbuzen, protože jsem
viděl mnoho dobrého, co náš Pán Bůh dělal v životech mladých lidí. Měl
jsem také dostatek příležitostí k tomu, abych s nimi mluvil. A znovu
jsem si uvědomil, v jak těžkých podmínkách někteří žijí. Slyšel jsem o
otcích, kteří propijí výplatu; slyšel jsem o rozvádějících se rodičích, kteří
se hádají o děti; slyšel jsem o příbuzných žijících v homosexuálním
vztahu; slyšel jsem o matce vyhrožující sebevraždou. Takové tragédie obklopují
mnohé dnešní mladé lidi a ti pak nesmírně trpí, jejich životy jsou poznamenány.
Někdy se prostě člověk stane obětí tragédie, někdy je sám původcem tragédie. A
právě dnešní text je o jedné tragické rodinné situaci. Poslouchejte
pozorně.
Byl jeden muž z Efrajimského
pohoří jménem Míkajáš. Přiznal se své matce: "Těch tisíc sto šekelů
stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to
stříbro je u mne, já jsem je vzal." Tu jeho matka řekla: "Můj synu,
buď požehnán Hospodinu!" Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a
matka prohlásila: "To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je
tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní
zpátky." Ale on vrátil stříbro své matce. I vzala dvě stě šekelů stříbra a
dala je zlatníkovi; udělal z nich sochu tesanou a litou, která pak byla v
Míkově domě. Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil
jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz. V těch dnech neměli v Izraeli
krále. Každý dělal, co uznal za správné.
Byl jeden mládenec z judského
Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host. Ten muž
odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne.
Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu. Míka se ho otázal:
"Odkud přicházíš?" Odpověděl mu: "Jsem lévijec z judského
Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne." Míka mu
navrhl: "Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset
šekelů stříbra ročně, ošacení a stravu." Lévijec na to přistoupil.
Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů. Míka
lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově
domě. Míka si řekl: "Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť
mám za kněze lévijce." (Soudců 17)
Tento
příběh se odehrává v době po smrti Jozueho, který rozdělil Izraelcům zaslíbenou
zemi. Přichází období velkých kotrmelců. Kniha Soudců není zrovna radostnou
knihou. Vidíme jedno selhání za druhým a vidíme je i v tomto našem
příběhu.
Hned od samého začátku vnímáme,
že tady jde o nefunkční rodinu. Je zde muž jménem Míka, který své matce ukradl
tisíc sto šekelů stříbra. Nešlo zdaleka o malý peníz, ale naopak šlo
pravděpodobně o životní úspory. Je zde také matka, která vynáší kletbu nad
zlodějem. Potom Míka peníze vrací. Nevíme, co k tomu Míku vedlo, snad to
byla právě strach z kletby. Potom vidíme matku, která Míkovi žehná a netrestá
jej za jeho přečin. Možná to činí proto, že kletba samotná je už hrozným
trestem. Ale matka se dopouští ještě něčeho horšího než prokletí zloděje. Matka
Míkovi dává peníze zpět, abych z nich udělal modlu. A to vše dělá
s tím, že ty peníze zasvětila Hospodinu. Ta matka si myslí, že vytvořením
modly oslaví Hospodina. Míka ale odmítá peníze přijmout. Matka tedy sama
používá část peněz a nechává vyrobit zlatou modlu. Nicméně ani Míka není
pozadu. Měl totiž svatyni a nechal udělat další modly. Potom jednoho ze svých
synů pověřuje tím, aby dělal kněze.
V té
době k Míkovi přichází levitský kněz. Byli to právě levité, kdo byli
odděleni k vykonávání služby Hospodinu ve svatyni. Míka tomuto levitovi
nabízí, aby se stal knězem v jeho soukromé svatyni nabídl mu za to hezký
plat. To však bylo také v rozporu s tím, co Bůh přikázal. Celá
kapitola končí slovy Míky: „Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce.“
Je
to velmi zvláštní příběh a zdá se mi velmi aktuální, protože tady vidíme, jak
si nábožný člověk může zadělat na tragédii. Chtěl bych se s vámi podělit
se dvěma chybami, které vedou k tragédii.
1.chyba: Nevěřit Božímu slovu
Včera
v rámci večerního ztišení jsem ten příběh převyprávěl naším dětem a zeptal
jsem se, jak Míka a jeho maminka mohli něco takového udělat. Odpověď mého syna
byla velmi rychlá. Řekl: Nečetli Bibli. Ano, v našem příběhu je jasně
vidět, že ani Míka, ani jeho matka nevěřili Božímu slovu. Samozřejmě, oni
neměli Boží slovo na stole, jak ho máme my. Mojžíšův zákon mohli slyšet jen
zprostředkovaně od kněží. Určitě ale znali části Božího zákona. Určitě znali i
přikázání, které říká: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha
zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ (Exodus 20:2-5)
Oni
to vše znali, ale stejně, jako většina ostatních, si žili a věřili po svém. Věřili
tomu, čemu chtěli věřit. Vybrali si to, co se jim hodilo, a to ostatní
odložili. Jasně to vystihuje šestý verš: „Každý dělal, co uznal za správné.“
Tento verš ukazuje, že normou pro život Izraelců v té době nebylo Písmo,
ale jejich vlastní úsudek. Milí přátelé, to je tragédie. Místo toho aby dělali
to, co je dle Božího slova správné, dělali to, co uznali sami za
správné.
Dovolte,
že tady připomenu, kdo je křesťan. Křesťan je ten, kdo vyznává Hospodina za
svého Pána, za svou autoritu. Chce se Mu ve všem podřídit. Chce jednat tak, jak
to chce Bůh. Chce jednat tak, jak to říká Boží slovo. Chce jednat tak, jak to
je správné. Nechce jednat podle svého, ale podle Božího plánu. A v tom je naše
křesťanská svoboda. Svoboda je v tom, že se nemusíme utrápit starostmi o
náš život, ale důvěřujeme Bohu.
Míka
a lidé v jeho domácnosti tak nejednali. Lidé v Třinci tak nejednají.
V Třinci jsou stovky a tisíce těch, kdo se považují za evangelíky ale
svoji víru provozují tak, jak to uznají za správné. Nehledají, co je správné
v Božím slově. Ale je důležité, abychom se teď nedívali na druhé a
podívali se sami na sebe. Jak je to v mém životě? Nerozhoduji se někdy
podle sebe? Nerozhoduji se někdy podle
toho jak já uznám za vhodné místo toho, abych se ptal, co mi říká Boží slovo?
Ano, my všichni takto selháváme. Ale já teď nechci mluvit o našich selháních,
ale chci mluvit o tom, že i když víme, že to, co děláme, není úplně správné,
tak ten hřích neopouštíme. Buď si to nějak vnitřně omlouváme nebo prostě
řekneme, že nemáme sílu to udělat jinak. A mohli bychom tady mluvit především o různých
nezdravých vztazích, flirtování, životě na hromádce. Mohli bychom tady mluvit o
různých závislostech, alkoholu, pornografii. Mohli bychom mluvit o tom, na co
se díváme v televizi, o tom, na jaké akce chodíme. Mohli bychom mluvit o
naší nečestnosti a podvůdcích a podvodech. Mohli bychom mluvit o mnohých
oblastech lidského života.
Mohli
bychom také mluvit o naší službě Bohu. O tom, že si často říkáme stačí, že jsem
tady v neděli a zapomínáme, že si nás chce Pán Bůh nějak použít. Mohli
bychom mluvit o tom, že nevedeme naše
děti ke čtení Božího slova a modlitbě. Mohli bychom mluvit o tom, že nám jsou
naši sousedé lhostejní. Mohli bychom mluvit o tom, jak nedokážeme odpustit
někomu, kdo nás zranil. ...
Milí
přátelé. Když odmítneme podřídit se Bohu v jedné třeba drobné oblasti, tak
to vede k velkým tragédiím. Ano, Bůh každému pokání činicímu hříšníkovi
odpustí, ale pro ty, kteří se rozhodnou zůstat v hříchu má velmi tvrdá
slova.
V Bibli čteme: „Jestliže
svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s
žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a 'žárem ohně, který stráví
Boží odpůrce'.“ (Židům 10:26)
Ano, Bůh každému pokání činicímu
hříšníkovi odpustí, ale pro ty, kteří se rozhodnou zůstat v hříchu má
velmi tvrdá slova.
Milí přátelé, bratři a sestry,
věřme Božímu slovu. Dejme přednost názoru Božího slova před naším názorem.
Přestože to někdy bude vypadat nesmírně komplikovaně a nesmírně těžce,
vždy se to vyplatí. A především náprava je vždy velmi těžká a komplikovaná.
Dovolte
jeden příklad. V posledních dnech jsem byl v emailovém kontaktu
s jednou ženou, která se na mne obrátila skrze moje internetové stránky
s prosbou, abych ji pomohl najít Boha. V jejím životě nastal velký
posun. Byla velmi oslovena také našimi velkopátečními bohoslužbami, které
shlédla na internetu v záznamu. Důkazem toho, že Pán Bůh působí
v jejím životě bylo to, že se rozhodla, že musí přiznat jeden podvod,
kterého se s manželem dopustila. Z nějakých důvodů si před časem vymysleli
psychickou nemoc a její manžel dostal invalidní důchod. On byl ale úplně
zdravý. Tento týden se rozhodli, že se půjdou přiznat. Mají oba velký strach,
bojí se, že možná půjdou do vězení. Ale uvědomili si, že není žádné požehnání
v tom, když budou žít tak, jak se jim líbí. Oni chtějí žít tak, jak to Bůh
považuje za správné. Rozhodli se věřit Bohu a Jeho slovu. A Bůh se
k takovému jednání přiznává.
2.chyba: Neznat Boha
Tou
druhou chybou, kterou bych tady chtěl zmínit a která vždy povede
k tragédii je to, když člověk nezná Boha. Kdykoli člověk žije podle toho,
co se mu zdá správné a odmítá to, co Bůh považuje za správné, tak je to
důkazem toho, že nezná Boha. Nezná Jeho moc. Neví, že to, co zamýšlí Bůh, je
absolutně to nejlepší. Neví, že bude nejšťastnější, když bude žít život
v poslušnosti vůči Bohu.
Dovolte,
že znovu připomenu Míkův závěrečný výrok: „Nyní vím, že mi Hospodin bude
prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce.“ Víte, tou největší tragédii bylo to, že si Míka,
stejně jako mnoho dalších lidí, myslel, že Bůh je tady pro něj a že si Ho musí
nějak získat na svou stranu. Ve skutečnosti to je přesně naopak. My jsme tady
pro Boha. Kdykoli to převrátíte, tak vznikne tragédie.
Dovolte
jeden konkrétní příklad z tohoto týdne. Přišla za mnou jedna rodina
s prosbou o křest dítěte a řekli mi: „My jsme chodili do kostela až do
doby, kdy zemřel tatínek. Potom jsme přestali chodit.“ Na otázku „Proč?“ řekli,
že jim Bůh ublížil tím, že tatínek umřel. Úplně na Boha zanevřeli.
Proč se
to děje? Je to důsledek toho, když lidé neznají Boha a myslí si, že Bůh je tady
kvůli nás. Toto je častý a tragický omyl. Lidé si myslí, že si svým náboženským
počínáním zajistí Boží přízeň a Bůh je ochrání před problémy. Když potom ty
problémy přijdou, tak se lidé cítí Bohem zklamaní a zanevřou na Něj. Kořenem toho
všeho je fakt, že neznají Boha a neví, jaký je smysl našeho života.
Takoví
lidé si tady na zemi chtějí vytvořit nebe. Ale cílem našeho života není nebe na
zemi, ale věčnost v přítomnosti svatého Boha. Tady na zemi jsme povoláni
k tomu, abychom Mu radostně sloužili. Pavel zapsal: „Avšak nyní, když
jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho
užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“ (Řím. 3:22)
Tady
na této zemi máme žít jako ti, kdo našli své největší štěstí ve službě a poslušnosti
vůči Hospodinu, ne v očekávání, že Pán Bůh jim bude dávat jen dobré věci.
A takový život přináší dvojí užitek – radostný život tady na zemi a jednoho dne
dokonalost v nebi.
Ono
totiž platí, že když budeme žít život pro Boha, tak bude úplně šťastní, protože
nalezneme smysl života. Bůh nás totiž stvořil, abychom s Ním měli
společenství a to společenství je možné jen tehdy, když On bude tím
nejdůležitějším v našich životech. A pořád platí to, co řekl už Augustin,
a to že najdeme pokoj, dokud nespočineme v Hospodinu.
Drazí
bratři a sestry, vůbec nevím, co ve vašich životech není v pořádku. Nevím,
kde si žijete po svém a odmítáte Boha. A možná ani vás dnes nic nenapadá. Ďábel
nechce, aby vás něco napadlo. Ďábel chce, abyste se v klidu dnes zase
vrátili z kostela domů a prožili klidné odpoledne. Když jsem si
poprvé přečetl tento text, tak jsem se jednu osobu poprosil, aby mi řekla, kde
já chybuji. Někdy to totiž sami ani nevidíme.
A tak
Vás vyzývám, modlete se, aby Vám Pán Bůh ukázal, co není v pořádku. Možná
už ukazuje. Možná ukáže. On nám dal svého svatého Ducha a ten odhaluje
nepravosti v našich životech. Nebo se také zeptejte někoho z vašeho
okolí. Možná si svůj problém uvědomujete až moc dobře, ale prostě nemáte sílu.
Chci Vám říct jedno, stojí za to to dát do pořádku. Ano, bude to těžké. Bude to
složité, ale výsledkem bude obrovské štěstí, které plyne z poslušnosti
Hospodinu. Pán Bůh je na Vaši straně, On vám pomůže. On není váš nepřítel.
Naopak, je váš zachránce.
A zase vám
chci připomenout. Pokud vám mohu nějak pomoci, pokud se s vámi mohu
modlit, pokud nevíte, co by bylo správné, klidně mne kontaktujte. Ne, já nemám
všechny správné odpovědi, ale můžeme se spolu modlit a hledat je v Božím
slově.
Milí
přátelé, neučiňme z našeho života život tragický. Věřme Božímu slovu,
poznávejme Hospodina a uchráníme se od mnohých tragédii. Ne, nemohu vám slíbit,
že neonemocníte rakovinou. Nemohu vám slíbit, že nepřijdete o práci. Nemohu vám
slíbit mnoho dalších věcí. Ale mohu vám zaručit, že pokud budeme žít život
v poslušnosti našemu Pánu, pak Bůh bude mít v nás zalíbení. A to nás učiní
neskonale šťastnými. Kéž to platí o každém z nás.