Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to mluvíš?

19. 11. 2017

img_3892.jpgMožná jste už to zažili také. Jste někde na veřejnosti a vidíte rodiče s dítětem. Najednou rodič řekne dítěti: „Jak to mluvíš?“ Proč to řekl? Protože dítku z úst vyjelo něco nepatřičného. Buď použilo nějaké vulgární slovo, nebo třeba hovořilo s rodičem neuctivě.

Bible říká, že my jsme Boží děti. Nemusí se nás občas Pán Bůh zeptat, jak to mluvíme? Ježíš jednou něco podobného řekl farizeům. Přečtěme si náš dnešní text, který nás volá k pokání.

 

Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."

(Matouš 12,33-37)

Tato pasáž patří mezi texty, které jsou docela drsné. Ježíš tady říká: „Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.“ (v.36) Kolik těch planých slov vyšlo z mých úst? Spousty!

Když jednou Ježíš hovořil o tom, že se muž nemůže rozvést a opustit manželku z jiného důvodu než kvůli nevěře, tak na to učedníci řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ (Matouš 19,10) Takový měli strach. A když tady čteme, že budeme souzeni z každého planého slova, tak já bych se ptal, zda není lepší být němý? Vždyť přece nemáme šanci! Ale ani němota nevyřeší náš problém. On je totiž hlouběji. Problém je přímo v našem srdce. A to dnešní kázání nám má připomenout, že naše srdce je zoufale zkažené a naší nadějí je pouze transplantace srdce, kterou udělá sám Ježíš Kristus.

Pojďme se společně zamyslet nad tímto textem. Dovolte, že nejprve připomenu, co tomuto textu předcházelo. Pán Ježíš uzdravil slepého a němého člověka. A farizeové Ho obvinili, že to dělá z moci démonů.

Zkusme si tu situaci představit. Ježíš udělá neoddiskutovatelný zázrak. A protože to nejde popřít, a protože Ho farizeové nenávidí, tak řeknou, že to udělal díky moci démonů. To už je absolutní zmar. Už nemají co vymyslet a tak šahají po takto absurdním obvinění. Potom, co je Pán Ježíš argumentačně usvědčí z jejich zaujatosti, říká slova, která jsme četli. A to první, co Ježíš farizeům, ale i nám připomíná je známá pravda, že to, co máme na srdci, to máme často i na jazyku.

1. Co na srdci, to na jazyku

Pán ježíš to prvně demonstruje jednoduchým příkladem, když říká: „Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.“ (v.33) Co tím Pán Ježíš chce říci? No snaží se nám ukázat, že my lidé nikdy nevidíme do srdce. Nevíme, co je v člověku. Ale Pán Ježíš tady říká, že ono to chtě nechtě nějak leze napovrch a to jako první ve slovech. Kdy se to projeví nejvíce? No přece v krizi. Když nás něco vytočí, když jsme konfrontováni, když jsme pod tlakem. Jak potom vypadá naše řeč? V té chvíli se často projeví, jaké je to naše srdce.

Pán Ježíš tím jasně dává farizeům najevo, že se vybarvili. Jejich slova byla hloupá, zoufalá, prostě agresivně na Ježíše útočili a Ježíš jim říká, že tak odhalili, co je v jejich srdci. A protože víme, jak oni dále pokračovali a že vše dotáhli až k odsouzení Ježíše a Jeho popravě, tak také víme, že se Ježíš nemýlil. V jejich srdci byla nenávist, oni byli zlí!

Pán Ježíš tedy používá tvrdá slova, která už o farizeích použil Jan Křtitel a říká: „Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ (v.34) Ježíš jasně deklaruje, že farizeové jsou zlí. Jejich srdce je zlé. Jejich srdce nepatří Pánu Bohu, i když si hrají na zbožné.

Co Ježíš slyší, když naslouchá našim slovům? Co by slyšel, kdyby poslouchal mne? Asi by slyšel nějaké pomluvy. Asi by slyšel nějakou neupřímnost. Asi by slyšel nějaká v hněvu vyřčená tvrdá slova. Asi by slyšel sarkastické průpovídky a hloupou kritiku. Asi by Mu také chybělo, že z mých úst neslyší více slov povzbuzení, ocenění, poděkování. Ano, jsem si vědom, že mým slovům mnoho schází. A co by řekl Ježíš o mém srdci?

Co Ježíš slyší z vašich úst? Nebudu tady vyjmenovávat, co by mohlo být slyšet. Vy to víte. Zmíním jen jeden postřeh z toho, co občas slyším já. Musím říci, že jsem překvapen, že i těm, kdo jsou naší členové a roky chodí k nám do kostela, pořád často vyletí z úst to úlekové slovo „Ježíši Kriste“. O čem to svědčí? Co s tím?

Je tady jedna zásadní otázka, kterou si musíme položit. Řekl by o mne Pán Ježíš, že jsem zlý? Řekl by to o vás? Co tímto vyjádřením Ježíš říká? On vyhlašuje soud. On říká, že ti farizeové nepatří Pánu Bohu a jsou na cestě k věčnému zahynutí a i ta řeč to prozrazovala. Proč jim to říká? Aby činili pokání! Oni byli znalci Písma, ale žili bez Boha. Oni věřili v Boha, ale jejich srdce bylo kamenné a jejich víra jim k ničemu nepomohla. Ježíš je volá k pokání. Byli i takoví farizeové, kteří pokání činili a měli jiné srdce. Jejich srdce nebylo kamenné, ale živé, jak o tom prorokoval prorok Ezechiel: „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa.“ (Ezechiel 11,19)

Přátelé, Pán Ježíš Kristus ví o nás absolutně všechno. Nic Mu není skryto. On přesně ví, jaké máme srdce. My všichni jsme na tento svět přišli se srdcem z kamene. Jaké je to srdce dnes? Udělal už Pán Ježíš tu transplantaci našeho srdce? Přijali jsme to živé srdce? Nebo máme stále to pyšné kamenné srdce? Jak to můžeme vědět? Poznáme to podle toho, zda dnes Pánu Ježíši důvěřujeme. Poznáme to podle toho, zda v našich modlitbách Pánu Ježíši vyznáváme naši hříšnost. Poznáme to podle toho, že Pánu vyznáváme, že On je Bohem a že je naší jedinou nadějí. Poznáme to podle toho, že naší touhou je následovat Jej a být proměňováni. Poznáme to podle toho, že vyznáváme, že vše dobré máme od Něj. Poznáme to podle toho, že prosíme, aby nás vedl svým Svatým Duchem skrze Písmo. A mohl bych pokračovat. Pozor, spousta lidí si myslí, že vše v jejich životě je v pořádku, ale hrozně se mýlí.

 

2. Ze svých slov budeme skládat účty

A to se dostáváme k tomu druhému, co bych dnes chtěl zmínit. Pán Ježíš všem posluchačům řekl: „Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (v.36-37)

Dovolte, že tady začnu trochu odzadu. Je zde řeč, že někteří budou nakonec prohlášeni za spravedlivé a jiní budou odsouzeni. Chtěl bych, abychom si uvědomili, že i ti, které v osudný den Pán prohlásí za spravedlivé, jsou lidmi, kteří řekli nejedno plané slovo.

I člověk, kterému Pán Bůh udělal transplantaci srdce a který patří Pánu Ježíši, zápasí s hříchem a to i v oblasti řeči. Už jsem zmiňoval, kolik hříchů vidím ve svém životě. Slyšeli jsme, že Pán Ježíš řekl, že u soudu budeme skládat účty z každého planého slova. Pokud Pánu Ježíši patříme, tak jistě nechceme planě mluvit. Tak co s tím? Boží slovo má jasnou odpověď. Čiňte pokání! Co to znamená? Znamená to, že jakmile si uvědomím, že jsem řekl něco nevhodného, tak prosím Pána Boha o odpuštění. A nezáleží na tom, zda jsem si to uvědomil v tom okamžiku, kdy jsem to vyřkl, nebo až po letech. Prosím Pána o odpuštění. Když mi z pusy vyletí nadarmo slovo Ježíš, tak hned prosím o odpuštění. Když svému dítěti řeknu něco nepatřičným tónem, prosím o odpuštění. Když řeknu polopravdu o spolupracovníkovi, prosím Pána o odpuštění. A pokud to jde, prosím o odpuštění i dotčené lidi. Tímto způsobem Pán Bůh léčí naše srdce a zároveň nás mění. Pokud totiž činíme pokání, tak se měníme a to i v oblasti slov. Pokání nás chrání před planými slovy. Pokání nás chrání před soudem.

Možná dnes naše srdce není dostatečně citlivé a ani nám nepřijde, že bychom špatně mluvili. Tu správnou citlivost budeme mít tehdy, když se budeme vystavovat Božími slovu. Ono nám pomáhá stavět si dobré hranice a chápat, co se Pánu líbí a co ne. A pamatujme, že nejde pouze o to, co řekneme, ale i to, co jsme neřekli a měli jsme. I tady potřebujeme být neustále proměňováni.

Kéž by nás vedlo doporučení apoštola Pavla: „Slovo Kristovo ať ve vás přebývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte. S vděčností v srdci zpívejte Bohu žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.“ (Kol 3,16)

Ale vraťme se k tomu soudu, o které Pán Ježíš mluví. On tedy připomíná, že dříve nebo později bude každý z nás před Pánem Bohem skládat účty. Jak jsme si už připomenuli, jsou pouze dvě možnosti. Bud´ budeme prohlášení za spravedlivé nebo budeme odsouzeni. Bible jasná říká, kdo bude odsouzen a kdo bude ospravedlněn. Zacitujme, co napsal apoštol Pavel Galatským: „Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'.“ (Gal 2,16) Tedy, ospravedlněni nebudeme tehdy, když budeme ovládat svůj jazyk a nebudeme hřešit slovem. To totiž nikdy nedokážeme. Ospravedlněn bude ten, kdo si uvědomí, že sám o sobě nebude nikdy spravedlivý a spolehne se vírou na to, že za každý jeho hnusný hřích zaplatil Pán Ježíš Kristus svým vlastním životem. Ten, komu se stane tato milost, ten, jehož srdce bude takto transplantováno, ten bude jednou v den soudu nazván spravedlivým. Všichni ostatní budou odsouzeni, nehledě na to, jak dobrým životem se snažili žít. V každém z nás je totiž kus toho kamene, který nás odděluje od Boha a jen Pán Bůh ho dokáže změnit v něco živého. A znovu opakuji tu otázku. Byl bys dnes odsouzen nebo prohlášen za spravedlivého?

Dnes tě Pán Ježíš volá k pokání. A to nejen proto, že je neděle pokání. Pokud si tedy uvědomuješ, že tvé srdce nebylo proměněno Pánem Ježíšem Kristem a že bys tedy byl odsouzen, dnes můžeš prosit Pána Ježíše, aby Tě zachránil. Dnes můžeš plakat nad svým hříchem. Dnes můžeš prožít změnu. Vyznej Pánu Bohu svoji nevíru, vyznej Mu pýchu svého srdce a pros o nové srdce. On se chce smilovat i nad tebou.

Dovolte, že zakončím jedním příběhem, který jsem tento týden slyšel od indického kazatele Ravi Zachariase. Hovořil o teroristickém útoku, který se odehrál v Bombaji. Příští týden to bude devět let. Na několika místech Bombaje zaútočili Pakistánští teroristé. Nejhorší situace byla v hotelu Taj Mahal. Jeden britský herec indického původu byl v hotelu na večeři se svým přítelem. Nejprve se domnívali, že rány, které slyší, jsou od ohňostroje. Až příliš pozdě jim došlo, co se děje. To už kulky létaly všude kolem. Jeho přítel se skácel mrtvý. Vrhl se spolu s ostatními na zem. Ležel nehybně, všude kolem sebe viděl krev. Zároveň slyšel křik a kroky útočníků. Jeden se přibližoval stále více a střílel hlava nehlava. Zastavil se asi tři metry od něj. Ten muž čekal, kdy se ozve smrtelná rána, ale nic se nestalo. Když útočníci odešli, uviděl, že jeho oblečení je celé prosáklé krví jeho přítele. Útočník jej považoval za mrtvého, a proto jej nezastřelil.

Pán Ježíš Kristus nás pokryl svojí krví. On, spravedlivý Bůh, zemřel za nás, abychom my mohli žít. Dnes můžeš vírou přijmout, že Jeho krev byla prolita, abys ty mohl žít. Dnes ti chce dát to živé srdce. On zemřel, abys ty nemusel být odsouzen. A proto čiň pokání a věř Pánu Ježíši Kristu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář