Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaký Ježíš?

a.jpgVíte, myslím, že nezaujatý pozorovat by si mohl položit otázku, zda to ti křesťané s tím Ježíšem přece jen nepřehánějí. Všude pořád Ježíš. Na každou otázku či životní problém odpoví slovem Ježíš. Já jsem přesvědčen, že přehnat to s Ježíšem vlastně nejde, ale jde o Ježíši mluvit hloupě a bezmyšlenkovitě. A to je samozřejmě problém. Především, když mluvíme o Ježíši hloupě a bezmyšlenkovitě, tak tím zneuctíváme Ježíšovo jméno. Dovolte, že tedy znovu řeknu historku, kterou jste už mnozí ode mne slyšeli.

Audio záznam naleznete zde.

Jeden pastor chce říci dětem příběh s biblickou pointou a rozhodne se začít hádankou. A říká: „Milé děti, co je to? Skáče to ze stromu na strom, má to hustý rezavý kožíšek, má to rádo oříšky. Co je to?“ Dívá se na děti a nikdo se nehlásí. Děti vypadaly nějak zaskočené. Konečně se přihlásí jedna holčička a řekne: „Já vím, že správná odpověď je Ježíš, ale mně to spíše připomíná veverku.“

                Bratři a sestry, když mluvíme o Ježíši, mluvme uváženě a moudře, abychom nesnižovali to, kým Ježíš opravdu je. Ale to nám vlastně dává důležitou otázku. Kým je Ježíš Kristus? Víme to? Protože je možné, že se chováme jako ty děti v příběhu. Je možné, že víme, kdy máme to jméno vyslovit, kde se k Němu modlit. Ale kdo Ježíš skutečně je? Podívejme se na text, který je určen na dnešní neděli, a podívejme se, co se v něm naučíme o Ježíši Kristu.

 

„Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2:1-11)

               

                Z textu, který jsme přečetli, bych chtěl vyzvednout tři rozměry toho, kdo je Ježíš Kristus. Podívejme se tedy společně na tento text s nadějí, že opět uvidíme Boží velikost a že budeme žít v pravdě ve věci pravého porozumění, kým je Ježíš.

1. rozměr: Ježíš je vzor

To první, co bych chtěl zdůraznit, je fakt, že Ježíš je pro nás vzorem či příkladem. Verš pátý nám říká, že máme být takoví, jako On: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“ (v.5)  Jinými slovy, máme myslet, jako myslel Ježíš. A předcházející verše nám ukazují něco o tom, v čem máme následovat Ježíše: „Buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ (v.2-4)

Ježíš je tedy pro nás vzor, a pokud se díváme na tento text, tak zde vidíme. že je nám vzorem například v pokoře. Ježíš nám je vzorem toho, jak se dokáže vzdát svého já ve prospěch druhého. Ježíš, jako ten, kdo je mocný Bůh, pokládal hříšné lidi za přednější než sebe. Ježíš, který je obklopen zástupy andělů, které si před Jeho svátostí musí zakrývat oči, ten nás považuje za přednější než sebe. Upřednostňuje nás. Upřednostňuje náš život před svým. Svůj život dává, abychom my mohli žít. To je něco úžasného.

A apoštol Pavel tady filipským křesťanům, ale vlastně i nám, radí, abychom i my upřednostňovali druhé a následovali tak příklad Ježíše Krista. Co to znamená v praxi? Nejdříve se to projeví v rodině. Místo toho, abychom chtěli, aby vše bylo vždy tak, jak chceme my, tak se ptáme manžela či manželky, ale případně i dětí, co by jim udělalo radost. Ptáme se, jak by to chtěli oni. Ale platí to i jinde. Může to platit i v práci, může to platit ve sboru. V nejrůznějších maličkostech se projeví, zda jsme sobci, kteří vždy chtějí věci svým způsobem nebo zda se díváme na to, co udělá radost druhým.

Pavel říká, že máme usilovat o to, co prospěje druhým, ne jen nám. A tak si vlastně můžeme klást otázku: Jaký z toho mého rozhodnutí či jednání budou mít užitek druzí. Bude to pro ně požehnáním? Nebo to dělám pouze pro své dobro, pro svůj klid.

Samozřejmě bychom našli spoustu dalších oblastí, kde se můžeme učit od Ježíše. A právě proto je důležité číst evangelia a ptát se, co máme dělat, abychom žili jako Kristus. Každý křesťan to potřebuje dělat. Potřebujeme měnit své životy, abychom byli pořád více jako Ježíš. On je totiž naším vzorem.

 

2. rozměr: Ježíš je Zachránce

Víte, je úžasné, když se rozhodnete, že budete mít Ježíše jako vzor. Ale hned vás musím upozornit na jisté nebezpečí. Pokud budete mít Ježíše pouze jako vzor, který se opravdově budete snažit následovat, a pokud zároveň budete před sebou samými upřímní, tak vás to dovede do krize či dokonce zoufalství. Zjistíte totiž, že přestože se ze všech sil snažíte, tak nedokážete žít tak, jak to chce Ježíš. A to je velice bolestné a člověk neví co dál. Možná jste to ve svém životě zažili. Chcete žít dobrý život. Chcete odpouštět. Chcete být pravdiví. Chcete ovládat svůj hněv. Chcete se vyvarovat nevhodným filmům či pořadům. Chcete udržet dobré vztahy v rodině. Chcete se vzdát alkoholu. A nejde to. Selháváte.

A v takové chvíli se ozve ďábel a řekne: Ty nejsi pro Boha dost dobrý. Ty už jsi ztracený případ. Ty už křesťanem být nemůžeš. A právě proto nestačí, pokud máme Ježíše pouze jako vzor. To by nás zabilo. Potřebujeme Ježíše také jako Zachránce. A i o tom hovoří náš text. Čteme, že Ježíš „v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (v.8) A přestože to tady Pavel nevysvětluje, tak my víme, že tu smrt na kříži podstoupil Ježíš proto, aby nás zachránil. O Ježíši říkáme, že je náš Spasitel. Spasitel znamená Zachránce. Dovolte, že zacituji Jana, který popisuje, jak nás Ježíš zachránil: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1.Jan 4:9-10) Ježíš zemřel za naše hříchy a tím se stal naším Zachráncem. Přestože nedokážeme žít jako On, tak právě On nám naše nedokonalosti a hříchy odpouští. A proto potřebujeme Ježíše jako Zachránce. Pokud Ho budete mít jen jako dobrý morální vzor, pak je to příliš málo. Musíme se jím nechat zachránit a zachraňovat.

Ale nejde jen o to, od čeho nás zachránil. Potřebujeme si připomínat, pro co nás zachránil. On nás zachránil pro život s Ním. A to nejdříve tady na této zemi, ale potom především navěky s Ním. A dokud jsme na této zemi, tak On nás chce zachraňovat v jakýchkoli a z jakýchkoli situací. Pro Ježíše není neřešitelná situace. On má vždy cestu záchrany. Možná nebude jednoduchá, možná bude bolet, ale On má vždy záchranný plán. On má východisko tam, kde z lidského hlediska už záchrana není. Prorok Izajáš říká: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.“ (Izajáš 43:19) Tam, kde je totální zkáza a poušť, Ježíš jako Zachránce přináší řeky a život. Takového Ježíše potřebujeme! Ježíše, který nás Zachraňuje. Ježíš jako vzor nestačí.

 

3. rozměr: Ježíš je Pán

Víte, těch, co by chtěli, aby je Ježíš zachránil, je a vždy bude spousta. Když je problém, kde kdo volá k Ježíši o pomoc. Je také spousta těch, kteří si říkají křesťané. Oni vědí, že nestačí mít Ježíše jako svůj vzor. Ví, že Ježíš za ně zemřel a stal se Zachráncem. Ale mám dnes další špatnou zprávu. Pokud máte Ježíše pouze jako vzor nebo Ho máte jako vzor a Zachránce, pak je to stále málo. Ježíš je totiž víc než to a musí být i ve vašem životě víc než to. On musí být váš Pán.

Co říká náš text? „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (v.9-11)

Tento text říká, že Ježíš je vyvýšen nade vše. Tento text říká, že se před Ježíšem skloní každé koleno. Tento text říká, že každý vyzná, že Ježíš je Pán. Jak to, že to vyzná každý? Protože každý se jednou postaví před Boha a pozná tu realitu, že Ježíš je Pán. Ale pro některé už bude pozdě.

On je totiž svrchovaným Bohem. Jeho moudrost je úplná a neskonale větší než naše a proto ví, co je dobré. Jeho moc je neomezená a proto On dokáže udělat cokoli. Jeho láska nezná hranic, a proto vždy všechno dělá jen s dobrými úmysly. On je všudypřítomný, a proto nic neunikne Jeho pozornosti. A mohli bychom mluvit dlouze. On je prostě Pán ne proto, že to na Něj vyšlo. On je Pán nade vším a to je Jeho podstata. To je to, co znamená být Bohem.

Bible nás volá k tomu, abychom dnes v Ježíši viděli svého Pána. Co to ale znamená, že Ježíš je Pán? Pán je ten, kdo má autoritu. Mít Ježíše jako Pána tedy znamená mít Ho jako toho, kdo má autoritu nad svým životem. Znamená to, dovolit Jemu, aby si můj život směřoval, kde chce On. Mít Ježíše jako Pána znamená vzdát se řízení svého života. Znamená to, že už si nejdu životem, tak jak chci já, ale v každé okamžiku se ptám, kde mne chce vést Ježíš.

Milí bratři a sestry, je extrémně důležité, aby Ježíš nebyl pouze našim vzorem nebo naším Zachráncem. Já Ho nutně potřebuji jako svého Pána. Vy Ho potřebujete, aby byl Vaším Pánem. Podívejte se dnes do svého života. Podívejte se, kde On ještě není Pánem. Podívejte se, kde si žijete život po svém a kde vám to vyhovuje. Vyznejte to Bohu, čiňte z toho pokání a proste Ježíše, aby vedl váš život. Pro takový život jsme totiž byli stvořeni. Pro život v následování Ježíše Krista, jako našeho Pána. A takový život, a pouze takový život, přináší pravé štěstí.

Teď je čas, abychom se na Ježíše obrátili v modlitbě s prosbou, aby nám On sám ukázal, kde ještě není našim Pánem. Kde si žijeme po svém. Kde Mu vzdorujeme. Kde Ho neposloucháme. Kde si užíváme samého sebe.

A pokud to vidíme, tak je čas pro to, abychom to v pokání Bohu přinesli. Je čas abychom Ho prosili za odpuštění. Je čas, abychom Ho prosili, aby to změnil. Je čas, abychom vyznali, že toužíme, aby On vedl a řídil náš život. Je čas, abychom prosili, abychom Ho mohli ve všem poslouchat. Je čas, abychom Mu řekli, že jsme Ho nedocenili a že to chceme změnit. Kéž by dnešek byl dalším krokem k tomu, aby Ježíš v našich životech byl tím, kým skutečně je – Pánem. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji

(Anežka, 10. 8. 2012 9:36)

Velice Vám, pane pastore, děkuji za všechna Vaše kázání, která nám na tomto místě dáváte k dispozici a obzvláště za to dnešní, skrze které se Bůh mocí Ducha Svatého opět dotkl mého srdce. Zřetelně ukázal na oblast mého života, kterou se již dlouho zdráhám Pánu Ježíši vydat (zatím byl můj strach vždycky silnější). Ale nyní - díky Vašemu kázání, které se stalo jakousi poslední kapkou, jsem se k tomu konečně opravdově rozhodla. Snad mi dá Pán potřebnou sílu s tímto životním strachem bojovat. Prosím, vzpomeňte při svých modlitbách i na mne, neboť věřím, že tak dojdu veliké pomoci.
Srdečně děkuji a kéž Pán Bůh žehná Vám i celé Vaší rodině, zdraví, Anežka.

Re: Děkuji

(Michal, 30. 8. 2012 17:11)

Anežko, děkuji za Vaše slova a raduji se z Toho, co Bůh dělá ve Vašem životě. Modlím se, aby Vás Nebeský Otec nesl ve svém náručí, posiloval a chránil Vaši vírů a dával pokoj a radost z následování Pána Ježíš. S modlitbou, Michal