Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je-li Hospodin Bohem, následujte Ho

17. 6. 2013

a.jpg

 

Dnes jsem se rozhodl využít jako text pro naše kázání pasáž, kterou jste možná mnozí četli tento týden. Jde o známou situaci Eliáše na Karmelu. Tento příběh se odehrává v době, kdy Izraeli kraluje Achab, který byl ten nejzhýralejší ze všech Izraelských králů, kteří před ním panovali. Přečtěme si ten příběh. Je trochu delší, takže vy starší klidně seďte.

 

 

 

Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte Ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo. Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč." Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!" Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí. Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!"

 

 

 

(1. Král. 18:20-39)

                Přečetli jsme fantastický text. Takové příběhy se nám líbí. Jsme jimi nadšeni už od nedělní besídky. Dovolte jen malé opáčko pro ty, pro koho je tento příběh nový. Bůh svému lidu přikázal, aby neměli jiného Boha. To je první přikázání desatera. Ale král Achab s manželkou Jezábel Izrael zpustošili a zavedli kult Baala a Ašéry. V té chvíli na scénu z Božího pověření přichází Eliáš a navrhuje soutěž. Na jedné straně je on, na druhé straně 850 proroků Baala a Ašéry. Úkol je jediný. Připravit na oltáři oběť a potom se modlit. Který Bůh oltář zapálí, ten je opravdovým Bohem. Veřejnosti se návrh líbí a nadšeně čekají, co se stane. Začínají proroci Baala a Ašéry. Vše připraví a potom se modlí. Od rána se modlí a nic. Eliáš přihlíží, ale v  poledne si dovolí drobnou provokaci. Radí jim a říká: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ (v.27) Zdá se, že se Eliáš docela bavili a tak si takto přisadil. Navrhuje, ať křičí hlasitěji, protože Baal může být zamyšlen, vycestovaný nebo … ehm … na záchodě. Světe div se, oni dali na Eliášovu radu. Potom totiž čteme: „Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev.“ (v.28) Oni se trýznili, mučili, ale ani to nepomohlo.

                Eliáš se v této chvílí nad nimi smiloval, nutno však podotknout, že ne na dlouho. Obnovil starý poničený a zanedbaný oltář Boha Izraele.  Připravil oběť. Následovalo něco zvláštního. Eliáš nechal vykopat příkop kolem oltáře a celý oltář se vším dřevem nechal velmi důkladně slít vodou, až se celý příkop naplnil. Potom se Eliáš pomodlil. Nebyla to dlouhá modlitba. Byla krátká. Dokonce se ani nemodlil za oheň z nebe. Poslechněte si to: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ (v.36-37) A Bůh odpověděl: „I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!"“ (v.38-39)

                Soutěž skončila, výsledek je jasný. Ukázalo se, že je jen jeden Bůh. Modly jsou poraženy. Ale co my s tím? Máme si klepat po rameni a říkat, že jsme v dobrém týmu? Máme si říct, no je to super, že v dnešní době už modly nemáme. Nebo máme běžet ven, pozvat všechny známe, složit na hromadu dřevo, pěkně to polít vodou a potom se modlit, aby pozvaní uvěřili? Co si máme vzít z tohoto příběhu?

                Pokud se chceme učit z tohoto příběhu, potřebujeme si položit jednu důležitou otázku. Máme dnes podobný problém? Co myslíte? No většina z nás není jaksi rozdvojena ve smyslu, že bychom chodili jak do kostela tak někde před nějakou sochu, kterou bychom nazvali bohem a které bychom se klaněli. Přesto si dovolím tvrdit, že dnes je situace podobná té za Eliáše. Žijeme ve světě plném model. Vlastně tak tomu bylo vždycky. V některých obdobích lidé ty modly zhmotňovali, zobrazovali, aby se jim mohli klanět. Ale ty nehmotné, nefyzické modly mají stejně destruktivní účinek. Pastor Tim Keller, když mluví o modlách, tak říká, že cokoli může být modlou. Opravdu cokoli. Ne všechno je modlou, ale cokoli se nám může stát modlou. Modlou je to, od čeho očekáváme něco, co nám může dát jen Bůh.

Modlou se nám mohou stát peníze. Protože věříme, že jak je budeme mít, budeme skutečně šťastní, klidní, pokojní. Ale štěstí, klid a pokoj nám může dát jedině Bůh, a pokud to očekáváme od peněz, tak jsou nám peníze modlou. Ten, kdo se klaní modle peněz, může být každou neděli v kostele a nemusí si to uvědomovat. Takový člověk si často myslí, že je jen pracovitý a využívá příležitosti, které mu Bůh dává. Přitom se klaní modle. Peníze mohou být modlou chudáka i bohatého.

Modlou se mohou stát děti. Ten, kdo od dětí očekává lásku, kdo má pocit, že jeho hlavním smyslem života je děti chránit, učit a dobře vychovat, ten si z dětí udělal modlu. Možná si říká, že je jen dobrý rodič a nevidí, že se mu děti staly modlou. Modlou může být také touha po dítěti.

Modlou se prostě může stát cokoli. Modlou se může stát krása, jídlo, rodina, kariéra, romantický vztah, sportovní výkon, morální profil nebo třeba náboženská aktivita. Cokoli se může stát modlou. A v této společnosti máme spoust model. V křesťanských shromážděních máme spoustu model. Takže problém máme stejný jako ten v době Eliáše.

A pokud máme stejný problém, tak máme také stejnou potřebu. Potřebujeme oheň z nebe, který by odhalil, že tyto modly nejsou bohem a nemohou dát to, co může dát jen mocný Bůh, který se zjevil v Ježíši Kristu.

Ale jak na to? Kde sehnat ten oheň z nebe? A hlavně, chceme ho vůbec nebo nám současný stav vlastně vyhovuje. Věříme v Boha, chodíme do kostela, je nám tu dobře. Potřebujeme vůbec něco? Jsem si jist, že potřebujeme. Ale, co tedy máme dělat? Jak přimět Boha, aby se ukázal? Jak přimět Boha, aby nám či druhým ukázal, že je opravdu Bůh.

Máme to udělat jako Eliáš? Apoštol Jakub říká, že Eliáš byl člověk jako my. Tak proč nejdeme ven a neprosíme o oheň z nebe? Mám vážné obavy, že kdybyste to zkusili, dopadli byste jak ti proroci Baala. Bůh tak totiž nepůsobí vždy. Kdyby tomu tak bylo, tak bychom měli plnou Bibli stejných příběhů, ale tento příběh je tady jen jednou, protože jen jednou chtěl Bůh zjevit svoji jedinečnost tímto způsobem.

Co to znamená? Znamená to, že nemáme o co prosit? Že je to pouze na Bohu? Ne, od dob Ježíše Krista máme jeden stále platný nástroj, který Bůh dal církvi. Martin Luther hovoří o ohni, kterým Bůh reagoval na modlitbu Eliáše a říká, že to byla: „pravá manifestace božského milosrdenství, které ti ubozí lidé potřebovali, aby nežili bez světla Boží milosti. Stejným způsobem Boží slovo, křest a večeře Páně přinášejí světlo dnes nám.“

                Boží slovo a svátosti, které z Božího slova vycházejí, jsou ve spojitosti s Duchem svatým, kterého Bůh nechal Božímu lidu, tím nástrojem, skrze který se Bůh projevuje jako živý Bůh i v dnešní době. Možná bychom byli radši, kdyby byl ten oheň. Možná bychom byli radši, kdyby proroci i dnes rozdělovali moře, dávali vodu ze skály, kdyby nám havrani nosili jídlo nebo kdybychom léčili každou nemoc a křísili z mrtvých. Sám Ježíš však ukazuje na to, že mocnější než takovéto důkazy je Boží slovo. Ježíš říká: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lukáš 16:31) Boží slovo, slovo Mojžíše a proroků a dnes také apoštolů, je ten mocný nástroj, skrze který Bůh ukazuje, že je živý.

                Co to tedy pro nás znamená? Dovolte trojí aplikaci. Na začátku našeho textu se Eliáš ptá: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho.“ (v.21) To v praxi znamená, že můžeme mít tři typy lidí. Ty, kteří v Boha nevěří a tak se vlastně klanějí modlám. Ty, kdo se klanějí na obě strany. A ty, kdo chtějí patřit Bohu.

 

1. Aplikace pro toho, kdo nevěří v Boha: Věřím, že i dnes tady někdo takový může být. Někdo, kdo si vůbec není jistý Boží existencí. Možná dokonce v Jeho existenci věříte, ale nevěříte v to, že tento Bůh má zrovna o vás zájem. Možná vás Bůh zklamal. Chci vám dát výzvu. Zkuste Boha. Zkuste postavit oltář jako Eliáš a pokud Bůh je, ať s tím něco udělá. Jak to máte udělat? Prostě Bohu upřímně řekněte, že v Něj nevěříte, ale že to chcete zkusit. A poproste Ho, ať se vám dá poznat, pokud existuje. Řekněte Mu to dnes, teď jak tady sedíte. A potom se za mnou stavte a já vám dám Bibli. Pokud se mne bojíte nebo pokud Bibli máte, tak se samozřejmě stavovat nemusíte. Tento bod není povinný. Ale potom si každopádně, a to je nutné, přečtěte Nový zákon. Začněte od Matouše a dočtete do Zjevení. Nebo přečtěte celou Bibli. Zkuste, zda se Vám Bůh dá poznat či nikoli.

 

2. Aplikace pro toho, kdo vidí, že poskakuje na obě strany: Opět, možná tady dnes máme někoho, kdo si uvědomuje, že takto poskakuje na obě strany. Možná už to víte dlouho. Možná vám to zrovna teď šeptá Boží Duch do ucha. Možná se cítíte bezradní, protože s tím dlouho chcete něco udělat a nějak to nejde. Nechte Boha zapálit oheň. Nechte Ho dokázat, že On je mocnější než jakákoli modla. I vy začněte tím, že Mu to v modlitbě vyznáte a potom dělejte to samé. Denně čtěte Boží slovo, přicházejte pravidelně k Večeři Páně. V Božím slově je moc, která zachraňuje od jakýchkoli model. Bůh se Vám zjeví jako mocný a zachraňující.

 

3. Aplikace pro toho, kdo touží žít pro Boha: A potom je tady ta třetí a poslední skupina. To jsou ti, kdo vyznávají, že je jen jediný Bůh a kdo pro Něj chtějí žít. I pro nás je tady aplikace. Ty modly jsou tak zákeřné, že se cpou do života i nám. A nejhorší je, když je zrovna nevidíme. Když bojujete s nepřítelem, kterého vidíte, tak to není tak strašné. Ale když máte proti sobě nepřítele, o kterém ani nevíte, pak je to často hrozivé. A tak i my otvírejme denně Boží slovo a prosme Boha, aby se zjevil ve své moci a odhaloval, cokoli by chtělo vnikat do našeho života a brát to místo, které patří jen Jemu. A když to odhalíme, tak prosme Boha o pomoc.

 

 

 

 

Ať už jsme dneska kdekoli, otevřeme se na to, aby nám Bůh opět prokázal svoji jedinečnost a svoji velkou moc. Kéž i my nakonec vyznáváme: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ (v.39)

Audio záznam naleznete zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář