Michal Klus - Je psáno...

Milí shromáždění, dnes máme neděli dobrého Pastýře. Dovolte, že přečtu snad pasáž ze snad nejznámějšího textu o dobrém Pastýři.

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.  Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

(Jan 10:11-16)

Text, který zde čteme mluví vlastně o té nejvýznamnější roli dobrého Pastýře. Dobrý Pastýř, Ježíš Kristus, položil za nás svůj život. A to je jistě to nejzásadnější. Díky této své oběti nám vydobyl věčný život a my jsme si to připomínali v průběhu celého postního období a o Velikonocích.

Nicméně, dnes bych se chtěl podívat na dobrého Pastýře z jiné strany. Ten 16 verš našeho textu totiž hovoří o tom, že jsou ještě ovce, které nejsou v Kristově ovčinci. Čteme: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“ (v.16) Víme, že jediné, co změní lidský život je to, když člověk uslyší hlas Ježíše Krista. Když člověk uslyší svého Stvořitel, svého Pastýře, který volá „Vrať se zpět, ty můj synu, ty má dcero,“ tehdy může být člověk proměněn, přijmout dar víry a být zachráněn pro věčnost.

Chtěl bych se s Vámi ale dnes podívat na několik dalších oblastí z toho, co dělá Ježíš Kristus, aby se ty ovce vrátily domů. A budu mluvit o věcech, které my máme napodobovat. Zemřít za hříchy člověka nedokážeme, ale jsou věci, které máme dělat jako Kristus.

V životě Ježíše vidím 3 nezbytnosti při šíření evangelia – víry, a když chybí jedna, chybí všechno! Vidím, že Ježíš lidi miloval, Ježíš lidem sloužil a Ježíš lidem zvěstoval celou Boží pravdu. Ježíš miloval, Ježíš sloužil, Ježíš zvěstoval. Podívejme se společně, jak to dělal Ježíš a učme se od Něj.

1.       Ježíš miluje

To asi pro nás není nic překvapivého – vždyť Bůh je láska. Je zajímavé, že když Písmo mluví o Ježíšově lásce k lidem, tak je to téměř vždy spojeno s výzvou, abychom i my milovali. Podívejme se na citát apoštola Pavla: „Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás.“ (Efez. 5:1)

Čteme, že nás Kristus miloval a zároveň je tady výzva, abychom následovali Jeho příkladu. Abychom i my milovali.

Ale nejde jen o to, že to říká apoštol Pavel, říká to i sám Ježíš: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (Jan 13:34) A o dvě kapitoly dále zapsal Jan tyto slova: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Jan 15:12

Ježíš tady říká, že jako ten dobrý Pastýř, On nás miloval a říká, že my se máme navzájem milovat jako On miloval nás. Jak je to s námi tady v Třinci? Milujeme jako Ježíš? Ano, samozřejmě mi můžete říct, že to ani nedokážeme a máte pravdu. Nikdy nebudeme milovat jako Ježíš. Ale otázka zní, zda chceme milovat nejvíce, jak to jen jde. Chceme? Záleží nám na lidech?

Miluji svoje děti? Záleží mi na nich? Nejen když jsou malé, ale i když už odrostly. Záleží nám na tom, aby žily na každý den s Kristem? Nebo se spokojíme s tím, že měli svatbu v kostele a že na svátky tady přijdou? Nechci soudit, Bůh je ten soudce, ale když někdo není pravidelně ve společenství Božího lidu a může být, tak pravděpodobně balancuje na hraně spasení nebo spíše pravděpodobně už je na cestě do věčného zatracení. Já teď nechci sypat sůl do rán, ale ptám se milujeme je? A jak se to v našem životě projevuje?

Ale nejsou tady jen děti. Milujeme své sousedy? Milujeme své spolupracovníky? Milujeme své přátele? Jak se to projevuje?

Ano, nemůžeme být jako Ježíš, On je pastýřem všech a miluje celý svět. Nicméně my můžeme milovat těch několik, kteří jsou nám nejbližší. Milujeme je? Pokud si myslíte, že ano a dva týdny jste se už za ně nemodlili, tak je asi nemilujete – láska se projevuje činem. A tím základním činem je to, že se modlíme. Nebo co jiného děláte pro ty, kteří v Pánu Ježíši nenašli svého Zachránce? Jaký čin je vidět ve vašem životě?

Můžeme se ptát, kde sehnat více lásky. Odkud se láska bere? Láska je přece ovoce Ducha svatého. A přestože Ducha svatého dostáváme spolu s darem víry všichni, tak můžeme být rozdílní v tom, jaký prostor má Boží Duch v našem životě. Bible říká, že máme být naplňování Duchem svatým. A čím je více přítomnosti Ducha svatého v našem životě, tím více ovoce a tedy i lásky k nevěřícím. Toto samozřejmě Ježíš nepotřeboval. On je láska. Nicméně my to potřebujeme. A pokud chceme, aby v našem životě bylo více Ducha svatého, tak se potřebuje ponořovat více do Božího slova a modlitby. Skrze Boží slovo v nás roste vnitřní člověk. Poznáváme svoji malost a Boží velikost a náš život je proměňován. A tak se opět mohu sám sebe ptát: Roste ve mně vnitřní člověk? Jsem proměňován? Vidím u sebe ovoce Ducha svatého? Miluji své bližní? Ježíš je miloval!

Dovolte, že přečtu ještě jeden verš, který hovoří o Kristově lásce: „Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ (Jan 13:1)

Opět to tady máme: Ježíš miloval. A dále čteme, že prokázal svoji lásku až do konce. Ale to už je to druhé, co vidíme u Ježíše, u toho dobrého Pastýře.

2.       Ježíš slouží

Mnozí jste asi poznali, z jaké situace byl ten text, který jsem četl. Byl to text, který pokračuje tím, jak Ježíš myje učedníkům nohy. Ježíš naprosto proti všem zvyklostem vzal roli sluhy a umyl učedníkům nohy. Nebudu to číst celé, ale dovolte, že přečtu jak ten text končí:

„Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“ (Jan 13:12-17)

Ježíš, ten, který je mistrem, bere na sebe roli služebníka a myje svým učedníkům nohy. A všimněte si, že i tady nás opakovaně volá, abychom i my takto sloužili. Říká učedníkům, že i oni mají jeden druhému nohy umývat, že mají jednat jako jednal On a že budou požehnání, pokud budou činit, to co On. Třikrát tady Ježíš opakuje, že i my máme být služebníci.

Jsme povoláni, abychom sloužili. Ale ta služba musí vycházet z té lásky k člověku, o které jsme hovořili. Nejde k tomu člověka donutit. Musíme milovat, abychom dokázali opravdově sloužit.

Dovolte, že zmíním ještě dvě charakteristiky té služby. Kristova služba je charakteristická pokorou a poslušností. Pokud nemáme pokoru, tak řekneme: „umývat nohy, to ať dělá někdo jiný, ne já, já jsem přece ...“

Ve sboru, do kterého jsem chodil v USA byl kardiochirurg a jeho službou bylo to, že každou neděli chystal židle na shromáždění. Kostel se teprve stavěl a sbor se shromažďoval v tělocvičně a jeho službou bylo chystat židličky. To je pokora po vzoru Kristově. Mohl říci, já jsem kardiochirurg, já budu dělat něco podstatnějšího, významnějšího, viditelnějšího. Potřebujeme pokoru.

A tou druhou vlastností, kterou vidíme u Ježíše je poslušnost. Cokoli po Něm Bůh žádá udělá, protože Jej chce poslechnout. Připomínám si Jonáše a jeho neochotu jít do Ninive. My totiž samozřejmě budeme mít vždy dobré důvody neposlechnout, ale modlím se, abychom byli poslušnými následovníky našeho Pastýře a šli, klidně i do Ninive, pokud to Ježíš chce.

Dovolte ještě jeden citát apoštola Pavla o Ježíši: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Filipským 2:5-8)

Apoštol Pavel nám připomíná, že Ježíš nelpěl na své rovnosti pokořil se a také to, že byl poslušný svému Otci. To je pokora a poslušnost. Ježíš říká, že v této pokorné a poslušné službě Jej máme následovat a sloužit těm kolem nás, aby i oni v Ježíši nalezli svého dobrého Pastýře.

3.       Ježíš zvěstuje – zvěstuje celé Boží slovo

Ježíš miluje, Ježíš slouží a Ježíš také zvěstuje Boží pravdy. A já jsem už na začátku řekl, že pokud chceme následovat Kristův příklad, tak potřebujeme být věrni ve všech třech oblastech.

Údajně to byl František z Assisi, kdo řekl: „Kažte evangelium vždy, a je-li to nutné, použijte slova.“ Tento citát má svoji váhu, ale zároveň je tak trochu problematický. Navíc se ani moc nehodí k Františkovi s Assisi, který sice byl člověk činů, ale zároveň muž slova. Bratři a sestry, nemůžeme být milující, sloužící ale mlčící křesťané. Nestačí milovat a sloužit. Ano je nutné milovat a sloužit, ale je třeba i mluvit. Tento svět je totiž plný mlčících křesťanů, kteří se schovávají za výmluvy o lásce a pokorné službě. Ale to je málo. Diakonie a charita beze slov je katastrofou a žel mnohé církve už nemají co říct a tak jim zbyly jen ty dobré skutky. Ano, možná nás v těch dobrých skutcích zahanbují a my bychom měli být mnohem aktivnější, ale musíme také promluvit a přinést Boží slovo. Zvěstování je nezbytné a nenahraditelné. A vidíme to u Ježíše a i v tomto Ho máme napodobovat. Pavel nám připomíná: „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ (Římanům 10.17)

Takže zvěstování je zásadní, ale samozřejmě také záleží na tom, co zvěstujeme. Je zásadní, abychom přinášeli celou pravdu evangelia. Když řekněme „Bůh tě miluje a má nádherný plán pro tvůj život,“ tak to není celá pravda Božího slova. Musíme si dát pozor na to, abychom nepřinášeli nekompletní evangelium.

To je důraz, který vidím u Krista a abych to demonstroval použiji jeden z mých nejoblíbenějších biblických příběhů, příběh, který jsme slyšeli od oltáře. Jde o příběh o bohatém mládenci z Markova evangelia 10.

K Ježíši přiběhne mladý muž a klekne před ním. Prosí, aby mu řekl, jak se může dostat do nebe. Vypadá to, že bez jistoty věčného života nechce odejít. Jde o člověka, který podle všeho choval ve velké úctě židovský zákon, byl člověkem morálním. A navíc měl peníze, což taky není k zahození. V dnešní době by se většina křesťanů zaradovala a asi by prohlásila, že ten člověk je připraven na to, aby se pomodlil modlitbu, ve které by přijal Ježíše do svého srdce a čekali bychom, že z něj bude skvělý následovník Ježíše Krista. Ale všimněme si, že Ježíš ho nevede k tomu, aby uvěřil zprávě, že On přišel zemřít za hříchy lidstva (na rozdíl třeba od Nikodéma). Ježíšův postoj je velmi zarážející a vymyká se většině evangelizačních „návodů a postupů.“ Kdyby se to, co se zde stalo Ježíši, stalo komukoli jinému, řekli bychom, že selhal a odehnal hledajícího člověka. Vždyť místo, aby ho vedl k víře, vrací ho do Starého zákona k desateru a nakonec mu dává ten šílený příkaz, aby rozdal všechno co má. Co to tady ten Ježíš dělá? Ježíš tady ukazuje na něco nesmírně podstatného. Bez pokání není možné přijmout spasení. Bez pokání, není možné ani nabízet odpuštění a víru. Zločince na kříži už Ježíš k pokání nevolal. Ten činil pokání a nepotřeboval to. Tomu řekl: „dnes budeš se mnou v ráji.“

Ano my nevidíme do člověka tak, jak viděl Ježíš. A proto si dejme veliký pozor, abychom přinášeli celé pravdy Božího slova.

Bratři a sestry, od dobrého Pastýře jsme se dnes učili, jak můžeme být dobrými pastýři v našem okolí. Ano, selháváme v tom jak milovat, jak sloužit, jak zvěstovat. Ale mám dobrou zprávu. Bůh ví, že nejsme dokonalí. Odpouští nám, povzbuzuje nás, a říká ať stále usilujeme být jak On. On nám dodá sílu, On nás zvedne když padneme, On bude vždy s námi. On je náš dobrý Pastýř. Amen

Audio záznam naleznete zde.