Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ježíš přišel, aby zmařil činy Ďáblovy!

25. 12. 2015

1.jpgBylo to 28. září 1928, kdy skotský lékař Alexander Flemming objevil penicilín. Respektive, abychom byli přesnější, zjistil, že plíseň, která se jmenuje Penicillium Notatum, ničí některé mikroby. Došlo k tomu z části náhodou. Hledal sice látku, který by zabíjela mikroby, ale ta zázračná plíseň se mu do laboratoře dostala sama, asi otevřeným oknem. Tuto plíseň rozhodně záměrně nehledal. Přesto našel. A to byl první krok, který vedl k tomu, že ve čtyřicátých letech minulého století se začal vyrábět lék, známý jako penicilin.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Je pravdou, že v září 1928 ještě nikdo vyléčen nebyl, ale my víme, že díky tomuto dnu, byly později vyléčeny stovky tisíc, možná milióny lidí, kteří by jinak zemřeli.

Víte, připomíná mi to Vánoce. To samotné narození Krista samo o sobě vlastně nijak zásadně nepomohlo. Ale my víme, že v ten den k nám přišel Bůh, a že započal cestu záchrany, díky které budou stovky tisíc či milióny lidí zachráněny na věky. A proto máme co slavit. Penicilín dokáže oddálit smrt. Kristus dokáže dát život na věky. A proto slavíme! A doufám, že slavíme hodně! Máme co!

Přečteme teď text z Janovy epištoly, který je určen na ten vánoční den, a který nám připomíná, proč Ježíš přišel.

 

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost - tak jako on je spravedlivý. Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. ( 1.Jan 3,1-9)

 

Základní myšlenkou tohoto textu je tvrzení, že Ježíš přišel, aby zmařil činy ďábla. Na základě toho dnešního nelehkého textu chci hledat odpověď na tři otázky, kterési musíme odpovědět, abychom pochopili, co to znamená. Tedy:  1. Co jsou činy ďábla? 2. Jak Ježíš zmařil činy ďábla? 3. Co to znamená pro mne?

1. Co jsou činy ďáblovy?

Kdyby nám někdo na počátku minulého století řekl, že Fleming vynalezl penicilin, aby zničil mikroorganismy, tak bychom se asi ptali, o jaké mikroorganismy mu jde a proč je chce ničit. Když nám tedy Boží slovo říká, že Ježíš přišel do tohoto světa, aby zničil činy ďábla, tak se musíme ptát, o jaké činy jde a proč je přišel zničit. Podívejme se tedy znovu na ten text: „Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu.“ (v.8-9) Před tou větou, která hovoří o tom, že Ježíš přišel ničit činy ďábla se hovoří o hříchu a v následující větě se také hovoří o hříchu. Ďáblovy činy jsou tedy hříchy. Ale co jsou hříchy? To nám zase Jan vysvětluje ve čtvrtém verši: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“ Hřích je tedy porušení Božího zákona. A tento hřích je přítomný v tomto světě, ve mně, v každém z nás. Boží zákon mi říká, jak mám žít, ale hřích říká, že si mám raději žít, tak jak já sám uznám za vhodné. Přece se nebudu nějak omezovat. Bůh mi nabízí svá zaslíbení, ale hřích je odmítá a pohrdá jimi. Hřích kontroluje náš život místo toho, aby náš život byl kontrolován Bohem.  Hřích je vzpoura proti Božímu právu, které bůh ustanovil, aby vládl svému stvoření.

Tento hřích, tato vzpoura proti Bohu, toto porušení Božího zákona je jako hrozná infekční nemoc, kterou ďábel šíří tímto světem. Já jsem tou nemocí nakažen. A proto moje slova a činy tak lehce ubližují a zraňují. Vy jste tou nemocí nakaženi a asi nemusím mluvit o tom jaké to má důsledky. A prosím, nedívejte se teď na druhé. Každý potřebujeme vidět tu svoji chorobu! Pokud ji nevidíte, nepotřebujete Vánoce. Pokud nevidíte ty činy ďábla ve vlastním životě, nepotřebujete Vánoce a nemáte co slavit. Modlím se, aby tady dnes nebyl nikdo, kdo by neviděl tu ďábelskou chorobu v sobě. Protože nepřiznat si nemoc, vede ke strašné katastrofě. Opakovaně jsem při sepisování pohřbu slyšel, že daný člověk odmítl jít k lékaři. Nepřiznání si nemoci zabíjí! Nepřiznání se nemoci duše, zabíjí na věky.

Na to přiznání si nemoci duše máme tu dobrou zprávu, že Ježíš přišel, aby zmařil činy ďábla, aby nás vyléčil. To je naděje. Přemýšlejme dále.

 

2. Jak Ježíš zmařil činy ďábla?

Hledejme odpověď i na tuto druhou otázku. Ta odpověď je vlastně velmi prostá. Ježíš zmařil činy ďábla tím, že se zjevil, tedy, že přišel na tento svět. Znovu ten osmý verš: „Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.“ (v.8) Ježíš Kristus se stal člověkem a přišel na tento svět, abychom nemuseli být otroci zla a hříchu, abychom neumírali na tu ďábelskou chorobu zla, která infikovala i nás. On přišel, abychom mohli žít ve svobodě a v duchovním zdraví a jednou strávit věčnost s Ním. A samozřejmě my víme, že tím základním důvodem jeho příchodu byla jeho smrt za člověka. Ježíš umírá, protože na sebe bere vinu za naše zlo. Ale nejen, že na sebe bere vinu za naše zlo, On nám nabízí svoji spravedlnost. A právě proto i tady na plátně máme to logo jesliček a kříže. Jedno bez druhého nemůže být. Jesličky jsou jen součásti cesty na kříž.

Na kříži Ježíš maří činy ďábla. Pokud se vrátíme k penicilínu, tak narození Ježíše Krista lze srovnat s vynálezem penicilínu. Kdyby Fleming nebo někdo jiný nevynalezl penicilin, tak by pro mnohé nemocné nebylo pomoci. Ale on ho vynalezl a my ho dnes máme k dispozici. Penicilin ničí nemoc, přináší zdraví. Stejně tak Ježíš Kristus ničí tu ďábelskou nemoc a vrací ke zdraví, pro které jsme byli stvořeni.

Dovolte malou osobní reflexi. Dvě z našich dcer měly v dětství opakovaně docela těžké záněty ledvin. Skončily na jednotce intenzivní péče. Několik dnů měly velmi vysoké teploty a lékařský personál dělali, co bylo v jejich silách, aby ty teploty sráželi. Samozřejmě podávali maximum léků ke snížení teploty, ledovali kapačku, dělali zábaly. Po několika dnech začaly zabírat antibiotika a situace se rychle začala lepšit. Kdybychom žili o sto let dříve, možná by ta onemocnění byla smrtelná. A tak jsem vděčný panu Flemingovi, že vynalezl penicilin.

Ježíšův příchod stejně tak přináší řešení něčeho horšího než infekce. Ježíšův příchod přináší lék na Ďábelskou nemoc našeho srdce, našeho lidství. A Ježíš přináší lék, který vyléčí dokonale a trvale. Nikdy si na něj nevybudujete rezistenci. Nikdy na něj nebudete mít alergii. Je dokonalý a stoprocentně účinný. A je pro každého. A je zdarma. A proto dnes slavíme. Proto každý rok slavíme narození Krista. Pro křesťana je to totiž obrovská radost! On přišel, aby zmařil činy ďábla.

 

3. Co to znamená pro nás?

Už jsem vlastně začal odpovídat i tuto poslední otázku. Ano, pro mne Ježíšův příchod znamená, že je k dispozici lék. Bible nám v tom našem textu ukazuje, že to není všechno. K naší záchraně od hříchu nestačí jen to, že Ježíš přišel a zemřel za nás. K vyléčení také nestačí, že někdo vynalezl lék. Je třeba ještě jednoho kroku. Je třeba ten lék použít. A přesně toto nám říká i ten dnešní text. Podívejme se na devátý verš: „Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ (v.9) Ten text nám říká, že aby byl člověk zachráněn od hříchu, tedy, aby v něm byly zmařeny skutky ďábla, musí být narozen z Boha. Co to znamená? Když se něco rodí, tak to znamená, že vniká něco nového. A když máme být narození z Boha, tak máme dostat nové životní zaměření. Už to není to ďábelské zaměření na mne samého, ale toužíme žít tak, jak to chce Bůh. Kdo je takto zrozen z Boha, tak hledá v Bibli odpovědi na to, jak má žít a usiluje, aby tak žil.

Ještě musím ale něco vysvětlit. V tom textu je napsáno, že ten, kdo se narodil z Boha, se nedopouští hříchu a že ani nemůže hřešit. Nechci to vysvětlovat příliš dlouze, ale jde tady o to, že nedokážeme do češtiny dobře přeložit tu řeckou gramatiku. Kdybych to měl říct nějak opisně, tak Jan tady říká, že kdo se takto narodil z Boha, ten nezůstane ve stavu, kdy si vesele hřeší dál, ten ani nemůže v takovém stavu zůstat. Ano, pořád budeme lidmi, kteří hřeší. A aby nebylo nejmenších pochyb, že to tak je, dovolte ještě jeden citát ze stejné Janovy epištoly: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe.“ (1.Jan 1,8)

Ten, kdo použije tento Boží lék, kdo se narodí z Boha, ten se mění. Hřích je sice stále přítomen, stále chybujeme, ale hřích už není něco, po čem chceme toužit, není to něco, co děláme s plným vědomím, je to naopak něco, od čeho chceme utíkat, co Pánu Bohu vyznáváme, v čem se chceme měnit. Když uvěří alkoholik, nestane se bezchybným člověkem, ale chce utíkat od alkoholu, ale i dalších hříchů. Když uvěří člověk žijícím promiskuitním životem, nestane se bezchybným člověkem, ale chce utíkat od tohoto životního stylu. Když uvěří člověk, který si o sobě vždycky myslel, že je dobrý, nestane se bezchybným člověkem, ale prosí Pána Boha, aby ho zbavil jeho pýchy a hrdosti.

Jak tedy ten lék přijímat? Jak se zrodit z Boha. Před chvíli jsem to řekl: vírou! Prostě spolehnutím se na to, že Pán Ježíš přináší ten lék i mně. Spolehnutím se na to, že i mne chce vyléčit. Tu víru dává Bůh. Pokud ji nemáte, proste o ni. Ona se projeví pokáním z vašich hříchů a tím, že z Boha nebudete mít plniče Vašich přání, ale že v Bohu naleznete toho, pro kterého chcete žít a kterého chcete oslavit svoji poslušností. Prostě o to v modlitbě pokorně proste.

Milí přátelé, představte si smrtelně nemocného člověka. A představte si, že tento člověk velice slaví, hoduje, veselí se, kupuje přátelům dárky. A představte si, že na vaši otázku, co tak oslavuje, by vám řekl, že slaví výročí dne, kdy byl vynalezen lék na jeho smrtelnou nemoc. Co byste očekávali? No očekávali byste, že ten lék už začal brát a že směřuje ke zdraví. Co byste si mysleli o tomto člověku, kdyby vám řekl, že ten lék nikdy nepoužil a ani neplánuje použít? Asi bychom ho nazvali bláznem.

V celém světě, ale i u nás v kostele dnes slavíme. Slavíme, že se narodil Kristu. Ten se narodil jako ten lék, ten, který přišel, aby zmařil činy ďáblovy. Ptám se vás, užíváte ten lék? Víte jak to je. Někteří pacienti někdy předstírají, že berou lék, ale ve skutečnosti ho někde schovávají. Nejsme stejní? To je ta nejzásadnější otázka Vánoc! Bylo by tragédií oslavovat dostupnost léku a nepoužívat ho!

Pokud jste uživateli tohoto léku, děkujte Pánu Bohu a slavte. Pokud ne, tak v duchu zavolejte k Pánu Bohu a proste Ho, aby vám to odpustil, proste, aby vám dal víru, aby vám dal ten lék. On chce dnes začít léčit i vás!

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář