Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ježíš se stal chudým. A my?

16. 12. 2008

 

ObrazekUž za několik dnů usedneme k štědrovečernímu stolu. A tou štědrostí na stole si budeme připomínat štědrost Boha vůči nám lidem. Budeme si připomínat ten největší a nejštědřejší dar, jaký kdy Bůh dal. Budeme si připomínat narození Božího Syna, Ježíše Krista. Vírou se budeme držet zaslíbení, že Ježíš Kristus, Boží Syn, přišel, aby nás zachránil pro věčnost s Ním. A my Mu za to chceme děkovat, chceme Ho oslavit. AUDIO KÁZÁNÍ ZDE.

Jednou z možností jak vyvýšit a oslavit Boha je stávat se takovým, jako je On. Ano, víme, nikdy nebudeme jako On, ale máme usilovat o dokonalé vlastnosti, které u Něj vidíme. Povzbuzuje nás k tomu i Boží slovo. Můžeme vybrat třeba verš z Efezským 5:1 „Jako milované děti následujte Božího příkladu.“ Pokud tím největším Božím činem je Jeho štědré darování Jeho Syna, pak i my se můžeme zamýšlet nad tím, zda štědře naplňujeme potřeby našich bližních.

Před třemi týdny jsem při kázání řekl o štědrosti několik vět. Vlastně jsem pouze definoval štědrost. Řekl jsem, že štědrost je štědrostí jen tehdy, když nás v něčem omezí, když pocítíme, že jsme dali. Po bohoslužbách mi jeden bratr ukázal na díru v této definici, protože podle této definice by byli nejštědřejší ti, kdo jsou nejvíc lakomí. Ti pocítí i to, když se musí vzdát koruny.

Podívejme se tedy na biblický model štědrosti. Dovolte napřed krátké vysvětlení. Apoštol Pavel píše dopis Korintským křesťanům a píše o tom, co se stalo ve sborech v Makedonii. Naslouchejme tomuto dopisu, jako kdyby k nám skrze apoštola hovořil Pán Bůh a mluvil třeba o sboru někde ve Lvově, Krakově nebo třeba v Žilině.

Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost. Mohu jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku. Překonali všechno naše očekávání: dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám. A tak jsme vybídli Tita, který započal toto dílo lásky, aby je mezi vámi také dokončil. Jako jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání, v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto díle milosti. Neříkám to jako rozkaz, zmiňuji se však o horlivosti jiných, abych vyzkoušel opravdovost vaší lásky. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2.Korintským 8:1-9)

 V tomto textu nacházíme nádherný příklad toho, co členové jednoho sboru udělali pro druhý sbor. A Pavel tento příklad předává třetímu sboru – Korintským a volá jak je, tak i nás ke štědrosti, ve které má Bůh zalíbení. Dnes bych chtěl zmínit tři klíčové faktory, které musí jít ruku v ruce se štědrostí, která se Bohu líbí.  

 

1.faktor: milost

 Podívejme se na první verše přečteného textu: „Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost.“ (v.1-2) Tyto slova nám ukazují, že fakt, že makedonští byli schopni štědrosti, je výsledek Boží milosti. Boží milost ve smyslu Božího daru k nám. Něco, čeho bychom nebyli sami schopni, co bychom si nikdy nezasloužili.

 Dovolte teď malou vsuvku. V září jsem měl jedno kázání, kde jsem chybně definoval milost a milosrdenství. Pokusím se to teď napravit. Milost, je to, že Bůh nám dává něco, co jsme si nezasloužili. Milosrdenství je to, že Bůh nám nedává to, co jsme si zasloužili. Toto je jakási základní definice, i když v Bibli jsou tato slova použita i v jiných významech.

 Ale zpátky k našemu textu. Apoštol Pavel nám říká, že štědrost jde vždy ruku v ruce s Boží milostí. To znamená, že abychom mohli být schopni štědrosti, potřebujeme Boží milost. Teď si můžeme položit otázku. Mohou být i nevěřící lidé štědří? A já osobně bych odpověděl ano. A proč? Díky Boží milosti! Této milosti někdy odborně říkáme všeobecná Boží milost. Bůh nás o této své milosti vůči celému stvoření opakovaně ujišťuje. Sám Ježíš říká, že Bůh „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mat 5.45) A to je projev milosti. Díky stejné milosti každý v sobě má nějaký morální zákon, nějaké svědomí. Je to důsledek všeobecné Boží milosti. Bez této milosti by žádný člověk nebyl schopen ničeho dobrého. A tak i nevěřící člověk může být štědrý. Má však Bůh v takovém člověku zalíbení? Nemá! Ať je člověk jakkoli štědrý, bez toho, aby vyznal, že v Ježíši Kristu má svého Pána a Spasitele, je ztracen a je nepřítelem Božím. Přesto ho Bůh miluje a klepe na jeho srdce. Ale právě takoví lidé si často říkají, že jsou dobří a že Boha nepotřebují. Jak hrozně se mýlí. Přestože tento člověk díky všeobecné Boží milosti je schopen konat i dobré věci, chybí mu ta spásná milost, která by jej vedla k pokání a k odevzdání života Ježíši.

V našem textu Pavel říká, že je to milost, že jsme schopni štědrosti. Je to důsledek Božího působení v nás. Byla to milost, že i ve svém nedostatku byli makedonští schopni štědrosti. Takže pokud je někdo štědrý, tak bychom měli děkovat Bohu a až potom člověku. A zároveň bychom se měli modlit, aby nám Bůh dal milost, abychom byli schopni štědrosti.

 

2.faktor: motivace

 Druhým faktorem, který musí jít ruku v ruce se štědrostí je motivace. Víte, často přemýšlím nad různou motivací, kterou lidé mají. Zvlášť v posledních týdnech, kdy do naší sborové kanceláře přicházejí nejrůznější lidé. Samozřejmě jsme rádi, když lidé chtějí podpořit život sboru a Boží dílo. Ale občas se objeví i takoví, kteří nechodí na shromáždění, ale jednou za rok přijdou do naší sborové kanceláře a přinesou 100 Kč. Jaká je jejich motivace? Nevím? Asi různá? Ale bojím se, že není správná.

Jaká byla motivace makedonských? Jejich motivací bylo to, že z dávání měli „nesmírnou radost“ (v.2) Jejich motivaci bylo, že milovali Boha více než své finance a „dali sami sebe předně Pánu“ (v.5). Jejich motivací bylo, že chtěli, aby se jejich velká láska k druhým projevila praktickým skutkem. (v.5-6)

 Drazí bratři a sestry, když dáváme na Boží dílo, je to pro nás radost? Radujeme se, že můžeme sami sebe včetně svých financí vydat Bohu. Pokud vám dávání nedělá radost a naopak vás trápí, pak něco není v pořádku. Pokud dáváte, protože se to sluší nebo proto, abyste si uklidnili svědomí pocitem, že také něco pro Boha děláte, tak je zde něco špatně.

Víte, tento svět nám tvrdí, že čím více „věcí“ budeme mít, tím šťastnější budeme. Ale jak Boží slovo, tak nejrůznější sociologické průzkumy nám dokazují, že to tak není. V množství věcí není štěstí. Naopak! Víte, kdo je šťasten a naplněn radostí? Ten, kdo umí dávat!

 Naplnilo mne obrovskou radostí, když jsem si uvědomil, že si Pán Bůh použil těch několik tisíc, které jsme v minulých letech poslali do Tanzanie. Naši přátelé z Tanzanie nás informovali, že díky těmto financím mohli začít novou práci v utečeneckém táboře a že tam uvěřilo 70 osob. No to je obrovská radost. Na druhou stranu, kdybychom poslali dvakrát větší částku, pravděpodobně by mohla začít práce ve dvou utečeneckých táborech. A uvěřilo by ještě více lidí.

 To, co je důležité, je naše motivace. Milujeme ty lidi? Chceme oslavit našeho Pána a vydat se Mu? Milujeme Jej více než naše pohodlí a bohatství?

 Možná si teď řeknete. Zrovna teď není nejvhodnější doba mluvit o finanční štědrosti. Vždyť žijeme v době ekonomické krize. Omyl! Teď je ten pravý čas kázat o štědrosti, protože právě v době krize je potřeba největší. Mnoho misionářů se zrovna teď potýká s obrovskými problémy, mnozí balí kufry a jedou domů, protože církev nemá peníze. Například známá americká křesťanská organizace Focus on the Family (Zaměřeno na rodinu) musela dát z finančních důvodů v listopadu výpověď 149 zaměstnancům. Teď je finanční potřeba mnohem větší než před rokem. Teď se musí projevit, jak na tom církev je.

Před jistým časem přišla do naší kanceláře jedna setra v důchodovém věku a přinesla nemalou částku na Hutník. A řekla mi při tom jasné svědectví. Řekla něco ve smyslu, že moc chce podpořit tu stavbu, aby ti mladí měli prostor pro scházení a aby se tak přiblížili Pánu Bohu a věřili v Něj a byli ochráněni od chyb, které ona sama ve svém mládí v životě udělala. To je příklad motivace. Záchrana člověka, aby si nezpackal život. Aby ho v mládí mohl vydat Bohu. Když nám Bůh dal svého Syna, byla Jeho motivace jasná. Chtěl nás zachránit. Mám já motivaci ke štědrosti? A pokud ano, jaká je ta motivace? A jak mne ovlivňuje?

 

3.faktor: možnosti

 Prvním faktorem bylo to, že jsme schopni štědrosti jen díky Boží milosti. Druhým faktorem bylo, že musíme mít dobrou motivaci a to třetí, o čem je v našem textu řeč, jsou naše možnosti. Milost, motivace, možnosti. Jaké máme možnosti? Kolik můžeme dát? Jak to řešili makedonští? Oni si spočítali, kolik si toho potřebují nechat, aby vyžili, a potom tu částku ještě s vírou snížili. Zbytek poslali na potřebné. Připomeňme si to znovu: „dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku.“ (v.3-4) V tomto textu čteme, že makedonští doslova „žebrali“, aby mohli dát. A potom dali víc, než si mohli dovolit.

 Jak by to asi vypadalo, kdybychom něco podobného udělali my dnes? Kolik peněz vlastně potřebujeme? Možná si řeknete, jo, kdybych vydělával jako ten či onen, tak to bych taky dával. Nebo si řeknete, kdybych vydělával dvakrát tolik, tak to bych potom dával. Víte jaká je realita? Realita je taková, že téměř devadesát procent světa je chudší než průměrný Čech. Devět z deseti lidí na tomto světě jsou chudší než my. (viz: http://www.globalrichlist.com) Tak o kolik více ještě musíme vydělat, abychom byli schopni pomoci druhým? Člověk totiž přirozeně nikdy nemá dost a vždy bude více věcí, které potřebuje.

Dovolte ještě jeden příklad. John Wesley také patřil mezi štědré lidi. V prvním roce jeho služby byla jeho roční mzda 30 liber. Na živobytí měl 28 liber, 2 libry dal na Boží dílo. O rok později vydělal 60 liber. Řekl, že na živobytí mu stačí 28 liber a tak 32 dal na Boží dílo. Podobně pokračoval celý život. Ví se o tom, že jen z honorářů z prodeje knih dal Bohu téměř 40 000 liber. Když zemřel, čítal jeho majetek několik desítek liber.

 Bratři a sestry, mým cílem není, abychom se přestěhovali do holobytu a chodili všude pěšky. Mým cílem je hlásat věrně Boží slovo. A Pán Bůh nás vede k tomu, abychom nelpěli na svých financích, abychom byli štědří. Pokud sami sebe vydáme Pánu, pak nás Pán povede i k tomu kolik dát. Určitě nám pomůže, když si při nějaké investici řekneme, že za každou utracenou tisícovku, by v Tanzanii mohl sirotek chodit rok do školy.

Víte, myslím, že není náhodou, že Bible mluví tak moc o penězích. Bible mluví o penězích častěji než o nebi a pekle dohromady. Proč? Protože peníze mají tendenci ovládat náš život. A protože štědrost je obrovským znakem působení Boží milosti v našem životě a neuvěřitelně velkým požehnáním v životě křesťana.

O financích nemluvím proto, že teď sbor potřebujeme více peněz, ale proto, že věřím, že je to důležitá oblast našeho života. A pokud mne třeba podezíráte, že mi jde o peníze pro náš sbor, pak klidně své peníze dávejte někde jinde. Já osobně si sice myslím a také praktikuji, že alespoň desátek, desetina našeho přijmu, by měl jít do sboru, kde člověk chodí. Ale co se svými penězi uděláte vy, je na vás. Já jsem vděčný za mnohé obětavé dárce. Máme ve sboru mnoho chudých vdov, které dávají mnoho. O mnohých vůbec nevíme. Jsem vděčný za mnohé mladé lidi, kteří se učí dávat včas a jsou štědří.

V nedávné anketě presbyterů čtyři z nich zatrhli, že dávají více než 18% svého přijmu na Boží věci. To byla ta nejvyšší možnost, kterou mohli zatrhnout. Jsem za presbytery vděčný, jsem vděčný, že jsou příkladem. Ale jsem vděčný za mnohé z Vás, kteří jste obětaví a štědří.

 Základem lidského lakomství je přesvědčení, že když si nechám víc, budu se mít lépe. Ale devátý verš našeho textu nám ukazuje Boží pohled, který je přesně opačný: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (v.9) Bůh je radostný, milující a štědrý dárce. Stal se chudým, protože se podělil o vše, co měl. Jsme i my ochotni se podělit? Přemýšlejme o tom. Mluvme o tom v našich rodinách. Udělejme si plán. Rozhodněme se pro štědrost. Amen.   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář