Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. 2. 2013

Ježíši, kdo jsi?

a.jpg

Máme za sebou jarní prázdniny. Pro některé z vás to mnoho neznamenalo, protože nemáte doma školáky. Pro jiné to znamenalo víc. My jsme si letos poprvé dopřáli společné strávení těchto prázdnin a to na Karpentné a děkovali jsme Pánu Bohu za přívaly sněhu, které jsme si hodně užili. Ale nechci mluvit o naší dovolené. Chci zmínit knihu, kterou jsme spolu s dětmi přečetli. Jmenovala se „Prokletí černého dvora“ a napsala ji anglická autorka Jennifer Rees Larcombová. Jednu z významných rolí v její knize zaujímal vdovec, který se v českém překladu příznačně jsmenuje Robert Beran. Byl to člověk, který o Bohu věděl téměř vše, ale tvrdohlavě a vytrvale od Něj utíkal, protože se cítil Bohem zrazen a zklamán. Všechno o Bohu věděl, přesto Boha ve skutečnosti neznal. V kontrastu s jeho osobou tam je několik dětí, včetně jeho syna, které Boha či Pána Ježíše poznaly a bezpodmínečně se Mu vydaly. Nejen že zjistily, kdo Ježíše je, ony Jej poznaly, jako někoho, kdo je hoden, abychom Mu dali absolutně celé naše životy.

Možná jste to zažili také. Možná také víte o lidech, kteří vědí o Bohu téměř vše, ale přitom Jej neznají. A právě i o tom, je náš dnešní text, který začíná otázkou židů: „Ježíši, kdo jsi ty?“

 

                Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám. Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho." Nepoznali, že k nim mluví o Otci. Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu." Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili. (Jan 8:25-30)

 

                Podívejme se tedy na dnešní text, který lze rozdělit do dvou částí. První část mluví o tom, že lidé Boha nepoznali. Druhá ukazuje na to, že Jej někteří poznají.

 

 

1. Nepoznali, že mluví o Otci

Ježíši, kdo jsi? To je ta otázka, která visí ve vzduchu. Lidé žasnou nad tím, co Ježíš činí. Ale pořád neví, kde si Jej mají zařadit. A ta první část toho našeho textu se točí kolem jejich nepoznání Ježíše. On jim ukazuje na to, že jim opakovaně říká, že přichází od Otce, od Boha a že mluví o Něm. Ježíš to opravdu řekl mnohokrát. Jan to zaznamenal především v šesté kapitole. Ježíš tam říká: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'. A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!" Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6:37-44)

                Ježíš se v této pasáži jednoznačně nazval Božím Synem. A zástupu to došlo. Mnozí protestovali a říkali, že přece není žádným Božím Synem, ale synem Josefa. Říkají, že znají i Jeho matku a že nemůže být Synem Božím. Pro ně bylo nepochopitelné, že by se Bůh stal člověkem a narodil se jako člověk. Nešlo jim dohromady, že Ježíš sestoupil z nebe. Já se jim opravdu nedivím.

Na konci šesté kapitoly čteme, že se dostavil docela očekávaný důsledek těchto Ježíšových slov. Čteme: „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.“ (Jan 6:66) Toto bylo prostě na ně moc. Odešli.

                Jak je to s námi? Není to na nás moc? Tohle ještě ano, ale ne více? Nejsme i my těmi, kteří si z Ježíše vybírají to, co jim ještě sedí, ale zbytek už ne? Nejsme i my těmi, kteří si řeknou, že bereme Ježíše, který je láska a který nás miluje, ale nebereme Ježíše, který se vrátí jako spravedlivý soudce, který rozdělí všechny lidi na dvě skupiny, aby jedny vzal na věky do své přítomnosti a druhé poslal do věčného zatracení? Není tohle i na nás někdy příliš moc? Nemáme i my problém s takovým Ježíšem? V době života Ježíše Krista s tím mnozí problém měli a přestali Ježíše následovat. A co v dnešní době? Není reakce i některých z nás podobná? Možná si někdo řekne, že to jsou pouze slova pastora, že kdoví jaké to bude. Ano, můžete to říci o mých slovech. A ano, já se mohu mýlit. Ale my křesťané stojíme na tom, že Bible se nemýlí. A Ježíš také ne. A Ježíš i v našem textu říká, že má mnoho co říct. Říká: „Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu.“ (v.26) Proč slova soudu? Protože pro ty, kteří o Něm vědí, a přesto Jej neznají, On má pouze slova soudu. Jistě, je milostivý a nepřestane klepat na Vaše srdce. Ale pro ty kdo Mu nevěří, kdo Jej neznají, má jen slova soudu. Co by Ježíš řekl dnes vám? Byla by to slova soudu? Řekl by vám, to stejné, co těm Židům? Řekl by i vám, že přestože k vám stále mluví, že Ho stále neznáte?

 

2. Až vyvýší Ježíše, poznají

                Posuňme se ale do té druhé části našeho textu, protože ta ukazuje, že je možno znát Ježíše, znát Boha. Ježíš říká: „poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ (v.28) Ježíš to teda vidí nadějně a oznamuje, že budou ti, kteří poznají, že Ježíš je od Otce a že je Bohem. On říká, že mnozí poznají, že není jen nějakou charizmaticky silnou osobou, která ve své vlastní síle činí mocné skutky, ale že je Božím Synem, který činí vše z Boží síly ve své závislosti na svém Otci.

                Opět ovšem musíme připomenout jedno, říkal jsem to už mnohokrát, ale opět si to zopakujeme. „Poznat“ v jazyce Bible je mnohem více než mít informaci. „Poznat“ v jazyce Bible znamená mít osobní zkušenost, mít důvěru, vydat se. Není náhodou, že hned na prvních stránkách Bible čteme, že Adam poznal Evu. Tato větička není na začátku při stvoření. Tato věta se objevuje po tom, co byli vyhnání z ráje. A nejde o to, že by se Eva tak změnila nebo zestárla. I když je jasné, že v těch zvířecích kůžích vypadala jinak než bez nich. Nicméně to, že Adam poznal Evu, neznamenalo nic menšího než jejich vzájemné sexuální spojení. Ta věta ve své celistvosti zní: „I poznal Adam svou ženu Evu a ta otěhotněla.“ (Genesis 4:1) Neznamená to ovšem, že slovo poznat se používá pouze pro sexuální vztah. Spojení poznat někoho v biblické terminologii znamená mít s někým blízký vztah, důvěřovat někomu, někomu se vydat.

                Bible často hovoří o poznání Boha. V našem textu je řeč o tom, že lidé poznají Ježíše, že Jej poznají jako Boha. Poznat Ježíše jako Boha tedy znamená uvidět opravdu, kdo On je. Uvidět Ho v Jeho velikosti, v Jeho svátosti, v Jeho dokonalosti. Uvidět Ho jako toho, který je absolutnem. Ti, kdo takto poznali Boha, uviděli, že jsou ničím. Ne, že by člověk neměl hodnotu. Bůh člověka stvořil jako hodnotné stvoření. Ale když se člověk vidí vedle Boha, tak ví, že si u Boha nic nemůže nárokovat, že nemůže o ničem diskutovat, že nemůže nic vyčítat a to prostě proto, že pochopí, že lidské pohledy jsou omezené, ale Bůh je velký, dokonalý, spravedlivý a nesmírně milující. Když člověk pozná Boha, tak se jeho život mění z života sebestředného na život, kde je centrem Bůh. To činí poznání Boha.

                Poznali jste takto Boha? Ne, znát Boha neznamená být dokonalý ve svém zaměření na Boha. Dokud jsme na tomto světě, stále budeme selhávat a bojovat se svým egem. Ale ptám se znova, poznali jste Boha jako toho, kdo je svrchovaný, a kterému jste ochotni podřídit naprosto vše? Znáte Ho?

                Ježíš v tom našem textu říká lidem, kdy Ho takto poznají. Říká: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte…“  (v.28) Obecně Bible termín vyvýšení Ježíše vztahuje k Jeho smrti na kříži. Určitě si připomenete proroctví Ježíše, který o sobě řekl: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Jan 3:14-15) Mojžíš na poušti z Božího pokynu udělal bronzového hada, kterého připevnili na tyč. Tento symbol mají naše lékárny. Tehdy lidé, kteří se s vírou na tohoto hada podívali, byli zachráněni. Stejně tak Ježíš byl vyvýšen na kříži. Ale nejde jen o to, že byl vysoko, nad hlavami lidí. Ježíšovo vyvýšení znamená to, že On dokázal na sebe vzít trest za hříchy všech lidí. A to byla nejvznešenější oběť všech dob. A v tom, že se dal za člověka, byl vyvýšen, protože zemřel, aby lidé mohli mít život věčný.

                Ale je to třeba uchopit i z druhé strany. Ježíše je třeba vyvýšit i v našem vlastním srdci. Každý, kdo ve vlastním srdci vyvýší Ježíše Krista do role svého Zachránce, ten skutečně pozná Ježíše. A to je výzva našeho dnešního textu. Je to výzva, aby pro nás Ježíš nebyl jen pomocníkem. Je to výzva, aby pro nás Ježíš nebyl jen následováníhodným Zachráncem. Je to výzva, abychom Ho vyvýšili ve svém srdci. Je to výzva, aby i o nás platilo, že jsme Jej poznali. Je to výzva, aby i o nás platilo, že Jej známe.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář