Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kde najít trvalé štěstí?

15. 4. 2008

To dnešní kázání jsem nazval: „Kde najít trvalé štěstí?“ Když někdo trvalé štěstí nalezne, tak je jeho život naplněn jásáním a radostí. A o tom je právě dnešní neděle. Je to výzva k jásotu. Lidé hlásící se ke Kristu projevuji radost ze dvou důvodů. Buď ji projevují, protože ví, že se to tak musí dělat. V tom případě je to jako za prvomájového průvodu v době komunismu. Když byl dán pokyn, všichni se sešli, aby jásali a radovali se. Velká část účastníků přitom pouze mechanicky plnila to, co jim bylo přikázáno. Taková radost je však k ničemu, je pokrytecká a oddaluje nás od Boha. Druhým a jediným správným důvodem pro projevování radosti křesťanů je to, že tuto radost opravdu zažívají, že ji mají v srdci.

A tak si kladu otázku. Co dělat, jak žít, abych byl plný této radosti? Co dělat, aby moje víra nebyla vírou strnulou, ale živou a radostnou? Jeden z úžasných textů, který nám částečně poodhaluje jádro života s Bohem je text z knihy Abakuk. Tam čteme:

I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. (Abakuk 3:17-19)

Toto je pro mne text, který ukazuje, jak žije křesťan, který je v Boží blízkosti, který má silnou víru, jehož víra je pro druhé velkým svědectvím a povzbuzením. To je obraz ideálu života křesťana. Křesťan, který jásá nad Boží dobrotou v každé situaci.

Dovolte, že se pokusím tyto slova parafrázovat do dnešní doby: I kdyby v garáži nebylo auto, moje akcie ztratily hodnotu, kdyby nás vykradli a já přišel o práci, i kdybych nikdy neměl vlastní dítě a kdybych ležel v nemocnici protože lékaři udělali chybu,  já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla.

Je vůbec možné, že člověk zažívající takové tragédie je schopen jásotem oslavovat Hospodina? A pokud ano, tak odkud se v době tragedií ta radost bere? To je určitě zásadní otázka, kterou si položíme.  Lidí, kteří se dokáži radovat i uprostřed utrpení není málo. I v našem sboru jsou takoví, nad jejichž radosti v utrpení žasnu. Ale takových lidí je paradoxně více tam, kde jsou větší problémy. V zemích, kde křesťané zažívají chudobu a pronásledování. Jak je možná, že člověk i uprostřed nejhorších  těžkostí dokáže jásat k slávě Boží? Kde se bere jejich štěstí? Dovolte, že dnes zmíním dvě odpovědi, které nám zanechal Abakuk v tom dnešním textu. Nechci tady dávat žádné svoje teorie, chci zdůraznit to, co nám říká Boží slovo.

1. Štěstí vychází z přijetí hodnoty spasení

                Prorok Abakuk po výčtu těch tragedií říká: já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.(v.18). Abakuk tady nediskutuje o tom, proč Ho bude chválit. Přesto tady vidíme, co je jeho motivací. Jeho motivací k chvále Hospodina je to, že Hospodin je jeho spása. 

                Právě o spáse a záchraně mluví i v předchozích verších čtené kapitoly. Říká: „Tvoje vozy přivážejí spásu.“ (v.8) „Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého.“ (v.13) Ale Abakuk taky hned dodává, že to spasení přichází za obrovské bolesti a znamená pro nás na zemi mnoho problémů. Říká: „Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jakoby kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.“ (v.16)

                Abakuk je v nesmírně složité situaci, ale přesto zažívá klid a vyznává, že za všech okolností bude chválit Hospodina. A ten důvod je prostě ten, že zná hodnotu spásy. On ví, co mu Hospodin nabízí. On si uvědomuje, že Bůh nabízí mnohem víc, než plodící révu nebo rostoucí hodnotu našich akcií. Proto je schopen zažívat pokoj a radost.

                Možná je tady s námi dnes někdo, kdo takovou radost vůbec nezná. Naopak je ubitý, zničený, neví, zda má život ještě nějaký smysl. Milý příteli, i ty můžeš zažívat tuto radost. Potřebuješ jen jedno, odevzdat svůj život Ježíši a přijmout radost ze spasení, ze slíbené věčnosti v nebi, kterou pro tebe Ježíš přichystal.

                Bratři a sestry, víme, co máme v Kristu? Známe hodnotu našeho spasení? Uvědomujme si, co pro nás znamená fakt, že Ježíš Kristus zemřel za náš hřích, že nám je odpuštěno? Uvědomujeme si jak zásadní rozdíl je mezi věčností v pekle a v nebi? Přijali jsme onu nesmírnou hodnotu spasení? Pokud ano, pak i uprostřed těžkostí budeme schopni chválit Hospodina, který je naší spásou. Štěstí a radost křesťanského života totiž vychází z přijetí významu spasení.

2. Štěstí přichází díky Boží moci

                Ještě jednu odpověď nám tady prorok Abakuk dává. A to v následujícím verši. Říká: „Panovník Hospodin je moje síla.“ (v.19) Z tohoto verše vidíme, že ono štěstí přichází díky Boží moci. Štěstí a radost uprostřed těžkostí můžeme zažít, když známe hodnotu našeho spasení. Na druhé straně nám Abakuk ukazuje, že toto štěstí, tuto sílu jásat, nám dává Hospodin, který Panuje nad vším a pod jehož kontrolou je vše. On má neomezenou moc. Hospodin panuje, Hospodin ve své svrchované moci nám dává sílu, abychom se uprostřed těžkostí mohli radovat.

                Z lidského hlediska je to nepochopitelné. Je to naprosto nepřirozené. Přirozené je v takové situaci proklínat Boha. Vzpomeňte si, co radila Jobovi jeho manželka, když ho stíhala jedna katastrofa za druhou. Řekla: „Proklej Boha a zemři.“ (Job 2:9) Ale my, kdo patříme Kristu, se chceme v moci Božího Ducha vzepřít této naši přirozenosti a jásat v Bohu i uprostřed těžkostí. Právě náš Pán nám k tomu dává sílu. Sami bychom to nikdy nedokázali.

                Vzpomeňte si na jednoho ze zločinců na kříži. Vzepřel se této lidské přirozenosti. On také nejdříve Ježíše proklínal, ale potom činil pokání, vyznal v Ježíši Boha a jsem si jist, že i když zažíval neuvěřitelnou bolest, tak zajásal v Hospodinu, protože obdržel ujištění o spasení. Zase opakuji, lidsky to není možné, ale Bůh to v nás může dokázat.

                Už tomu bude třináct let, co mou širší rodinu zasáhla tragédie. Moje druhá sestřenice ovdověla. Byli na samém počátku manželství, radovali se z prvního dítěte a přišla nehoda, při které její manžel zahynul. Mnoho z událostí těch dnů mi zůstalo velmi silně vyryto v paměti. Pamatuji si, jak jsme v předvečer pohřbu byli jako rodina shromážděni na modlitebním setkání. Všemohoucí Bůh i v této chvíli tu mladičkou vdovu posílil tak, že byla schopna pronést jasné vyznání: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Job 1:21) To člověk sám o sobě nedokáže. To v nás dokáže způsobit jen moc Hospodina, Panovníka.

                Já jsem tady v této oblasti velký teoretik. Pán Bůh mně až do této doby ušetřil mnohých těžkostí. Ale jsou takoví, kteří těch těžkostí zažívají opravdu mnoho. Posledních několik týdnů jsme i v našem sboru slýchávali hodně o různých zdravotních komplikacích. Za poslední dva týdny tady máme komplikace před operaci žlučníku naší sestry katechetky, máme zde jeden předčasný porod císařským řezem s velkými zdravotními komplikacemi u maminky. Máme tady vyšetření jednoho bratra, při kterém došlo k vnitřnímu zranění a musela následovat operace. To je jen několik z událostí posledních dnů. My jsme voláni k tomu, abychom uprostřed těchto těžkostí oslavovali Hospodina, jásali v Něm. Ale dnes vás chci vyzvat také k tomu, abychom se modlili nejen za zdraví těchto nemocných, ale za to, aby i v těchto těžkostech dokázali chválit Hospodina a jásat v Něm. Modleme se, aby je tyto těžkosti duchovně neubily, ale naopak posílily v následování Ježíš Krista.

Takže dovolte, že znovu připomenu ty dvě základní pravdy týkající se štěstí a schopnosti jásat a radovat se i uprostřed těžkostí. Štěstí vychází z přijetí hodnoty spasení. Štěstí přichází díky Boží moci. Ale co teď. Je sice moc hezké, že to všechno víme, ale co to udělá s naším životem? Bratři a sestry, utvrzujte se neustále ve svém vztahu k Bohu. Jak říká apoštol Pavel:  „Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.“ (2Kor. 13:5) Připomínejte si, že to nejcennější, co máte, je Vaše spasení. A radujte se z toho. Připomínejte si tento verš a používejte ho v modlitbě. Řekněte: Bože ať se děje cokoliv, já chci oslavovat Tebe za to, kdo jsi a za to, že jsi mě vykoupil. Připomínejte si tento verš často. Připomínejte si ho, když připálíte oběd, ale i když jdete na operaci. Připomínejte si ho, když zaspíte i když přijdete o práci. Připomínejte si ho, když si uženete třísku, i když Vám řeknou, že dítě, které nosíte bude postižené. Připomínejte si to, když si odřete auto, i když v autonehodě zemře Váš blízký. Připomínejte si ho pořád. Bůh nás totiž žehná přes své slovo. A být požehnaný znamená být šťastný. A když je někdo šťastný v Bohu, pak Jej chválí a oslavuje.

A toto naše štěstí má ještě jeden zásadní a důležitý důsledek. Když budeme v každé situaci jásat a chválit Hospodina za naše spasení, pak bude naše křesťanství vidět. Pak se budeme lišit od těch, kdo Krista neznají. Pak budeme tím nejlepším svědectvím svému okolí, pak lidé budou sami chodit a ptát se na naději, kterou máme. Pak najdeme trvalé štěstí my, všichni, kdo jsou v našem domě i ti, kdo do našeho domova nějakým způsobem vidí. Jen Pánu buď chvála. Amen.

Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Žalm 37:4)