Kdo si počká, ten se dočká
Jak obvykle čekáte na návštěvu? Jak to u vás doma vypadá? Patříte mezi ty, kteří už máji dlouho dopředu všechno připraveno a potom sedí u stolu a čekají, kdy se už ozve ten zvonek? Nebo jste ten druhý typ, který do posledního okamžiku uklízí a chystá a doufá, že návštěva přijde o trochu později, než je domluveno, a když se ozve zvonek a jdete ke dveřím, tak ještě stihnete přesunout několik kousků svršků a uložit boty.
Nebojte, nebudu vám dávat návod na to, jak čekat návštěvy. Samozřejmě, budeme přemýšlet o tom, jak dobře adventně čekat na Ježíše. Pojďme si přečíst slova Ježíše, která o tom něco říkají.
Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
(Lukáš 21, 25-33)
Pokud jste čekali, že nám tady Ježíš dá nějakou jednoduchou radu, jak na Něj čekat, tak jste asi zklamáni. Toto je poměrně náročný text, který možná otevírá více otázek, než přináší odpovědí. Takže dnes budu velmi selektivní a nebudu vysvětlovat celý text. Nicméně se chci zaměřit na to, že tento text nám mimo jiné ukazuje, že máme čekat s jasnou představou a se vztyčenou hlavou.
1. Čekat s jasnou představou
Poslouchejte, co Ježíš řekl: „A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.“ (v.27) Vyvrcholením všech lidských trápení bude to, že Ježíš přijde. Na základě tohoto textu se dozvídáme něco o tom, jak Ježíš jednou přijde.
Ježíš říká, že Ho lidé uvidí přicházet v oblaku. Jeho příchod tedy bude jasný a viditelný. A teď si vzpomeňte na jesličky. Poprvé Ježíš přišel nevšimnut, neregistrován. Jen ti, které tam Pán Bůh doslova dotlačil, tedy pastýři a mudrci, jen ti Ho viděli. Ale Ježíšův druhý příchod bude úplně jiný. Lidé Ho uvidí přicházet. Jeho příchod bude zjevný a viditelný.
To druhé, co se tady dozvídáme je to, že přijde s mocí. A zase, ten první příchod ve formě naprosto bezmocného děťátka. Poprvé přišel naprosto bez moci. Mláďata ve zvířecí říši se často už po narození dokážou nějak o sebe postarat, ale lidské novorozeně? To nedokáže vůbec nic. A právě jako nemluvně přišel Ježíš poprvé. Ale podruhé už Ježíš přijde jinak, On přijde ve své moci. On přijde jako ten, kdo je nezastavitelný a kdo změní všechno. Přijde jako soudce, který spravedlivě a milostivě vynese soud nad každým člověkem.
A to třetí a poslední, co zjišťujeme o příchodu Ježíše, je to, že přijde ve slávě. A zase, vidíte ten kontrast? Jak přišel Ježíš poprvé? O mnoho níže už to nešlo. Narodil se ve chlévě, mezi dobytkem. Ale když přijde podruhé, přijde ve slávě. Ta sláva znamená, že každý se před ním skloní, protože bude jasné, kdo On je. Podobně to zapsal později i apoštol Pavel: „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal Mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2, 9-11) Ježíš přijde ve slávě.
Bratři a sestry, my můžeme čekat Ježíše s jasnou představou. Víme, jak přišel poprvé, a víme, jak přijde naposledy. Přijde přesně naopak. Ježíš přijde viditelně s mocí a slávou. Víme tedy, koho vyhlížíme.
2. Čekat se vztyčenou hlavou
Ten náš text je textem, který hovoří o hrůzách, které se budou dít před Ježíšovým příchodem. Ježíš říká, že tyto hrůzy budou pro nás jakýmsi poznávacím znamením toho, že Jeho příchod je už blízko. Ale vraťme se ještě trochu zpátky.
Celý oddíl, ve kterém je zasazen náš text, začíná těmito slovy: „Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.“ (v.20) Z tohoto textu vidíme, že je zde řeč o zkáze Jeruzaléma, která se odehrála v roce 70 n. l., tedy asi 40 let po tomto Ježíšově kázání. Dovolte krátké přiblížení historie. V roce 66 našeho letopočtu vypuklo v Jeruzalémě po sérií provokací povstání proti Římanům. Povstání potlačily až římské legie pod vedením nejprve Vespasiana, a od roku 69, kdy se Vespasianus stal císařem, pak jeho syna Tita. Ten se stal později také císařem. Válka skončila dobytím Jeruzaléma na podzim roku 70, při němž byl zničen tzv. Druhý chrám. Později byly ještě dobyty i poslední místa odporu, kterými byly pevnosti v horách. Jako poslední byla dobyta pevnost Masada, kde obránci těsně před koncem spáchali hromadnou sebevraždu.
To byl tragický konec židovského národa. Odhaduje se, že zemřelo více než milión židů. Mnozí byli odvlečeni do Říma a vhozeni v arénách šelmám. Chrám byl zbořen a všechny cennosti byly převezeny do Říma.
A právě tyto události Ježíš předpovídá. Ale jak je to u proroctví častým rysem, tato Jeho předpověď se prolíná zároveň s předpovědí konce světa a Jeho druhého příchodu. I Ježíšův druhý příchod budou předcházet různá soužení a katastrofy.
Nebudu se tím detailně zabývat, ale chci, abychom si všimli, že uprostřed popisu těchto všech tragédií a zároveň zaslíbení Ježíšova druhého příchodu zní ten jasný Ježíšův pokyn: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (v.28) Tento text má úžasnou sílu. A to právě proto, že je v kontextu utrpení, bolestí, soužení.
Pro věřící je zde apel, abychom zvedli hlavy, protože ačkoliv to všechno hrozně bolí, my víme, co je za tím. A to je obrovská adventní výzva. A myslím, že ji můžeme aplikovat do mnohých oblastí našeho života, i do toho předvánočního shonu.
Ano, předvánoční období je náročné. A pro křesťana, který navíc slouží v církvi, toho je ještě více. Vánoce ale nejsou svátky klidu. To je lidský výmysl. To v Bibli nikde není. Vánoční příběh je plný neklidu. A pro nás křesťany jsou Vánoce svátky aktivity. Vánoce jsou svátky svědectví a sdílení dobré zprávy. Ano, na klid asi taky zbude trochu času, ale i kdyby ne, můžeme si ho užít po Vánocích. Ano, předvánoční a vánoční období je často náročné.
Tento text nás volá k tomu, abychom se náročností jistých životních období nenechali ubít. Jsme voláni, abychom nenaříkali kolik toho je. Jsme povzbuzování k tomu, aby se vzpřímili a pozvedli hlavu a řekli, že přestože je Advent a Vánoce velmi náročným časem, my víme, komu sloužíme a víme, co za tím vším je. Jde totiž o to, aby evangelium bylo zvěstováno, aby bohoslužby byly radostné, aby koncerty ukazovaly na Boží velikost. Proto se namáháme, protože víme, že náš Pán je toho hoden a proto můžeme pozvednout hlavy.
A já bych chtěl poděkovat vám všem, kdo v tomto období využíváte svůj čas pro svědectví evangelia. Děkuji všem, kdo s dětmi připravují vánoční programy, děkuji všem, kdo cvičí vánoční písně, děkuji těm, kdo vedou koncerty, sborové slavnosti, připravuji program na vánoční večírky a sváteční bohoslužby. Děkují vám za to, že přestože to je dřina, děláte to vzpřímení a se vztyčenou hlavou. Děkuji, že nad tím nepláčete, i když je to namáhavé.
Ale děkuji také vám všem, kdo se vztyčenou hlavou sdílíte vánoční poselství se sousedy, spolupracovníky, přáteli a rodinou. To je moc důležité.
Nicméně tento text má především tu širší aplikaci. Ježíš říká, že národy pojme úzkost a že lidé budou zmírat strachem. Mnozí lidé jsou dnes velmi ustrašení. Strach hraje v dnešním světě velkou roli. Lidé se bojí o zdraví, bojí se o děti, bojí se o práci, bojí se o kde co. Navíc vidíme klimatické změny a sucho. Vidíme migrační vlny. Vidíme, že se na nás valí chaos genderové ideologie. Vidíme, že nás zotročuje elektronický svět. Vidíme, že ochabují vztahy. Ale co tady Ježíš říká? On nás volá, abychom se v tom všem vzpřímili a zvedli hlavy, protože my víme, kde to všechno směřuje. My víme, že tento svět tady nebude věčně a On má pro nás něco neskonale lepšího, co bude vděčné. A ano, máme obavy. Já je mám také. Mám obavy o budoucnost pro svoje potomky. Mám obavy, protože nevím, jaký svět tady těm příštím generacím necháme. Ale ty obavy měli naši rodiče a i jejich rodiče. My jsme volání k jednomu. Jsme volání k tomu, abychom se vzpřímili a zvedli hlavy.
Ježíš nás tímto zve k tomu, abychom nežili ve skleslosti a strachu, ale abychom žili nadějí. A když má člověk naději, žije se mu mnohem lépe. Ale co víc. Když má člověk naději, je povzbuzením pro druhé. Druzí lidé vyhledávají a následují lidi naděje. A my křesťané máme být těmito lidmi naděje a máme být připraveni říct i druhým, že tady je naděje. Advent je k tomu moc dobrá příležitost.
Chci nás povzbudit, když se setkáme s druhými, neříkejme, jak nestíháme, ale místo toho řekněme, že Vánoce nám díky Ježíši přinášejí naději do života. Neříkejme, kolik toho ještě musíme stihnout, ale řekněme, na jaké shromáždění se ještě chystáme. Neříkejme, že ještě nemáme dárky, ale řekněme, že je úžasné, že si můžeme dávat dárky a tak si připomenout, že Ježíš Kristus je tím největším darem lidstvu. Nemluvme o tom, co všechno budeme vařit a jíst, ale řekněme, že jsme přijali občerstvení y toho, co jsme ráno četli z Bible nebo slyšeli v kostele.
Bratři a sestry, Ježíš nás učí tomu, abychom se vzpřímili a zvedli hlavu, protože víme, že Kristus je náš Vykupitel. Moji touhou je, aby Třinec letos viděl spoustu zvednutých hlav. A zároveň vás prosím, když mně nebo jiným bude hlava klesat, pomozme si vzájemně se vší láskou tu hlavu vzpřímit. Vždyť k tomu máme moc dobrý důvod. Amen
