Kdo tě povede?
Milí konfirmandé, dnešní kázání je hlavně pro vás, ale nejen pro vás. Dovolte, že začnu historkou z mého života. Určitě vám nemusím vysvětlovat, co je to GPS. Je to navigace, která člověka vede do cíle. Ale je to jen přistroj a pracuje tak, jak se mu řekne. Jednou jsem jel do městečka Eger v Maďarsku. Už jsem tam jel celkově potřetí a tak jsem si myslel, že nebudu mít velký problém. Ano, ta cesta tam vede po úzkých okresních cestách a tak jsem měl půjčenou GPS. Nedíval jsem se jak je nastavená a pouze jsem zadal cílové město. Při odjezdu jsem spěchal a nevzal jsem si klasickou mapu. Když už jsem přijížděl k Slovensko-Maďarské hranici, tak se mi zdálo, že ten kraj nějak nepoznávám, ale GPS hlásila, že jedu dobře a tak jsem pokračoval. V jednom okamžiku mi GPS řekla, že mám odbočit doprava, ale tam byla jen úzká štěrková cesta. No po takové jsem určitě minule nejel. A tak jsem do GPS zadal, ať najde jinou cestu. A tu mi GPS řekla, že pokud zvolím jinou cestu, bude to téměř o 90 km delší. Tak jsem se rozhodl, že to tou původní cestou zkusím. Jel jsem dále, štěrku ubývalo, už jsem jel po takové polní cestě, za chvíli po lesní cestě, za chvíli po blátivé cestě s velkými vyoranými kolejemi. To už jsem se chtěl vrátit, ale nikde se nešlo otočit. Když už jsem začínal být zoufalý, objevilo se za mnou velké terénní auto s maďarskou poznávací značkou. Už jsem byl v Maďarsku. Rukama nohama jsem se Maďarů ptal, zda touto cestou mohu jet na Eger. Dlouho nechápali, co chci, a potom to pochopili a řekli, že ano. Jel jsem za nimi. Jeli jsme ještě několik kilometrů a vyjeli jsme z lesa uprostřed stáda krav. A potom už se pomalu zase začaly objevovat usedlosti a dokonce asfaltová cesta. Do Egeru jsem přijel s autem až po střechu od bláta, jako kdybych zrovna jel rallye.
Audio záznam naleznete zde.
Proč to říkám? Protože je nesmírně důležité, abychom dojeli do cíle života. A tak musíme mít jistotu, že to, co nás vede, nás vede dobře. Je důležité mít jistotu, že tím životem jedeme tou správnou cestou. Každý chce žít dobře. Ale ne každému se to daří a podaří. A Boží slovo i vám dnes chce dát radu, jak se nechat vést dobře a na co spoléhat.
A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (Římanům 8:12-14)
Milí konfirmandé, tady v tom textu nám apoštol Pavel říká, že jsou vlastně dva způsoby, jak prožít tento život, tedy dvě možnosti, čím se nechat v životě vést. Buď se povedete sami, nebo se necháte vést Duchem Božím.
Na první pohled ani ta první možnost nevypadá špatně. Mnozí lidé říkají, že se musí spoléhat hlavně sami na sebe. A určitě v jistém slova smyslu se na sebe musíme spoléhat. Například, když se píše písemka. Musím se učit a potom spoléhat sám na sebe a na to, že mám potřebné vědomosti. Nemohu spoléhat na to, že si to učitelka rozmyslí, nemohu spoléhat na to, že mi spolužáci poradí, je třeba spoléhat sám na sebe.
Ale při té životní cestě si s tím nevystačíme. Nemáme prostě sami kapacitu, abychom tím životem prošli bez pomoci. A co víc, naše přirozenost nás vždy povede ke zkratkám, kde nás čeká prohra. My jsme totiž přirozeně leniví, neochotní, vymlouváme se, nechceme si přiznat selhání a mohl bych dávat více příkladů a určitě byste se v některých našli. A hlavně, my přirozeně spoléháme jen na sebe a nedáváme ve svém životě prostor Bohu. A právě proto apoštol Pavel říká, že když se necháme vést svou vlastní vůli, tak to vede k smrti. Vede to k té věčné smrti, tedy k věčnosti bez Boha, ale vede to i k životu, který je vlastně protrápený a není radostným životem.
Apoštol Pavel vám tady dnes nabízí jiné, lepší řešení. Dejte se vést Božím Duchem. Jinými slovy, Pán Bůh vám dnes nabízí, že On vás chce vést a slibuje vám, že vás povede tak, abyste prožili opravdový život. To je určitě dobrá nabídka. Otázka je, jak to dělat, aby mne vedl Bůh?
Předpokládám, že každý konfirmand má svůj mobil. Někteří z vás mají už i chytré mobily. Já jsem taky jeden měl. Ve středu mi spadl do hrnku s čajem a už ho nemám. Ty dnešní chytré mobily mají právě třeba i tu GPS. Můžete v něm mít také mapy, kompas a další chytré aplikace. Před nějakým časem napsal Pavel Helan píseň, která se jmenuje IBůh. On v té písní vyjádřil touhu, abychom v mobilu měli aplikaci, která by nám pomohla vždy vědět, co chce Bůh. Autor písně v refrénu opakuje, že si přeje „Aby existoval iBůh na ploše bych ho měl a na cokoli zeptat, bych se ho nestyděl, tak iBože, prosím, veď mě, když nevím, kudy kam, ať nechodím ve tmě a dojdu tam, kam mám.“
Autor tady vyjadřuje několik přání. Přál by si, aby se na cokoli Boha mohl zeptat. Také si přeje, aby ho Bůh vedl a ukazoval cestu, aby došel, tam kde má. Bylo by skvělé mít takovou aplikaci. Vždy bychom jen koukli do mobilu a věděli bychom, co máme dělat. Ale mám pro vás špatnou zprávu. Nemáme ji a ani mít nebudeme. Určitě můžete mít spoustu skvělých aplikaci na mobilu. Můžete tam mít Bibli a různé nástroje, které pomohou vašemu duchovnímu životu, ale samotného Boha do mobilu nedostaneme. A víte co, asi by nám to úplně nepomohlo. Protože my často moc dobře víme, co chce Pán Bůh, ale v daném okamžiku selžeme a nenecháme si poradit. A to by nevyřešila ani aplikace v mobilu. To je problém našeho srdce.
Tak co s tím? Jak být veden Bohem? Ten náš text nám říká: „Jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ (v.13) A tady je jedna rada, která je důležitá. Budete vedení Božím duchem, když se budete vyhýbat hříchu. Ale už jsme řekli, že to úplně nejde. Ani já to nedokážu. A proto budete vedeni Božím Duchem, když si svoje selhání budete uvědomovat a budete je přinášet Pánu Bohu s prosbou o odpuštění a s prosbou, aby vás měnil. A když se toto bude dít ve vašem životě, tak věřím, že vás Boží Duch povede. A to je něco, co vám ze srdce přejeme. Přejeme vám, abyste usilovali nehřešit a abyste své hříchy nosili Pánu Bohu a prosili Ho o odpuštění.
V takovém případě budete vedeni Božím Duchem. A Pavel o takových lidech říká: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (v.14) V takovém případě budete dětmi Božími.
Milí konfirmandé, ze srdce Vám přeji, abyste žili to, co jste slibovali a byli Božími syny a dcerami. Nejde jen o dnešní rozhodnutí, jde o celý život. Těch, kdo tady stáli a byli rozhodnuti, bylo spousta. Ale mnozí na té cestě nevydrželi. Znám dost příkladu těch, co v kostele slibovali Bohu věrnost a nakonec skončili tak, jak skončit nechtěli. Mnozí přestali být vedeni Božím Duchem. Někteří odešli od Boha, někteří také od rodin, od přátel. U některých to došlo tak daleko, že pomoc hledali v drogách a alkoholu a skončili špatně. Někteří skončili jako bezdomovci, znám takové konfirmandy, kteří skončili ve vězení. Je skvělé, že jste tady dnes slibovali Bohu věrnost. Ale to je jen další krok na vaší životní cestě. Každý den budete muset volit, kdo vás povede. Kéž by vás vždy vedl Boží Duch.
Nás, co jsme kdysi konfirmovali, je tady více. A tak se dovolím zeptat nás všech. Jsme vedeni Božím Duchem nebo si žijeme po svém? Je naší touhou žít tak, jak chce Bůh a nehřešit? Přicházíme pravidelně k Pánu Bohu v modlitbě s prosbou, aby nám odpustil. Možná je tady někdo, kdo si dnes uvědomuje, že až moc žije po svém. Možná si dnes uvědomujete, že už nežijete tak, jak by to Pán Bůh chtěl. Dnes máte tu možnost to napravit. Dnes Ho můžete poprosit, aby vám odpustil. On to dnes udělá. A pokud si toto uvědomujete, tak vás zvu, abyste to Pánu Bohu řekli. Zároveň vás zvu také k Večeři Páně, kde můžete z Boží ruky přijmout opět i Jeho ujištění o odpuštění a o nové šanci, kterou vám zase dává. Dnes může dojít ke změně. Není pozdě. Možná jste rodič či prarodič konfirmanda. Možná jste tady dnes na návštěvě, možná tady chodíte pravidelně. Dnes můžete začít znovu a pod Božím vedením. Neodkládejte to rozhodnutí, vraťte se pod Boží vedení. Buďte Božím synem či dcerou.
Ta píseň Pavla Helana končí slovy: „Ať jste online!“ Je to přání autora, abychom byli připojeni k Bohu. Buďme připojeni. Nežijme off-line. Žijme v kontaktu s Ním.
Audio záznam naleznete zde.
