Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo zaslouží gratulaci?

7. 1. 2018

Známý americký autor komiksů Webster, který žil na počátku minulého století jednou vybral 20 známých osobností a všem poslal telegram, kde napsal pouze jedno slovo: Gratuluji! Pokud si byl vědom, v předchozích dnech se nestalo nic výjimečného, za co by se hodilo napsat jim gratulaci. Přesto mu všech 20 osob odepsalo, že mu děkuji, a to bez toho, že by se ptali, k čemu přesně jim gratuluje.

Co z toho plyne? Ukazuje to na to, že my lidé si rádi přivlastníme chválu a to i tehdy, když si ji přímo nezasloužíme. A to i v duchovní oblasti. A proto je důležité si vždy položit otázku, kdo si tu gratulaci zaslouží. I o tom bude dnes řeč. Přečtěme si text, který je určen na tu dnešní neděli.

 

Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

(1. Kor 1,26-29)

 

V tom textu jsme mimo jiné četli o tom, že Pán Bůh povolává a také, že vyvoluje. Včera jsme měli svátek zjevení, který nám připomíná, že Pán Bůh se zjevil mudrcům, tedy zástupcům pohanů – nežidům. On je povolal skrze hvězdu, aby přišli až do Betléma. On si je vyvolil, aby uviděli jako jedni z prvních Zachránce světa.

Ten náš přečtený text se logicky pojí s touto událostí, protože je v něm řeč o tom, že i nás Pán Bůh povolal a vyvolil. Myslím, že se z tohoto textu můžeme o Pánu Bohu naučit něco moc podstatného. Tento text nám znovu připomíná, že Pán Bůh je svrchovaný, že nás miluje a že nám pomáhá. Jemu je třeba gratulovat.

 

1. Pán Bůh je svrchovaný

Apoštol Pavel píše ty přečtená slova křesťanům v Korintu. Korint byla metropole. Bylo to místo vzdělanosti, místo, kde bydleli mnozí hodnostáři, místo, kde chtěli bydlet urození a bohatí lidé. A Pavel korintským křesťanům píše: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh.“ (v.26-27)

Apoštol Pavel připomíná Korinťanům, že mezi nimi není mnoho těch vzdělaných, těch vysoce postavených ani těch z vážených rodů. On neříká, že takoví nejsou, ale že jich není mnoho. Z knihy Skutků se dovídáme, že se stávalo, že uvěřily i velmi významní či bohatí lidé. Ale ani tehdy, ani dnes to nebyl zrovna fenomén. Vždy bylo spíše pravda, že Boží slovo oslovovalo především prosté lidi ne ty společenské špičky. Proč? Jeden z důvodů vidíme tady v tomto textu. Protože ti, kdo jsou velmi vzdělaní, bohatí či urození mají tendenci spoléhat právě na tyto věci. Jsou ve větším pokušení být pyšní. A je to právě lidská pýcha, která vzdoruje Pánu Bohu. Znáte to, jak někteří říkají, že nepotřebují žádnou berličku. To je to, o čem mluvím. Čím více si zakládáte na své moudrosti, na svém majetku či na svém postavení, tím méně si uvědomujete potřebu Pána Boha ve svém životě. I proto dnes k Pánu Bohu u nás přichází tak málo lidí. Určitě si pamatujete ta slova Ježíše: „Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ (Mt 19,24)

Ale když se na ten text podíváme z druhé strany, tak on vlastně říká, že Pán Bůh si k sobě dokáže přitáhnout jakéhokoli člověka. On nepotřebuje, aby byl člověk kdovíjak vzdělaný, aby mohl pochopit a uvěřit. On nepotřebuje, aby byl z nějakého dobrého rodu, aby nebyl příliš pošpiněn bídou hříchu. Naopak, Pavel nám připomíná to, co dobře známe. Pán Bůh si často povolává lidi velmi prosté, kterým se nedostalo vysokého vzdělání a i ty, kdo toho v životě třeba velmi hodně zkazili. I ti křováci v Africe jsou schopni porozumět evangeliu.

Před Vánocemi jsem přečetl knihu, která se jmenuje Deník Davida Breinerda. Ta hovoří o tom, jak v Pána Ježíše uvěřily indiánské kmeny v Americe. Je to neuvěřitelně silné svědectví o tom, jak si alkoholem zdecimovaní indiáni začali uvědomovat svoji hříšnost a postupně našli Boží milost. Pán Bůh nepotřebuje, abychom byli na nějaké úrovni. On může vyvolit a povolat kohokoli.

Pán Bůh je svrchovaný také v tom, že pro šíření evangelia si nepotřebuje používat ty nejmoudřejší, nejbohatší a nejvlivnější. Vždyť Ježíše si za apoštoly nevyvolil vzdělané a vlivné rabíny, ale prosté rybáře. A přestože byl apoštol Pavel jednou z výjimek, tak se křesťanství šířil většinou svědectvím prostých lidí. Nebyl za tím obrovský investiční plán. Nebyly za tím vlivné rody a strategie odborníků.

Já jsem často v pokušení si myslet, že bychom možná tu naši zemi lépe zasáhli evangeliem, kdybychom měli více špičkových odborníků a kdybychom měli bohaté lidi, kteří by financovali velké kampaně, a kdyby se ke křesťanství jasně hlásili nejznámější politici, sportovci a umělci. Nebo kdybychom měli prezidenta, který by vedl vzorný křesťanský život. Ale Boží cesta je jiná. On si často volí nenápadné a prosté lidi, aby si je použil ke svému dílu. On je totiž svrchovaný. A my nevíme, co by bylo, kdyby věci byly jinak. Ale historie nás učí, že mnohdy bylo dosaženo větších výsledků, když se sloužilo prostě a v nedostatku, než když bylo vše perfektně zajištěné.

Často si vzpomínám na to, co říkali naši norští přátelé. Ti připomínali, že Norsko bylo zemí, která vysílala nejvíce misionářů v době, kdy bylo Norsko velmi chudé. Potom se našla ropa a Norsko zbohatlo. A přestože bohatství stále roste, počet vysílaných misionářů stále klesá. Ale Pán Bůh je svrchovaný. Nepotřebuje ani experty, ani milionáře, ani celebrity, aby dosáhl svého díla. A tak On je ten, komu je třeba gratulovat. Nepřivlastňujme si gratulace, které náleží Jemu.

2. Pán Bůh nás miluje

Z toho přečteného textu můžeme vypozorovat ještě něco velmi důležitého. Zjišťujeme tady totiž to, co Bible říká i jinde, a to, že Pán Bůh si nepovolává a nevyvoluje za zásluhy. On neříká: Ten se tak snažil, studoval, usiloval o to, aby byl užitečný, tak z něj udělám křesťana. Nevolí ani ty bohaté, aby Mu to nějak splatili. Nevolí ani ty z dobrých rodin, kteří si nezvorali životy, aby měl v týmu ty slušné lidi. Ne. Jeho motivací není zištnost, ani selekce těch lepších a ani Mu nejde o to, aby odměnil ty slušnější. Jeho motivací je láska. To je jediné možné vysvětlení.

Vždyť si vezměme příklad apoštola Pavla. Pavel byl jeden z nejagresivnějších odpůrců Pána Ježíše Krista. A co on udělal, aby si u Pána Ježíše nějak šplhl a zasloužil si být vyvoleným k věčnému životu. No absolutně vůbec nic. Udělal vše přesně opačné. Nenáviděl Ježíše a zabíjel ty, kdo Mu věřili. Co bych udělal já, kdybych byl na Ježíšově místě. Srazil bych ho nějakou ukrutnou chorobou, aby všichni viděli, jak skončí ti, kdo se staví proti Ježíši. To bych udělal.

Co udělal Ježíš? Ve své velké lásce, kterou má ke každému člověku, jej vyvolil a povolal. Zjevil se mu tak, že Pavel činil pokání a stal se z něj jeden z nejvýznamnějších apoštolů. Takový je Pán Bůh. On člověka miluje. A On nevyvoluje k věčnému životu za zásluhy, ale ze své velké lásky.

Téměř každý z nás má v rodině či ve svém okolí ty, kdo se k Pánu Bohu otočili zády nebo Ho ignorují. A čím více je máme rádi, tím více nás to bolí. Pán Bůh nepotřebuje, aby se sami polepšili nebo si něco nastudovali. Pánu Bohu na člověku záleží. A On vyvoluje k věčnému životu. Nechápeme Jeho načasování, nechápeme, proč dovolí, aby udělali tolik zlého a kazili si životy. Stejně tak to nechápeme u apoštola Pavla. Ale víme, že On člověka miluje. A povolává a vyvoluje tak, jak my bychom to nečekali. Důvěřujme, že On je láska a že z této lásky povolává. Modleme se a prosme, aby tyto naše blízké Pán Bůh zastavil a skrze pokání dovedl k Němu samotnému. A negratulujme sami sobě, když se to stane, ale Pánu Bohu. Protože pokání a dar víry je důsledkem Jeho obrovské lásky k člověku.

 

3. Pán Bůh nám pomáhá

To je to třetí, co mi tento text připomíná. Ale jak nám Pán Bůh pomáhá? Podívejme se ještě jednou na ten text: „ … ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (v.27-29) Čteme, že Pán Bůh působí tak, jak působí, aby zahanbil moudré, silné a urozené. On to dělá z jednoho prostého důvodu. Aby nás učil pokoře. Celý tento text je o pýše a pokoře. A Pán Bůh dělá vše proto, aby nás učinil pokornými.

A proč chce, abychom byli pokornými? Protože už v ráji jsme naletěli na špek ďáblu, který Evě řekl: „Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (Gen 3,5) A od té doby je v člověku touha být bohem. Od té doby se člověk ve své pýše vzpouzí Pánu Bohu. A člověk hledá, jak toho dosáhnout. Někdy o to usiluje tím, že se plně zaměří na vzdělanost nebo na bohatství nebo na slávu. Ale Pán Bůh nám pomáhá. A pomáhá nám tím, že nás různými způsobu pokořuje.

Tato pokora není slabostí. Tato pokora je ctností. Tato pokora je vítězstvím. V pýše jsme totiž Božími nepřáteli. Když se pokoříme, stáváme se Jeho dětmi, součástí Jeho rodiny a dědici věčných darů. V této pokoře můžeme Pánu Bohu věřit, spoléhat na Něj a zažívat pokoj a radost ve vztahu s Ním už tady na zemi.

V roce 1922 navštívil Evropu jeden z nejznámější indických evangelistů Sadhu Sundar Singh. Ten byl původem hinduista, který se stal křesťanem a působil především v severní Indii a v Tibetu. Dvakrát navštívil Evropu a na setkání s ním přicházely davy. Jednou se s ním setkala i známá autorka knih Corrie Ten Boom a ta se zeptala, zda mu neškodí, že je teď z něj taková celebrita. On odpověděl: „Neškodí. Jeden osel šel do Jeruzaléma a lidé pod jeho nohy kladli své pláště a palmové větve. A tento osel nebyl pyšný. Věděl, že to nedělají kvůli němu, ale kvůli tomu, který seděl na jeho hřbetě. Když mne lidé chválí, tak vím, že to nejsem já, kdo udělal něco dobrého, ale je to můj Pán.“

Negratulujme sami sobě, ale tomu, kdo si to zaslouží – našemu Pánu Ježíši Kristu. On se stal vzorem pokory v tom, že se ponížil, stal se člověkem, na oslu dojel do Jeruzaléma, přestože věděl, že právě tam zemře za naše hříchy. Ale pozor. On nám zároveň svým vzkříšením ukázal, že pokora nevede k prohře, ale ke slavnému vítězství.

A tak prosme o pokoru a pamatujme, že Pán Bůh je svrchovaný, že nás miluje a že nám pomáhá. Takový život, je tou nejlepší gratulací tomu, kdo si to zaslouží – našemu Pánu Ježíši Kristu! Amen.

 

 

 

Ježíši, prosím, odpusť mi moje hříchy a přetvoř moje srdce podle srdce svého!

Od touhy, abych byl obdivovaný – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, abych byl oslavovaný – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, abych byl oblíbený – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, abych byl vážený a známý – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, abych byl středem pozornosti – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, abych měl přednost před jinými – osvoboď mne Ježíši.

Od touhy, aby mě lidé pokládali za skromného a pokorného – osvoboď mne Ježíši. Amen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Diky

(Barbora , 8. 1. 2018 21:54)

Ahoj Michale, diky, ze zde sdilis svoje kazani. Nemuzu byt kazdou nedeli ve sboru kvuli sve praci a proto jsem moc rada, kdyz si muzu poslechnout kazani i pozdeji v jiny den. Diky moc! At se ti daří.

Re: Diky

(Michal, 9. 1. 2018 10:24)

Ahoj Barboro, díky za zprávu. Jen nevím, o kterou Barboru jde. Znám jich poněkud více. :) Takže pokud to mám vědět, tak napiš. Ale je fakt, že to vědět nemusím. :) Ale můžu. :)