Když Bůh bojuje za svůj lid
Minulou neděli na českých bohoslužbách jsem mluvil o tom, co to znamená, že je Bůh s námi. Mluvili jsme o tom, že sedí po pravici Boží a přimlouvá se za nás. Dnes budeme mluvit o tom, co znamená a hlavně, jak se projevuje, když Bůh bojuje za svůj lid. Přečteme si jeden verš, který je zároveň veršem, který jsme si jako sbor vybrali pro tento rok.
Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás. (Nehemjáš 4,14)
Tento verš nás zavedl do doby, kdy se začíná obnova Jeruzaléma po tom, co byl vydrancován Babylóňany. V Jeruzalémě už několik desítek let žije skupina Židů, která se vrátila z babylonského zajetí. Ale tato skupina neobnovovala ani chrám ani hradby. Nehemjáš přichází s další skupinou a pouští se do opravy hradeb. To zpozorovali nepřátelé a připravují se, že na ně zaútočí a zničí jejich dílo. Nehemjáš nařídil, aby každý pracovník měl sebou na stavbě meč a vydal přesné popisy, jak postupovat v případě útoku. Kdyby někdo zjistil, že jsou napadeni měl troubit na poplach. A potom přichází ten náš verš: Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás.
Dovolte, že se dnes zamyslím nad tím, jak to vypadá, když Hospodin bojuje za svůj lid. Zmíním tři projevy.
1.projev: Boží lid tvrdě pracuje
Tam, kde Hospodin bojuje za lid, tam Boží lid tvrdě pracuje. Milí přátelé, Boží slovo je plné příkladu toho, že jsme povolání k tomu, abychom na Božím díle tvrdě pracovali. Když Noe stavěl archu, tak to nebylo jen tak nějaký koníček ve volném čase, to byla dřina. Když Bůh povolal do služby proroka Samuele, tak to nebylo jen k nějaké turistice a řečnění, ale k náročné službě, při které chodil z místa na místo a sloužil tak, jak ho povolal Pán. Když Bůh povolal apoštola Pavla, tak to nebylo jen dobrodružství a cestování, ale byla to služba o hladu, daleko od přátel, vyžadovalo to tvrdou práci.
Bůh totiž očekává od svého lidu, že bude tvrdě pracovat. Ještě jsem nikde nečetl o tom, že by Pán Bůh daroval probuzení, kde by lidé byli zasaženi Božím slovem a nevedlo je to k obětavé službě. Člověk, který je vytržen ze svého hříchu, totiž touží Bohu děkovat a sloužit.
Tato služba vyžaduje odříkání. Služba pro Boha není služba, kdy Bohu nabídnu, co mi zbylo. Služba Bohu je službou obětí. Bůh nemá zájem o to, abychom mu dali zbytek svého času. Bůh nemá zájem, abychom mu dali zbytek svých peněz. Bůh chce, abychom poznali, kde očekává naši službu a abychom mu poctivě a pracovitě sloužili.
Kdykoli se ale člověk rozhodne Bohu sloužit, přijdou problémy. Těmi prvními bude naše lenivost, závist a egoismus. Budeme si říkat, že se potřebujeme věnovat rodině, že máme náročné zaměstnání, že na takový úkol vlastně nemáme. Jsme totiž ve své přirozenosti hříšní a naše já se bude Bohu vzpírat.
Potom ďábel vytasí další zbraně: únavu, vyčerpanost, znechucenost, zklamání z lidí. Jsem si, že Noe při své stavbě toto zažil. Staví 120 let a vysmívá se mu spousta lidí. Nikdo se mu nerozhodne pomáhat. Nikdo nečiní pokání, když Noe ohlašuje Boží soud. Kolikrát to chtěl asi Noe zabalit? Stejně i apoštol Pavel musel prožívat podobná pokušení. Když se stýkal s protivenstvím, když se celé sbory obracely proti němu, když měl konflikt se svým dobrým přítelem. Kolikrát si asi řekl, že už nemůže, že už nemá sílu, že už nechce. Myslím, že podobně to zažívali i naši stavitelé hradeb. Ve dne staví, v noci hlídají. Padají vyčerpáním. Možná se i oni ptali, zda to vůbec má cenu.
Ve chvílích takových těžkých pochybností si musíme položit zásadní otázky. Co chce Bůh a co chce ďábel? Kdo chce, abych to vzdal? Kdo chce, abych se urazil? Kdo chce, abych odešel ze sboru? Kdo chce, abych se stáhl? Kdo chce, abych jen pasivně seděl v lavici? Chce to ďábel nebo Kristus. Toto je nesmírně důležitá otázka, kterou si musíme pravidelně klást.
My žijeme v době, kdy často zapomínáme, že služba Bohu vyvolá reakci toho Zlého. Když se rozhodnete pro nějakou službu, často brzy ucítíte, že ten Zlý zahájí protiútok. Bude vás chtít od vaší služby odradit. Ale pokud se spolehneme na Boha, pak On bude bojovat za nás a my se staneme silnějšími.
Potom, co jsem měl v polovině února kázání o manželství, jsme s manželkou měli nějaký konflikt. Když jsme ho z Boží milosti vyznali, vyplakali, vyřešili a když jsme prosili sebe navzájem i Boha o odpuštění mi manželka řekla: „No jasně, měl jsi kázání o manželství, měli jsme to čekat.“
Jaké je vaše křesťanství? Je pohodlné a příjemné? Nebo se rodí v náročné službě, která stojí mnohé odříkání a vyžaduje oběti?
2.projev: Boží lid v nouzi volá o pomoc
Nehemjáš vydal svým lidem instrukce, aby troubili, kdykoli budou napadeni. Tento poplach měl zajistit to, aby se k nim seběhli další a pomohli jim v zápase. Tady vidíme zásadní biblický princip. Kdykoli jeden článek Božího lidu trpí, má volat o pomoc další.
Zrovna tento týden jsem rozeslal email s žádostí o pomoc pro službu mého přítele v Tanzanii. Okamžitě na ni reagovalo několik lidí, kteří byli ochotni pomoci. Ještě stále potřebujeme nějaké peníze, ale ta okamžitá reakce některých byla pro mne velikým povzbuzením. A tak skupina křesťanů z Třince bude schopna pomoci Božímu lidu v Tanzanii.
Ale takovéto troubení na poplach má sloužit v prvé řadě uvnitř sboru. Samozřejmě by nebylo ani technicky možné, abychom se na bohoslužbách všichni společně sdíleli o našich těžkostech a zápasech. Právě proto je nesmírně důležité, aby člověk byl členem nějaké menší skupiny, kde si vzájemně můžeme říci, co prožíváme. Může to být nějaká modlitební nebo studijní skupinka, biblická hodina, muže to být skupina, která společně slouží a podobně.
Také je dobré mít někoho, za kým mohu přijít a říci mu i o těch nejtěžších zápasech. Je dobré mít takového modlitebního partnera. I tohle to je část služby farářů a presbyterů. Chceme být k dispozici a proto Vás vyzývám, abyste přišli, kdykoli potřebujete modlitby a podporu. Proto jsme tady.
Přátelé nenosme své břemena sami. Jinak nám hrozí zhroucení a důsledkem může být pád celého sboru. Kdyby si muži na hradbách řekli, že ten útok zvládnou sami, že nebudou troubit, tak by to byla katastrofa pro celé město. Ale zatroubení dávalo naději.
Bratři a sestry, trubme na poplach, kdykoli ten Zlý útočí. Žádejme přímluvné modlitby, když bojujeme s nemocí, když máme problémy v manželství, když zápasíme o naše dětí, když nemáme práci, když máme strach o svou víru. Podpírejme se vzájemně. Potom Bůh bude bojovat za nás.
3.projev: Boží lid se shromažďuje, aby pomohl
Nehemjáš očekával, že když někdo zatroubí, ostatní půjdou pomoci. To je nezbytné, jinak je troubení k ničemu. A tu se musíme zamyslet, co děláme, když někdo troubí. Zamyslíme se nad touto prosbou o modlitby? Přemýšlíme nad tím, jak bychom mohli pomoci? Modlíme se?
V posledních měsících jsme slyšeli vícero troubení. Jedním troubením bylo to, že se hledali zpěváci do služby v pěveckém sboru. Dalším troubením bylo, že se sháněli učitelé nedělní besídky. Přemýšleli jsem nad těmito voláními o pomoc?
Ale jsem vděčný, že lidé volají o pomoc i v případě osobních problému. Často je to v době nemoci a ohrožení života. Je určitě důležité se v takovéto chvíli modlit. Ale je mnohem více dalších situací. A já vás chci povzbudit, abychom na takováto troubení slyšeli, abychom se modlili, abychom přišli s pomocí.
Jsem vděčný manželům Piętakovým, kteří připravují modlitební list. Využívejme jej. Přimlouvejme se za ty, kdo zažívají těžkosti. Jděme bránit území, kde chce satan útočit. Nezůstaňme nečinní. Nebuďme lhostejní k naším bratrům a sestrám. Shromážděme se kolem nich a pomozme.
Ten Nehemjášův příklad je úžasný. On tady dává velmi konkrétní pokyny, jak se má Boží lid chovat. My ty pokyny máme také. Víme jak má vypadat sbor a pokud milujeme Ježíše, tak uděláme vše, co je v našich silách. Ale pak musíme říci to, co řekl Nehemjáš: Náš Bůh bude bojovat za nás! On vždy bojoval a vždy bude. On vyhrál na Golgatě, vydobyl nám spasení a bude s námi v každém boji. Máme tady onen známý biblický paradox. My musíme udělat maximu, ale Bůh sám je ten, kdo bojuje a vítězí. Kéž by zvítězil v mém životě. Kéž by zvítězil v našich životech. Kéž by zvítězil v našem sboru.
